Hanebný pancharti: Jak funguje napětí

Ahoj, jmenuji se Michael
a toto jsou Lekce ze scénáře. Alespoň jednou za rok si pustím
Hanebné pancharty a podívám se na dvě scény. Jednou z nich je úvodní scéna, ve které se nám představí
postava Hanse Landy. Tato scéna je ukázkovým příkladem napětí. Sedmnáctistránková scéna
je jednou z nejdelších ve filmu, ale je rovněž tak pohlcující,
že ji musím vždy vidět až do konce. Proč je scéna tak efektivní?

Jak Quentin Tarantino proměnil
sedmnáct minut mluvících lidí do jedné z nejpoutavějších scén
posledních let? Dnes chci rozebrat úvodní scénu. Prozkoumat složky potřebné
k vytvoření napětí a ukázat, jak Tarantinovy dialogy a postavy
vytvořily napínavý úvod Hanebných panchartů. KAPITOLA PRVNÍ:
JEŠTĚ NEŽ VSTOUPILI... V publikaci nadepsané O obecném
psychologickém modelu napětí rozebírají Moritz Lehne a Stefan Koelsch
šest klíčových komponentů k vytvoření napětí.

Dnes chci prozkoumat čtyři z nich
a začnu konfliktem, nepříjemností a nestabilitou. Ve své práci Lehne a Koelsch píší: "Pocit napětí obvykle začíná
v událostech spojených s konfliktem, nepříjemností nebo nestabilitou,
které v nás vytváří touhu po stabilnějším, příjemnějším stavu." Konflikt je očividně nejzákladnější
složkou vyprávění. Ale užití slova "nestabilita" vypovídá
o důležitém aspektu napětí v této scéně. Tarantino začíná film rychlým,
ale účinným zobrazením života na farmě.

Jedna z dcer věší prádlo
a farmář seká sekerou do pařezu. Ve scénáři Tarantino píše: "Pouhým pohledem nezjistíte,
jestli s tím začal dnes nebo loni." Toto je podle mě skvělý způsob,
jak nastínit čtenáři, že toto je jejich každodenní,
stabilní život. Stabilita, která je narušena ihned,
jakmile dcera zahlédne přijíždějící nacisty. A budu znovu citovat publikaci: "Takovéto vyrušení vytváří
v publiku napětí, které vytrvá, dokud nebude konflikt vyřešen
a nastolen stabilnější stav."

Zjevení německých vojáků
v nás vyvolává napětí, které vytrvá, dokud nebude konflikt vyřešen
a nalezena stabilita, ať už jakákoliv. Příjezd vojáků podněcuje
druhý element napětí: nedostatek kontroly. Tento element napětí
netřeba vysvětlovat. Jednoduše říká, že neschopnost
ovlivnit směřování události může vést k napětí. V závislosti na tom se film stává napínavým,
protože je v takové situaci, kdy publikum netuší, co se stane.

Dokonce i v interaktivních
formách zábavy jsou nejnapínavější ty momenty,
kdy nemáte kontrolu. Když dcera vidí přijíždět nacisty,
nenásleduje protest ani vzdor, jen potlačená hrůza a přijetí. Tarantino ve scénáři píše: "Po roce života s mečem Damoklovým
u krku, může být toto konec." Farmář poklidně říká dcerám, co dělat,
připomíná jim, jak se chovat, aby nevyslaly nežádoucí signál.

Neutíkej. To naznačuje, že nevhodné chování
může vést k nežádoucím následkům, a že rodina musí toto setkání
zahrát velice opatrně. Nemají nad situací kontrolu. Na pouhých dvou stranách
položil Tarantino základy pro napětí. Ale jen toto nestačí pro vytvoření
intenzivního napětí, které zažíváme na konci scény. Takže se teď chci přesunout do domu
a hovořit o jádru scény mezi farmářem
a plukovníkem Hansem Landou.

KAPITOLA DRUHÁ:
JAKMILE JSOU UVNITŘ... Když hod mincí rozhoduje něco jednoduchého,
jako jaké ponožky si dnes vezmete, moc napětí neprožíváte,
ale když rozhoduje o životě a smrti... Tak co? ...můžete prožít velké napětí. To proto, že míra napětí je přímo úměrná
emoční účasti v tom, co se děje. A tady se dostává ke slovu kreativita
Tarantina a postava Hansy Landy.

