Jak si získat respekt a nechovat se přitom jako idiot

V životě určitě narazíte na konverzační agresory, lidé se je často snaží umlčet urážkami a agresí nebo prostě interakci rovnou opouštějí, aby se té negativitě vyhnuli. - Omlouvám se. - Nic se neděje. Ale existuje třetí, asi efektivnější způsob, jak se s toxickými lidmi vyrovnat. Například Russell Brand se snaží rozhovor ovládnout, ne ho ukončit.



Díky tomu se může bránit a zároveň nevypadá jako blbec. Interview se třemi moderátory na ranní show MS NBC je skvělý příklad těch strategií, které můžete používat i vy, abyste ovládli rozhovor s agresorem. Začneme shrnutím zásad pro každou skupinovou interakci, potom se podíváme na to, co dělat, když se to zvrtne. První obecné pravidlo zní, že nechcete vstupovat do konverzace a nechat se hned zase přerušit. Lidé by si tak podvědomě mysleli, že vaše názory nejsou důležité, a více by vás sekýrovali.



Když začnete mluvit, je nejlepší doříct celou větu jako tady. To neudělám, zneuctilo by to vaši show. Tys mě o to poprosila, a protože jsi také Angličanka, - cítil jsem tu povinnost. - Nemusíte úplně ovládnout rozhovor nebo se bránit přerušení při dlouhém monologu, ale musíte mít dost elánu, abyste alespoň dořekli svou větu, než předáte slovo tomu, kdo se vás snaží přerušit. Lidé si potom spíše poslechnou vaše názory.



- Porovnejte, jak to zvládá Russell. - Omlouvám se. - Zneuctil jsi ten stůl. - Je to jako dílek puzzle, - ten stůl je taková skládačka. - Ano, omlouvám se. Mladému Jadenovi Smithovi to tolik nejde. - Jak to, že jsi tak skromný? - Ve skutečnosti… Není pravda, že Jadenovy myšlenky nemají hodnotu, jen ještě nemluví tak rozhodně, aby ho brali vážně. Když zvládnete dokončit větu, budou vás ostatní více respektovat.



Další velmi cenný princip zní, chovejte se ke každému ve skupině jako k individualitě. Můžete je například oslovovat jménem. Briane, ty můžeš nosit, co chceš… Radši se soustřeď na řízení, Briane. - Děkuji, Katty. - Uznávám, že to na začátku může být zvláštní, než si zvyknete, ale toho člověka potěší slyšet své nejoblíbenější slovo. I když neznáte jména těch lidí, můžete jim ukázat, že si každého z nich vážíte, když si najdete čas podívat se při mluvení na každého.



Hlavně pokud je někdo stydlivý, ty tři vteřiny očního kontaktu skvěle pomůžou zapojit je do rozhovoru. Pokud máte pocit, že lidé přestávají věnovat pozornost vašemu vtipu nebo historce, tímto to snadno napravíte. Věnujte každému z nich několik vteřin své pozornosti, to je upoutá. A poslední pravidlo říká, že máme rádi lidi, kteří nám jsou podobní a kteří nás také mají rádi.



Když jste ve skupině, - pomáhá zdůrazňovat podobnosti. - Je to tak… - Ty jsi také Angličanka… - A dávat upřímné komplimenty. A samozřejmě jsi nádherná. Ve vaší skvělé zemi a v naší také… Jsi mocná žena, máš skvělou práci, v čem je problém? Russell dělal všechno, co jsem říkal, ale někdy bude rozhovor nepřátelský, ať se budete snažit sebevíc. Chci vám ukázat, jak odzbrojit agresivní lidi způsobem, který je chytrý a charismatický a pomůže vám předejít přímé konfrontaci.



Je důležité si uvědomit, že nejmocnější nástroje, kterými můžete ovlivnit tón rozhovoru, jsou neverbální signály. Můžeme si to rozdělit na signály pro více a signály pro méně. Když ukážete signály pro více, podpoříte tím to chování, na které odpovídáte, signály pro méně ho naopak omezí. Všimněte si třeba, jak Russell přesvědčí Miku, - aby od pasivně agresivního tónu… - Prý je hvězda. - Ano, to je.



- Tvrdili mi to, - ale já se v pop-kultuře nevyznám. - …přešla ke komplimentům, - aby si ho získala. - Vypadáš skvěle. - To je velmi laskavé. - Začne klidným pohledem do očí, ve kterém není ani zloba, ani úsměv. Něco takového znervózní každého, kdo je na vás hrubý, bude si připadat sledovaný. Zadruhé pomáhá, když té osobě nevěnujete pozornost, pak budou muset změnit taktiku. Russell začne bloumat pohledem po okolí a moderátorka hned ví, že na něj má být milá, aby si ho získala.



