Kdy byl svět nejblíže jaderné válce?

Krátce po novém roce
prezident Trump tweetnul, že "severokorejský vůdce
Kim Čong-un prohlásil, že má své jaderné tlačítko
neustále na stole. Můžete mu někdo z jeho vyčerpaného
a vyhladovělého režimu říct, že já mám také jaderné tlačítko,
ale to moje je větší, mocnější a hlavně taky funguje." Toto se zdá být spíše vtipem
než předzvěstí války. Trump podobné věci dělal opakovaně
s cílem najíst si následovníky, jako když mluvil o tom,
že jeho zeď bude o tři metry vyšší, nebo když vyzval k obnovení
vyšetřování Hillary Clintonové.

Ale připomnělo mi to podobný příběh
s prezidentem Reaganem z 80. let. Prezident Reagan během tiskových konferencí
rád vtipkoval, většinou o Sovětském svazu. Například: Amerika a Rusko se hádají,
čí země je lepší a Američan říká: podívej, v mé zemi můžu vejít do Oválné pracovny,
bouchnout do prezidentova stolu a říct: pane prezidente, nelíbí se mi,
jak vedete naši zemi.

A Rus říká: to můžu udělat taky. Američan na to: opravdu?
Rus říká: ano. Můžu vejít do Kremlu, vejít do kanceláře
ministra zahraničí, praštit do stolu a říct: pane ministře nelíbí se mi,
jak prezident Reagan vede svoji zemi. V roce 1984, jen pár měsíců
před americkými prezidentskými volbami, se Reagan připravoval na svůj
každotýdenní rádiový projev, během zkoušky vtipkoval slovy: Mí drazí Američané, s potěšením vám oznamuji,
že jsem podepsal zákon, který z Ruska navždy činí psance
a začneme házet bomby za pět minut.

Vysílání nakonec zachytili Rusové,
kteří rychle mobilizovali své síly. Sovětské lodě vypluly na východ
z Vladivostoku, poslaly zprávu zbytku flotily,
která byla zachycena Američany a dekódována. Ve zprávě stálo, že jsou připraveni
na vojenskou akci proti americkým jednotkám. Z Reaganova vtipu nic většího nebylo. A zdá se, že ani KLDR nebere Trumpův tweet
jako bezprostřední hrozbu. Ale bylo zde několik těsných záležitostí,
nebo nedorozumění, které dovedly svět na pokraj
jaderné války.

Jedním z nejznámějších příkladů
byla kubánská raketová krize. V 50. letech byla Kuba
blízkým spojencem Spojených států. To se změnilo v roce 1959,
když Fidel Castro převzal moc v zemi. USA se několikrát pokusily
Castra eliminovat a dokonce se odhodlaly
k nechvalně známé invazi v Zátoce sviní. Kuba se poté obrátila k SSSR
s prosbou o ochranu. Sověti začali na ostrov posílat
balistické rakety s jadernými hlavicemi.

Jakmile USA rakety objevily,
zahájily blokádu Kuby a hrozily potopením každé sovětské lodi,
která se bude pokoušet proplout. Lidé si často myslí,
že jsme jaderné válce nebyli nikdy blíž. To kvůli tomu, že sovětské síly na ostrově
měly rozkaz při napadení ostrova vypálit rakety. A když si USA raket poprvé všimly,
došlo k vyostřené diskuzi mezi prezidentem Kenedym
a armádními generály, jestli zaútočit nebo nezaútočit na Kubu. Došlo také k incidentu,
kdy americký torpédoborec začal shazovat nesmrtící hlubinné nálože
na sovětskou ponorku.

Velitel sovětské ponorky to považoval
za první výstřely třetí světové války a nařídil posádce připravit k odpálení
jaderné torpédo. Jen díky jeho zástupci, který rozkaz
neuposlechl, ponorka nikdy nevystřelila. USA měly ve vzduchu třetinu letectva, desítky jaderných bombardérů
v doletu Sovětského svazu, aktivované jaderné zbraně
a americké jednotky po celém světě byly v nejvyšší pohotovosti.

Rusové se rozhodli nereagovat
a armádu nemobilizovat. Nezvýšili četnost letů
nebo neposílili obranu. Nakonec Sovětský svaz své lodě obrátil zpět domů
poté, co obě země našly vzájemnou dohodu. Reputace Chruščova, vůdce Sovětského
svazu, už ale byla pošramocena. Méně než dva roky po krizi
byl zbaven moci stranickými představiteli a KGB. Rusové začali shromažďovat armádní síly,
aby už nikdy nečelili konfrontaci USA ze slabší pozice. S vývojem a nasazením
mezikontinentálních balistických raket v pozdních 70.

a brzkých 80. letech
potřebovaly supervelmoci nové způsoby pro detekci překvapivého jaderného útoku. Jak USA tak SSSR poslaly na oběžnou dráhu
satelity pro detekci odpálení raket a komplexní počítačové systémy
poté analyzovaly přijatá data. V roce 1979 počítače v Severoamerickém
velitelství protivzdušné obrany (NORAD) ukázaly odpálení desítek sovětských
jaderných raket mířících k USA. Následovala panika, odstartoval
americký obranný stíhací letoun a nařídili prezidentovi nasednout do Air Force 1.

Nakonec se přišlo na to,
že útok byl jen tréninkovou simulací, kterou jeden z techniků omylem spustil. Podobná událost se stala v Rusku
v roce 1983. Satelit brzkého varování Oko upozornil
velící středisko Serpukhov-15, že Spojené státy vystřelily 5 raket
směrem k Sovětskému svazu. Odvetnému úderu zabránil
plukovník Stanislav Petrov, který byl velitelem základny. Věděl, že satelit je náchylný k poruchám, a že jaderný útok USA by byl veden
více než pěti raketami.

Později se přišlo na to,
že sluneční svit odražený od mraků zasáhl senzor satelitu. Každý rok americké jednotky v Evropě
provádí cvičení Able Archer. Avšak Able Archer v roce 1983
neproběhlo tak hladce jako předešlé. Tentokrát bylo cvičení rozsáhlejší. USA vysadily v Evropě 170 výsadky
zastřenými rádiovým klidem 19 000 vojáků. Byly užity nové způsoby kódování zpráv, země NATO, které se účastnily,
zvýšily stupeň pohotovosti na DEFCON 1, tedy nejvyšší stupeň, a přesunuly vojenská
velitelství na nové pozice.

Ten rok došlo k dalším
velice sledovaným událostem. Rusko mělo nového vůdce
Jurije Andropova, bývalého náčelníka KGB, který byl paranoidní ohledně
amerického plánu zaútočit. Prezident Reagan zahájil
rozsáhlou mobilizaci, Sověti právě sestřelili korejský
civilní let 007, a dříve zmíněná událost se satelitem Oko
se odehrála jen před pár měsíci.

Z perspektivy Kremlu bylo
rozmístění jednotek přesně takové, jak si představovali začátek války. O dva roky dříve spustila KGB operaci Ryan, během které vysoce zvýšili aktivitu rozvědky
s cílem zjistit, jestli se USA připravují na válku. Able Archer 83 skvěle zapadalo. Během posledních dnů cvičení
byli Sověti přesvědčeni, že jde o předzvěst války. Uvedli jednotky
do vysokého stupně připravenosti, připravili jaderné zbraně,
a výrazně zvýšili operace rozvědky s cílem zjistit, zdali USA připravují
i další složky v zemi na válku.

Jako například povolání záloh
a připravení nemocnic na velký počet raněných. Able Archer skončil 11. listopadu
a sním i sovětské obavy z útoku. Překvapující je, že USA po většinu času
nevěděly o ruské reakci na cvičení. Během studené války byla obava
z jaderné války všudypřítomná, obávali se jí vládní představitelé
i prostí občané. Navzdory pádu Sovětského svazu
a konci studené války zůstává hrozba přítomná i dnes.