Natalie Imbruglia – TornHudební klenoty 20. století

Překlad: hAnko www.videacesky.cz Myslela jsem, že se přede mnou objevil muž... Přišel blíž, byl vřelý a důstojný. Ukázal mi, jaké to je plakat. Ty jsi nemohl být ten muž, kterého jsem obdivovala. Zdá se, že nevíš a nezajímá tě, k čemu máš srdce. Proto už ho víc neznám. Kde lehával, je prázdné místo, konverzace utichla.

To je to, co se právě děje. Nic není v pořádku, jsem rozervaná na kusy. Ztratila jsem víru, tak se právě cítím. Je mi zima a stydím se, nahá a schoulená na zemi. Iluze se nikdy nezmění ve skutečnost. Jsem vzhůru a vidím dokonalé nebe rozervané na kusy. Přišel jsi moc pozdě, už jsem rozervaná na kusy. Hádám, že ten věštec měl pravdu. Měla jsem vnímat skutečnost a ne mlhavé božské světlo, které se mi vetřelo pod kůži a teď...

už je mi to jedno, neměla jsem štěstí, tolik mi to zase nechybí... Spousty věcí se nemůžu dotknout, jsem rozervaná na kusy. Ztratila jsem víru, tak se právě cítím. Je mi zima a stydím se, nahá a schoulená na zemi. Iluze se nikdy nezmění ve skutečnost. Jsem vzhůru a vidím dokonalé nebe rozervané na kusy. Přišel jsi moc pozdě, už jsem rozervaná na kusy.

Na kusy... Kde lehával, je prázdné místo, ztratila jsem inspiraci. To je to, co se právě děje. Nic není v pořádku, jsem rozervaná na kusy. Ztratila jsem víru, tak se právě cítím. Je mi zima a stydím se, nahá a schoulená na zemi. Iluze se nikdy nezmění ve skutečnost. Jsem vzhůru a vidím dokonalé nebe rozervané na kusy. Ztratila jsem víru, tak se právě cítím.

Je mi zima a stydím se, svázaná a zlomená na zemi. Přišel jsi moc pozdě, už jsem rozervaná na kusy. Na kusy...