10 přísných pravidel, která se musí na olympiádě dodržovat

Po pěti letech čekání je to konečně tady, největší sportovní událost světa, olympiáda. A i když je smutné, že kvůli pandemii do arény nemohou diváci, je dost možné, že olympiáda v Tokiu bude ta nejšílenější a nejúžasnější vůbec. Proto vám dnes představíme deset neuvěřitelných pravidel, která musí olympionici dodržovat.

Bude to velmi zajímavé, tak zůstaňte tady u Wissenswert. A taky nám napište do komentářů, která disciplína vás nejvíc baví, jsme zvědaví. Číslem deset začínáme s jednou zvláštní tradicí, která letos nemůže proběhnout jako obvykle. Vedle neskutečných výkonů a nezapomenutelných chvil v aréně je olympiáda mezi sportovci známá především jedním: velkými party v olympijské vesnici, kterých se účastní tisíce sportovců.

Protože sportovci mají vedle svých disciplín také spoustu volného času, jsou na olympiádě nejen divoké party, ale především hodně intimních chvil. Z tohoto důvodu musí hostitelské město povinně poskytnout stovky tisíc kondomů volně k dispozici, aby tak sportovce ochránily před vážnými nemocemi a těhotenstvím. Kvůli aktuální situaci to ale letos bude jinak.

Pro sportovce platí přísné předpisy, takže musí v olympijské vesnici co nejvíc omezit fyzický kontakt s ostatními. I tak bylo mezi sportovce rozdáno 160 tisíc kondomů s varováním, že by neměly být použity. Pokračujeme s pravidlem, které je už dlouhá léta velmi kritizováno, takže se netýká jen letošního roku. Kvůli tomuto pravidlu hrají plážové volejbalistky v tom, v čem hrají, tedy velmi málo oblečené.

Hodně diváků si myslí, že si hráčky samy vybírají takto těsné outfity, ale pravdou je, že outfit na plážový volejbal může zakrývat jen to nejnutnější. Toto pravidlo už dlouhá léta vyvolává diskuze, neboť omezuje sebeurčení plážových volejbalistek, které se v těsných dresech necítí dobře. Olympijský výbor ale zatím na kritiku nereagoval. Podezřelá pravidla o oblékání najdeme i v ostatních sportech.

Například krasobruslaři musí být co nejvíc zakrytí. S číslem osm přicházíme k pravidlu, které se sice týká jen jednoho sportu, ale je tak kuriózní, že je jako z úplně jiné doby. Přesněji řečeno jde o olympijské plavání, ve kterém často padají nové osobní i světové rekordy. Kdo si ale myslí, že každý rekord platí hned na místě, když jsou na místě tucty kamer, které vše zachycují na milisekundu přesně, ten se mýlí.

Vlastně je to tak, že každý plavec, který zrovna zaplave nový rekord, musí svůj výsledek ihned po závodu předat Mezinárodní plavecké federaci. A to faxem. Ano, slyšeli jste dobře, faxem. I když ti mladší už vůbec neví, co fax je, natož pak jak se ovládá, je to jediný způsob komunikace, který zařídí mezinárodní uznání plaveckého rekordu.

Dále přicházíme k přísnému pravidlu, které je především pro olympijské superstar velmi těžké dodržet. Většina sportovců se totiž nezabývá jen svou disciplínou, ale působí i jako celosvětově žádaní influenceři, kteří vydělávají peníze tím, že neustále něco sdílí na Instagram nebo TikTok. K tomu patří i náhledy do zákulisí života profesionálního sportovce, takže je dost obvyklé, že se například fotbalisté natáčejí v šatně po zápase. Na takovéto záběry musí ale fanoušci během olympijských her zapomenout.

Platí totiž přísný zákaz sociálních sítí v zákulisních prostorech, šatnách i v arénách olympiády, neboť olympijský výbor chce zabránit tomu, aby se záběry dostaly na veřejnost. Otázkou zůstává, zda to sportovci s velkými sponzorskými smlouvami dodrží, nebo budou sdílet obsah a riskovat sankce. S číslem šest zůstáváme u tématu sponzorů, přicházíme k pravidlu, které by sportovcům také mohlo snížit příjmy.

Přestože sportovci mají uzavřené smlouvy s velkými značkami jako Nike nebo Adidas a mají tak povinnost ty značky často zmiňovat a pozitivně je hodnotit, v Tokiu to dělat nemůžou. Jeden ze zakladatelů a hlavounů olympiády je totiž toho názoru, že nemá jít o peníze, ale hlavně o sport. Takže sportovci kromě medaile nedostanou od olympijského výboru žádné peníze a zároveň nesmí zmiňovat ani aktivně propagovat žádné značky. Sportovci sice mohou nosit výbavu od svého hlavního sponzora, ale protože mají pořadatelé strach z komercializace olympijských her, je aktivní reklama přísně zakázána.

