Chris Hadfield u George Stroumboulopoulose

Velitel Chris Hadfield letos strávil
na oběžné dráze Země 144 úchvatných dní. Uletěl téměř 100 milionů kilometrů a znovu zaměřil pozornost celého
světa na zázrak cestování do vesmíru. Ten výhled je... strhující a fascinující. Byl prvním Kanaďanem,
který se stal velitelem ISS, prvním Kanaďanem,
který se volně vznášel ve vesmíru, a je považován za prvního člověka, který vydal videoklip
natočený ve vesmíru.

Tento klenot si vysloužil poklonu
od samotného Davida Bowieho. Chris se stal nejoslavovanějším
astronautem od dob Neila Armstronga, jehož přistání na Měsíci
v roce 1969 mladého Chrise inspirovalo, když vyrůstal v Miltonu v Ontariu.
Zatímco byl na palubě ISS, kde spolu se svou posádkou
provedl přes 130 vědeckých pokusů, pořídil úžasné záběry
naší země i celé planety. Jeho zážitky ale vynikají tím,
že se o ně podělil s námi. S téměř milionem
odběratelů na Twitteru.

Nyní je zpátky na Zemi
a vydává vlastní knihu. Ptát se ho budu na to, jaké to je a co se můžete naučit
ze vznášení se ve vesmíru. Překlad: qetu
www.videacesky.cz Velitel Chris Hadfield! Dobrý večer. - Děkuju za pozvání.
- Rád tě vidím. - Děkuju. Je to radost.

Vzhledem ke všem těm experimentům to pro tebe musela být
užasná zkušenost. Měl jsi ale tušení, co to znamenalo pro ty z nás,
kteří jsme tě sledovali tady dole? Tak nějak teoreticky. Bylo to... Byla to úchvatná zkušenost
na tolika úrovních. Máš při ní ale hrozně napilno. Viděl jsem čísla a zhruba jsem věděl,
že nám hodně lidí věnuje pozornost, ale... Do vesmíru jsi letěl s 20 000 odběrateli
a teď jich máš milion.

- To je neuvěřitelný.
- Je to dost. Já vím. Tolik jsem se ale soustředil na to, abychom to všechno stihli,
abych dával pozor... Neumíš si představit
ten výhled z okna. Večer jsem se pak ve spacím pytli
podíval na e-mail a tak podobně. Viděl jsem, že nás sleduje
spousta lidí, což bylo super. Byla to ale jen jedna z mnoha věcí,
co se tam děla. Jaké je to spát ve vesmíru?

Lepší spánek
si neumíš představit. Faktem je,
že můžeš uvolnit všechny svaly v těle. Vznášíš se ve vesmíru ve spacáku, který je připevněný
dvěma tkaničkami ke stěně. Ten spacák se tam tak nějak vznáší.
Ty si do něj vlezeš, zapneš ho a zavřeš dvířka. Jsou to taková... Vypadají jako dvířka
salónu na divokém západě. Pak zhasneš a úplně se uvolníš.

Ruce i nohy se ti vznáší
a hlava ti přepadne dopředu. Celý se uvolníš.
Líbilo by se ti to. Spí se tam úžasně. Zní to skoro jako v děloze. - Na to si moc nevzpomínám.
- Viděl jsem... Viděl jsem dost filmů o tom,
jak se dělají děti a co pak následuje. - Připomnělo mi to...
- Když vidíš snímky zárodků v děloze... Nacházíš se v té samé pozici. Jsi v naprosto uvolněném,
až vývojovém stavu.

Viděl jsi věci,
které máme možnost vidět jen na fotkách. Většinu jsme navíc viděli
jen proto, že jsi je vyfotil ty. Zajímalo by mě ale, jak na tebe to,
co vidíš, působí psychologicky. V tomto starším videu
někdo mluví o svojí reakci. Obrátil jsem se
na místní univerzitu a požádal jsem je,
aby mi pomohli s tím, co jsem viděl. Když se mi o několik týdnů
později ozvali zpátky, řekli: "Ve starověkých textech jsme našli
popis zvaný "savikalpa samádhi".

