Mandelův efekt

Zdravím z kanálu Thoughty2. Tento mužík je strýček Pennybags, ale to jste poznali, že? Známý spíše jako pan Monopoly. Každý zná jeho vestu, sako, cylindr, knír a samozřejmě jeho monokl. Jenže pan Monopoly nikdy monokl neměl. Jste si jistí, že měl ale přísahám vám, že opravdu nikdy monokl neměl, jen jste si to mysleli. Tento obrázek není skutečný.

Ale žádný strach, nejste sami. Většina lidí by odpřisáhla, že si pana Monopoly pamatují s monoklem. Takže co se to tu děje? Všichni tito lidé a možná i vy jste se stali obětí Mandelova efektu. Podstata Mandelova efektu spočívá v tom, že si několik lidí pamatuje určité věci úplně jinak, než jaké jsou ve skutečnosti nebo si pamatují událost, která se nikdy nestala. Jistě znáte ty chvíle, kdy vás vaše mysl zradí, kdy jste si jistí, že se něco odehrálo určitým způsobem, ale realita je jiná.

Stává se to každému a psychiatři pro to mají termín konfabulace. Konfabulace znamená poruchu či zkreslení paměti. Ale někteří lidé tvrdí, že Mandelův efekt je něco víc než pouhá zkreslená vzpomínka a že skutečný důvod, proč miliony lidí klamou jejich vzpomínky, je mnohem děsivější a zlověstnější. Název Mandelova efektu je odvozen od jména samotného Nelsona Mandely, bývalého prezidenta Jihoafrické republiky.

V roce 1962 byl Mandela zatčen a uvězněn na 27 let za podněcování k dělnické stávce v době, kdy Jihoafrické republice vládla železnou pěstí bílá menšina. Černí a bílí byli segregováni – to byl apartheid. Velké množství lidí na celém světě si velmi živě vybavuje, jak sledovali v televizi záběry Nelsona Mandely umírajícího ve vězení během 80. let. Dokonce si vybavují i jeho pohřeb vysílaný živě v televizi.

To samozřejmě není pravda, Mandela byl z vězení propuštěn, stal se prezidentem a zemřel doma v roce 2013. Takže co se tu děje? Jak je možné, že si miliony lidí vybavují jeho smrt v 80. letech? To je první velká záhada, která stála za vznikem termínu Mandelův efekt. Lidé neustále objevují další příklady Mandelova efektu. V posledních letech se mnoho z nich dostalo do povědomí veřejnosti díky internetu.

Jednou ze záhad, ze kterých běhá mráz po zádech, je záhada týkající se The Berenstein Bears. Američtí diváci si pamatují sérii dětských knížek z doby 60. let a dále. Tato kouzelná medvědí rodinka tvořila významnou součást dětství každého Američana. Vyšlo celkem přes 300 knih nemluvě o stejnojmenném seriálu z roku 2003. Skutečně šokující je ale zjištění, že Berenstein Bears nikdy neexistovali, protože ona roztomilá medvědí rodinka se jmenovala Berenstain Bears s "a".

Milionům Američanů to vážně zamotalo hlavu, protože doslova každý je znal pod názvem Berenstein Bears. Mnozí tvrdili, že tvůrci v průběhu času název změnili, protože Berenstain zní méně jako židovské jméno než Berenstein. Jenže název nikdy změněn nebyl, odkazuje totiž na dva tvůrce Stana a Jana Berenstainovy. Ale děje se zde něco divného, neboť se objevily vzácné exempláře oficiálních produktů, nalezených v garážích a na půdách s nápisem Berenstein stejně jako na této staré kazetě.

Aby to bylo ještě složitější, na samolepce na přední straně je napsáno Berenstain. Děsivé! Ale mohlo by se jednat pouze o překlep? Pamatujete si nejslavnější výrok z Hvězdných válek: "Luku, jsem tvůj otec."? Jenže tohle ve filmu nikdy nebylo. Darth Vader ve skutečnosti řekl: "Ne, já jsem tvůj otec." Nepatrný rozdíl, samozřejmě.

Proč tedy celý svět opakuje "Luku, jsem tvůj otec"? Vzpomeňte si třeba na Mlčení jehňátek. Každý ví, co Hannibal řekl Clarice, když se poprvé setkali, jde o nejslavnější výrok tohoto filmu: "Zdravím, Clarice." To ale nikdy neřekl. Ve filmu tahle věta nikdy nezazněla, běžte se podívat a přesvědčte se sami. Hannibal ve skutečnosti řekl nudné: "Dobré ráno." Dokonce i univerzita v Richmondu tuto větu citovala ve vědecké práci: "Dokonce i lidé, kteří nikdy Mlčení jehňátek neviděli, znají Lecterovo zlověstné 'Zdravím, Clarice.'" To je tedy další příklad Mandelova efektu.

Pamatujete na Sex ve městě, Sex in the City? Správný název je Sex and the City. Logo KitKat nemá pomlčku, nikdy tam nebyla. Královna ve Sněhurce nikdy neřekla "Mirror, mirror on the wall."

A Jiffy, známé americké burákové máslo? Neexistuje, jmenuje se Jif, ne Jiffy. Já jsem Brit, a dokonce i já si vybavuju název Jiffy. Ale je to jen proto, že tomu tak říkají miliony lidí. Flinstoneovi jsou ve skutečnosti Flintstoneovi, přestože jim tak nikdo nikdy neříkal. Existuje tedy vysvětlení? Tak trochu. Existují tři teorie vysvětlující Mandelův efekt, ale všechny jsou stejně děsivé.

První populární vysvětlení zahrnuje paralelní vesmíry. Někteří lidé věří, že nežijeme uvnitř jediného vesmíru, ale že se pohybujeme mezi několika vesmíry uvnitř mnohovesmíru, aniž bychom si to uvědomovali. Každý vesmír se malinko liší a někteří lidé věří, že Mandelův efekt je vlastně uvědomění si těchto rozdílů mezi jednotlivými dimenzemi či vesmíry. Nebo možná necestujeme mezi vesmíry.

Co když jsme pořád v jednom vesmíru, ale naše vzpomínky pronikají z jiných vesmírů do toho našeho při jejich kontaktu? Tato poněkud bizarní teorie není zatím podložena výzkumem, ale to neznamená, že není vědecky vysvětlitelná. Nové teorie kvantové mechaniky naznačují, že existuje několik vesmírů, které na sebe vzájemně působí a možná i sdílí informace. Takže když si pamatujeme něco jinak, než jak se to stalo dle archivních zpráv, jde o informaci z paralelního vesmíru?

Nebo jde o něco ještě děsivějšího? Jak všichni víme, když se děje něco divného, existuje k tomu konspirační teorie. Je to druhý zákon internetu, hned po "neklikejte na podezřelé odkazy". Příznivci konspirace Mandelova efektu věří, že neblaze proslulí ilumináti či jakákoli pochybná skupina chlápků v oblecích ovládající svět ze zákulisí nepatrně změnila minulost tak, aby vyhovovala jejich Novému světovému řádu.

Doufali, že si toho nevšimneme, ale jejda, někdo si všiml. Proč si mocná skupina tajných vládců světa myslela, že monokl pana Monopoly je v rozporu s Novým světovým řádem, toť otázka. Ale co když jsme si to všechno vymysleli? To je to nejděsivější vysvětlení, protože tento fenomén naznačuje, že naše vzpomínky nejsou vůbec tak spolehlivé, jak si myslíme. Teď vám povím o vědecky nejpřijatelnějším vysvětlení Mandelova efektu. Psychologové tvrdí, že naše vzpomínky na události, knihy, filmy a dojmy jsou tak živé a odlišné od reality proto, že jsme si všichni vytvořili falešné vzpomínky.

Co si pamatujete ze svého dětství? Pamatujete si, co bylo k večeři nebo co jste sledovali v televizi? Vaše vzpomínky na tyhle události jsou přinejlepším rozostřené. Ale pamatujete si jména všech kamarádů a to, že jste při hraní fotbalu někomu rozbili okno. Nejspíš si pamatujete, kdy jste byli neposlušní, a to proto, že jste o tom později mluvili s kamarády a s rodiči a čekal vás nějaký trest.

Rozhovor je pravděpodobně nejsilnějším spouštěčem tvorby vzpomínky. Rozmluva o události poté, co se stane, vytváří silnější vzpomínky než během samotné události. Vzpomínky jsou tvořeny spojeními utvářenými v mozku. Ve vašem mozku se nachází buňky zvané neurony a spojení mezi nimi, neboli synapse. Představte si jeden neuron, který přestavuje okno, a druhý představující míč.

Když jste jako děti kopli míč do něčího okna, ve vašem mozku se vytvořilo synaptické spojení mezi těmito dvěma neurony, a vznikla tak vzpomínka na tuto událost. Ale když o tom později vyprávíte přátelům, spojení a vzpomínka se posilují. Když vám potom matka zabaví Gameboye, spojení opět zesílí. A tak to jde pořád dál, při každém vybavení této vzpomínky se spojení posílí. Vybavením něčeho si onu vzpomínku navždy upevníte. Což ale také znamená, že pokud si něco pamatujete nesprávně, s každým pokusem o vybavení události si upevňujete nesprávnou vzpomínku.

Proto jsme zaslepení našimi vzpomínkami, náš mozek nám říká, že jsou nezpochybnitelně spolehlivé, ale nemůžeme určit, zda jde o falešnou vzpomínku, dokud nám někdo nedokáže, že jsme si to zapamatovali nesprávně. Říká se tomu falešná vzpomínka a jde o nejpravděpodobnější příčinu Mandelova efektu. V roce 1974 ukázali psychologové Loftus a Palmer pětačtyřiceti studentům klip se srážkou aut a zeptali se, jak rychle auta jela, když do sebe narazila.

Odpovědi se hodně lišily, ale zjistilo se, že pouhou změnou slov v otázce se výrazně změnila i odpověď. Ti, kterých se zeptali, jak rychle jela auta, když došlo ke kontaktu, udávali mnohem nižší rychlost než ti, kterých se zeptali, jak rychle auta jela, když do sebe nabourala. To ukazuje, jak jsou naše vzpomínky nespolehlivé a jak mohou být zkresleny rozhovorem s ostatními.

Mandela nezemřel v 80. letech, jak si mnozí myslí, ale byl propuštěn z vězení v roce 1990. Šlo o významnou událost vysílanou v televizích po celém světě s miliony diváků. V Jihoafrické republice byly pořádány velké průvody na oslavu jeho propuštění, což si mnozí Američané vybavují. Taková událost mohla být snadno zaměněna s pohřebním průvodem.

Mandelovo jméno tehdy nebylo ani zdaleka tak známé jako dnes, takže lidé této události nevěnovali tak velkou pozornost. Proto došlo k vytvoření falešné vzpomínky na jeho úmrtí. Příběhy Berenstain Bears četli školáci, kteří se příliš nezabývali správným hláskováním. "Stein" je navíc mnohem běžnější příponou u příjmení než "stain", takže dává smysl, že děti mluvily s kamarády o Berenstein Bears a vyrůstaly s falešnou vzpomínkou.

Stejný princip platí pro filmové hlášky. Pravděpodobně jste zaslechli "Luku, jsem tvůj otec" a "Zdravím, Clarice" mnohem častěji během konverzací než kolikrát jste je slyšeli přímo ve filmu. Nebo alespoň v té konkrétní části filmu. Ukazuje se, že všechny příklady Mandelova efektu mohou být vysvětleny kolektivní falešnou vzpomínkou, což je pro některé zklamáním a někoho to děsí.

Už jen fakt, že každý, s kým mluvíte, má stejné mylné domněnky, falešnou vzpomínku posiluje. Pravděpodobně i vy jste rozšířili dezinformaci, když jste citovali výroky z filmů, které nikdy nebyly vyřčeny, a probírali jste události jinak, než se doopravdy staly. Všichni jsme součástí tohoto problému a příklady Mandelova efektu se budou dále objevovat, protože ničí paměť není dokonalá.

Já to uvítám, protože to je to, co nás dělá lidmi, a tyto zvláštnosti dělají náš život zajímavým. Díky za pozornost. Pokud se vám video líbilo, podpořte mě na Patreonu, než zapomenete, kdo jsem a řeknete kamarádům, že sledujete na YouTube chlápka, co se jmenuje "Thirty-six". Klikněte sem a staňte se patronem, pomůže mi to vytvářet lepší videa. Klikněte sem pro zhlédnutí dalšího videa a pokud jste to zatím neudělali, dejte odběr.