Pravidlo číslo pět čelí neustálé kritice a pořadatelé dbají na to, aby se opravdu dodržovalo. Jde o téma politiky ve sportu. Pro fanoušky je samozřejmé, že sportovci mají i společenskou zodpovědnost, tím pádem by se měli i politicky vyjadřovat. Olympijská komise to ale vidí jinak, proto jsou politické protesty sportovců v aréně i mimo ni přísně zakázány.

Odůvodňuje se to tím, že při olympiádě by mělo jít jen o sport. Mnoho kritiků ale tvrdí, že olympijský svaz to dělá proto, aby neměli problém s bohatými sponzory, kteří nechtějí být spojováni s určitými politickými názory. Další pravidlo bylo po dlouhé diskuzi jednoznačně určeno až v Tokiu a pro mnohé znamená krok správným směrem.

Konkrétně jde o sportovce a sportovkyně, které se sice hlásí k jednomu pohlaví, ale dlouho museli mít to druhé. V Tokiu bude poprvé soutěžit jedna transgender atletka, která dlouho musela soutěžit v mužské kategorii. Jde o novozélandskou vzpěračku Lauren Hubbardovou. Lauren se narodila jako muž, a přestože tato 43letá žena musela soupeřit s muži, necítila se ve svém těle dobře, a tak roku 2012 podstoupila změnu pohlaví.

Od té doby se diskutovalo, zda má nastoupit v ženské, nebo mužské kategorii. Přesně kvůli takovým případům přišel olympijský výbor nedávno s pravidlem, které se teď poprvé využije. Díky němu si může transgender sportovec nebo sportovkyně vybrat, v jaké kategorii bude soutěžit, jestliže uběhly čtyři roky od změny pohlaví a v krvi mají ideální hladinu testosteronu.

Lauren Hubbardová splňuje obě kritéria, a tak se letos zapíše do historie jako první transgender olympionička. Další pravidlo sice není úplně politicky relevantní, ale je velmi důležité pro pořádání většiny soutěží. Jde o povolenou obuv v jednotlivých disciplínách. Teď by bylo složité vysvětlovat tato pravidla u všech disciplín, ale při skoku do dálky, překážkovém běhu a trojskoku musí splňovat určitá kritéria. Mimo to je ale velmi zajímavé, že v některých disciplínách nemusí mít sportovci žádnou obuv, přestože by to bylo vhodné.

Nejlepším příkladem je maratonský běh. I když to dnes nikdo nedělá, teoreticky by běžci mohli běžet bez bot. Je to neuvěřitelné, ale roku 1960 vyhrál Etiopan Abebe Bikila maratonský běh, když běžel celých 42 km bez bot. Než dojdeme k poslednímu pravidlu, máme tady pod číslem dvě jeden fakt, který je nejen kuriózní, ale už léta také bedlivě sledovaný.

Vedle předpisů ohledně oblečení a bot je totiž ve spoustě disciplín hlídaný i make-up ženských závodnic. Takže například při moderní gymnastice nesmí sportovkyně mít nalakované nehty a při synchronizovaném plavání nesmí být plavkyně moc nalíčené. Proč to tak je, to je pro většinu sportovkyň záhadou, takže o tom s pořadateli neustále diskutují.

S číslem jedna přicházíme k pravidlům, která na olympiádě sice nejsou důležitá, ale kvůli aktuální situaci se musí pod přísným dohledem dodržovat. Jde o infekční i hygienická opatření a dodržování odstupu. Takže do objektu nesmí žádní fanoušci a dělá se všechno pro to, aby se sportovci zbytečně nestýkali a netvořily se větší skupiny lidí. Proto jsou přísně zakázané party a alkohol mohou sportovci pít maximálně sami na pokoji.

Také jsou stanovené rozpisy na jídlo v jídelně a skoro všude je povinné zakrytí úst. S ohledem na to, že olympiáda roku 2020 v Tokiu na sebe nechala dlouho čekat, je to ten nejlepší způsob, jak umožnit úžasnou sportovní událost plnou rekordů, highlightů a emocí. To je vše z našeho videa o deseti přísných pravidlech, která se musí dodržovat na olympiádě. Napište nám do komentářů, co si o těch pravidlech myslíte.

Dejte tomuto videu like, odebírejte Wissenswert pro skvělý obsah každý týden a uvidíme se zase příště tady u Wissenswert. Překlad: losenka www.videacesky.cz