Nad vodou: Koníci ze ŠvédskaBusiness Insider

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 1
88 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:30
Počet zobrazení:1 904
Dalarnský kůň je prastarou tradicí, který se nyní stal symbolem Švédska. Generace švédských umělců v městečku Dalahästar je vyrábějí už od roku 1928.

Přepis titulků

Překlad: hAnko www.videacesky.cz Červené dřevěné koníky mají lidé z Nusnäsu ve Švédsku v krvi. Dalahästar neboli dalarnští koně jsou tradičním výrobkem po celá staletí. Jsou známí jako dětské hračky nebo náboženské předměty. Také sloužili jako platidlo, ale dnes jsou národním symbolem. Ovšem jen dvě továrny je vyrábí ručně z místního dřeva s tradiční falunskou červení. Začátkem roku 2020 jsme navštívili jednu z nejstarších továren, abychom viděli, jak se tato tradice stále drží nad vodou.

Umělci v Nils Olsson Dalahästar pracují s lokálně těženou borovicí nebo olší. Razítkem na prkna přenesou obrysy koníků. Tesaři pak vyřežou hrubý tvar pásovou pilou. Je to jediná část výrobního procesu, kterou dělá stroj. A tak to bude i nadále. Jako všichni jsme ovlivněni faktem, že víc a víc věcí za lidi dělají stroje. Což je trochu těžké.

Mattias Olsson je vnuk jednoho z bratrů, kteří firmu založili roku 1928. Dělá vše pro to, aby udrželi tradiční výrobu jako před sto lety. Je to ruční práce, pokud zapojíme příliš mnoho strojů, ztratí zcela svůj význam. Jemné detaily na figurkách se dělají ručně. Roland Presthans vyřeže koníka asi za 15 minut, podle jeho velikosti. Pracoval v Nils Olsson přes 40 let a technicky je v důchodu, ale chodí sem ve volném čase, protože i v 75 letech řemeslo miluje.

Učil jsem se zcela sám. Sledoval jsem a napodoboval práci ostatních. Narodil jsem se přímo tady ve vesnici. Pak koníky čeká základní vrstva barvy. Ti menší jsou celí ponoření do kyblíku s barvou. Pak se nechají odkapat, přebytečná barva steče zpět a použije se znovu. Není to lecjaká stará červená barva. Je to slavná švédská falunská červeň, klasický „cihlový“ odstín z dolů v dalarnském regionu.

Po barvení koníci projdou sérií kontroly kvality od Mattiase. Jejich výroba není o tom sednout si a namalovat koně na kousek dřeva. Potřebujete umělecký talent. Pak se namáčejí znovu v jedné až dvou vrstvách, aby byla barva jednotná. Pro malíře, jako je Kerstin Reuterborg, je to téměř vědecky přesný proces. Řadí si štětce podle barev, aby mohla pracovat rychle. Namaluju tak 80 koníků denně. Jeden mi zabere čtyři až pět minut.

A i když jsou všichni koníci zdobení tradičním stylem zvaným kurbits, ruční výroba zaručí, že každý je unikát. Stejně jako její kolegové je Kerstin hrdá, že jsou koníci jejím dědictvím. Maluju už 40 let. Maminka mě to naučila, když mi bylo třináct. Narodila jsem se a vyrostla v Nusnäsu a moje dcera už taky začíná malovat. Nikdy mě to neomrzí. Je to nejlepší práce na světě. Umělci denně vyrobí přes 500 koníků různých tvarů, velikostí a barev, i když tradiční červená je stále nejpopulárnější.

Američané je poprvé spatřili na světové výstavě v New Yorku roku 1939, kde velký dřevěný dalahäst vítal návštěvníky u vstupu do švédského pavilonu. Pokud dnes takového koníka chcete, můžete ho koupit u Nils Olsson, online nebo přímo v továrně. Nejmenší jsou za 20 dolarů a největší i za 1500. Je to národní symbol Švédska a jeden z posledních švédských výrobků dělaných doma a ručně. Ale Mattias se o budoucnost umění ani obchodu nebojí.

Dnes je o ruční práce zvýšený zájem. Píše a volá nám spousta lidí, kteří se chtějí učit vyřezávat a malovat. Je to věc, na kterou můžou být pyšní, že ponesou dál náš odkaz.

Komentáře (3)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

já asi nerozumím, kde tam člověk potřebuje ten umělecký talent, když dostane přesný tvar, který musí vyrobit, přesný vzor, kterou musí namalovat... v podstatě jde jen o to, že je to sériová výroba, ale dělaj ji lidi a ne stroje. kde je tam potom ten rozdíl?

11

Odpovědět

Drobná technická k překladu - ten chlapík je vnuk, ne pravnuk zakladatele.
Za výběr videa palec nahoru :)

31

Odpovědět

Díky za postřeh, orpaveno :)

21