Lekce angličtiny – say, tell, hear, listen

Překlad: Magenta
www.videacesky.cz Vážně to řekl? Ahoj, jsem James. Z engvid.com. Slyšeli jste o tom?
Zůstaňte se mnou, dobře? Opravdu to řekl? Já nevím. Co ti řekl? Nevím. Co jsi slyšel? Poslouchal jsi? Tohle jsou čtyři slova, o kterých vím, že si je studenti pletou.


Dneska na nich zapracujeme. Say, tell, hear, listen. Co znamenají, proč je používáme. Už nechci slyšet,
že v nich děláte chyby. Až budete něco říkat,
řeknete to správně. Jdeme na to. Tak jo. Ze všeho
nejdřív se podíváme na zrak. Řekl jsem zrak? Myslel jsem mluvení. Say...

a tell. Aby to bylo úplně jednoduché: V podstatě když vám něco řeknu, jsou to vlastně přesně má
slova, která jen opakujete. Co řekl John? Minulý čas. A vy jen zopakujete,
co daný člověk řekl. Co ti řekl?

Řekl, že je mu to líto. Co říkal? Že je šťastný. Jen to zopakujete. Když v angličtině použijeme say,
v podstatě jen opakujeme... přesně... co někdo řekl. To je celé. Snadné, že? U tell je to trochu jiné
a to studenty mate.

Když vám lidé něco povídají... Za prvé: "Povím ti o své dovolené ve Španělsku." Když vám něco povím,
dám vám nějaké informace. Nic neopakuji, dávám vám informace. To je jeden způsob
užití slovesa tell. Používá se pro sdělení informace. Nemůžeme použít say v případě věty:
"Řekni mi, kde jsi byl včera v noci?"

To nedává smysl. Ale v případě: "Pověz mi, kde jsi byl,
mi dojde, že chcete informaci." Dobře? A teď: Řekněme, že dáváte
dohromady... Ale ne. Co takhle, kdybych vám chtěl říct,
jak se dostanete na engvid.com. Chcete informaci,
ale chcete i něco jiného. Chcete instrukce.
Můžu říct: "Zapněte počítač, najeďte na Internet Explorer, nebo cokoli co používáte."

Takže vlastně chcete instrukce. Takže tell používáme
i pro instrukce. Třetí možnost jsou příkazy,
když vám někdo řekne: "Udělej to." Co ti řekl? Že mám
jít domů. "Udělej to." Takže pokud vám někdo
přikáže, že máte něco udělat. Podívejte se. Say je pro
zopakování toho, co vám někdo řekl. Co říkal?

Že je šťastný. Dá se říci, že je to informace, ale opakujeme přesně,
co ta osoba řekla. Tell je jiné.
Můžete předat informaci, ale ne přesnými slovy,
které vám někdo řekl. Ale předáváte informaci. Instrukce. Možná
potřebuji s něčím pomoci. Řeknete mi, co mám
dělat. Dáte mi instrukce. Nebo možná chcete,
abych to udělal hned.

Možná... Jsem si jistý,
že vám tohle rodiče někdy řekli. "Co jsem ti říkal?"
Jaké příkazy jsem ti dal? Co jste měli udělat? Say a tell. Než půjdu na další lekci, chci,
abyste si to pro sebe zopakovali. Objeví se prázdná modrá
obrazovka a vy ji vyplníte. Bude tam 1 bod pro say,
3 body pro tell. Zkuste to. Fajn.

Měli jste to správně? Pokud ano, say je
přesné zopakování, tell slouží pro informace,
instrukce a příkazy. Jdeme na druhou část.
Tohle bylo o mluvení. Co takhle poslouchání?
Jdeme na to. V angličtině používáme
výrazy "aktivní" a "pasivní". Aktivní znamená,
že tu činnost provádíte. Pasivní znamená,
že se to děje vám. V případě výrazů listen a hear,
který je aktivní a který pasivní?

Dám vám větu a vy řeknete,
který je to případ. Jste ve škole, váš učitel mluví. Učitel vám najednou položí otázku. Vy řeknete: "Já nevím." A učitel na to: A) "Slyšel jsi mě?"
B) "Poslouchal jsi?" Když jste ve škole,
měli byste poslouchat. Listen je aktivní.

Znamená to, že se... soustředíte na zvuk.
Na určitý zvuk. Ve třídě posloucháte. Posloucháte to,
co vám učitel říká. Když pochopíte, které je aktivní,
budete vědět, které je pasivní. A v tomto případě k vám zvuk přichází z okolí,
ale nesoustředíte se na něj. Vydržte.

Pasivní znamená,
že k vám zvuk pouze přichází. Tehdy ho jen slyšíte. A teď... Pardon. Doufám,
že jste to neslyšeli. Omlouvám se. Poslouchali jste mou lekci,
nechtěli jste slyšet tohle. To je pasivní.
Slyšeli jste ten zvuk. Nebylo to nejlepší, ale nikdy
jsem netvrdil, že jsem normální. Pasivní je, pokud něco slyšíte,
ale nesoustředíte se na to.

Ten zvuk je kolem vás, obklopuje vás. Dobře? Takže až vám příště
někdo bude něco říkat, a vy chcete, aby věděl,
že to považujete za důležité, řeknete: "Poslouchám tě.
Soustředím se na to, co mi říkáš." Pokud se něco stane...
Nebojte, znova už to neudělám. Řekněme ptačí zpěv. Nebo zabouchnutí dveří u auta.

Řeknete:
"Slyšel jsi bouchnutí dveří?" "Slyšel jsi toho ptáka zpívat?" Protože se ta osoba
nemusela soustředit. Rychle si to shrňme. Přemýšlejte, které je které,
až se objeví modrá obrazovka. Už to znáte. O idiomech si povíme
jindy. Už to znáte. Popřemýšlejte, objeví se
modrá obrazovka a vy ji doplňte.

Dobře. Aktivní je
poslouchání - listening. Nebo poslouchat - listen. Pasivní je slyšet - hear. A teď rychlé shrnutí všeho. K čemu slouží say? Správně. Když chcete
zopakovat, co někdo řekl. Tell: Tři možnosti,
já vám řeknu jednu.

Příkazy. Jaké jsou
další dvě použití? Dobře.
Které je aktivní? Když používáme uši. Správně, listening.
A hearing je pasivní. Doufám, že jste slyšeli...
Aha, to jsem vám zapomněl říct. Heard je příčestí minulé. Slyšeli jste všechno, co jsem
řekl, protože jste poslouchali. Nechtěl jsem to říkat dvakrát.

Vím, že jste pochopili,
co vám chci říct.