Thumbnail play icon

George Orwell – Jak umírá svoboda

95 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:123
Počet zobrazení:5 609

Pomocí Orwellova nejznámějšího románu 1984 a jeho politických názorů, ale i knihy Konec civilizace od Aldouse Huxleyho jsou v tomto videu vysvětlovány koncept i nebezpečí hédonismu a kolektivistické společnosti.

Přepis titulků

Za poslední desetiletí vzrostla popularita děl George Orwella, a to z jednoduchého důvodu: Moderní společnosti se stále více podobají dystopii vylíčené v jeho nejslavnější knize – 1984. Ať už je to hromadné sledování, neustálá propaganda, věčné války nebo kult osobnosti politických vůdců, není překvapivé, že mnoho lidí považuje Orwellův román za prorocký. I přesto zůstává Západ mnohem svobodnější než dystopická společnost v 1984. Trend ale nevěstí nic dobrého pro ty, kteří podporují svobodnou společnost.

Orwell věřil, že druh totality, který v té knize zesměšňoval, je pro Západ skutečnou možností. Někdy dokonce zašel až k tvrzení, že je to možná nevyhnutelné. V roce 1940 napsal: "Téměř jistě směřujeme k totalitním diktaturám." V tomto videu se podíváme na příčinu Orwellova pesimismu, především na dva trendy: kolektivismus a vzestup hédonismu. Kolektivismus je doktrína neboli soubor ideologií, ve kterých jsou cíle kolektivu, například státu, národa nebo společnosti, upřednostňovány před cíly jedinců.

Socialismus, komunismus, nacionalismus a fašismus jsou kolektivistické ideologie. Orwell věřil, že předpokladem pro vzestup totality je vznik kolektivistické struktury společnosti. Ta totiž umožňuje soustředění moci nutné pro naprostou kontrolu společnosti. Orwellův názor na souvislost mezi totalitarismem a kolektivismem je matoucí. Sám Orwell byl zastáncem levice, kritikem kapitalismu a socialistou.

Jak mohl zastánce socialismu, kolektivistické ideologie, napsat dystopický román, který popisuje kolektivistickou společnost jako tak příšernou? K pochopení jeho názoru je potřeba si uvědomit, že Orwell nepovažoval kapitalismus za životaschopný systém. "Není jisté, že by byl socialismus ve všech směrech nadřazený kapitalismu," napsal, "ale je jisté, že na rozdíl od kapitalismu dokáže vyřešit problémy produkce a konzumu."

Podle Orwella i jiných zastánců levice byl kapitalismus tak nedostačující, že věřili, že mele z posledního a brzy bude nahrazen nějakým druhem kolektivismu. Podle Orwella to bylo nevyhnutelné. Otázkou pro něj zůstávalo, jaký druh kolektivismu ho vystřídá. Napsal: "Skutečná otázka je, jestli k zániku odsouzený kapitalismus uvolní místo oligarchii – totalitě – nebo skutečné demokracii – demokratickému socialismu. Orwell doufal, že po blížící se smrti kapitalismu bude na Západě zaveden demokratický socialismus.

Demokratičtí socialisté jako Orwell obhajovali plánované hospodářství, znárodnění veškerého důležitého průmyslu a zásadní snížení majetkové nerovnosti. Také byli velcí zastánci občanských svobod jako svoboda slova a shromažďování a doufali, že ty by mohly být zachovány ve společnosti, která by občanům odebrala ekonomickou svobodu. Problém, se kterým se ale Orwell a další socialisté potýkali, byl nedostatek příkladů zemí, ať současných nebo minulých, které by úspěšně zavedly demokratický socialismus.

Navíc země, které v první polovině 20. století daly na kolektivismus, třeba nacistické Německo a sovětské Rusko, byly stále více totalitní. Přijaly systém, který Orwell nazval oligarchický kolektivismus, ne demokratický socialismus. Oligarchický kolektivismus je systém, ve kterém elita pod záminkou nějaké kolektivistické ideologie soustřeďuje moc pomocí síly a klamu. Jakmile získají moc, tito oligarchové zničí nejen ekonomickou svobodu občanů, což je krok, který socialisté podporovali, ale též jejich občanské svobody.

Orwell se bál, že po smrti kapitalismu by celý západní svět podlehl oligarchickému kolektivismu. Tento strach byl částečně způsoben jeho dojmem, že hédonismus v západních společnostech vzrůstal. Hédonismus je etický názor, že cílem života by měla být maximalizace slasti a minimalizace strasti a nepohody. Orwell věřil, že ve stále urbanističtějším a konzumnějším Západě organizovali lidé své životy hédonistickým způsobem.

To nevěstilo nic dobrého pro svobodu západní společnosti. Hédonistický způsob života podle Orwella lidi oslabuje, ochabnou kvůli němu a nejsou schopni odolávat fanatickým ideologům, kteří chtějí vládnout společnosti. Tento Orwellův strach se zatím ukázal jako neopodstatněný. Sice se Západ od jeho smrti v roce 1950 v mnoha směrech stal hédonističtějším, ale nevedlo to k totalitním diktátorům, kteří by převzali kontrolu.

Aldous Huxley, autor dalšího známého dystopického románu z 20. století, Konec civilizace, možná lépe pochopil, jak budou západní civilizace zotročeny na konci 20. a začátku 21. století. Huxley byl stejně jako Orwell anti-hédonistou, ale jeho odpor k hédonismu se od Orwellova odlišoval. Huxley se především obával, že hédonismus by se dal použít jako užitečný nástroj pro utlačování společnosti, protože lidé se rádi vzdají svobody výměnou za smyslové potěšení a nekonečný konzum.

Pokud je společnost zařízena tak, že lidé mohou věnovat většinu času usilování o potěšení, uspokojování materiálních potřeb nebo dokonce zdrogování za účelem úniku z reality, bude pro extrémní kontrolu společnosti stačit přesvědčování a vychovávání namísto fyzického nátlaku. Neil Postman ve své knize Ubavit se k smrti staví proti sobě různé strachy Orwella a Huxleyho. "Orwell se bál těch, kteří zakazují knihy, Huxley se bál, že nebude důvod zakazovat knihy, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst.

Orwell se bál, že nám bude tajena pravda, Huxley se bál, že pravda bude utopena v moři bezvýznamnosti. Orwell se bál, že se staneme kulturou zajatců, Huxley se bál, že se staneme triviální kulturou. V 1984 jsou lidé kontrolováni způsobováním bolesti, v Konci civilizace jsou kontrolováni způsobováním potěšení. Orwell se bál, že nás zničí to, čeho se bojíme, Huxley se bál, že nás zničí to, po čem toužíme."

Zdá se, že Západ se nachází v podobné situaci, jaké se Huxley bál. Protože tak jako pověstná žába ve vřící vodě přijímají občané Západu stále větší zásahy do svých svobod a téměř neodporují. Fyzický nátlak, kterého se Orwell bál a který považoval za nezbytný pro zotročení společnosti, se zatím neukázal jako nutný. Ale než zcela opustíme Orwellův strach, je potřeba poznamenat, že Orwell Huxleyho názor znal a nepopíral, že hédonistická společnost, které se Huxley bál, byla možná.

Ale viděl to jako dočasnou fázi, která vytvoří ideální podmínky pro brutálnější režim, který převezme kontrolu a vnutí společnosti svou vůli. Jestli měl pravdu, se ukáže časem, ale jak jsem říkal, nevěřil, že by se totalita, které se bál, mohla objevit ve společnosti, aniž by nejdříve byla kolektivistickou. Možná se jeho strachy zatím nesplnily, protože kapitalismus nezemřel, jak věřil, a kolektivismus se na Západě ještě zcela nezformoval.

Překlad: jesterka www.videacesky.cz

Komentáře (35)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Sice se hezky snaží oddělit kapitalismus od kolektivistických ideologií, jako kdyby k nim nepatřil,l ale je to přesně naopak. Orwell moc dobře věděl, že je to právě kapitalismus a oligarchismus (tedy státní kapitalismus), co je nebezpečí.

Například jeden z citátů Orwella:
“It is futile to be ‘anti-Fascist’ while attempting to preserve capitalism. Fascism after all is only a development of capitalism, and the mildest democracy, so-called, is liable to turn into Fascism.”

00

Odpovědět

Běda těm národům, které neumějí omezit oblast působnosti státu! Stát vše pohltí; svobodu, soukromé podnikání, bohatství, blahobyt, nezávislost i důstojnost.
Frédéric Bastiat

01

Odpovědět

O totalitu se pokoušejí jak Neomarxisté, tak populisté. Obě formy jsou možné a mohou fungovat vedle sebe. Na čele je Čína, nejlépe odolává Švýcarsko.

43

Odpovědět

Čína je státní kapitalismus jak vyšitej. A s tím pojmem neomarxismus už jste trapní, když nikdo ni pořádně nezná definici,a le použije to jako nějakou výplňku. ;)

11

Odpovědět

1. Nelze mít politickou a osobní svobodu bez té ekonomické. Pokud je člověk ekonomicky závislý, ať už na jiném člověku nebo společnosti, nemůže proti němu vystoupit, protože by tak ohrozil své živobytí.
2. Demokratický socialismus bude vždy degenerovat k nějaké formě diktatury, protože lidé dávají přednost příjemným lžím před nepříjemnou pravdou.
3. Hédonismus je vskutku touha po uspokojení, ale nemusí se jednat pouze o uspokojení materiální. Někteří hédonisté jsou motivováni třeba touhou po uznání, sebeuspokojení dobrým pocitem. Na snaze zalíbit se bohu jsou stavěny církve, být tím hodným v očích boha. Podobně jsou na tom sluníčkáři, kteří jsou také motivováni k jednání pocitem sebeuspokojení, čímž sice krátkodobě pomáhají, ale dlouhodobě škodí.

177

Odpovědět

Ono stačí stanovit limity, ne určit závislost. Například progresivní zdanění. Zabraňuje vykořistování a přesto podporuje základní kapitalistickou ymšlenku, že lepší má více.

01

Odpovědět

+MikeJak zabraňuje vykořisťování? Jak podporuje myšlenku, že lepší má více?

00

Odpovědět

jak umira svoboda? jednoducho... Dáte dohromady socanov, marxistov, komunistov, menšiny a voala... svoboda je mrtva...

1015

Odpovědět

Ludstvo ma v tejto dobe mnoho inych problemov, hlavne psychickych.
Zamyslaju sa nad tym, preco sa vlastne rano zobudzaju (ak nemaju rodinu a vlastné deti).
Problem je, ze stale cim menej ludi si vie spravit vo svojom zivote poriadok - v davnych dobach bol muz lovec, teraz ma muz po narodeni milion inych moznosti, ktora je ta spravna ?...

Coraz viac ludi sa priklana k antinatalizmu. Plodili by sme potomkov, ak by sme prestali uvažovať pudovo ?

"Pokud by děti byly na svět přiváděny jen z aktu čistého rozumu, existovala by nadále lidská rasa? Neměl by člověk spíše více soucitu s následujícími generacemi, aby je ušetřil břemena existence, či aby na sebe vzal úděl chladnokrevného uložení tohoto břemene?"
"Kdokoliv chce okamžitě otestovat tvrzení, že potěšení ve světě převáží bolest, či že se v každém případě tyto dvě navzájem vyrovnávají, měl by porovnat pocity zvířete, které hltá druhé, s pocity toho druhého." Arthur Schopenhauer
"Podle Jimmyho Alfonsa Licona je plození morálně ospravedlnitelné, jen pokud existuje způsob, jak získat informovaný souhlas od neexistující osoby, a vzhledem k této nemožnosti je plození tedy nemorální."
"David Benatar tvrdí, že narození nové osoby je vždy spojeno s význačnou újmou této osobě, a proto je morálním imperativem nemnožit se."

36

Odpovědět

"Vďaka povinnému očkovaniu už len málo lekárov pamätá časy, kedy zomierali novorodenci na novorodenecký tetanus. Pozerať sa niekoľko dní na malé deti, ktoré sa napínajú v kŕčoch, a ktorých malé telíčka sa abnormálne stáčali, muselo byť strašné."
https://invivomagazin.sk/najrychlejsi-neviditelni-zabijaci_725.html

00

Odpovědět

Lidé jsou stále štastnější, životní úroveň roste, nezaměstnanost je nulová. Střední třída si žije výrazně nad poměry středověkých králů. Nemáme zde válku ani přírodní katastrofy. O zdroje a suroviny nemusíme soupeřit, natož bojovat. Díky své výhodné pozici máme dostatek vody i jídla, přebytek elektřiny z jádra prodáváme sousedům. Jsme součástí největší aliance, která kdy na Zemi byla a která je připravena nás bránit... Kdo by se v téhle situaci znepokojoval jmenování Bureše a jeho nohsledů do vedení země v den připomínky 90-100 miliónů obětí nejhrůznějšího společenského řádu, který kdy lidstvo vymyslelo.

1713

Odpovědět

První kandidát na čip.

64

Odpovědět

Předpokládám, že ta poslední věta je ironická a na 100% souhlasím.

10

Odpovědět

Jedna podstatná věc - třetina ho volila, třetina volila proti němu a zbylá třetina to má na háku.

00

Odpovědět

+-HoNY-Kdyby ho volila třetina, pak má 50% poslanců a může si vládnout sám.

00

Odpovědět

+HeliumJá podle výsledku hlasování do poslaneckého klubu Agroferu zařadil také KSČSSD a svědky Okamurovy. Ostatně společná cílovka byla vidět i v prezidentské volbě a to jsem ze svého hlasu Drahošovi nijak nadšený nebyl.

12

Odpovědět

+-HoNY-Pak bych tento blok pojmenoval jako asociální nedemokracii než jako stranu Bureše. Ostatně Bureš vydrží tak ještě pět, šest let.

00

Odpovědět

+HeliumTěžko říct jaký zvolit správný název tohoto slepence. Holokaust byl také demokraticky odhlasován.

Bureše jako takového je mi líto - je to vzdělaný a inteligentní člověk, ale využívá svoje schopnosti k prosazování nesvobody. Uvědom si, kolik dalo práci, když kradl původním majitelům Agrofert nebo když se vytěsňoval drobné akcionáře. K ovládnutí trhu a likvidaci konkurence nepotřeboval mafiánské praktiky jako oligarchové v Rusku nebo na Ukrajině, ale tužku, papír a lobbysmus.

00
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK