Nad vodou: Koníci ze Švédska

Překlad: hAnko
www.videacesky.cz Červené dřevěné koníky mají lidé
z Nusnäsu ve Švédsku v krvi. Dalahästar neboli dalarnští koně
jsou tradičním výrobkem po celá staletí. Jsou známí jako dětské hračky
nebo náboženské předměty. Také sloužili jako platidlo,
ale dnes jsou národním symbolem. Ovšem jen dvě továrny je vyrábí
ručně z místního dřeva s tradiční falunskou červení. Začátkem roku 2020 jsme navštívili
jednu z nejstarších továren, abychom viděli, jak se tato
tradice stále drží nad vodou.

Umělci v Nils Olsson Dalahästar pracují
s lokálně těženou borovicí nebo olší. Razítkem na prkna přenesou obrysy koníků. Tesaři pak vyřežou hrubý tvar pásovou pilou. Je to jediná část výrobního procesu,
kterou dělá stroj. A tak to bude i nadále. Jako všichni jsme ovlivněni faktem, že víc a víc věcí za lidi dělají stroje. Což je trochu těžké.

Mattias Olsson je vnuk jednoho
z bratrů, kteří firmu založili roku 1928. Dělá vše pro to, aby udrželi
tradiční výrobu jako před sto lety. Je to ruční práce,
pokud zapojíme příliš mnoho strojů, ztratí zcela svůj význam. Jemné detaily na figurkách
se dělají ručně. Roland Presthans vyřeže koníka
asi za 15 minut, podle jeho velikosti. Pracoval v Nils Olsson přes 40 let
a technicky je v důchodu, ale chodí sem ve volném čase,
protože i v 75 letech řemeslo miluje.

Učil jsem se zcela sám. Sledoval jsem a napodoboval
práci ostatních. Narodil jsem se přímo tady ve vesnici. Pak koníky čeká základní vrstva barvy. Ti menší jsou celí ponoření
do kyblíku s barvou. Pak se nechají odkapat, přebytečná barva
steče zpět a použije se znovu. Není to lecjaká stará červená barva.
Je to slavná švédská falunská červeň, klasický „cihlový“ odstín
z dolů v dalarnském regionu.

Po barvení koníci projdou
sérií kontroly kvality od Mattiase. Jejich výroba není o tom sednout si
a namalovat koně na kousek dřeva. Potřebujete umělecký talent. Pak se namáčejí znovu v jedné
až dvou vrstvách, aby byla barva jednotná. Pro malíře, jako je Kerstin Reuterborg,
je to téměř vědecky přesný proces. Řadí si štětce podle barev,
aby mohla pracovat rychle. Namaluju tak 80 koníků denně. Jeden mi zabere čtyři až pět minut.

A i když jsou všichni koníci zdobení
tradičním stylem zvaným kurbits, ruční výroba zaručí, že každý je unikát. Stejně jako její kolegové je Kerstin
hrdá, že jsou koníci jejím dědictvím. Maluju už 40 let. Maminka
mě to naučila, když mi bylo třináct. Narodila jsem se a vyrostla v Nusnäsu
a moje dcera už taky začíná malovat. Nikdy mě to neomrzí.
Je to nejlepší práce na světě. Umělci denně vyrobí přes 500 koníků
různých tvarů, velikostí a barev, i když tradiční červená
je stále nejpopulárnější.

Američané je poprvé spatřili
na světové výstavě v New Yorku roku 1939, kde velký dřevěný dalahäst vítal
návštěvníky u vstupu do švédského pavilonu. Pokud dnes takového koníka chcete,
můžete ho koupit u Nils Olsson, online nebo přímo v továrně. Nejmenší jsou za 20 dolarů
a největší i za 1500. Je to národní symbol Švédska a jeden z posledních švédských
výrobků dělaných doma a ručně. Ale Mattias se o budoucnost
umění ani obchodu nebojí.

Dnes je o ruční práce zvýšený zájem. Píše a volá nám spousta lidí,
kteří se chtějí učit vyřezávat a malovat. Je to věc, na kterou můžou být pyšní,
že ponesou dál náš odkaz.