OmánGeography Now!
57
Omán je prostředníkem Blízkého východu, který se za každou cenu vyhýbá konfliktu. Tento neutrální stát má ale mnoho tajemství, některá docela temná. Býval nejdůležitější námořnickou velmocí a dokonce stojí za zrodem svahilštiny. Více vám poví Barby a jeho kolegové v tomto videu.
Poznámka:
GCC je anglická zkratka pro Radu pro spolupráci arabských států v Zálivu, ekonomicko-politickou unii, kterou tvoří šest zemí s přístupem k Perskému zálivu.
Přepis titulků
V Arábii je teď trend,
že se staví opulentní kovové mrakodrapy, plýtvá se neonovými světly
a skleněnými paláci. To je všechno pěkný,
ale někdy máte chuť na prašný, zablácený trh s dřevěnými stánky,
kde mají šperky, koberce, koření a vůně. To máte štěstí,
protože opravdu tradičním arabským prostředím
vás Omán nezklame. Promiň, je to takové...
Dostaneme se k tobě. Je čas učit se zeměpis – teď!
Ahoj všichni, já jsem Barby, jestli o Ománu nic nevíte, je takovou milující babičkou arabského světa s dost temnými tajemstvími ve své historii. Mívali sultána, který rozhodl, že vše od slunečních brýlí po rozhovory delší než 15 minut bude nelegální. Ale Omán se od začátku 20. století hodně změnil, pojďme navštívit babičku. POLITICKÁ GEOGRAFIE Nebudu říkat slovní hříčku s Oh man a Omán, to je snadný.
Ale dostanu vás do učebního módu, zrelaxujete, zameditujete si a jako u jógy vám pomůžu najít Óm, ano? Ale vážně, je čas na mapu. Omán leží na jihovýchodním pobřeží Arabského poloostrova na Blízkém východě. Je hned u ústí Perského zálivu a hraničí se třemi zeměmi. Je rozdělený na 11 guvernorátů, hlavní a největší město Maskat leží na severovýchodě. Tam je také největší letiště.
Kromě oblasti Maskatu je největší město Salála na opačném konci Ománu na jihozápadě asi 80 km od hranice s Jemenem, tam je také 2. nejrušnější letiště. Asi 90 % obyvatel žije na severovýchodě, asi polovina jen na pobřeží okolo Maskatu. Guvernorát Al Wusta je nejřidčeji obydlený s jen asi 50 000 obyvateli. Nejmenší guvernorát s nejmenší populací je ale Musandam, který je divný. Je to úplně oddělená exkláva rozdělená na dvě části, poloostrov Musandam a oddělené město Madha, které má v sobě zase enklávu SAE.
K tomu se dostaneme později. Ale nakonec jde o tento úzký průliv, Hormuzský průliv, který je v nejužším bodě široký asi 21 námořních mil. Ten tvoří nejdůležitější oblast ekonomické aktivity všech okolních států. Proč? Protože všechen dovoz a vývoz obstarávaný loděmi tudy musí projít, projde tudy tedy asi třetina zkapalněného zemního plynu a asi 20 % ropné produkce světa. Omán získal ten poloostrov a dnes se podle diplomacie vybírá, do kterých teritoriálních vod loď vstoupí, aby nedošlo k problémům.
Ten průliv je potom pro některé země ještě užší. Většina nákladních lodí se může zastavit v přístavu Chasáb, než se vydají dál. To je pro Omán velká ekonomická výhoda. Největším přístavem Ománu a mezi nejstaršími na světě je Port Sultan Qaboos. Zatím nemají železniční síť, ale chystají se ji vybudovat spolu s dalšími zeměmi GCC, má spojovat východní část poloostrova, začínat v Kuvajtu a snad končit v Salále. Zpět k enklávám s SAE.
Jak se to stalo? Když to zkrátím, ve 30. letech vládly poloostrovu 4 klany a vypadalo to takhle: Musíme se rozhodnout, na čí stranu se přidáme. Máme 1930, Ománu se skvěle daří, měli obří říši až do Afriky... A mají skvělé zdroje, třeba kadidlo a datlovníky, - jejich trhy jen kvetou. - Jo, a koukněte na SAE, co mají, jen pár rybářskejch přístavů. Dobře, domluveno, dáme se k Ománu, jsou v pohodě a mají lepší finanční stabilitu.
