Tahle země není pro starý – Nepodceňujte diváky

Ahoj, já jsem Michael a toto jsou Lekce ze scénáře. Tahle země není pro starý je moderní klasikou. Je plná skvělých postav, strhujících scén a ikonických momentů. Hádejte. Ale nejvíc mám na tom filmu rád, jak nás nutí účastnit se vyprávění. V přednášce pro TED v roce 2012 filmař Andrew Stanton mluvil o „sjednocené teorii 2 + 2“. Nechte publikum spojit si věci dohromady.



Nedávejte jim 4. Dejte jim 2 + 2. To je neviditelný vzorec, který udržuje naši pozornost. Tahle země není pro starý tuhle techniku využívá hojně, ať už pro ustanovení detailů postav, nebo sdělení tématu. Dnes chci prozkoumat, jak může být postava odhalena nejen tím, co dělá, ale i tím, jak to dělá. Podívat se na to, jak posouvat děj kupředu a přitom nutit diváky vyplňovat mezery. A prozkoumat, jak dramatické narušení konvencí vyprávění může vytvořit zážitek, který je náročný, překvapivý a smysluplný.



Podívejme se na Tahle země není pro starý. SCÉNÁŘ – DLE ROMÁNU (POZOR, SPOILERY!) CHARAKTERIZACE CHOVÁNÍM Už dříve jsem mluvil o tom, jak důležité je pro postavy činit rozhodnutí. Dle Story Roberta McKeeho: „Pravá povaha se vyjevuje rozhodnutími, která člověk činí pod tlakem.“ Ale příběhu částečně dodávají strukturu detaily o lidech, které jej obývají.



Tyto detaily jsou aspekty charakterizace. Vraťme se k McKeemu: „Charakterizace je souhrnem pozorovatelných vlastností, kombinací, která z postavy dělá unikát: fyzické zjevení s osobitým stylem, styl mluvy a gesta, sexualita, věk, IQ, povolání, osobnost, postoje, hodnoty, kde žije, jak žije.“ Tahle země není pro starý má tři odlišné hlavní postavy. Naše porozumění jejich osobnostem nevychází pouze z toho, co dělají, ale jak se rozhodnou to udělat.



Jakmile protagonista Llewelyn Moss narazí na zkázu po obchodu s drogami, uvědomí si, že peníze bude mít poslední přeživší. Último hombre, poslední přeživší, musel tu být. Kam šel? A rozhodne se jej vyhledat. Tato volba odhaluje jeho pravou povahu: Llewelyn dokáže riskovat svůj život pro peníze. Ale to, jak Llewelyn peníze hledá, rovněž odhaluje mnohé o jeho osobnosti.



„Moss se zastaví, aby se porozhlédl. Rovina, žádná skrýš. Podívá se dalekohledem.“ Pokud ses zastavil, abys zkontroloval stopu, zastřelíš mě. „Nic nevidí. Sklopí dalekohled, přemýšlí. Znovu ho zvedne.“ Ale pokud ses zastavil, zastavil ses ve stínu.



„Vydá se na cestu.“ Moss je klidný a metodický. A jen na základě jeho chování v této scéně můžeme usoudit, že tyto situace pro něj nejsou neznámé. To se potvrdí později v dialogu. - Byl jste ve Vietnamu? - Jo, byl. Podobně, když potkáme antagonistu Antona Chigurha, okamžitě ho vidíme činit rozhodnutí, která odhalují jeho povahu.



Chigurhovi nevadí ukončit lidský život, aby dosáhl svých cílů. Ale to, jak lidi zabíjí, způsobuje jeho děsivost. První vražda, kterou vidíme, je opatrná, násilná a plná moci, a ta druhá je slušná a čistá. „Chigurh natáhne konec hadice, připojené ke vzduchové nádrži, k mužovu čelu.“ Stůjte prosím v klidu, pane. „Silný zvuk stlačeného vzduchu.“ Jeho chování vyjadřuje jeho apatický postoj k vraždám a jeho znepokojivá výkonnost naznačuje, že s vraždami má dlouholeté zkušenosti.



Nepotřebujeme znát jeho historii, abychom pochopili, jakou hrozbou je. Třetí hlavní postavou je šerif Bell, jehož monologem film začíná. Dnešní zločinnost je těžké vůbec odhadnout. Nechci vsadit všechno a narazit na něco, čemu nerozumím. I když se šerif Bell rozhodne zločince stíhat, jak to dělá, dokazuje jeho obavy.



- Jdeme dovnitř? - Připrav si zbraň. „Wendell uchopí zbraň, ale zaváhá.“ - A co ty? - Schovám se za tebou. Bellovy repliky se vyznačují suchým důvtipem, který maskuje jeho strach. Volal agent z drogového. Nechcete s ním mluvit? Zkusím se tomu maximálně vyhnout. Vrací se tam a ptal se, jestli nechcete jít taky. To je od něj milé.



Nechat diváky informace o postavě sesbírat skrze její chování je poutavější než se spoléhat na dialog, aby vše popsal. Jde o variaci na teorii 2 + 2 Andrewa Stantona; ukazují se nám detaily, jak postavy jdou za svými cíli, a my máme odhadnout, co to o nich vypovídá. Ale Tahle země není pro starý toho nevyužívá jen pro popis postav, rovněž pomocí 2 + 2 odhaluje zápletku. JAK 2 + 2 ODHALUJE ZÁPLETKU V Tahle země není pro starý je několik okamžiků, kdy film nechce odhalit zápletku přímo.



Místo toho se spoléhá na diváky, že si to spojí a dojde jim, co se stalo. Prvním příkladem je, když Moss na útěku poprvé opustí svůj motelový pokoj. „Moss odhrne záclonu, aby se podíval na parkoviště. Nic ho neznepokojí. Zatáhne záclony, jednu přes druhou.“ Nejdřív se zdá, že se dívá po nebezpečí a ujišťuje se, že mu do pokoje není vidět.



Ale když se později vrátí, smysl tohoto okamžiku se vyjasní. „Taxík pomalu popojíždí po parkovišti. Z jeho pohledu sledujeme pokoj. Mezi záclonami je mezera.“ Pokračujte, nezastavujte. Pokud jsme dávali pozor, pochopíme, že někdo byl v jeho pokoji, aniž by nám to přímo vysvětlil dialog. Vezměte mě do jiného motelu.



Časové rozmezí mezi těmito scénami jsou jen dvě stránky scénáře. Další příklad techniky 2 + 2 se odehrává v průběhu celého filmu. Než se Chigurh vloupá do Mossova pokoje, sundá si boty. To se nejdřív zdá jen jako způsob, jak se do pokoje dostat tiše. Ale pak, když Chigurh zabije muže, který ho měl zadržet, Carsona Wellse, zjistíme, že jde o víc. „Chigurh shlédne a všimne si něčeho na podlaze.



Opře se a boty položí na postel. Na podlaze, kde měl nohy položené, stéká krev z Wellsovy židle.“ Chigurhovi jde o čisté boty. Takže když chce na konci filmu zabít Carlu Jean a nevíme, co s ní bude… Nemusíte to dělat. …nedostaneme odpověď další brutální vražednou scénou, scénář nás jen dovede sem: „EXTERIÉR, DŮM Otevřou se vchodové dveře a vyjde z nich Chigurh.



Zastaví se s jednou rukou na sloupku a podívá se na podrážky obou bot.“ Máme si spojit dvě a dvě dohromady. Pokud víme, že mu jde o čisté boty a kontroluje, že na nich není krev, pak chápeme, co se stalo Carle Jean. Užití této techniky v tomto případě je tak mocné, protože nás ovlivní emočně. Její vražda se neodehraje mezi hranicemi filmového plátna, odehraje se v naší představivosti.