Tarantino užívá dialog ke zvýšení
emoční důležitosti nadcházejících událostí. Jak jsem říkal v mém videu o Sociální síti, Aaron Sorkin používá dialog
k zamaskování odhalení a stejně tak Tarantino. Součástí mého plánu, mé metody,
je pohřbít to v tak nevýznamném nic, že si neuvědomíte, že je to pro příběh
důležité, dokud se to nestane důležitým. Kde je viditelné odhalení,
dochází k dvěma věcem najednou. Jako když Landa řekne farmáři,
Perrieru LaPaditovi, aby mu o něm řekl. Prosím, řekněte mi, co jste slyšel.

Slyšel jsem, že vám dal vůdce
za úkol shromáždit židy ve Francii, kteří se skrývají
nebo popírají, že jsou židé. Tento dialog není jen o odhalení,
ale o Landovu nenápadném projevu moci. A způsob, jakým to dělá,
skrze zdvořilost, pomáhá vyvolat u diváka emocionální
reakci a zvýšit napětí. Landa začne komplimenty
na adresu LaPeditovy rodiny. Monsieur LaPadite,
každá z vašich dcer je krásnější než druhá. Děkuji.

Poté požádá o mléko místo vína. Toto je nevinná žádost až na to,
jak chytne dceru za ruku. Ne, děkuji, monsieur LaPadite,
ale žádné víno. Toto je farma, takže předpokládám,
že máte mléko? - Ano.
- Potom bych si dal mléko. Dobře. Landovy komplimenty o kráse dcer
spolu s tím, jak jednu chytil za ruku, vytvářejí velice nepříjemný pocit.

Nevyslovenou hrozbu
prezentovanou s úsměvem. Takové Landovo chování navozuje
další element napětí: nejistotu. Cokoliv co Landa dělá... on je detektiv. Je to alfa a omega.
Je detektiv. A v každé scéně provádí
jakousi verzi výslechu. A každá součást výslechu je divadlem
nebo manipulací s vyslýchaným. Plukovník Landa manipuluje
LaPaditem během této scény. Jsou to maličkosti,
jako žádosti o dovolení.

Rád bych vás požádal o svolení
pokračovat v konverzaci v angličtině. Samozřejmě. Chová se,
jakoby byl LaPadite ve vedení, ale oba vědí, že Landa
je plukovníkem SS s vojáky přede dveřmi, kterým může kdykoliv nařídit
zabít LaPadita a jeho rodinu. Takže chováním se,
jakože je LaPadite u moci... Prosím, monsieur LaPadite,
toto je váš dům, udělejte si pohodlí. ...mu Landa jen připomíná,
jak málo moci má.

Tato manipulace zvyšuje nejistotu
a tedy zvyšuje napětí. Avšak nejistota nepřichází
jen z Landovy postavy, ale rovněž z nedostatku informací,
které publikum má. Takže teď chci mluvit
o momentu v půlce scény, který změní kontext celé konverzace. KAPITOLA TŘETÍ:
BOMBA POD STOLEM Alfred Hitchcock, mistr napětí,
nabídl následující příklad. Řekl, představte si skupinu
lidí sedící u stolu, která mluví o baseballu
nebo o čemkoliv jiném.

Pět minut. Je to opravdu nuda. Najednou vybouchne bomba. Podle Hitchcoka prožije publikum
jen pět nebo deset vteřin šoku. Ale... Teď si vezměte tu samou scénu,
ale řekněte publiku, že pod stolem je bomba
a vybuchne za pět minut. Když řeknete publiku,
že pod stolem je bomba, najednou se to stane emoční záležitostí.

V publikaci se Lehne a Kolesch snaží
rozlišit mezi napětím a pnutím. Definují napětí jako širší stav očekávání a pnutí jako specifičtější očekávání
mezi dvěma zcela odlišnými výsledky. Přechod z napětí na pnutí se odehraje,
když se Tarantino rozhodne publiku říct o bombě pod stolem,
nebo v tomto případě, o rodině pod podlahou. Dojde k obrovské změně,
která posílí naše emoční zainteresování.

Důležitost každé informace,
kterou máme, je umocněna. LaPadite lhal, že neví, kde rodina je,
zatímco lidé, které Landa hledá, jsou doslova pod jeho nohama. Tento způsob odhalení ve středu scény
rovněž nabíjí scénu, a stejná technika je užita
později ve sklepě hostince. Smím se do toho vložit? Díky tomu dokáží být Tarantinovy scény
jako tyto tak dlouho pohlcující a sám říká, že čím delší scéna je,
tím je to pro napětí lepší.

Napětí je jako gumička
a já ji natahuji, natahuji a natahuji a dívám se, jak moc ji mohu natáhnout. Jak dlouho mohu gumičku natahovat,
jak dlouho může scéna trvat, tím více je napínavější. Scéna je více napínavější
ve dvaadvaceti minutách, než kdyby trvala jen osm minut. Chci ji natahovat do chvíle,
než gumička praskne. A přesně toto dělá.

Jakmile je publiku ukázána
rodina pod podlahou, Landa předstírá,
jakože jeho práce skončila a my cítíme, že úleva je na dosah. Ale poté požádá o další sklenici mléka. Avšak ještě než půjdu,
mohu dostat další sklenici toho báječného mléka? A poté přijde s jeho přezdívkou. - Říkají vám Lovec židů.
- Přesně tak. A poté na dvou stranách mluví o tom,
jaké zvíře je německý voják ve srovnání,
co za zvíře je žid.

A chvíli se jeho záměr zdá nejistý. Znovu jsme v nejistotě. LaPadite, který si myslel, že vyhrál,
že důstojníka oklamal, ztrácí klid. A brzy se jeho záměr
ukáže bolestně jasný. Důvod, proč mě vůdce odvelel
z Alp v Rakousku na francouzský venkov je, že mě je to jasné. Protože si uvědomuji,
čeho jsou lidé schopní, jakmile přijdou o svoji důstojnost.

Tady Landa opět prezentuje svoji moc
a vyvolává emocionální reakci. Smím si také zapálit dýmku? Tarantinův Landa natahuje napětí
jak jen to jde, až nakonec se z napětí stane strach. Ukrýváte nepřátele státu, že ano? Ano. Ukrýváte je pod podlahou, že ano?

Ano. Nyní se napětí naposledy vyvine
z otázky jestli na to Landa přijde, na otázku co udělá teď,
když to ví. Myslím, že to, že publikum ví,
že sleduje Tarantinův film, přidává na napětí. Víme, že budou následky,
a že Tarantino nemá hranice v násilí. A když bomba konečně vybouchne, jak tak stresující a explozivní,
jak jen mohla být. Tedy, monsieur, mademoiselle loučím se a říkám adieu.

Prstem vojákům ukáže. Vojáci podlahu roztrhají
kulometnou palbou. Malá farma je plná kouře, prachu,
úlomků, nářků, kulek a dokonce trochy krve. Toto je poslední důležitý element
napětí ve vyprávění. Musí dojít ke zúčtování,
ať už dobrému nebo špatnému. Potřebujeme se uklidnit,
najít novou stabilitu nehledě na tu hrůzu s cílem vydechnout, resetovat
a připravit se na to, co přijde.

Au revoir, Shoshanna. Je zde mnoho způsobů,
jak vytvořit v příběhu napětí, ale co mě fascinuje na Hanebných panchartech
je, jak prosté ty elementy jsou. Podáním publiku
základního kontextu je Quentin Tarantino schopný
proměnit diskuzi u stolu, nebo karetní hru, nebo objednání dezertu
do nejnapínavějších scén, které kdy byly natočeny. Ahoj, doufám,
že se vám video líbilo.

Chci poděkovat všem mým Patr(e)onům,
díky kterým toto video a kanál vznikl. Jestli mě chce podpořit na Patreonu,
klikněte na odkazy pode mnou a na Twitteru mě můžete sledovat
pod @michaeltuckerla. Přeji hezký den a díky za zhlédnutí.