Zpět na seznam4.6 (9 hodnocení)
lenkazPublikováno: 5 let
Načítám přehrávač...
Jsme ve vesmíru sami?
10:24
5.6K zhlédnutí
lenkazTaky se někdy koukáte na nebe a přemýšlíte, jestli je Země jediná planeta ve vesmíru, na které se vyvinuly inteligentní formy života? Na tuto otázku se snažil najít odpověď už nespočet vědců i laiků a v tomto videu vám Ralph Caspers představí hned několik z nich. Co si o tom myslíte vy? Jste zastánci teorií, že jsme jedineční, nebo si spíše myslíte, že tam mimozemšťané někde jsou a možná pro ně jednoduše nejsme dostatečně zajímaví?
Ahoj všichni? Ano, slyšeli jste otazník, dnes jde o jednoduchou otázku, jejíž zodpovězení by mohlo způsobit toto: Ta otázka zní: Kde vlastně všichni jsou? Ne, nejde o to, že by byli všichni na párty a vás nepozvali, vím, jaké to je, jde o tohle: Pokud se někdy díváte na hvězdy, už jste si kladli otázku, zda jsme jediná inteligentní stvoření ve vesmíru?
Tedy… Víceméně inteligentní? Tento úzký pruh, který občas vidíme na obloze, je naše Mléčná dráha. A ta je jen jednou z 2 bilionů galaxií ve viditelném vesmíru. Každá tečka tady je jedna. Mléčná dráha ani nepatří k těm největším galaxiím se svými zhruba 250 miliardami hvězd.
Hvězd, jako je Slunce, kolem kterého kroužíme. To se pak člověk ptá: Jsme vlastně sami? Kde jsou mimozemšťané? JSME VE VESMÍRU SAMI? Opravdu nejsme první, kdo si tyto otázky klade. Toto je Enrico Fermi. Ve 40.
a 50. letech 20. století pracoval jako fyzik v Národní laboratoři Los Alamos a s astrofyzikou nebo vesmírem neměl nic společného. V té době ale úplně všichni mluvili o UFO. Od té doby, kdy v roce 1947 piloti Air Force poprvé uviděli neznámé létající objekty, lidi totiž zachvátila, z popkulturního hlediska, UFO horečka a ta se nevyhnula ani vědcům, jako je Enrico Fermi. Uvažoval následovně: Vesmír je tak velký a tak starý, skoro 14 miliard let, že se kromě nás přece určitě musely vyvinout i jiné inteligentní formy života.
A když taková inteligentní forma života existuje několik milionů let, měly by její technické dovednosti být mnohem pokročilejší, než si my dnes dokážeme představit. V tuto dobu by také měla mít možnost cestovat napříč vesmírem a kolonizovat celé galaxie.
Fermi se dále domníval, že se to vše pravděpodobně již odehrálo. Že by se tedy kolem nás, v našem galaktickém sousedství, měly vyskytovat inteligentní organismy. A přišlo mu zvláštní, že zatím, tehdy i dnes, zůstávají všechna hledání bezvýsledná. Těch pár rozmazaných záznamů s UFO přece nemůžeme bezpodmínečně označit za mimozemský kontakt.
Toto jsou mimochodem ty poslední, které způsobily rozruch. Nejen že to bylo pro Fermiho zvláštní, zdálo se mu to doslova paradoxní. Ptal se: Kde jsou všichni? A tak se zrodil Fermiho paradox. Od té doby jsme toho vyzkoušeli spoustu: Viděli jsme UFO, i když to byly meteorologické balóny, teleskopy jsme zachycovali rádiové vlny a hledali mimozemský signál, snažili jsme se objevit mimozemský laser, protože se předpokládalo, že mimozemšťané mohou laserovým zářením komunikovat, pokoušeli jsme se najít stopy po mimozemské technice, artefakty na Měsíci a jiných tělesech v naší Sluneční soustavě.
Nic! Sami jsme mávali, jak jen to šlo, a snažili jsme se na sebe upozornit. Vysílali jsme vzkazy, vypustili jsme sondy s jakousi vizitkou, ta byla na obou sondách Pioneer.
