Trest smrti

Jak víte, naše show se zabývá těmi nejdůležitějšími
událostmi předchozího týdne bez ohledu na to, co je to za události. Máme v tom dlouhou
jednotýdenní historii. Jaká byla největší událost tohoto týdne? Poprava v Oklahomě dnes
nevyšla přesně podle plánu. Usvědčený vrah z Oklahomy
po zpackané popravě zemřel. Dobře, vím, co si myslíte.

Myslíte si: "Snad nechcete udělat
komediální výstup o trestu smrti, že ne?" "Je to váš druhý díl." "Ještě ani nevím,
jestli se mi tahle show líbí." Máte pravdu, nepřepínejte,
o trestu smrti nemusíme mluvit. Nikdo nás nenutí. V aplikování trestu smrti
v této zemi vidíme značný problém. Myslím, že si jako
společnost musíme položit určité těžké a závažné otázky.

Musíme? Musíme si je položit? Nemůžeš ty otázky zodpovědět za nás? Já o trestu smrti mluvit nechci. A podle zvuku,
který uděláš, ani ty ne. To, co se stalo v Oklahomě,
je velmi znepokojující... Tenhle zvuk znám.

To je zvuk člověka,
který čeká na zásah shůry. Člověka zoufale doufajícího, že do Růžové
zahrady vejde Biden v rozepnutém županu. "Ježiš, Joe.
Joe je tu, díkybohu." "Přejděme na lehčí notu.
Promluvme si o Benghází." No dobře. Tak si tedy promluvme o trestu smrti. Ale než tuhle show vypnete, tak vězte, že se na YouTube
objevilo video s malými křečky, kteří jedí malé burritos.

Je to tak kouzelné
a nekomplikované, jak to zní. A když vydržíte až do konce show, slibuju vám, že se na něj podíváme. Dobře?
Ale musíte nás nechat puštěné. Musíte nás nechat puštěné. Trest smrti. Měl by být přípustný
a kde by měl mít hranice?

Dokázal by mi někdo
dát jednoduchou odpověď na to, kdy se považuje za vhodný? Nejvyšší soud nám řekl,
že trest smrti je ústavní. Já trest smrti považuji za správný, ale jen pro ty, kteří jsou
ze spáchání zločinu usvědčeni. Dobře. Smělá myšlenka. Neměli bychom popravovat nevinné lidi.

Většina lidí by s tím asi souhlasila. Vy, pane, jste úplný Atticus Finch. Ale tady se ani tak
nebavíme o popravování nevinných, spíše jako o popravování vinných. A hned ze začátku říkám,
že k tomu přistupuji jako cizinec. V Británii trest smrti nemáme. Z jednoho pohledu nevím, o čem mluvím. Ale z pohledu druhého
opravdu vím, o čem mluvím.

Nejen, že jsme před
rokem 1965 trest smrti měli, ale používali jsme středověké metody. Dějiny trestu smrti
v Británii jsou dlouhé a krvavé. Od středověku byli
odsouzenci na smrt popravováni uvařením zaživa, upálením u kůlu nebo oběšením, tažením a rozčtvrcením. Přesně tak. Vařili jsme lidi. A s ohledem na tradici britské
kuchyně jsme je určitě převařili.

Zabíjení lidí jsme milovali natolik, že jsme přicházeli s novými technikami. Vymyslel je markýz de Sade
a pojmenoval je po Willy Wonkovi. Toto je drtič lebky. Tento malý a zdánlivě
neškodný drtič palců byl vytvořen ve 14. století ve Skotsku. Tato zařízení mají téměř
dětská jména, palečnice. Jo, přesně tak.

Palečnice. Nádherný britský příbuzný oběšánka a šokánka neposedánka. Vím, že tohle jsou strašlivé techniky, ale o tom to je. Ať už vaříte lidi zaživa nebo je uspáváte maličkou injekcí, kterou aplikuje štěně
v převleku za medvídka Pú, výsledek je naprosto stejný.

A přestože Britové už trest smrti nemají, neznamená to, že ho nechtějí zpět. Nedávné průzkumy ukázaly,
že víc než polovina populace by ho chtěla zpět. Dává to smysl. Chtít trest smrti je přirozené. Ale nemusíte ho nutně mít. Trest smrti je jako McRib.

Když ho nemůžete mít, je tak lákavý. Ale jakmile ho opět začnou nabízet,
pomyslíte si, že je to eticky špatné. Patří to do civilizované společnosti? To je mimochodem můj
nový slogan pro McRib. Nemáte vůbec zač. Můžete ho používat.
Dávám vám ho. Ohledně trestu smrti
existují jisté skutečnosti, ze kterých by se vám
mohlo udělat trochu špatně.

Co mají USA společného
s Íránem, Irákem a Saudskou Arábií? Odpovědí je: trest smrti. Podle Amnesty International
mají tyto 4 země a Čína 82% podíl na světových popravách. Tohle se bude zdát
jako hrozné zobecňování, ale jakýkoliv seznam s Íránem,
Irákem, Saudskou Arábií a Čínou, není seznam,
na kterém byste chtěli být. Ideálně byste chtěli být
na seznamech, kde je Finsko.

Finsko je vždy na dobrých seznamech. Jako země s nejlepším pečivem. Nebo nejlepší země pro vaši
zámořskou lesbickou svatbu. Vím, co si někteří z vás myslí. Johne, slyšel jsem tě říkat,
že většina západních zemí nemá test smrti, ale jestliže někdo spáchá
velmi závažný zločin, tak bych ho moc rád zabil. Dobře, začněme tím jestliže.

Od počátku forenzních testů bylo v této zemi díky DNA testům
zproštěno obvinění 312 lidí. Je zajímavé, jak mohou být postupy,
které jsou jednou považovány za neprůstřelné důkazy, nyní považovány za podřadnou vědu. Není to zajímavé? Je zajímavé to slovo,
které se k tomu hodí, Coopere? Fakta napsaná pod víčkem
limonády jsou zajímavá.

Nos Sochy svobody
je čtyři stopy a šest palců dlouhý. To je zajímavý fakt. Ale fakt, že by naše vláda
mohla popravovat nevinné lidi, není ani tak zajímavý
jako naprosto děsivý! Kdybyste to našli
na víčku řeckého jogurtu, polykal by se ještě mnohem
hůře, než jak je tomu teď. Statistiky říkají, že nespravedlivá
odsouzení nejsou tak vzácná. Tento týden jsme se na jednání
Národní vědecké akademie dozvěděli, že podle jedné studie jsou
4 % čekatelů na popravu nevinná.

Myslím, že nepoužíváš správný tón. Čtyři procenta. Okolo toho musí
panovat ohromné rozhořčení. Pamatuji si jistého texaského guvernéra, pro kterého byly
4 krádeže voličské identity za poslední dekádu tak vážný morální
problém, že ho musel nechat vyšetřit. Každá osoba, která nechce
být svědkem podvodu, věří v dobré, čestné
a transparentní volby.

Jdeme s tím k Nejvyššímu soudu. K Nejvyššímu soudu! I když se počet krádeží
voličských identit blíží k 0 %. Takže potencionální 4 %
popravených nevinných lidí musí Ricka Perryho opravdu trápit. Váš stát popravil
234 odsouzenců na smrt. Je to více, než za jakéhokoliv
jiného guvernéra v současnosti.

Máte problém usnout, když víte, že někteří
z nich by mohli být nevinní? Ne, pane, takový problém
jsem nikdy neměl. Ne, neměl jsem
s tím problém. Spím dobře. Jako velké mužné dítě. Čtrnáct hodin denně s nohama
nahoře a hračkami nad hlavou. Pláču, když se pos**u.
Jsem velké dítě. Spím jako dítě.

Ale dobře. Na chvilku si představme
kouzelný svět, kde si můžete být jistí, že je někdo vinen. Jaké jsou tedy
argumenty k jejich zabití? Odradí to ostatní. Neexistuje žádný důkaz, že trest smrti odrazuje od násilných zločinů. Abychom byli fér,
trest smrti by skvěle odrazoval, kdyby byl aplikován
na rybaření bez povolení.

Poslyš, Tode, rád bych s tebou šel, ale stojí to za to,
když mám ženu a děti? A co tedy ten argument, že bychom neměli vrahům
platit ubytování a jídlo. Průměrný trest smrti
vyšel stát na miliony dolarů. V Kalifornii se od roku 1978
celkové náklady na popravy vyšplhaly na 4 miliardy dolarů.

To je 308 milionů dolarů
na každou ze 13 poprav. Někoho popravit je desetkrát
dražší než jeho pobyt ve vězení. Trest smrti tedy jen říká: "Tohle je Amerika. A u nás s těmi nejodpornějšími
členy společnosti jednáme tak, že za ně utratíme
celý rozpočet trilogie Pán prstenů." Teď už víme, že popravy jsou drahé, mohou postihnout nevinné lidi
a od zločinů neodrazují.

A zde jde do tuhého. Více, než jak je vhodné
pro komediální show v neděli večer. A pokud si odpovíme
na ty těžké a závažné otázky, jak to po nás pan prezident chtěl, tak nejvážnější je asi tato. Pokud je někdo
shledán vinným z hrozného zločinu a rodina oběti by ho
chtěla vidět popraveného, chceme žít v zemi,
která jim to umožní?

Já bych řekl, že ne. Vy byste mohli
klidně říct, že ano. A nebo třeba... Je to otázka,
která musí být zodpovězena. Ale mnohem lehčí otázkou je: Chceme vidět video maličkého
křečka, který jí maličké burrito? V tomto bodě
si ho fakticky zasloužíte! A takhle jsme zakončili
téma ohledně trestu smrti.

Překlad: Mithril
www.videacesky.cz