Znamená to, že věci vidíte tak,
jak je vidíte očima. Emocionálně a vnitřně
je ale vnímáte jako extázi a jako pocit
naprostého souladu a jednoty." Přesně takový
pro mě ten zážitek byl. To byl... To byl Edgar Mitchell. Nejsem... Z vědeckého hlediska
neznám všechny detaily. Na tvém zážitku
mě ale fascinuje přesně tohle.

- Ten široký náhled na věc.
- Jo. Je to... Je to takový zážitek na tolika úrovních.
Už na úrovni vnímání... Když otevřeš oči
a podíváš se na svět kolem, vidíš vedle sebe
takovou obrovskou, živoucí věc, která jako by ti úmyslně
odhalovala svá tajemství. Říkáš si: "Ty sis myslel, že ten minulý
oblet kolem Země byl zajímavý? Co teprve tenhle?


Jen se na to podívej." Tohle vnímáš vizuálně. Zároveň to do sebe
ale vstřebáváš i podvědomě. Když se každou noc
ukládáš k spánku, snažíš se sám sebe přesvědčit, jak tady
mezi tím vším vlastně můžeš být a jak si to zracionalizuješ. Když teď vyjdu ven a vidím,
jak nade mnou přelétá vesmírná stanice... Je to taková hvězda,
která přelétá přes horizont. Pořád si...

Vidíš... ten pokoj i zmatek, mezi kterými
se zmítá mysl Eda Mitchella. Když se totiž ten zážitek
a to, co vidíš nad sebou, snažíš skloubit
s obyčejným životem zpátky na Zemi... Pořád jsem se s tím ještě
úplně nevyrovnal. S jakou podpůrnou skupinou
takové zážitky sdílíš? Říkáme jim psychologická podpora. To oni mi na vesmírnou
stanici dali kytaru.

Snaží se předvídat potenciální účinky,
které to na tebe bude mít, a umožnit ti co největší
spojení se světem. To, že jsme do celé věci zahrnuli Twitter,
je hlavně jejich zásluha. Úroveň technologie,
která mi umožnila přímo mluvit s lidmi, volat své ženě,
mluvit se svým synem v Číně - nebo zavolat Neilu Youngovi a promluvit
si s ním po telefonu... - Normálka. Jo. Pěkně jsme si s Neilem
o tom zážitku popovídali. To, že se člověk cítil
ve spojení se světem, i když se nacházel
v takové fyzické izolaci, hodně pomáhalo.

Když jsem viděl Canadarm...
Vryl se mi do paměti, i když je mi 41. Když se řekne vesmír,
vybaví se mi tenhle symbol. Kanaďani na Canadarm
musí být hrdí. Když se rychle podíváme
na jeho historii... Začalo to satelitem, který měl takové ubohé ramínko,
kterému se říkalo STEM. Pak nám nabídli, abychom zkonstruovali
rameno pro raketoplán. To rameno umožnilo provoz Hubbleova
teleskopu a několika dalších satelitů.

Odvedlo skvělou práci na raketoplánu.
Díky tomu nám nabídli, abychom zkonstruovali rameno na vesmírné
stanici, kterou pak celou vybudovalo. Vybudovali jsme vesmírnou stanici. Pak zkonstruovalo to výzkumné
rameno na konci, které se nazývá SPDM. Jeho vnuk pracuje
v nemocnici Foothills v Calgary. Provádí operace mozku
uvnitř přístroje magnetické rezonance. Chirurg sedí venku
a používá robotické ovládání. Používá se
v nemocnicích po celém světě.

To rameno je na pětidolarovce,
která v listopadu vstoupí do oběhu. Pro naši zemi
mělo obrovský přínos. Kulturně, vědecky i technicky. Všichni
by na něj měli být nesmírně hrdí. Je to to nejlepší rameno v branži.
Po přestávce budeme s Chrisem pokračovat. - Za chvíli uvidíte...
- Energii. - Mezi dvěma veliteli. Máme tu Kirka,
to znamená Shatnera, který má pro Chrise důležitý dotaz. Jestli chcete,
můžete zpívat se mnou.

Je to už dlouho. - Je to už 20 let.
- Je to už dlouho. To jsem neviděl už dlouho. - Myslím, že to vysílali
v pořadu The Fifth Estate. - Jo. Co se týče tvé rodiny... Byl jsi o tom otevřenější než jiní. - Rozhodl ses splnit slib,
který jsi dal své ženě. - Jo. Měl jsi pocit,
že jsi pro svou rodinu jako duch?

Abys dosáhl cíle,
kterého jsi měl dosáhnout... Obojí v podstatě zvládnout nešlo. Být tam pro ně
a zároveň se připravovat na misi. Doufám, že jsem pro svou rodinu
jako duch nebyl. Když jsem se každé ráno vzbudil,
řekl jsem si: "Dneska to zvládnu
o trochu líp než včera. Tohle jsou moje dnešní cíle.
Tohle jsou moje cíle v práci a tohle jsou moje cíle doma.


Pokusím se je splnit." A když jsem ten večer
šel do postele, uvědomil jsem si, že jsem všechny
falešné naděje z rána obětoval na oltáři reality. Tohle je něco, co řekl tvůj syn.
Je to fascinující. Určitě jsi to už četl.
Vytiskli to v Global Mailu. Řekl: "Když někdo přijde o otce nebo o rodiče,
jejich smrt je osobní záležitost. Pokud ale zemře můj otec,
jeho smrt osobní nebude. Nejenže se budu muset dívat,
jak mi vybouchne před očima.

Budu se na to muset
dívat pořád dokola i v televizi." Co si o tom myslíš? K nehodě rakotoplánu
Columbia došlo v roce 2003. Tou dobou jsem ve vesmíru
byl už dvakrát. Byl jsem zkušební pilot. Smrt je hrozná.
Není ale nenormální. Jenže kluci byli dost malí na to, aby si moje první dva lety
mysleli, že jsem nesmrtelný. To až kvůli Columbii si uvědomili, že létání v raketoplánu
je velmi nebezpečná věc.

Byli vyděšení,
což jsem si tehdy neuvědomoval. Děsili se,
až mě potřetí uvidí letět v Sojuzu, protože už byli dost velcí na to,
aby chápali, jaké s tím je spojené riziko. Moje žena
to skvěle vystihla. Řekla: "Jednoho dne umřít musíš. Když umřeš takhle,
umřeš při něčem, co miluješ. Bude to hrozné,
ale nějak se s tím vyrovnáme.

Máme pojistku. Nějak to překonáme. Nechci ale, aby za mnou každý rok na výročí
tvojí smrti někdo přišel a zeptal se: "Jak se cítíte?
Dnes je pěkně zakulacené výročí. Jak hrozně se cítíte teď?" Řekla: "Nechci, aby mě určovalo něco,
co se ti stalo před pěti lety, jako to mají pozůstalí
po posádce Challengeru nebo Columbie. Jestli umřeš,
nějak se s tím vypořádám.

S tím zbytkem se ale vypořádávat nechci.
Takže díky, žes neumřel." Musíš mít sakra dobrou pojistku,
když to bereš tak dobře. Zůstaňte s námi. Až se vrátíme,
velitele Hadfielda čeká překvapení. Chrisi,
tady je Bill Shatner. Mluvili jsme spolu po telefonu,
zatímco jsi nade mnou přelétal. Já jsem mezitím v županu
odpočíval na křesle v Los Angeles. Položil jsem ti několik otázek
a tys mi na ně odpověděl. Dokonce jsi mě pozval
k sobě na chatu.

Už jsem tam byl. Ty o tom sice nevíš, ale je to nádherná chata. Všechno
tam v podstatě vypadá tak, jak předtím. Chci se tě zeptat, co se ti honilo hlavou,
když začal startovat motor. Byl pod vámi oheň a chaos. Začali jste zrychlovat
a tys věděl, že vás čekají tři stádia. Věděl jsi o tření vzduchu, úlomcích a krystalcích ledu.

Co se ti honilo hlavou? "Proč?" Říkal sis: "Proč to vlastně dělám?
Děti mě potřebují!" Chrisi, co se ti honilo hlavou? To byl William Shatner. To bylo vtipný. Ta konverzace,
kterou jsme spolu z vesmírné lodi vedli, byla skvělá.
Nevěděl jsem, že je jen v županu. Vážně se nad tím ale zamyslel a připravil si spoustu
opravdu zajímavých otázek.

Nezajímalo ho povídání o minulosti.
Chtěl mluvit o té zkušenosti samotné. O tom,
co znamenala pro mě a pro něj. Bylo vážně zajímavé s ním srovnat
názory. Moc rád jsem s ním mluvil. Co se ti během toho chaosu
honilo hlavou? Start je ta nejnebezpečnější věc,
co jsem kdy udělal. Ve vesmíru strávíš pět měsíců. Polovina rizika těch pěti měsíců ve vesmíru
je v prvních devíti minutách.

Mezi astronauty máme jedno rčení: "Žádný problém není tak špatný,
aby nešel ještě zhoršit." Takže... Takže jsme se usilovně soustředili na to,
aby k tomu nedošlo. To bylo výborný. Jo, je to důležitá filozofie,
na kterou by se nemělo zapomínat. Pro člověka není důležité jen to,
jestli je na jiných světech život, ale i to, jestli tam je vědomí.

Někdy si říkám,
jestli je vědomí tady. Dobře řečeno. Nebo alespoň svědomí. Z pravděpodobnosti ale vyplývá,
že je to nevyhnutelné. Vzali jsme Hubbleův teleskop a asi na měsíc jsme ho zaměřili
na nejtemnější část jižní hemisféry. Vyvolali jsme pak obraz,
abychom viděli výsledek. Místo, kde jsme nikdy nic neviděli,
bylo plné galaxií.

Každá galaxie
se skládá z milionů hvězd a během posledních zhruba deseti let
jsme začali být schopní vidět i planety. Planety kolem jiných hvězd. V podstatě jsme zjistili,
že každá hvězda kolem sebe má planety. A hvězd je neomezeně. Myslet si,
že jsme ve vesmíru sami, je jako myslet si,
že jsme středem vesmíru. Myslím, že jsme jen ještě
nepřišli na to, jak to dokázat. Když jsi ve dvě ráno někde v hospodě,
kde posedává banda chlapů, kteří mají trochu připito
a kteří jsou trochu věřící, a oni s tebou začnou řešit Boha,
jak k tomu přistupuješ?

Popravdě se takovým
konverzacím snažím vyhýbat. Třeba se díváš na zápas,
který dávají pozdě... Astronaut vejde do baru a... Přemýšlíš o spiritualitě
a o podobných věcech? Na orbitě jsme o tom mluvili pořád.
Jak o tom můžeš nemluvit? Ve sboru astronautů nás je spousta.


Jsou tam lidi z celého světa, kteří vyznávají
všechna možná náboženství. Byla to jedna z věcí,
o kterých jsme mluvili. Když se díváš na svět,
vypadá hrozně jedinečně a vzácně. Těžko se dá uvěřit,
že je dílem náhody. Nejdůležitější je podle mě ale to, že na orbitě všichni respektujeme
náboženské vyznání druhých, protože to víra nás tam dostala. Jestli ti víra dala sílu na to,
abys udělal všechno pro to, aby ses stal jedním z prvních lidí,
kteří svět takhle uvidí, je to dobrá víra.

Nahoře
svoje vyznání skutečně respektujeme. Máme to štěstí,
že tu zpovídáme lidi každý den. Ty jsi ale jedním z lidí,
na které jsem se těšil nejvíc. - Moc mě těšilo.
- Díky za pozvání do červeného křesla. Velitel Chris Hadfield.
Jeho knihu si prostě musíte přečíst. Jmenuje se Astronautův průvodce životem
na Zemi. Chris Hadfield. Hned se vrátíme.