Jordan Peterson – Jak si určit a splnit cíle

Určíte si dlouhodobý cíl. Možná si taky určíte, čemu se vyhnout, abyste věděli, čeho se bát, stejně jako byli nadšeni uspět. Protože to je taky užitečné. Určíte si svůj cíl. Uděláte to v jistém smyslu jako jedinečná osobnost. Chcete si stanovit cíle tak, abyste si řekli: "Pokud by se tohle stalo jako důsledek mé snahy, určitě by to stálo za to."

Protože věčná otázka je: Proč něco dělat? Nicnedělání je jednoduché, jenom sedíte a nic neděláte. Otázka je, proč vůbec něco dělat. A odpověď na tuto otázku musí být: Protože jste se rozhodli, že je to užitečné. A další otázka může být: Kde máte najít užitečné věci? Můžete nahlédnout na svůj temperament, nebo se podívat, co ostatní lidé shledávají hodnotným během života.

Takže uděláte strukturální analýzu složek lidské existence. Potřebujete rodinu, potřebujete přátele... Nepotřebujete mít všechno, ale většinu ano. Rodina, přátele, kariéra, vzdělávací cíle, plány pro volný čas, dávat si pozor na své fyzické a psychické zdraví atd. O tom život je, a pokud nic z toho nemáte, tak vám zbyl jen smutek a utrpení.

A to pro vás není dobré. Takže si stanovíte cíle a to je víceméně to, co byste měli dělat na univerzitě. To byste přesně měli dělat: Snažit se zjistit, kým chcete být, a mířit na to. A pak použít ty znalosti, abyste se stali, kým chcete být. A opravdu myslím "chcete být", ne "měli byste být", i když se to bude překrývat.

A je důležité mezi těmito dvěma věcmi rozlišovat. A tím se vracíme k analýze rutin. Pokud chcete být produktivnější, nejprve si určete své cíle. Protože jak chcete splnit něco, když nevíte, co to je? To se nestane. A lidé si často nespecifikují své cíle, protože nechtějí specifikovat podmínky svého selhání. Takže pokud to máte neurčité a zamlžené, což je jednoduché, protože stačí nic nedělat, pak nevíte, že jste selhali.

Nikdo nechce vědět, že selhal, protože to je bolestivé. Takže raději budete slepí ke svým selháním. Akorát pak nikdy neuspějete. Jen to nebudete vědět, dokud neselžete tak moc, že vás to položí. A to se může snadno stát, než vám bude 40. Takže bych vám doporučil tomu předejít.

To je úmyslná slepota: Mohli jste to vědět, ale nechtěli jste. A když si stanovíte cíle, pomyslíte si: "Fajn, když toho dosáhnu, bude můj život stát za to." Navzdory tomu, že bude plný úzkosti a hrozeb a bude to obnášet nějaké utrpení a ztráty. Cílem je mít pro svůj život vizi, která, když vše zvážíme, odůvodní vaši snahu. Co uděláte pak?

Přejdete na denní rutinu. Tohohle chci dosáhnout. Jak to uskutečňovat den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci? A tady může být rozvrh neuvěřitelně užitečný – Google kalendář. Udělejte si rozvrh a držte se ho. Jak se dívat na rozvrh? Není to zatracené vězení. To je první věc, kde lidé chybují. Řeknou: "Nemám rád rozvrh." "Jaký rozvrh si vytváříte?" "Musím udělat tohle, tohle a pak tohle.

Místo toho ale hraju videohry, protože se mi do toho nechce." Špatně! Vytvořte si rozvrh tak, aby vám vyhovoval. V tom je ten fígl. "OK, mám zítřek. Pokud bych ho měl naplánovat, aby to byl ideální den, jak by vypadal?" Takto si to naplánujte. Samozřejmě v tom budou i nějaké povinnosti, protože pokud máte špetku rozumu, budete se snažit o to, abyste se na konci dne necítili hůř než na jeho začátku.

Protože to by byl blbý den. A pokud jich máte několik za sebou, jenom si kopete díru a pak se do ní pohřbíváte. Promiňte, ale to není dobrá strategie. Aspoň 20 % vašeho dne by měly být závazky a povinnosti. Možná víc – podle toho, jak jste pozadu. Můžete si říct: "Oukej, mám tyhle povinnosti a musím si je naplánovat.

Jaký je správný poměr povinností a odměn?" A můžete se zeptat sami sebe, jako byste vyjednávali s někým, kdo pro vás pracuje: "Chci, abys zítra pracoval." "Dobře, co pro mě uděláš, abych pro tebe chtěl pracovat?" Můžete se zeptat sami sebe. Můžete třeba hodinu plnit povinnosti a pak 15 minut hrát hry.

Nebo dělat cokoliv, co vás baví. Ale musíte se sebou vyjednávat, ne se týrat. Jako byste vyjednávali s někým, na kom vám záleží, po kom chcete, aby byl produktivní a měl se dobře. Takhle si vytvoříte rozvrh a řeknete si: "Kdybych měl takový den, bylo by to dobré." Možná jste neschopní a děsní a dodržíte to jen ze 70 %, ale to je o dost lepší než 0.

I když ho dodržíte jen z 50 %. Další pravidlo je: Příští týden se snažte o 51 %. Nebo o 50,5 %, proboha. Protože se dostanete do bodu, kde se věci začnou obracet k lepšímu a vynesou vás nahoru. To je jeden ze způsobů, jak zlepšit svou svědomitost. Naplánujte si, jaký život chcete mít. A částečně se inspirujte společenskými normami.

To je víceméně zachránění otce z břicha velryby. Další způsob, jak to udělat, je promluvit si sám se sebou, jako byste nevěděli, kdo skutečně jste. Protože vy víte, jací jste – neplníte příkazy. Neposloucháte sami sebe. Toho jste si určitě všimli. Jste hrozný zaměstnanec a ještě horší šéf. A tito oba pracují pro vás. Nevíte, co chcete dělat, a když ano, stejně to neuděláte.

Měli byste si dát padáka a být někým jiným. Ale jde o to, že musíte pochopit, že nejste svůj sluha. Jste někdo, s kým musíte vyjednávat. Jste někdo, komu chcete dát šanci mít dobrý život. A to je pro lidi těžké, protože se nemají moc rádi. Vždy prásknou bičem a pak prokrastinují. A to je tak nudný a ubohý způsob nakládání s časem. A vy to znáte, takhle ztrácíte asi 6 hodin denně.

A myslím, že ekonomickou kalkulaci jsme už dělali. Váš čas má cenu asi 50 dolarů za hodinu. Teď tolik nevyděláváte, ale jste mladí a tohle je čas investování. Co děláte nyní, se znásobí v budoucnu. Takže řekněme, že je to 50 dolarů za hodinu. Pokud vyhodíte 6 hodin denně – a to děláte – ztrácíte asi 2 000 dolarů týdně a 100 000 dolarů ročně. Jen do toho, jsou to vaše peníze.

A vy musíte vědět, kolik váš čas stojí. Řekněme, že to není 50. Je to 30, to je jedno. Možná to je 100. Je to někde v tomto rozpětí. Měli byste se sami sebe zeptat, když promrháte jednu hodinu: "Zaplatil bych 50 dolarů, abych zažil tuhle hodinu?" A pokud ne, možná byste měli svůj čas trávit jinak. Záleží, jestli považujete svůj čas za cenný, nebo ne. Vtipné je, že pokud si to nemyslíte, tak nesedíte v nějakém nezodpovědném opojení, ale máte existenciální krizi.

A to vypadá jako hloupé řešení.