A smysl má větší sílu, když se utvoří v mysli, než když nám ho dialog donese pod nos. Jeden z nejpozoruhodnějších aspektů Tahle země není pro starý je, jak nechává diváka pochopit ponaučení z příběhu. POCHOPENÍ PONAUČENÍ Ze strukturálního pohledu film následuje konvenční tříaktový vzorec, o kterém jsem mluvil ve videu o Avengers. Něco vše podnítí…



…první část zápletky… …prolomení do 2. dějství… …a střed, který naruší spád příběhu. A jak se film blíží konci druhého dějství, zdá se, že vše směřuje k zakončení, jaké očekáváme. Jak řekl Ethan Coen: „Zavedenou konvencí je, že dobrák se potká s padouchem a utkají se spolu.“ Většina příběhů končí soubojem mezi protagonistou a antagonistou. Po většinu Tahle země není pro starý se to zdá jako rozumné divácké očekávání.



Ale místo toho jsou všechny konvence zahozeny, když Llewellyna Mosse, protagonistu, zabijí mimo záběr. Dokonce ho nezabije ani hlavní filmový padouch. Tento náhlý zvrat je jedním z dílků, jejichž spojením máme pochopit ponaučení. Dalším dílkem je téma filmu. I když je Moss protagonistou příběhu, jeho téma objevujeme díky šerifu Bellovi, jediné postavě, která se během vyprávění změní.



V úvodním monologu Bell mluví o starých časech, kdy byl podle něj život snazší a dával smysl. Někteří šerifové za starých časů ani nenosili zbraň. Ale teď nedokáže pochopit nesmyslné násilí současného zločinu. Pořád si říkám, jak by to zvládali dnes. První dvě dějství filmu mají jednoduchou zápletku a následují konvence, které dávají smysl. Ale když je Moss zabit, aniž bychom byli ve 3.



dějství, znejistí nás to. Takové příběhy nebývají. Zabití protagonisty tak náhle a mimo záběr nás tak dostane do podobného rozpoložení jako šerifa Bella. Nejsme si jistí, jak nesmyslnému násilí porozumět. Třetí dějství následuje Bella, zatímco on stále zápasí s tématem. Nakonec se rozhodne zahodit kariéru… Loretta říká, že prý končíš.



Už na to nemám. …a uvědomuje si, že strach z měnícího se světa není jen v jeho hlavě. To není nic novýho. Tahle země dává lidem zabrat. Není to jen o tobě. To je jen ješitnost. Takže místo přestřelky s padouchem film poklidně končí tím, jak Bell vypráví svůj sen o prostších časech a uzavírá to slovy: A pak jsem se probudil.



Takto Bell přijímá svůj osud. Svět se mění a jeho čas takřka nadešel. A my se musíme rozhodnout, co je hlavním poselstvím příběhu šerifa, který si uvědomí, že tahle země není pro starý… Jak už jsem řekl, mám rád filmy, které nepodceňují diváka.



Tahle země není pro starý je z tohoto hlediska jedním z nejlepších. Spoléhá se na naši znalost filmové řeči, dovoluje nám pospojovat si dílky, a tím nás zve, abychom se podíleli na vyprávění. Překvapivá a neuspokojivá smrt protagonisty zpochybňuje naše pojetí toho, jak by se měl příběh odehrávat. Není to určitě oddechový film. Ale právě proto je jedním z příkladů, jak se vědomě vyhnout konvencím způsobem, který posílí vyznění příběhu.



Jak vytvořit vrstevnatý svět s prostými, ale barvitými postavami. A jak navrhnout příběh, který je něčím víc než jen souhrnem jeho částí. Tahle země není pro starý byl první film sestříhaný kompletně digitálně na Macu, který získal Oscara za nejlepší film. Byl sestříhán bratry Coenovými na staré verzi Final Cut Pro a v roce 2013 přešli k Adobe Premiere Pro, což je stejný program, který používám na tato videa. Pokud se chcete dozvědět detaily o střihačských programech, doporučuju vám kurzy dostupné na Skillshare.



Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz