Mongolsko

Vy víte, že jsem napůl Korejec,
o východní Asii vám můžu říct, že když vynecháte politické rozdíly,
ty skoro dvě miliardy Východoasiatů, Korejců, Japonců a Číňanů
jsou vzdálení bratranci. Potom přijde na scénu Mongolsko
s asi 3 miliony obyvatel a všichni: "Ahoj dědo." Je čas učit se zeměpis – teď! Ahoj všichni, já jsem Barby.
Možná jste o Mongolsku něco slyšeli, asi hlavně kvůli obří říši Čingischána,
ale Mongolsko je unikátní, protože je takovým výhonkem,
ze kterého pochází miliardy lidí na světě.

A celé to začíná na travnatých kopcích,
podíváme se, kde leží: POLITICKÁ GEOGRAFIE Mongolsko je známé
jako země věčně modré oblohy, mají více než 250 slunečných dní v roce.
Opravdu jsou středem Asie, ačkoliv o titul geografického středu Asie
soupeří tři místa, dvě v Rusku, jedno v Číně,
ale všechny jsou blízko Mongolska. Země nemá přístup k moři,
má 18.

největší rozlohu na světě a leží ve středovýchodní Asii.
Hraničí s Ruskem a Čínou, kdyby nebylo tohoto 37km koridoru,
hraničila by s Kazachstánem, ale nehraničí.
Země je rozdělená na 21 provincií neboli ajmagů, hlavní město Ulánbátar,
což znamená rudý bohatýr, leží na severovýchodě
a má správu na úrovni provincie. Úplně všechny cesty té země
nakonec nějak vedou do tohoto města. A mají tu
skvělou zaoblenou budovu, Sky Tower. Jinak Ulánbátar, což se píše různě,
je nejchladnější hlavní město světa a původně to bylo nomádské město,
které se 28krát přesunulo, než se usídlili na nynějším místě.


V tomto městě žije asi 45 % obyvatel a najdete tu jediné mezinárodní letiště,
Čingischánovo letiště. Nové letiště se staví
na druhé straně hory, zatím se jmenuje jen
Nové mezinárodní letiště Ulánbátar. Není kolem něj prakticky nic,
tak hodně štěstí. Další největší města
jsou Erdenet a Darchan, obě docela blízko Ulánbátaru.


Mongolsko sice nemá spory o území, ale jeho hranice jsou zajímavé.
Třeba úsek jezera Bujr núr na východě, o které se dělí s Čínou.
Rusko má kousíček jezera Uvs núr, na východě také najdete
památník trojmezí Ruska, Číny a Mongolska. Také se plánuje označení
západního trojmezí na vrcholu Tavan Bogdu. Hlavní železniční trať protíná zemi
od severu na jih a pokračuje do Ruska i do Číny, také se napojuje
na známou transsibiřskou magistrálu. V plánu jsou další tratě,
ale zatím je většina západního Mongolska dostupná pouze po hrubých cestách,
stezkách, nebo na koňském hřbetě.

K tomu se dostaneme.
Když mluvím o Mongolsku, myslím samozřejmě
hranice toho novodobého státu. Historicky k Mongolsku patřila také
oblast Vnitřního Mongolska, která patří Číně, v té dnes žije
více Mongolů než v Mongolsku. Když sem přijedete,
uvidíte spoustu zajímavých památek, hlavně těch spojených s Čingischánem,
ten je tu všude, sochy, budovy, rytiny na úbočí kopce,
jmenuje se po něm letiště, mají ho i na bankovkách.


Mezi zajímavé památky patří: všechna tato muzea,
palác chána Bogda, komplex Ikh Berkhant,
skála Taikhar, soubor stúp Šambhaly, ten považují místní
za střed energie vesmíru, stovky různých klášterů, třeba tyhle,
nejstarší je Erdene Zuu, a samozřejmě chloubou
je socha Čingischána Tsonjin Boldog. Mongolsko není tolik známé
lidskými díly, ale spíš obrovskými pastvinami, kde to celé začalo.
To nás přivádí k: FYZICKÁ GEOGRAFIE Pamatujete na to pozadí
pro Windows z konce 90.

let? Byl tam ten zvlněný zelený kopeček.
Něco takového si představím pod mongolskou krajinou.
Ostatně se z toho stala vinice. Mongolsko leží uprostřed Asie,
namáčknuté na poušť Gobi na jihu a mají tři menší pohoří,
Altaj na západě, kde najdete nejvyšší bod, Khüiten, na hranici s Čínou,
Changaj na severu, kde najdete nejhlubší sladkovodní jezero Mongolska,
Chövsgöl núr, ale slané jezero Uvs má větší rozlohu,
mezi těmi dvěma pohořími je Údolí jezer, tady nejdete většinu jezer Mongolska.


A nakonec pohoří Chentej na severu, kudy protéká nejdelší řeka, Orchon gol,
vytékající z Bajkalu v Burjatsku v Rusku. Tak si to shrneme,
na jihu je suchá, chladná poušť, sever je zelenější a kopcovitější,
najdete tam vodu a travnaté plochy. Celá země je vystavená
tzv. sibiřské anticyklóně, obrovské mase suchého, chladného vzduchu
s vysokým tlakem, který se hromadí mezi zářím a dubnem,
střed bývá kolem jezera Bajkal a někdy se rozrůstá až k Itálii
nebo Malajsii.

Ve zkratce, Mongolsko je kvůli tomu
větrné a chladné, ačkoli má hodně slunce a skoro žádný sníh.
Je to dost suchá oblast, nenaprší tu zpravidla
více než 35 cm za rok. Divný, co? Sucho, ale chlad.
Vlastně jediná přírodní katastrofa je zud, krutá zima, při které
zemře mnoho dobytka mrazem nebo hlady. Poušť Gobi je navíc zdrojem
východního větru, ten způsobuje prachové bouře,
které zasahují celou východní Asii. To jsem říkal u Koreje,
jmenuje se to Hwang Sa.

Čas na trojité espresso,
obvykle chodí Noah, ale má rozbité auto, - takže nemůže, Kene, je to na tobě.
- Dobře. Mongolsko je známé tím,
že je velké a prázdné, proto je ideální pro pastevectví.
Co se týče fauny, je to koňský ráj. Kůň často platí za národní zvíře,
i v erbu mají okřídleného koně. Jak jsme říkali
u jiných středoasijských zemí, koně hrají velkou roli v jejich historii.
Doprava, jídlo, mléko, sport. Podle odhadů tu žije asi
13x více koní a 30x více ovcí než lidí.

Mongolsko je také domovem
posledních opravdu divokých koní, koní Převalského, ti mají
66 chromozomů, tedy o 2 víc než jiní koně. K národním pokladům
patří i velbloud dvouhrbý, zasvětili mu i festival.
Pastviny obývají i další druhy, třeba sajga tatarská se svým divným nosem.
Žije tu také asi třetina světové populace - sněžných leopardů.
- Ale co ekonomika, Kene? - Nemají nějaký nerosty nebo tak?
- Ano, mají, soustředí se na dvě oblasti, pastevectví a těžbu.


Nerosty tvoří asi 80 % vývozu, většinou zlato a měď.
Obě ty oblasti v posledních letech ustupují a nahrazují je služby.
Mongolsko je také 2. největší producent kašmírové vlny hned po Číně.
Žije tu i 2. největší populace jaků, opět hned po Číně.
Ti jsou využíváni na mléko. A jsme u jídla.
Zaprvé, mongolské grilované hovězí je čínský vynález, není to místní jídlo.
Mezi místní patří aarul, sýr z vysušeného kyselého mléka,
národní nápoj je kumys, tedy kvašené mléko, často koňské.


Pečené jehněčí khorkhog, boodog, to je naruby vařené nějaké maso
a nakonec knedlíčky buuz. Jo, maso a mléčné výrobky,
to patří k jejich kultuře. Když jsme u kultury: DEMOGRAFIE Díky, Kene, zníš při tom dost nadšeně,
tebe to baví, co? - Jsem nadšený!
- No, dobře, tak šup za kameru. Z korejské kultury jsem nějak pochopil,
že Mongolové jsou tajemní předkové všech Východoasiatů
a možná je na tom něco pravdy.

Žije tu asi 3,1 milionu lidí,
je to nejřidčeji obydlená země na světě, jsou tu asi 2 lidé na km².
Většina obyvatel, asi 95 %, se považuje za Mongoly, tedy za příslušníky
jednoho z mongolských národů jako Burjati, Dorvodové,
Bajadové a tak. Zbylých 5 % jsou různé menšiny,
především Kazachové a Rusové. Jako měnu používají tugrik,
mají zásuvky typu C a E a jezdí vpravo. Co to znamená
být Mongolem ve 21. století? Zaprvé je to jazyk.


Mongolština je jedinečný jazyk, plný rázů, zvláštních hlásek,
které najdete i v řeči arktických Inuitů. Tady je klip z Easy Languages,
ti dělají super rozhovory na ulici, hele: - Řeknete nám něco o Ulánbátaru, prosím?
- Ulánbátar je asi 360 let starý a je jedním z našich krásných měst. Ale neexistuje jen jeden Mongol,
je to více příbuzných skupin, třeba Altajové, Burjatové, Kalmykové.
Najdete je třeba v nynějším Rusku nebo v oblasti Vnitřního Mongolska.
Každý má vlastní nářečí a tradice, někteří mluví
nesrozumitelnými turkickými jazyky, ale jsou to všichni bratranci.


Fanoušek Öngör říkal: "Když zavřete do pokoje
Mongola, Burjata, Kalmyka, obyvatele Vnitřního Mongolska
a Tuvince, dopadne to takhle: PRVNÍ DEN TŘETÍ DEN - Jaké máš koníčky, Kalmyku?
- Rád kreslení obrázky. - A co ty, Tuvinče?
- Mě rád tyhle na... Tuvinci by asi měli víc problémů,
ale rozhodně jsou to příbuzní.

Je zajímavé, že Mongolsko
sice bylo vždycky málo zalidněné, ale je zdrojem genů miliard lidí.
Jak k tomu došlo? Mongolská říše. Možná jste o ní slyšeli. Antropologové dokázali vystopovat
původ Východoasiatů k migracím přes Indii a Blízký východ,
ale mongolské invaze ze 13. století značně změnily genetickou strukturu
příštím miliardám lidí. Genetikové dokázali najít
společné znaky na chromozomu Y u přinejmenším 17 milionů lidí,
kteří jsou přímými potomky Čingischána.

A to byl jenom jeden Mongol. Co se týče víry,
více než polovina obyvatel jsou buddhisté, buddhismus se tu rozšířil
po pádu Mongolské říše v době čínské dynastie Jüan
na konci 13. století. Asi třetina jsou tradiční šamani
nebo lidé bez víry a zbytek jsou křesťané nebo muslimové,
především Kazachové jsou muslimové. V Mongolsku se píše hlavně azbukou,
kterou převzali ve 40. letech v době Sovětského svazu.


Předtím měli vlastní písmo, tzv. Mongol bičig,
psalo se odshora dolů, zleva doprava a inspirací bylo ujgurské písmo.
Málem se přestalo používat, ale opět ho zavedli ve školách
a snaží se ho oživit. Uvidíte ho na cedulích
a používá se i ve Vnitřním Mongolsku. Z kultury je toho spousta,
ale měli byste vědět, že dodnes, tak jako jinde ve střední Asii,
je asi třetina populace přinejmenším napůl kočovná,
ti lidé se rozhodli žít v jurtách, tradičních kulatých obydlích,
která se dají snadno rozebrat a odnést.

Milují wrestling neboli bökh,
mají největší wrestlingovou soutěž světa známou jako nádam,
kde bývá přes 6 000 účastníků bez rozlišení váhy
a bývá to intenzivní. Tradiční styl má mnoho podob,
ale ti muži mají na sobě spodky, boty a zodog, kazajku,
která nechává hruď odhalenou. Říká se, že jednou všechny porazila žena
a při tom si roztrhla kazajku a odhalila hruď, od té doby odhalují
všechny ty kazajky hruď účastníků, aby se zajistilo, že nesoutěží ženy.

Jinak milují
jízdu na koni a lukostřelbu, tradiční tance mají mnoho forem,
často jsou inspirovány pohyby zvířat, třeba tanec sokola nebo vzepjatého lva,
dál je důležitý tradiční hrdelní zpěv, na ten jsem čekal fakt dlouho,
protože to je úžasný! Pokud jste to nikdy neslyšeli,
říká se tomu alikvotní zpěv, zpěvák vydává dva tóny najednou,
ten běžný a ten druhý, který zní jako podivné hvízdání.
Například: Jak to dělají?

Jinak Mongolsko miluje festivaly.
Mají je po celý rok, třeba Tsagaan sar, mongolský Nový rok
se spoustou tučného masa. Mají festival ledu,
festival orla skalního a tak dále. Teď přejdeme k historii,
zkusím to co nejrychleji. Proto-mongolské chanáty,
sjednocení mongolských kmenů v Mongolské říši pod vládou Čingischána,
rozdělení říše na čtyři chanáty, Čína přijde na návštěvu,
Mongolové konvertují k buddhismu, někteří k islámu,
Kalmykové se přestěhují do Kalmycka, to je dnes součást západního Ruska,
téměř 200 let pod vládou dynastie Čching, politické sňatky mezi Mongoly a Mandžuy, čínští přistěhovalci ve Vnitřním
i Vnějším Mongolsku na konci 19.

století, 1911 vyhlášení nezávislosti,
po 1. sv. válce se přidá na stranu Ruska a zbaví se čínské okupace,
povstání mnichů roku 1932, Stalinova čistka,
je nárazníkem mezi Ruskem a Čínou v době čínsko-ruského rozkolu,
1991 se stává demokratickou zemí, nové budovy, populární kultura
a jsme u dneška.

Známí lidé mongolského původu
nebo z Mongolska jsou třeba: Čingischán, samozřejmě,
a také chánové, kteří následovali, Sorchachtani-beki,
čtvrtý Dalajláma, Vančin... tenhle básník,
Minggatu, tenhle kosmonaut,
jo, Mongol letěl do vesmíru. Když už koukáme na celý svět... FRIEND ZONE Mongolsko mělo 2.

největší říši historie
hned po té britské, takže se dá říct,
že měli vztahy s hodně lidmi na světě. Mimo Asii je jim blízké Německo a USA,
v těchto zemích měli i na začátku 20. století konzuláty
a najdete tam největší mongolské menšiny, také tam Mongolové rádi cestují a pracují,
asi 2 % obyvatel dnes mluví německy a velká část se učí anglicky.
Mongolsko je trochu zabouchnuté do Jižní Koreje a Japonska,
miluje jejich populární kulturu, všude tu najdete
japonské a korejské restaurace, a když se obyvatelé potkají,
skvěle si rozumí.

Mnoho Mongolů
se také účastnilo zápasů sumo, třeba tento muž,
který se stal yokozunou. Kazachstán a Turecko jsou
vlastně takoví staronoví přátelé, vidí Mongolsko jako předka svých obyvatel,
takže se o něj zajímají a respektují ho. Za nejlepší kamarády
ale mnoho Mongolů označuje Rusko, protože nechtěli, aby je obsadila Čína.
Mongolsko sice nikdy nebylo sovětskou republikou,
ale fungovalo jako nárazník mezi oběma zeměmi,
především v době čínsko-ruského rozkolu.

Dodnes mluví mnoho Mongolů rusky,
Rusové sem pořád jezdí a obecně si ty dvě země byly velmi blízké,
především na přelomu 19. a 20. století. V Mongolsku máte rozlehlé území
obydlené hrstkou lidí, ale tito lidé skrývají důležité tajemství,
bez kterého by Asie nepřežila. Počkejte si, příště bude Černá hora. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz