Levice vs. pravice

V dnešním světě politiky mohou být časté
pojmy levice a pravice špatně pochopeny. Co tedy znamenají a odkud pochází? V ideologickém smyslu poprvé zazněly
během Velké francouzské revoluce v 18. století. Levičáci podporovali revoluci,
zatímco pravičáci stáli za monarchií. Koncept levice žádající změnu
a pravice držící se stávajícího stavu trvá dodnes a je pro podstatu
jejich filozofie klíčový. Rozdíl mezi levicí a pravicí spočívá
v rovnováze osobní svobody a moci státu. Levice usiluje o rovnou společnost a věří,
že stát by měl v životě hrát významnou roli.

To znamená větší regulaci podnikání
a vyšší daně pro bohaté. Levice má zároveň
progresivnější názory. Často odmítá trest smrti a podporuje
sňatky homosexuálů a právo na potrat. Levice je také shovívavější k imigraci
a obvykle podporuje oddělení církve od státu. Levice často uznává Keynesiánský ekonomický
model, tzv. ekonomický intervencionismus. Ve zkratce smí stát zasahovat,
aby předešel ekonomické krizi. To znamená vysoké daně, když se daří,
a jejich investice v době, kdy je to potřeba. Míra zásahu vlády závisí na tom,
jak moc levicová je.

Komunisté chtějí mít nad všemi
aspekty ekonomiky naprostý dohled, zatímco středolevice
hájí pouze mírné zásahy. Podle pravice je společenská
nerovnost nevyhnutelná a vláda by měla do lidských životů
a podnikání zasahovat jen zřídka. Pravice věří, že hlavním cílem by pro vládu
měla být ochrana osobní svobody a ne občany svazovat
velkým množstvím pravidel. Pravice se také více drží
tradičních a náboženských postojů a často tak odmítají věci,
které podporuje levice, jako sňatky homosexuálů
či právo na potrat.

Pravicové strany se často ubírají
neoklasickým ekonomickým směrem, který se řídí
tzv. Laissez-faire politikou. V překladu
'nechat věcem volný průběh'. To znamená méně předpisů
a větší prostor inovaci a nižší daně vedoucí k růstu. Pravice zkrátka vnímá zásahy státu
do podnikání jako špatné a trh podle ní prosperuje nejlépe,
když je ponechán bez zásahů.

Levicovými stranami jsou
Labouristé, Zelení a Demokraté, zatímco mezi pravicové se řadí Republikáni,
Konzervativci a Strana nezávislosti (UKIP). Existuje také politický střed,
kam patří například Liberální demokraté. Tyto strany mají jak levicové
tak i pravicové názory. Dělení na levici a pravici není
u nových stran úplně přesné. Existuje mnoho politických spekter,
podle kterých se dá zhodnotit, nakolik je strana
levicová či pravicová. Strany samy sebe často definují
podle ostatních existujících stran.

Labouristé jsou považováni
za levici a Konzervativci za pravici, ve skutečnosti je ale politika Labouristů
často spíše centrická, někdy až pravicová. Totéž platí i v USA, kde jsou
Republikáni i Demokraté politicky pravicoví, i když se Demokraté občas
drží levicových hodnot. Politické spektrum navíc
není jen dvojrozměrné. Na levé i pravé straně se najdou lidé
s autoritářskými i libertarianistickými názory. Příznivci autoritarismu podporují zásahy
státu a liberálové chtějí přesný opak. Jak jsme si řekli dříve, levice bývá
autoritářská a pravice liberální.

Neplatí to ale vždy. Často slýcháme, že komunismus
je levicový extremismus a fašismus je
pravicový extremismus. To není tak úplně pravda. Extrémně autoritářská politika
spolu s levicovou ekonomikou dělají z fašismu
těžko zařaditelné hnutí. Laikům sice podobné rozdělení usnadňuje
orientaci v odlišných ideologiích, ale je důležité vědět,
že není vždy přesné.

Nahlédnutí do programů jednotlivých
stran je často nejlepší způsob, jak si vybrat, koho volit.
Lepší než volit naslepo. Překlad: heindlik
www.videacesky.cz