Za poslední desetiletí vzrostla popularita děl George Orwella, a to z jednoduchého důvodu: Moderní společnosti se stále více podobají dystopii vylíčené v jeho nejslavnější knize – 1984. Ať už je to hromadné sledování, neustálá propaganda, věčné války nebo kult osobnosti politických vůdců, není překvapivé, že mnoho lidí považuje Orwellův román za prorocký. I přesto zůstává Západ mnohem svobodnější než dystopická společnost v 1984. Trend ale nevěstí nic dobrého pro ty, kteří podporují svobodnou společnost.

Orwell věřil, že druh totality, který v té knize zesměšňoval, je pro Západ skutečnou možností. Někdy dokonce zašel až k tvrzení, že je to možná nevyhnutelné. V roce 1940 napsal: "Téměř jistě směřujeme k totalitním diktaturám." V tomto videu se podíváme na příčinu Orwellova pesimismu, především na dva trendy: kolektivismus a vzestup hédonismu. Kolektivismus je doktrína neboli soubor ideologií, ve kterých jsou cíle kolektivu, například státu, národa nebo společnosti, upřednostňovány před cíly jedinců.

Socialismus, komunismus, nacionalismus a fašismus jsou kolektivistické ideologie. Orwell věřil, že předpokladem pro vzestup totality je vznik kolektivistické struktury společnosti. Ta totiž umožňuje soustředění moci nutné pro naprostou kontrolu společnosti. Orwellův názor na souvislost mezi totalitarismem a kolektivismem je matoucí. Sám Orwell byl zastáncem levice, kritikem kapitalismu a socialistou.

Jak mohl zastánce socialismu, kolektivistické ideologie, napsat dystopický román, který popisuje kolektivistickou společnost jako tak příšernou? K pochopení jeho názoru je potřeba si uvědomit, že Orwell nepovažoval kapitalismus za životaschopný systém. "Není jisté, že by byl socialismus ve všech směrech nadřazený kapitalismu," napsal, "ale je jisté, že na rozdíl od kapitalismu dokáže vyřešit problémy produkce a konzumu."

Podle Orwella i jiných zastánců levice byl kapitalismus tak nedostačující, že věřili, že mele z posledního a brzy bude nahrazen nějakým druhem kolektivismu. Podle Orwella to bylo nevyhnutelné. Otázkou pro něj zůstávalo, jaký druh kolektivismu ho vystřídá. Napsal: "Skutečná otázka je, jestli k zániku odsouzený kapitalismus uvolní místo oligarchii – totalitě – nebo skutečné demokracii – demokratickému socialismu. Orwell doufal, že po blížící se smrti kapitalismu bude na Západě zaveden demokratický socialismus.

Demokratičtí socialisté jako Orwell obhajovali plánované hospodářství, znárodnění veškerého důležitého průmyslu a zásadní snížení majetkové nerovnosti. Také byli velcí zastánci občanských svobod jako svoboda slova a shromažďování a doufali, že ty by mohly být zachovány ve společnosti, která by občanům odebrala ekonomickou svobodu. Problém, se kterým se ale Orwell a další socialisté potýkali, byl nedostatek příkladů zemí, ať současných nebo minulých, které by úspěšně zavedly demokratický socialismus.

Navíc země, které v první polovině 20. století daly na kolektivismus, třeba nacistické Německo a sovětské Rusko, byly stále více totalitní. Přijaly systém, který Orwell nazval oligarchický kolektivismus, ne demokratický socialismus. Oligarchický kolektivismus je systém, ve kterém elita pod záminkou nějaké kolektivistické ideologie soustřeďuje moc pomocí síly a klamu. Jakmile získají moc, tito oligarchové zničí nejen ekonomickou svobodu občanů, což je krok, který socialisté podporovali, ale též jejich občanské svobody.

Orwell se bál, že po smrti kapitalismu by celý západní svět podlehl oligarchickému kolektivismu. Tento strach byl částečně způsoben jeho dojmem, že hédonismus v západních společnostech vzrůstal. Hédonismus je etický názor, že cílem života by měla být maximalizace slasti a minimalizace strasti a nepohody. Orwell věřil, že ve stále urbanističtějším a konzumnějším Západě organizovali lidé své životy hédonistickým způsobem.

To nevěstilo nic dobrého pro svobodu západní společnosti. Hédonistický způsob života podle Orwella lidi oslabuje, ochabnou kvůli němu a nejsou schopni odolávat fanatickým ideologům, kteří chtějí vládnout společnosti. Tento Orwellův strach se zatím ukázal jako neopodstatněný. Sice se Západ od jeho smrti v roce 1950 v mnoha směrech stal hédonističtějším, ale nevedlo to k totalitním diktátorům, kteří by převzali kontrolu.

Aldous Huxley, autor dalšího známého dystopického románu z 20. století, Konec civilizace, možná lépe pochopil, jak budou západní civilizace zotročeny na konci 20. a začátku 21. století. Huxley byl stejně jako Orwell anti-hédonistou, ale jeho odpor k hédonismu se od Orwellova odlišoval. Huxley se především obával, že hédonismus by se dal použít jako užitečný nástroj pro utlačování společnosti, protože lidé se rádi vzdají svobody výměnou za smyslové potěšení a nekonečný konzum.

Pokud je společnost zařízena tak, že lidé mohou věnovat většinu času usilování o potěšení, uspokojování materiálních potřeb nebo dokonce zdrogování za účelem úniku z reality, bude pro extrémní kontrolu společnosti stačit přesvědčování a vychovávání namísto fyzického nátlaku. Neil Postman ve své knize Ubavit se k smrti staví proti sobě různé strachy Orwella a Huxleyho. "Orwell se bál těch, kteří zakazují knihy, Huxley se bál, že nebude důvod zakazovat knihy, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst.

Orwell se bál, že nám bude tajena pravda, Huxley se bál, že pravda bude utopena v moři bezvýznamnosti. Orwell se bál, že se staneme kulturou zajatců, Huxley se bál, že se staneme triviální kulturou. V 1984 jsou lidé kontrolováni způsobováním bolesti, v Konci civilizace jsou kontrolováni způsobováním potěšení. Orwell se bál, že nás zničí to, čeho se bojíme, Huxley se bál, že nás zničí to, po čem toužíme."

Zdá se, že Západ se nachází v podobné situaci, jaké se Huxley bál. Protože tak jako pověstná žába ve vřící vodě přijímají občané Západu stále větší zásahy do svých svobod a téměř neodporují. Fyzický nátlak, kterého se Orwell bál a který považoval za nezbytný pro zotročení společnosti, se zatím neukázal jako nutný. Ale než zcela opustíme Orwellův strach, je potřeba poznamenat, že Orwell Huxleyho názor znal a nepopíral, že hédonistická společnost, které se Huxley bál, byla možná.

Ale viděl to jako dočasnou fázi, která vytvoří ideální podmínky pro brutálnější režim, který převezme kontrolu a vnutí společnosti svou vůli. Jestli měl pravdu, se ukáže časem, ale jak jsem říkal, nevěřil, že by se totalita, které se bál, mohla objevit ve společnosti, aniž by nejdříve byla kolektivistickou. Možná se jeho strachy zatím nesplnily, protože kapitalismus nezemřel, jak věřil, a kolektivismus se na Západě ještě zcela nezformoval.

Překlad: jesterka www.videacesky.cz