A zatřetí je to delší odmlka. To je jeden z nejsilnějších neverbálních nástrojů ve vašem arzenálu. Když jsou lidé hrubí, asi budete chtít rychle odpovědět nebo se usmát, abyste tu situaci rozptýlili a zbavili se toho napětí. To Russell nedělá. Raději počká, dokud mu Mika nesloží poklonu, a až potom začne mluvit. Měl bych se taky rozepnout, ukázat chlupy na hrudi? Jen říkám, že Russell si to může dovolit, - vypadáš skvěle.



- To je velmi laskavé. Když se po té nezdvořilosti vrátila k laskavosti, Russell začne ukazovat signály pro více. To funguje jako dvojitá instrukce, tohle nedělejte, ale tohle ano. Zkuste najít ty pozitivní signály. Také ti to moc sluší. Briane, ty můžeš nosit, co chceš, - to je jedna z tvých svobod. - Děkuji moc. Nejprve slovně ocení, co Mika řekla. Když upozorníte na nějaké chování, kterého si vážíte, určitě ho přijde více.



Potom oplatí ten kompliment a nakonec odpovídá hravě a usmívá se. To všechno doprovází mnohem nadšenějším zapojením. Tím rozežene to napětí, které se vršilo, a silně to spojí s tím slušným chováním. Lidé v rozhovorech nemají rádi napětí, takže ho nezahánějte, dokud na vás budou zlí, počkejte, dokud nezačnou být milí. To všechno byly silné signály podporující nějaké chování, které tvoří zprávu o tom, co on v rozhovoru očekává.



Ty signály opakuje, věnuje více pozornosti Mice, která je mnohem zdvořilejší, než Brianovi, který je nadále hrubý. Brian dokonce začne nějakou poznámku o Russellově přízvuku, kterou později i dokončí. Russell tuší, že to bude něco nemístného, tak ho prostě ignoruje. To je skvělá strategie. - Je to vtipné, já hodně cestuji… - Tihle lidi všichni pracují? - Ano, pracují. - Pracujte tišeji! Kvůli tomu je Brianova další otázka zdvořilejší - a Russell odpoví daleko pozitivněji.



- Všichni se ptají, co máš radši, televizi, filmy nebo stand-up, ale co je nejtěžší? Být na pódiu musí být těžké, filmy jsou nuda, tam se to točí 100krát - a televize je prostě taková. - Všechny ty disciplíny mají své, - nejvíce mě baví stand-up… - To samé můžete udělat i vy, pokud je někdo ve skupině agresivní nebo hrubý, věnujte pozornost jiným, otočte se k nim čelem, usmějte se na ně, klidně se hlasitě bavte. Nemělo by trvat dlouho, než ten hrubián řekne něco hezkého.



V tu chvíli můžete pozornost obrátit k nim. Poslední nepřímá možnost je prohlásit něco o „takových lidech“. To znamená, že mluvíte o chování, které se vám nelíbí, které možná zrovna někdo v té skupině dělá, ale dáte jim šanci udržet si tvář, protože je přímo nejmenujete. Jde prostě o „takové lidi“, řekněte to s úsměvem, aby ten druhý věděl, že jste stále přátelé. Možná nejsou ten typ lidí a zatím netvrdíte, že by takoví byli.



Tady to používá Russell. Komikům se stává, že lidé překrucují informace, jak se to hodí jejich záměrům. Když jste s lidmi ve stejné místnosti, je jasné, co říkáte. Když jsou lidé zmatení, můžete to vysvětlit, když o něčem vtipkujete, nemůžou tvrdit, že to myslíte vážně. Rád mám s lidmi takhle přímý kontakt, protože lidé jsou podle mě velmi inteligentní, ale informacemi se manipuluje a někdy lidé spustí falešný poplach. Tato strategie je dobrý způsob, jak nenápadně ovlivnit tón rozhovoru.



Třeba když na nějaké schůzi pochválíte jednu skupinu za nadšení a zmíníte, že jiní lidé jsou někdy nudní, určitě se druhá skupina bude snažit dosáhnout té mety a nebýt nudní jako ti „jiní lidé“. V případě Russella zůstanou tyto signály bohužel nevyslyšeny, což se někdy stává, i když ne často. Ti moderátoři jsou nadále hrubí, Brian prohlásí, že nerozumí Russellovu přízvuku. Když ho vidím naživo, v nějakém seriálu nebo v televizi, je to v pohodě, ale když jedu autem a mám puštěné rádio, - nerozumím jedinému vtipu.



- Nerozumíš tomu? - Moderátorka zapomene jeho jméno. - Ty bys šla na terapii - k Willymu Brandovi? - Ke komu? - Willymu Brandovi. Šla bys k němu? - A tam míří Willy. Kdo je Willy? Navíc začnou mluvit o Russellovi ve třetí osobě, - jako by tam nebyl. - On to prostě celé vstřebává. Tváříte se, jako bych tu nebyl a jako bych byl navíc mimozemšťan.



Víte, že moje domovina odsud není moc daleko? Jenom jsme obdivovali to celé… Po neverbálních a nepřímých technikách musíte být někdy zcela upřímní a přímo říct, jak by se ostatní měli chovat. Neměli byste říkat „on“, když je ta osoba u toho, měli byste použít jméno, to je základní vychování. - Tam míří Willy. - Neříkejte „on“, já tady sedím. - Russell!



- Russell! To vás nikdo nevychoval? Jde ti to. Hodně lidí to zkazí a rozhovor je potom ještě napjatější. Klíčové je, že musíte kritizovat konkrétní chování, ne osoby jako takové. Když řeknete, že je někdo idiot, nejspíš se začne bránit a navíc jim neupřesníte, co by měli změnit. Když místo toho vysvětlíte: „Takhle mi neříkej“ nebo „nekřič na mě“, mnohem spíš dosáhnete změny. Je pravda, že to, co dělá Russell, je těžké.



Zůstat klidný, udržovat oční kontakt a nenechat se vytočit, když k vám jsou lidé nepřátelští, a celou dobu si zachovat smysl pro humor, to by asi většina z nás nezvládla, buď bychom reagovali přehnaně, nebo moc málo. Chci vám dát ještě tip na přístup, který musí člověk chvíli trénovat, ale určitě vám moc pomůže. Musíte své ego oddělit od osobních útoků, tady Russell dokáže odbýt osobní kritiku, že není způsobilý mluvit o nějakém tématu, a ukáže, že to nesouvisí s jeho argumenty.



O tom se nehádám, jenom se ptám, proč vás mám brát vážně, - když jste tak málo specifický. - Nemusíte mě… Mně je jedno, jestli mě berete vážně, jen chci upozornit na nějaké myšlenky. A tady dokáže chápat, že je něco urážlivé, aniž by se sám cítil uražen nebo se přehnaně bránil. - Přinesl jsem tuhle ceduli. - Je tam napsáno - „Brand je zasranej pasák“. - Je to tak. Posaď se u nás, kámo.



Tohle je zcela jasná urážka. - Urážlivý předmět. - Na rozdíl od většiny z nás nemá Russell potřebu se okamžitě po osobních útocích bránit, protože mu je celkem jedno, co si o něm většina lidí myslí. Neplýtvá energií na obranu svého ega, díky čemuž na kritiku reaguje pohotověji. Paradoxně, když se nebrání, nakonec z toho vyjde lépe. - To není moc lichotivá fotka. - Ale tak ses zatvářil ty. Ano, zatvářil, to mám za to.



Jasný, to máš pravdu. V nějakém dalším videu budu mluvit o humoru a pohotovosti a o tom, jak si je vypěstovat, a dále tam rozeberu tenhle rozhovor, protože za těch 7 minut se toho stalo spousta. To ale přijde později, mezitím máme naplánovaná videa s Keanu Reevesem, Tomem Hollandem, možná Andrewem Yangem, takže pokud o ně nechcete přijít, určitě odebírejte náš kanál, aby vám YouTube dalo vědět, až ta videa vyjdou, a vy je nepropásli. Jeden ze způsobů, jak oddělit své ego od osobních útoků, je vyvinout si silnější pocit sebepřijetí.



Pokud jste spokojení sami se sebou, s jádrem své osobnosti, co si o vás myslí nebo říkají jiní, vás mnohem méně vykolejí nebo rozčílí. Když přijmete sami sebe, nebude váš pocit hodnoty pramenit z chvály okolí, ale z pocitu, že jste dost dobří bez ohledu na názor ostatních. K takovému sebepřijetí je sice cesta dlouhá, ale jestli chcete začít už dnes, připravil jsem řízenou meditaci, která vám může pomoci vyvinout si toto sebepřijetí.



Můžete si ji stáhnout zdarma díky sponzorovi dnešního videa, aplikaci Simple Habit, která nabízí spoustu řízených meditací. Překlad: jesterka www.videacesky.cz