A sondy Voyager, ty byly také dvě, měly na palubě zlaté desky s nejlepšími zvuky naší planety. Ale nenašli jsme vůbec nic. A nikdo nenašel nás. Jak je to možné? Proč ještě neexistuje mezihvězdný kontakt? První důvod je důvod technický. Mimozemšťané mohou naše rádiové vlny vůbec přijímat teprve asi 75 let, teprve tak dlouho používáme rádiové vlny, které vysíláme do vesmíru, i když to není úmyslné.
To jsou například radarové vlny nebo televizní signál. Doteď mohly tyto signály urazit vzdálenost pouze 75 světelných let. To ukazuje tato koule kolem naší Země. Moc daleko se tedy ještě nedostaly. Naopak je to samozřejmě stejné. Než k nám dorazí signály zvenčí, musí být na cestě opravdu dlouho, pokud tam vůbec od mimozemšťanů jsou.
A teď přijde pár hrátek s myšlenkami, ty mě baví a vás možná taky, takže: Možná jsme ještě nikoho neobjevili proto, že je ve vesmíru mnohem méně života, než předpokládal například Fermi. Je možné, že je Země se svým životem tady jedinečný, výjimečný případ. Uvědomme si, co všechno se muselo stát, abychom si tady mohli povídat o mimozemském životě. Velmi zhruba vyjmenuju podmínky, které musejí být splněny, aby vůbec mohla vzniknout komplexní forma života jako my.
Zaprvé stará marketérská fráze: poloha, poloha, poloha. Naše poloha v Mléčné dráze je šťastná náhoda. Naše Sluneční soustava je relativně na okraji, to znamená: dost daleko od smrtícího rentgenového a gama záření, které je mnohem silnější ve středu galaxie, ale dost uprostřed, aby Sluneční soustava měla ještě těžké kovy, jako je železo. Dál od středu už totiž nejsou, ale jsou potřeba pro vznik pevných planet.
Navíc Země krouží kolem Slunce v dobré vzdálenosti, není tu moc chladno ani horko. Důležitá je i velikost planety, musí být dost velká, aby její gravitace udržela atmosféru, ale dostatečně malá, aby nebyla gravitace moc silná a nedrtila všechen život. Musely vzniknout jednobuněčné a z nich pak mnohobuněčné organismy až po velké dinosaury.
A pak jsme zřejmě potřebovali asteroid, který je vyhladil, čímž se uvolnilo místo pro nové formy života, až se pak někdy vyvinul člověk se všemi svými technickými vymoženostmi. To je opravdu velmi dlouhý seznam náhod, který má i vlastní název: hypotéza vzácné země. Zastánci této hypotézy jsou toho názoru, že vznik života a tím i vývoj inteligentních forem života je velmi, velmi, velmi nepravděpodobný.
Na to mnozí odpoví: Jasně, to čtu každý den ve spoustě komentářů na Twitteru a Facebooku, i na cestě do práce to je velmi rychle očividné. Ale možná to tak není. Za předpokladu, že nejsme galaktická rarita a existují i jiné inteligentní formy života. Jaké příčiny může mít, že nás ještě nekontaktovali?
Možná prostě nežijí dost dlouho, aby objevovali a osidlovali jiné sluneční soustavy, na to je potřeba troška vytrvalosti. Vesmír je přece jen velmi velký, už jsem to říkal? S tou vytrvalostí se to má takhle: Technické civilizace, jako jsme i my, mají tendenci samy sebe likvidovat.
Aspoň když vycházíme z nás. Od vynálezu atomové bomby jsme úplnému vyhlazení unikli jen o vlásek. Ale co právě vyvádíme našemu prostředí, nedodává moc naděje, a je dokonce možné, že existují úplně jiné velké bariéry, které leží před námi. Možná to jsou dokonce překážky, které zatím všem civilizacím zabránily začít s mezihvězdným cestováním a osidlováním vesmíru. To může být i něco úplně obyčejného, třeba tolik vesmírného odpadu kolem planety, že už je nemožné se dostat do vesmíru.
Takové bariéře, ať už vypadá jakkoliv, se říká velký filtr. Je jako ouško jehly, kterým musíme skrz. Protože existujeme, tak to pro nás znamená, že velký filtr buď leží už za námi a my jsme možná první civilizace, která se dostala tak daleko, anebo leží velký filtr ještě před námi a každý náš krok by mohl být tím posledním.
Přesně do téhož bodu se mohly dostat všechny ostatní civilizace a ztroskotat na něm. A proto jsme ještě nikoho neobjevili a nebyli jsme objeveni. Samozřejmě je taky možné, že o nás mimozemšťané nemají zájem, nedivil bych se. Nebo si nás opravdu ještě nevšimli, protože jsme prostě příliš malí a neviditelní.
Nebo nás už celou dobu sledují, aniž bychom to věděli, tak jako my sledujeme třeba mraveniště. Žádného mravence asi nikdy nenapadne, aby na nás ukázal jednou ze šesti nožek a řekl: „Hej! Už jste si všimli, že jsme sledovaní?“ Nebo jsme je jednoduše prošvihli. Jasné je, že my jsme tady.
Nejasné je, jestli jsou ještě někde jiní. Vesmír je tak obrovský, že ty vzdálenosti s našimi možnostmi nepřekonáme, časové úseky, o kterých mluvíme, jsou jednoduše nepředstavitelné. Teprve něco přes 100 let umíme létat a před zhruba 60 lety jsme se poprvé vydali do vesmíru. Oproti těm dobrým 13,8 miliardám let, které má za sebou náš vesmír, to není nic.
Totiž méně než 138 miliontin doby od jeho vzniku. To znamená: Civilizace astronautů by musela překonat všechny tyto problémy. Zda to někdy někdo už zvládl, netuším. Zda to někdy zvládneme my, taky netuším.
Zda jsme sami, nebo existují mimozemšťané, to je otázka se spoustou neznámých. Myslím, že nejlépe to řekl autor science fiction Arthur C. Clarke. Podle něj existují dvě možnosti: Buď jsme ve vesmíru sami, nebo je inteligentního života víc, obě možnosti jsou děsivé stejnou měrou. Ano, v tom má podle mě pravdu. My se snad znovu uvidíme u dalšího dílu, a pokud o něj nechcete přijít, víte, že musíte sledovat a zapnout zvoneček.
Mějte se hezky a mějte oči otevřené, ahoj. Překlad: lenkaz www.videacesky.cz
Tedy… Víceméně inteligentní? Tento úzký pruh, který občas vidíme na obloze, je naše Mléčná dráha. A ta je jen jednou z 2 bilionů galaxií ve viditelném vesmíru. Každá tečka tady je jedna. Mléčná dráha ani nepatří k těm největším galaxiím se svými zhruba 250 miliardami hvězd.
Hvězd, jako je Slunce, kolem kterého kroužíme. To se pak člověk ptá: Jsme vlastně sami? Kde jsou mimozemšťané? JSME VE VESMÍRU SAMI? Opravdu nejsme první, kdo si tyto otázky klade. Toto je Enrico Fermi. Ve 40.
a 50. letech 20. století pracoval jako fyzik v Národní laboratoři Los Alamos a s astrofyzikou nebo vesmírem neměl nic společného. V té době ale úplně všichni mluvili o UFO. Od té doby, kdy v roce 1947 piloti Air Force poprvé uviděli neznámé létající objekty, lidi totiž zachvátila, z popkulturního hlediska, UFO horečka a ta se nevyhnula ani vědcům, jako je Enrico Fermi. Uvažoval následovně: Vesmír je tak velký a tak starý, skoro 14 miliard let, že se kromě nás přece určitě musely vyvinout i jiné inteligentní formy života.
A když taková inteligentní forma života existuje několik milionů let, měly by její technické dovednosti být mnohem pokročilejší, než si my dnes dokážeme představit. V tuto dobu by také měla mít možnost cestovat napříč vesmírem a kolonizovat celé galaxie.
Fermi se dále domníval, že se to vše pravděpodobně již odehrálo. Že by se tedy kolem nás, v našem galaktickém sousedství, měly vyskytovat inteligentní organismy. A přišlo mu zvláštní, že zatím, tehdy i dnes, zůstávají všechna hledání bezvýsledná. Těch pár rozmazaných záznamů s UFO přece nemůžeme bezpodmínečně označit za mimozemský kontakt.
Toto jsou mimochodem ty poslední, které způsobily rozruch. Nejen že to bylo pro Fermiho zvláštní, zdálo se mu to doslova paradoxní. Ptal se: Kde jsou všichni? A tak se zrodil Fermiho paradox. Od té doby jsme toho vyzkoušeli spoustu: Viděli jsme UFO, i když to byly meteorologické balóny, teleskopy jsme zachycovali rádiové vlny a hledali mimozemský signál, snažili jsme se objevit mimozemský laser, protože se předpokládalo, že mimozemšťané mohou laserovým zářením komunikovat, pokoušeli jsme se najít stopy po mimozemské technice, artefakty na Měsíci a jiných tělesech v naší Sluneční soustavě.
Nic! Sami jsme mávali, jak jen to šlo, a snažili jsme se na sebe upozornit. Vysílali jsme vzkazy, vypustili jsme sondy s jakousi vizitkou, ta byla na obou sondách Pioneer.
A sondy Voyager, ty byly také dvě, měly na palubě zlaté desky s nejlepšími zvuky naší planety. Ale nenašli jsme vůbec nic. A nikdo nenašel nás. Jak je to možné? Proč ještě neexistuje mezihvězdný kontakt? První důvod je důvod technický. Mimozemšťané mohou naše rádiové vlny vůbec přijímat teprve asi 75 let, teprve tak dlouho používáme rádiové vlny, které vysíláme do vesmíru, i když to není úmyslné.
To jsou například radarové vlny nebo televizní signál. Doteď mohly tyto signály urazit vzdálenost pouze 75 světelných let. To ukazuje tato koule kolem naší Země. Moc daleko se tedy ještě nedostaly. Naopak je to samozřejmě stejné. Než k nám dorazí signály zvenčí, musí být na cestě opravdu dlouho, pokud tam vůbec od mimozemšťanů jsou.
A teď přijde pár hrátek s myšlenkami, ty mě baví a vás možná taky, takže: Možná jsme ještě nikoho neobjevili proto, že je ve vesmíru mnohem méně života, než předpokládal například Fermi. Je možné, že je Země se svým životem tady jedinečný, výjimečný případ. Uvědomme si, co všechno se muselo stát, abychom si tady mohli povídat o mimozemském životě. Velmi zhruba vyjmenuju podmínky, které musejí být splněny, aby vůbec mohla vzniknout komplexní forma života jako my.
Zaprvé stará marketérská fráze: poloha, poloha, poloha. Naše poloha v Mléčné dráze je šťastná náhoda. Naše Sluneční soustava je relativně na okraji, to znamená: dost daleko od smrtícího rentgenového a gama záření, které je mnohem silnější ve středu galaxie, ale dost uprostřed, aby Sluneční soustava měla ještě těžké kovy, jako je železo. Dál od středu už totiž nejsou, ale jsou potřeba pro vznik pevných planet.
Navíc Země krouží kolem Slunce v dobré vzdálenosti, není tu moc chladno ani horko. Důležitá je i velikost planety, musí být dost velká, aby její gravitace udržela atmosféru, ale dostatečně malá, aby nebyla gravitace moc silná a nedrtila všechen život. Musely vzniknout jednobuněčné a z nich pak mnohobuněčné organismy až po velké dinosaury.