Já jsem z města Nahwa a jsem loajální SAE, nemůžu se přidat. Dobře, naše území bude kolem tebe, ale nebreč za 50 let, až budeme bohatý. Máme Hormuzský průliv, děláš strašnou chybu. PO 50 LETECH No, přišel ropný boom a Dubaj postavil nejvyšší budovu světa, jak to jde s tím průlivem? Jo, SAE na to přišly a od základu se změnily.
Omán je ale výrazně jiný než jeho sousedé, často se mu říká poslední bašta nezkažené Arábie. Tradiční architektury si váží a chrání ji, většina budov je bílá nebo béžová, což dokonce určila vláda, protože to působí čistě a harmonicky. Omán také vládne na tuctech malých ostrůvků u pobřeží, většina z nich je neobydlená. Největší je ostrov Masíra, ten patří k oblasti Aš-Šarkíja na východě, ve které je národní letectvo Ománu, a je na něm 12 vesniček.
Dále na východě jsou ostrovy Kurjá-Murjá, které patří ke governorátu Dafár. Ty věnoval sultán Maskatu v roce 1854 královně Viktorii. Ta je tehdy nechala pod správou kolonie Indie. Jinak zajímavé památky, pokud se rozhodnete přijet, jsou třeba: národní muzeum, trh jen pro ženy, ve středy tam muži nesmí, druhá největší jeskyně světa, průrva Bimman, přes 500 pevností a hradů, jako jsou tyhle, Cornishe v Maskatu, královská opera, velká mešita sultána Kábúse, palác Al Alam, hrobka Joba, tyto ruiny a to město Bahla, to je známé černou magií nebo tak.
To máme vyřízené, teď se pustíme do další části, do ománské krajiny. A pozor, tady můžete zapadnout do pohyblivého písku. FYZICKÁ GEOGRAFIE Omán je země Perského zálivu, takže tam skoro všude bude sucho. Ale sucho je velmi různorodé, takže je Omán docela barevný. Leží na Arabské desce, která se sráží s tou Euroasijskou, takže se poloostrov Musandam občas zatřese, což dává poloostrovu a okolním ostrovům podivný tvar s ostrými výstupky.
Ty ostrovy se vlastně potápějí kvůli tektonické erozi, která nažene vodu do těch údolí. Většina obyvatel žije ve dvou izolovaných údolích na pobřeží, která ze všech stran chrání hory. Na jihu je Salála obklopená pohořím Dafár a na severovýchodě je Maskat a další města na plošině Al Batinah u pohoří Al-Hadžar, ve kterém najdete nejvyšší bod, Džabal Aš-Šám s více než 3 000 metry. Tato skrytá údolí jsou nejzelenější a nejúrodnější oblasti, zbytek země je z velké části pokryt pouští Jiddat Al-Harasis.
Omán je jednou z 18 zemí světa, které nemají trvalé řeky, ale seshora je vidět velká síť vádí, mělkých dočasných toků, které se objevují se sezónními dešti. Nejblíže k řece má asi Vádí Baní Chálid, je nejznámější a jeho potůčky vedou k městům v oázách, ale nejsou úplně propojené, takže na tom toku vznikají jezírka. Největší vodní plochou je přehrada Dayqah, která udržuje malou nádrž z horských potoků přitékajících z pohoří Hadžár.
Vidíte ten tmavý flek? Na ten si dávejte pozor, jmenuje se to Umm Al Samim neboli Matka jedů. Je to uzavřená pánev v nížině, kde se sbírá voda ze srážek a pár přítoků a tvoří jednu z největších oblastí pohyblivého písku na světě. Nenechte se zmást krustou na povrchu, v těch píscích se zasekla i celá auta. Ano, pohyblivý písek, ty pouště mají v rukávu pár triků. Teď je čas na trojité espreso, takže přijde Noah. - Jo.
- To je teda nástup. Omán se chlubí svou diverzitou a krajinou, od ostatních zemí té oblasti se liší. Jsou známí jako země kadidla a myrty, ale dnes tvoří většinu vývozu ropa, asi 80 %. Největší naleziště je u města Fahud. Obdělává se méně než 1 % půdy, takže jejich zemědělská výroba je omezená, ačkoli poslední desetiletí se ji snaží rozrůznit. V divočině najdete mnoho druhů zvířat, jako například velbloudy, gazely, kozorožce, přes 500 druhů ptáků, také skoro jen zde přežívá několik potvrzených skupin levharta arabského a chameleonů, především na jihu v Dafáru.
Jdeme dál, jídlo. Mezi nejlepší jídla, která navrhli naši fanoušci z Ománu, patří třeba birjání z velblouda, kabsa, shuwaa, chalva po ománsku, harees, mashuai, muqlab, sakhara, tenhle pokrm z lilku a jako všude v té oblasti vám nejspíš nabídnou kardamonovou kávu s datlemi jako dezertem. Tento symbol pohostinství tu uvidíte často, ale i jiné zvyklosti. A to nás přivádí k: DEMOGRAFIE Děkuji, Noahu.
V arabském světě fungují dvě země jako takoví neutrální prarodiče, Jordánsko a Omán. Omán je jako milá babička, kterou každý rád navštíví. Nakrmí vás, postará se o vás, ale před zraky většiny lidí skrývá svou podivnou a temnou minulost. Jedná se o rychle rostoucí zemi blížící se k populaci 5 milionů a skoro 45 % tvoří přistěhovalci. Jen trochu přes polovinu obyvatel, 55 %, se považuje za Ománce, ti patří k Arabům, většina zbývající populace jsou migranti především z Asie, Afriky a Blízkého východu.
Nejvíce zastoupené jsou státy Indie, Bangladéš a Pákistán, plus menší skupiny třeba z Indonésie, Filipín a Zanzibaru. Jako měnu používají ománský rial, mají zásuvky typu C a G a jezdí vpravo. Většina Ománců se identifikuje podle tří věcí, svého kmene, své verze islámu ibádíja a někteří podle kořenů námořních obchodníků. Mají tu docela dost kmenů rozdělených na klany a rodiny, ale ty největší jsou Hinawi a Ghafiri.
Oba patří k širší národnosti Beduínů. Většina obyvatel, asi 85 %, jsou muslimové a patří k větvi islámu ibádíja, která vzešla z učení tohoto muže. Je to sekta islámu unikátní skoro jen pro Omán a spousta muslimů na světě o ní moc neví, ale prý předchází tu sunnitskou i ší'itskou. Země je absolutistická monarchie, které vládne sultán Kábús bin Saíd bin Tajmúr As-Saíd, ale je docela v pohodě, mají ho tu rádi. Jeho táta, předchozí sultán, byl dost hroznej a hodně toho zničil. Podporuje třeba svobodu náboženství a zaplatil výstavbu 4 katolických i protestanských kostelů a pár hinduistických chrámů.
Dnes se snaží zavést neutrální zónu na Blízkém východě. Setkal se i s premiérem Netanjahu a Omán funguje jako prostředník - mezi Blízkým východem a Západem. - Měli bychom pokecat. Úřední řečí je samozřejmě arabština, ale jsou známí vlastním nářečím. Navíc kvůli Ománu vznikla svahilština. Jak to? No, skoro dvě století měli říši, která sahala od dnešního Íránu až k východnímu pobřeží Afriky, až na jih k dnešnímu Mozambiku.
Kontroverzní poznámka: Tato říše zavedla arabský obchod s otroky na východním pobřeží Afriky, Atlantský obchod s otroky mezitím probíhal na západě. Moc se o tom nemluví, ale podle historiků bylo na této straně Afriky převezeno více otroků. Aby se domluvili s různými skupinami Bantuů a Kušitů ve východní Africe, vyvinuli ománští kolonizátoři jakousi směs arabských a bantských jazyků, kterou nazvali Swahili, to je z arabského slova pro pobřeží.
Dnes je to lingua franca pro mnoho východoafrických států, jako je Keňa, Tanzanie, Uganda... I proto žijí dnes někteří Afričani v Ománu a Ománci v Zanzibaru. V ostatních zemích v oblasti Ománce každý pozná. A tady máme Hannah s kulturou. Ománci jsou známí spoustou věcí, třeba vám každý řekne, že se Ománci oblékají trochu jinak. V Emirátech, Saúdské Arábii a tak nosívají muži nejvíce bílý thawb s kefíjou a ženy černou abaju.
V Ománu se nosí taky, ale navíc mají ománskou dishdashu se šňůrkou k utažení a ománskou čepici kumu. Ženy tradičně nosí kratší šaty přes kalhoty, kterým se říká sirwal. Navíc u některých lidí stále uvidíte jedinečnou přikrývku nosu battoulah. Co ale oblečení Ománců výrazně odlišuje, je chandžar, tradiční zahnutá dýka. Obvykle ji nosí muži na opasku a používá se při obřadech. Je to specifický symbol pro Omán jedinečný a najdete ho i na jejich vlajce.
Jinak byl Omán jeden čas mezi nejdůležitějšími námořnickými zeměmi světa. Umí vyrábět snad ty nejlepší tradiční čluny dhau, se kterými v 8. století dopluli až do Číny. Závody těchto člunů jsou oblíbené stejně jako závody na velbloudech a koních. A nakonec Keith s muzikou, která nikoho nezajímá. Hudba v Ománu se od jejich sousedů vždycky odlišovala kvůli jejich historii. Díky ománské říši tu mají více afrických vlivů a některé žánry jako liwa a fann at-tanbura.
Ty vynalezli Bantuové a sem byly přivezeny. Hraje se tu na tradiční nástroje jako úd, ale vzniká i malá metalová scéna s kapelami jako Arabia a Belos. Děkuju vám. Teď musíme dál, čas na historii. Zkusím to zkrátit. Portugalská okupace, osmanská říše, začátek současné dynastie Saídů, ománská říše na východním pobřeží Afriky, arabské otrokářství, Síbská smlouva, válka Jebel Akhdar, prodej Gwádaru Pákistánu, povstání v Dafáru, nenásilný puč 1970, současný sultán renovuje zemi a jsme u dneška.
Slavné osobnosti navržené fanoušky jsou třeba: současný sultán Kábús bin Saíd, a narodila se tu Isla Fisher. A k historickým osobnostem patří tito. Dám tam fotomontáž, protože ty jména neumím vyslovit. A prý se tu narodil námořník Sindibád. To je asi všechno k prostředníkům Perského zálivu. Podíváme se, jak jsou na tom s globální diplomacií.
FRIEND ZONE Být Ománem znamená patřit k Perskému zálivu, ale taky to znamená být mostem, který ten záliv váže k vnějšímu světu. Obecně mají blízké vztahy s Jordánskem. Pokud je Omán babičkou, Jordánsko je dědečkem. Hrají na Blízkém východě stejnou roli, snaží se být prostředníky a chtějí ty národy sjednotit. Pro UK jsou osobním přítelem, alespoň jejich vládci jsou. V roce 1798 podepsali smlouvu o přátelství a v roce 1891 se stali britským protektorátem.
Britové také pomohli ukončit povstání v Zanzibaru a královna a sultán se mnohokrát neoficiálně navštívili a vztahy udržují. Írán a Izrael překvapivě také. Omán je jedním z mála států arabského světa, které vládní představitelé navštívili, aby udrželi obchod a stabilitu. Navštívili je hned dva premiéři Izraele a Ománský ministr zahraničí Jusúf bin Alawi navštívil Jeruzalém. V roce 1996 podepsali obchodní smlouvu a ten ministr zahraničí prý řekl: "Možná je na čase, aby se s Izraelem zacházelo stejně jako s ostatními a aby měl i stejné povinnosti.
Arabové se musí zasadit o to, aby Izrael překonal strach o svou budoucnost." To bylo samozřejmě kontroverzní vyjádření. U Íránu je Omán prostředníkem, který překonává rozdíl mezi sunnity a ší'ity i mezi Západem a Íránem. Jejich vztahy sahají do doby před islámskou revolucí v roce 1979 až k dynastii Pahlaví z 20. let. Jako spoluvlastníci Hormuzského průlivu mají společnou historii a výraznou menšinu v Ománu tvoří Balúčové pocházející z Íránu.
Sultán je dokonce sám navštívil v roce 2009 kvůli různým politickým tématům. Dnes patří Omán k málu arabských zemí, kterým může Írán věřit. To trochu komplikuje vztahy s ostatními zeměmi GCC. Na papíře jsou to blízcí přátelé a ve všech směrech normálně spolupracují, ale SAE a Saúdská Arábie jsou jako otravní bratři, kteří si z nich utahují a se svými vtipy jdou přes čáru.
Ale Omán se vyhýbá konfliktům, takže to prostě nechá být, protože rodina je rodina. Díky tomu se také spřátelili s odlehlejšími zeměmi jako Jemenem, Katarem a Íránem. Jsou jediná země v oblasti, která s nimi udržuje vztahy. Souhlasili s íránskou jadernou dohodou, takže SAE a S. Arábie si teď své vtipy spíš rozmyslí. Ale je to docela zajímavé, spousta Ománců mi řekla, že nejlepší kamarád je asi Zanzibar. Zanzibar je jako jejich adoptované dítě, se kterým má Omán nejdéle těsné vztahy, a mnoho Ománců a Zanzibarců sdílí rodinu, kulturu a historii.
Mnoho Ománců a Zanzibarců dnes žije v zemi těch druhých a to ukazuje, že kdysi měli těsné vztahy. Každá oblast světa má svůj Omán, prastarou, moudrou a tradiční babičku, která je jedním z mála klíčů k udržení aspoň trochy pořádku. Není to jednoduchý úkol, ale někdO MÁ Na to ho zvládnout. Počkejte si, příště bude Pákistán. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Ahoj všichni, já jsem Barby, jestli o Ománu nic nevíte, je takovou milující babičkou arabského světa s dost temnými tajemstvími ve své historii. Mívali sultána, který rozhodl, že vše od slunečních brýlí po rozhovory delší než 15 minut bude nelegální. Ale Omán se od začátku 20. století hodně změnil, pojďme navštívit babičku. POLITICKÁ GEOGRAFIE Nebudu říkat slovní hříčku s Oh man a Omán, to je snadný.
Ale dostanu vás do učebního módu, zrelaxujete, zameditujete si a jako u jógy vám pomůžu najít Óm, ano? Ale vážně, je čas na mapu. Omán leží na jihovýchodním pobřeží Arabského poloostrova na Blízkém východě. Je hned u ústí Perského zálivu a hraničí se třemi zeměmi. Je rozdělený na 11 guvernorátů, hlavní a největší město Maskat leží na severovýchodě. Tam je také největší letiště.
Kromě oblasti Maskatu je největší město Salála na opačném konci Ománu na jihozápadě asi 80 km od hranice s Jemenem, tam je také 2. nejrušnější letiště. Asi 90 % obyvatel žije na severovýchodě, asi polovina jen na pobřeží okolo Maskatu. Guvernorát Al Wusta je nejřidčeji obydlený s jen asi 50 000 obyvateli. Nejmenší guvernorát s nejmenší populací je ale Musandam, který je divný. Je to úplně oddělená exkláva rozdělená na dvě části, poloostrov Musandam a oddělené město Madha, které má v sobě zase enklávu SAE.
K tomu se dostaneme později. Ale nakonec jde o tento úzký průliv, Hormuzský průliv, který je v nejužším bodě široký asi 21 námořních mil. Ten tvoří nejdůležitější oblast ekonomické aktivity všech okolních států. Proč? Protože všechen dovoz a vývoz obstarávaný loděmi tudy musí projít, projde tudy tedy asi třetina zkapalněného zemního plynu a asi 20 % ropné produkce světa. Omán získal ten poloostrov a dnes se podle diplomacie vybírá, do kterých teritoriálních vod loď vstoupí, aby nedošlo k problémům.
Ten průliv je potom pro některé země ještě užší. Většina nákladních lodí se může zastavit v přístavu Chasáb, než se vydají dál. To je pro Omán velká ekonomická výhoda. Největším přístavem Ománu a mezi nejstaršími na světě je Port Sultan Qaboos. Zatím nemají železniční síť, ale chystají se ji vybudovat spolu s dalšími zeměmi GCC, má spojovat východní část poloostrova, začínat v Kuvajtu a snad končit v Salále. Zpět k enklávám s SAE.
Jak se to stalo? Když to zkrátím, ve 30. letech vládly poloostrovu 4 klany a vypadalo to takhle: Musíme se rozhodnout, na čí stranu se přidáme. Máme 1930, Ománu se skvěle daří, měli obří říši až do Afriky... A mají skvělé zdroje, třeba kadidlo a datlovníky, - jejich trhy jen kvetou. - Jo, a koukněte na SAE, co mají, jen pár rybářskejch přístavů. Dobře, domluveno, dáme se k Ománu, jsou v pohodě a mají lepší finanční stabilitu.
Já jsem z města Nahwa a jsem loajální SAE, nemůžu se přidat. Dobře, naše území bude kolem tebe, ale nebreč za 50 let, až budeme bohatý. Máme Hormuzský průliv, děláš strašnou chybu. PO 50 LETECH No, přišel ropný boom a Dubaj postavil nejvyšší budovu světa, jak to jde s tím průlivem? Jo, SAE na to přišly a od základu se změnily.
Omán je ale výrazně jiný než jeho sousedé, často se mu říká poslední bašta nezkažené Arábie. Tradiční architektury si váží a chrání ji, většina budov je bílá nebo béžová, což dokonce určila vláda, protože to působí čistě a harmonicky. Omán také vládne na tuctech malých ostrůvků u pobřeží, většina z nich je neobydlená. Největší je ostrov Masíra, ten patří k oblasti Aš-Šarkíja na východě, ve které je národní letectvo Ománu, a je na něm 12 vesniček.
Dále na východě jsou ostrovy Kurjá-Murjá, které patří ke governorátu Dafár. Ty věnoval sultán Maskatu v roce 1854 královně Viktorii. Ta je tehdy nechala pod správou kolonie Indie. Jinak zajímavé památky, pokud se rozhodnete přijet, jsou třeba: národní muzeum, trh jen pro ženy, ve středy tam muži nesmí, druhá největší jeskyně světa, průrva Bimman, přes 500 pevností a hradů, jako jsou tyhle, Cornishe v Maskatu, královská opera, velká mešita sultána Kábúse, palác Al Alam, hrobka Joba, tyto ruiny a to město Bahla, to je známé černou magií nebo tak.
To máme vyřízené, teď se pustíme do další části, do ománské krajiny. A pozor, tady můžete zapadnout do pohyblivého písku. FYZICKÁ GEOGRAFIE Omán je země Perského zálivu, takže tam skoro všude bude sucho. Ale sucho je velmi různorodé, takže je Omán docela barevný. Leží na Arabské desce, která se sráží s tou Euroasijskou, takže se poloostrov Musandam občas zatřese, což dává poloostrovu a okolním ostrovům podivný tvar s ostrými výstupky.
Ty ostrovy se vlastně potápějí kvůli tektonické erozi, která nažene vodu do těch údolí. Většina obyvatel žije ve dvou izolovaných údolích na pobřeží, která ze všech stran chrání hory. Na jihu je Salála obklopená pohořím Dafár a na severovýchodě je Maskat a další města na plošině Al Batinah u pohoří Al-Hadžar, ve kterém najdete nejvyšší bod, Džabal Aš-Šám s více než 3 000 metry. Tato skrytá údolí jsou nejzelenější a nejúrodnější oblasti, zbytek země je z velké části pokryt pouští Jiddat Al-Harasis.
Omán je jednou z 18 zemí světa, které nemají trvalé řeky, ale seshora je vidět velká síť vádí, mělkých dočasných toků, které se objevují se sezónními dešti. Nejblíže k řece má asi Vádí Baní Chálid, je nejznámější a jeho potůčky vedou k městům v oázách, ale nejsou úplně propojené, takže na tom toku vznikají jezírka. Největší vodní plochou je přehrada Dayqah, která udržuje malou nádrž z horských potoků přitékajících z pohoří Hadžár.
Vidíte ten tmavý flek? Na ten si dávejte pozor, jmenuje se to Umm Al Samim neboli Matka jedů. Je to uzavřená pánev v nížině, kde se sbírá voda ze srážek a pár přítoků a tvoří jednu z největších oblastí pohyblivého písku na světě. Nenechte se zmást krustou na povrchu, v těch píscích se zasekla i celá auta. Ano, pohyblivý písek, ty pouště mají v rukávu pár triků. Teď je čas na trojité espreso, takže přijde Noah. - Jo.
- To je teda nástup. Omán se chlubí svou diverzitou a krajinou, od ostatních zemí té oblasti se liší. Jsou známí jako země kadidla a myrty, ale dnes tvoří většinu vývozu ropa, asi 80 %. Největší naleziště je u města Fahud. Obdělává se méně než 1 % půdy, takže jejich zemědělská výroba je omezená, ačkoli poslední desetiletí se ji snaží rozrůznit. V divočině najdete mnoho druhů zvířat, jako například velbloudy, gazely, kozorožce, přes 500 druhů ptáků, také skoro jen zde přežívá několik potvrzených skupin levharta arabského a chameleonů, především na jihu v Dafáru.
Jdeme dál, jídlo. Mezi nejlepší jídla, která navrhli naši fanoušci z Ománu, patří třeba birjání z velblouda, kabsa, shuwaa, chalva po ománsku, harees, mashuai, muqlab, sakhara, tenhle pokrm z lilku a jako všude v té oblasti vám nejspíš nabídnou kardamonovou kávu s datlemi jako dezertem. Tento symbol pohostinství tu uvidíte často, ale i jiné zvyklosti. A to nás přivádí k: DEMOGRAFIE Děkuji, Noahu.
V arabském světě fungují dvě země jako takoví neutrální prarodiče, Jordánsko a Omán. Omán je jako milá babička, kterou každý rád navštíví. Nakrmí vás, postará se o vás, ale před zraky většiny lidí skrývá svou podivnou a temnou minulost. Jedná se o rychle rostoucí zemi blížící se k populaci 5 milionů a skoro 45 % tvoří přistěhovalci. Jen trochu přes polovinu obyvatel, 55 %, se považuje za Ománce, ti patří k Arabům, většina zbývající populace jsou migranti především z Asie, Afriky a Blízkého východu.
Nejvíce zastoupené jsou státy Indie, Bangladéš a Pákistán, plus menší skupiny třeba z Indonésie, Filipín a Zanzibaru. Jako měnu používají ománský rial, mají zásuvky typu C a G a jezdí vpravo. Většina Ománců se identifikuje podle tří věcí, svého kmene, své verze islámu ibádíja a někteří podle kořenů námořních obchodníků. Mají tu docela dost kmenů rozdělených na klany a rodiny, ale ty největší jsou Hinawi a Ghafiri.
Oba patří k širší národnosti Beduínů. Většina obyvatel, asi 85 %, jsou muslimové a patří k větvi islámu ibádíja, která vzešla z učení tohoto muže. Je to sekta islámu unikátní skoro jen pro Omán a spousta muslimů na světě o ní moc neví, ale prý předchází tu sunnitskou i ší'itskou. Země je absolutistická monarchie, které vládne sultán Kábús bin Saíd bin Tajmúr As-Saíd, ale je docela v pohodě, mají ho tu rádi. Jeho táta, předchozí sultán, byl dost hroznej a hodně toho zničil. Podporuje třeba svobodu náboženství a zaplatil výstavbu 4 katolických i protestanských kostelů a pár hinduistických chrámů.
Dnes se snaží zavést neutrální zónu na Blízkém východě. Setkal se i s premiérem Netanjahu a Omán funguje jako prostředník - mezi Blízkým východem a Západem. - Měli bychom pokecat. Úřední řečí je samozřejmě arabština, ale jsou známí vlastním nářečím. Navíc kvůli Ománu vznikla svahilština. Jak to? No, skoro dvě století měli říši, která sahala od dnešního Íránu až k východnímu pobřeží Afriky, až na jih k dnešnímu Mozambiku.
Kontroverzní poznámka: Tato říše zavedla arabský obchod s otroky na východním pobřeží Afriky, Atlantský obchod s otroky mezitím probíhal na západě. Moc se o tom nemluví, ale podle historiků bylo na této straně Afriky převezeno více otroků. Aby se domluvili s různými skupinami Bantuů a Kušitů ve východní Africe, vyvinuli ománští kolonizátoři jakousi směs arabských a bantských jazyků, kterou nazvali Swahili, to je z arabského slova pro pobřeží.
Dnes je to lingua franca pro mnoho východoafrických států, jako je Keňa, Tanzanie, Uganda... I proto žijí dnes někteří Afričani v Ománu a Ománci v Zanzibaru. V ostatních zemích v oblasti Ománce každý pozná. A tady máme Hannah s kulturou. Ománci jsou známí spoustou věcí, třeba vám každý řekne, že se Ománci oblékají trochu jinak. V Emirátech, Saúdské Arábii a tak nosívají muži nejvíce bílý thawb s kefíjou a ženy černou abaju.
V Ománu se nosí taky, ale navíc mají ománskou dishdashu se šňůrkou k utažení a ománskou čepici kumu. Ženy tradičně nosí kratší šaty přes kalhoty, kterým se říká sirwal. Navíc u některých lidí stále uvidíte jedinečnou přikrývku nosu battoulah. Co ale oblečení Ománců výrazně odlišuje, je chandžar, tradiční zahnutá dýka. Obvykle ji nosí muži na opasku a používá se při obřadech. Je to specifický symbol pro Omán jedinečný a najdete ho i na jejich vlajce.
Jinak byl Omán jeden čas mezi nejdůležitějšími námořnickými zeměmi světa. Umí vyrábět snad ty nejlepší tradiční čluny dhau, se kterými v 8. století dopluli až do Číny. Závody těchto člunů jsou oblíbené stejně jako závody na velbloudech a koních. A nakonec Keith s muzikou, která nikoho nezajímá. Hudba v Ománu se od jejich sousedů vždycky odlišovala kvůli jejich historii. Díky ománské říši tu mají více afrických vlivů a některé žánry jako liwa a fann at-tanbura.
Ty vynalezli Bantuové a sem byly přivezeny. Hraje se tu na tradiční nástroje jako úd, ale vzniká i malá metalová scéna s kapelami jako Arabia a Belos. Děkuju vám. Teď musíme dál, čas na historii. Zkusím to zkrátit. Portugalská okupace, osmanská říše, začátek současné dynastie Saídů, ománská říše na východním pobřeží Afriky, arabské otrokářství, Síbská smlouva, válka Jebel Akhdar, prodej Gwádaru Pákistánu, povstání v Dafáru, nenásilný puč 1970, současný sultán renovuje zemi a jsme u dneška.
Slavné osobnosti navržené fanoušky jsou třeba: současný sultán Kábús bin Saíd, a narodila se tu Isla Fisher. A k historickým osobnostem patří tito. Dám tam fotomontáž, protože ty jména neumím vyslovit. A prý se tu narodil námořník Sindibád. To je asi všechno k prostředníkům Perského zálivu. Podíváme se, jak jsou na tom s globální diplomacií.
FRIEND ZONE Být Ománem znamená patřit k Perskému zálivu, ale taky to znamená být mostem, který ten záliv váže k vnějšímu světu. Obecně mají blízké vztahy s Jordánskem. Pokud je Omán babičkou, Jordánsko je dědečkem. Hrají na Blízkém východě stejnou roli, snaží se být prostředníky a chtějí ty národy sjednotit. Pro UK jsou osobním přítelem, alespoň jejich vládci jsou. V roce 1798 podepsali smlouvu o přátelství a v roce 1891 se stali britským protektorátem.
Britové také pomohli ukončit povstání v Zanzibaru a královna a sultán se mnohokrát neoficiálně navštívili a vztahy udržují. Írán a Izrael překvapivě také. Omán je jedním z mála států arabského světa, které vládní představitelé navštívili, aby udrželi obchod a stabilitu. Navštívili je hned dva premiéři Izraele a Ománský ministr zahraničí Jusúf bin Alawi navštívil Jeruzalém. V roce 1996 podepsali obchodní smlouvu a ten ministr zahraničí prý řekl: "Možná je na čase, aby se s Izraelem zacházelo stejně jako s ostatními a aby měl i stejné povinnosti.
Arabové se musí zasadit o to, aby Izrael překonal strach o svou budoucnost." To bylo samozřejmě kontroverzní vyjádření. U Íránu je Omán prostředníkem, který překonává rozdíl mezi sunnity a ší'ity i mezi Západem a Íránem. Jejich vztahy sahají do doby před islámskou revolucí v roce 1979 až k dynastii Pahlaví z 20. let. Jako spoluvlastníci Hormuzského průlivu mají společnou historii a výraznou menšinu v Ománu tvoří Balúčové pocházející z Íránu.
Sultán je dokonce sám navštívil v roce 2009 kvůli různým politickým tématům. Dnes patří Omán k málu arabských zemí, kterým může Írán věřit. To trochu komplikuje vztahy s ostatními zeměmi GCC. Na papíře jsou to blízcí přátelé a ve všech směrech normálně spolupracují, ale SAE a Saúdská Arábie jsou jako otravní bratři, kteří si z nich utahují a se svými vtipy jdou přes čáru.
Ale Omán se vyhýbá konfliktům, takže to prostě nechá být, protože rodina je rodina. Díky tomu se také spřátelili s odlehlejšími zeměmi jako Jemenem, Katarem a Íránem. Jsou jediná země v oblasti, která s nimi udržuje vztahy. Souhlasili s íránskou jadernou dohodou, takže SAE a S. Arábie si teď své vtipy spíš rozmyslí. Ale je to docela zajímavé, spousta Ománců mi řekla, že nejlepší kamarád je asi Zanzibar. Zanzibar je jako jejich adoptované dítě, se kterým má Omán nejdéle těsné vztahy, a mnoho Ománců a Zanzibarců sdílí rodinu, kulturu a historii.
Mnoho Ománců a Zanzibarců dnes žije v zemi těch druhých a to ukazuje, že kdysi měli těsné vztahy. Každá oblast světa má svůj Omán, prastarou, moudrou a tradiční babičku, která je jedním z mála klíčů k udržení aspoň trochy pořádku. Není to jednoduchý úkol, ale někdO MÁ Na to ho zvládnout. Počkejte si, příště bude Pákistán. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Komentáře (2)
Karel VII. (anonym)Odpovědět
20.06.2019 10:23:00
15:15 má být rok náštěvy 2009 a né 2019 :)
Xardass (Admin)Odpovědět
20.06.2019 14:10:30
Díky, opraveno :)