A pak jsme zřejmě potřebovali asteroid, který je vyhladil, čímž se uvolnilo místo pro nové formy života, až se pak někdy vyvinul člověk se všemi svými technickými vymoženostmi. To je opravdu velmi dlouhý seznam náhod, který má i vlastní název: hypotéza vzácné země. Zastánci této hypotézy jsou toho názoru, že vznik života a tím i vývoj inteligentních forem života je velmi, velmi, velmi nepravděpodobný.
Na to mnozí odpoví: Jasně, to čtu každý den ve spoustě komentářů na Twitteru a Facebooku, i na cestě do práce to je velmi rychle očividné. Ale možná to tak není. Za předpokladu, že nejsme galaktická rarita a existují i jiné inteligentní formy života. Jaké příčiny může mít, že nás ještě nekontaktovali?
Možná prostě nežijí dost dlouho, aby objevovali a osidlovali jiné sluneční soustavy, na to je potřeba troška vytrvalosti. Vesmír je přece jen velmi velký, už jsem to říkal? S tou vytrvalostí se to má takhle: Technické civilizace, jako jsme i my, mají tendenci samy sebe likvidovat.
Aspoň když vycházíme z nás. Od vynálezu atomové bomby jsme úplnému vyhlazení unikli jen o vlásek. Ale co právě vyvádíme našemu prostředí, nedodává moc naděje, a je dokonce možné, že existují úplně jiné velké bariéry, které leží před námi. Možná to jsou dokonce překážky, které zatím všem civilizacím zabránily začít s mezihvězdným cestováním a osidlováním vesmíru. To může být i něco úplně obyčejného, třeba tolik vesmírného odpadu kolem planety, že už je nemožné se dostat do vesmíru.
Takové bariéře, ať už vypadá jakkoliv, se říká velký filtr. Je jako ouško jehly, kterým musíme skrz. Protože existujeme, tak to pro nás znamená, že velký filtr buď leží už za námi a my jsme možná první civilizace, která se dostala tak daleko, anebo leží velký filtr ještě před námi a každý náš krok by mohl být tím posledním.
Přesně do téhož bodu se mohly dostat všechny ostatní civilizace a ztroskotat na něm. A proto jsme ještě nikoho neobjevili a nebyli jsme objeveni. Samozřejmě je taky možné, že o nás mimozemšťané nemají zájem, nedivil bych se. Nebo si nás opravdu ještě nevšimli, protože jsme prostě příliš malí a neviditelní.
Nebo nás už celou dobu sledují, aniž bychom to věděli, tak jako my sledujeme třeba mraveniště. Žádného mravence asi nikdy nenapadne, aby na nás ukázal jednou ze šesti nožek a řekl: „Hej! Už jste si všimli, že jsme sledovaní?“ Nebo jsme je jednoduše prošvihli. Jasné je, že my jsme tady.
Nejasné je, jestli jsou ještě někde jiní. Vesmír je tak obrovský, že ty vzdálenosti s našimi možnostmi nepřekonáme, časové úseky, o kterých mluvíme, jsou jednoduše nepředstavitelné. Teprve něco přes 100 let umíme létat a před zhruba 60 lety jsme se poprvé vydali do vesmíru. Oproti těm dobrým 13,8 miliardám let, které má za sebou náš vesmír, to není nic.
Totiž méně než 138 miliontin doby od jeho vzniku. To znamená: Civilizace astronautů by musela překonat všechny tyto problémy. Zda to někdy někdo už zvládl, netuším. Zda to někdy zvládneme my, taky netuším.
Zda jsme sami, nebo existují mimozemšťané, to je otázka se spoustou neznámých. Myslím, že nejlépe to řekl autor science fiction Arthur C. Clarke. Podle něj existují dvě možnosti: Buď jsme ve vesmíru sami, nebo je inteligentního života víc, obě možnosti jsou děsivé stejnou měrou. Ano, v tom má podle mě pravdu. My se snad znovu uvidíme u dalšího dílu, a pokud o něj nechcete přijít, víte, že musíte sledovat a zapnout zvoneček.
Mějte se hezky a mějte oči otevřené, ahoj. Překlad: lenkaz www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář