Mandelův efekt

Zdravím z kanálu Thoughty2. Tento mužík je strýček Pennybags,
ale to jste poznali, že? Známý spíše jako pan Monopoly. Každý zná jeho vestu, sako,
cylindr, knír a samozřejmě jeho monokl. Jenže pan Monopoly nikdy monokl neměl. Jste si jistí, že měl
ale přísahám vám, že opravdu nikdy monokl neměl,
jen jste si to mysleli. Tento obrázek není skutečný.

Ale žádný strach, nejste sami.
Většina lidí by odpřisáhla, že si pana Monopoly
pamatují s monoklem. Takže co se to tu děje? Všichni tito lidé a možná i vy
jste se stali obětí Mandelova efektu. Podstata Mandelova efektu spočívá v tom,
že si několik lidí pamatuje určité věci úplně jinak,
než jaké jsou ve skutečnosti nebo si pamatují událost,
která se nikdy nestala. Jistě znáte ty chvíle, kdy vás
vaše mysl zradí, kdy jste si jistí, že se něco odehrálo určitým způsobem,
ale realita je jiná.

Stává se to každému a psychiatři
pro to mají termín konfabulace. Konfabulace znamená poruchu
či zkreslení paměti. Ale někteří lidé tvrdí,
že Mandelův efekt je něco víc než pouhá zkreslená vzpomínka
a že skutečný důvod, proč miliony lidí klamou jejich vzpomínky,
je mnohem děsivější a zlověstnější. Název Mandelova efektu
je odvozen od jména samotného Nelsona Mandely,
bývalého prezidenta Jihoafrické republiky.

V roce 1962 byl Mandela
zatčen a uvězněn na 27 let za podněcování
k dělnické stávce v době, kdy Jihoafrické republice
vládla železnou pěstí bílá menšina. Černí a bílí byli
segregováni – to byl apartheid. Velké množství lidí na celém světě
si velmi živě vybavuje, jak sledovali v televizi záběry
Nelsona Mandely umírajícího ve vězení
během 80. let. Dokonce si vybavují i jeho pohřeb
vysílaný živě v televizi.

To samozřejmě není pravda,
Mandela byl z vězení propuštěn, stal se prezidentem
a zemřel doma v roce 2013. Takže co se tu děje? Jak je možné, že si miliony lidí
vybavují jeho smrt v 80. letech? To je první velká záhada, která stála
za vznikem termínu Mandelův efekt. Lidé neustále objevují
další příklady Mandelova efektu. V posledních letech se mnoho z nich dostalo do povědomí veřejnosti
díky internetu.

Jednou ze záhad, ze kterých
běhá mráz po zádech, je záhada týkající se
The Berenstein Bears. Američtí diváci si pamatují sérii
dětských knížek z doby 60. let a dále. Tato kouzelná medvědí rodinka tvořila významnou součást
dětství každého Američana. Vyšlo celkem přes 300 knih nemluvě
o stejnojmenném seriálu z roku 2003. Skutečně šokující je ale zjištění,
že Berenstein Bears nikdy neexistovali, protože ona roztomilá medvědí rodinka
se jmenovala Berenstain Bears s "a".

Milionům Američanů
to vážně zamotalo hlavu, protože doslova každý je znal
pod názvem Berenstein Bears. Mnozí tvrdili, že tvůrci
v průběhu času název změnili, protože Berenstain zní méně
jako židovské jméno než Berenstein. Jenže název nikdy změněn nebyl, odkazuje totiž na dva tvůrce
Stana a Jana Berenstainovy. Ale děje se zde něco divného, neboť se objevily vzácné exempláře
oficiálních produktů, nalezených v garážích a na půdách
s nápisem Berenstein stejně jako na této staré kazetě.

Aby to bylo ještě složitější, na samolepce
na přední straně je napsáno Berenstain. Děsivé! Ale mohlo by
se jednat pouze o překlep? Pamatujete si nejslavnější výrok
z Hvězdných válek: "Luku, jsem tvůj otec."? Jenže tohle ve filmu nikdy nebylo. Darth Vader ve skutečnosti
řekl: "Ne, já jsem tvůj otec." Nepatrný rozdíl, samozřejmě.

Proč tedy celý svět opakuje
"Luku, jsem tvůj otec"? Vzpomeňte si třeba na Mlčení jehňátek. Každý ví, co Hannibal řekl Clarice,
když se poprvé setkali, jde o nejslavnější výrok tohoto filmu:
"Zdravím, Clarice." To ale nikdy neřekl. Ve filmu tahle věta nikdy nezazněla,
běžte se podívat a přesvědčte se sami. Hannibal ve skutečnosti
řekl nudné: "Dobré ráno." Dokonce i univerzita
v Richmondu tuto větu citovala ve vědecké práci:
"Dokonce i lidé, kteří nikdy Mlčení jehňátek neviděli, znají Lecterovo zlověstné
'Zdravím, Clarice.'" To je tedy další příklad
Mandelova efektu.

Pamatujete na Sex ve městě,
Sex in the City? Správný název je Sex and the City. Logo KitKat nemá pomlčku,
nikdy tam nebyla. Královna ve Sněhurce nikdy neřekla
"Mirror, mirror on the wall."

A Jiffy, známé americké burákové máslo?
Neexistuje, jmenuje se Jif, ne Jiffy. Já jsem Brit, a dokonce i já
si vybavuju název Jiffy. Ale je to jen proto,
že tomu tak říkají miliony lidí. Flinstoneovi jsou
ve skutečnosti Flintstoneovi, přestože jim tak nikdo nikdy neříkal. Existuje tedy vysvětlení? Tak trochu. Existují tři teorie
vysvětlující Mandelův efekt, ale všechny jsou stejně děsivé.

První populární vysvětlení
zahrnuje paralelní vesmíry. Někteří lidé věří, že nežijeme
uvnitř jediného vesmíru, ale že se pohybujeme
mezi několika vesmíry uvnitř mnohovesmíru,
aniž bychom si to uvědomovali. Každý vesmír se malinko liší
a někteří lidé věří, že Mandelův efekt je vlastně
uvědomění si těchto rozdílů mezi jednotlivými dimenzemi či vesmíry. Nebo možná necestujeme mezi vesmíry.


Co když jsme pořád v jednom vesmíru, ale naše vzpomínky
pronikají z jiných vesmírů do toho našeho při jejich kontaktu? Tato poněkud bizarní teorie
není zatím podložena výzkumem, ale to neznamená,
že není vědecky vysvětlitelná. Nové teorie kvantové mechaniky
naznačují, že existuje několik vesmírů, které na sebe vzájemně působí
a možná i sdílí informace. Takže když si pamatujeme něco jinak,
než jak se to stalo dle archivních zpráv, jde o informaci z paralelního vesmíru?

Nebo jde o něco ještě děsivějšího? Jak všichni víme,
když se děje něco divného, existuje k tomu konspirační teorie. Je to druhý zákon internetu, hned po
"neklikejte na podezřelé odkazy". Příznivci konspirace
Mandelova efektu věří, že neblaze proslulí ilumináti či jakákoli
pochybná skupina chlápků v oblecích ovládající svět ze zákulisí
nepatrně změnila minulost tak, aby vyhovovala jejich
Novému světovému řádu.

Doufali, že si toho nevšimneme,
ale jejda, někdo si všiml. Proč si mocná skupina
tajných vládců světa myslela, že monokl pana Monopoly je v rozporu
s Novým světovým řádem, toť otázka. Ale co když jsme si to všechno vymysleli? To je to nejděsivější vysvětlení,
protože tento fenomén naznačuje, že naše vzpomínky nejsou vůbec
tak spolehlivé, jak si myslíme. Teď vám povím o vědecky nejpřijatelnějším
vysvětlení Mandelova efektu. Psychologové tvrdí, že naše
vzpomínky na události, knihy, filmy a dojmy jsou tak živé
a odlišné od reality proto, že jsme si všichni
vytvořili falešné vzpomínky.

Co si pamatujete ze svého dětství? Pamatujete si, co bylo k večeři
nebo co jste sledovali v televizi? Vaše vzpomínky na tyhle události
jsou přinejlepším rozostřené. Ale pamatujete si jména všech kamarádů a to, že jste při hraní fotbalu
někomu rozbili okno. Nejspíš si pamatujete,
kdy jste byli neposlušní, a to proto, že jste o tom později mluvili s kamarády
a s rodiči a čekal vás nějaký trest.

Rozhovor je pravděpodobně
nejsilnějším spouštěčem tvorby vzpomínky. Rozmluva o události poté,
co se stane, vytváří silnější vzpomínky
než během samotné události. Vzpomínky jsou tvořeny
spojeními utvářenými v mozku. Ve vašem mozku se nachází
buňky zvané neurony a spojení mezi nimi, neboli synapse.
Představte si jeden neuron, který přestavuje okno,
a druhý představující míč.

Když jste jako děti
kopli míč do něčího okna, ve vašem mozku se vytvořilo
synaptické spojení mezi těmito dvěma neurony,
a vznikla tak vzpomínka na tuto událost. Ale když o tom později vyprávíte přátelům,
spojení a vzpomínka se posilují. Když vám potom matka zabaví Gameboye,
spojení opět zesílí. A tak to jde pořád dál, při každém
vybavení této vzpomínky se spojení posílí. Vybavením něčeho si onu vzpomínku
navždy upevníte. Což ale také znamená,
že pokud si něco pamatujete nesprávně, s každým pokusem o vybavení události
si upevňujete nesprávnou vzpomínku.

Proto jsme zaslepení našimi vzpomínkami,
náš mozek nám říká, že jsou nezpochybnitelně spolehlivé,
ale nemůžeme určit, zda jde o falešnou vzpomínku,
dokud nám někdo nedokáže, že jsme si to zapamatovali nesprávně. Říká se tomu falešná vzpomínka a jde o nejpravděpodobnější
příčinu Mandelova efektu. V roce 1974 ukázali
psychologové Loftus a Palmer pětačtyřiceti studentům
klip se srážkou aut a zeptali se, jak rychle auta jela,
když do sebe narazila.

Odpovědi se hodně lišily,
ale zjistilo se, že pouhou změnou slov v otázce
se výrazně změnila i odpověď. Ti, kterých se zeptali, jak rychle
jela auta, když došlo ke kontaktu, udávali mnohem nižší rychlost
než ti, kterých se zeptali, jak rychle auta jela,
když do sebe nabourala. To ukazuje, jak jsou
naše vzpomínky nespolehlivé a jak mohou být zkresleny
rozhovorem s ostatními.

Mandela nezemřel v 80. letech,
jak si mnozí myslí, ale byl propuštěn z vězení v roce 1990. Šlo o významnou událost vysílanou v televizích
po celém světě s miliony diváků. V Jihoafrické republice
byly pořádány velké průvody na oslavu jeho propuštění,
což si mnozí Američané vybavují. Taková událost mohla být snadno
zaměněna s pohřebním průvodem.

Mandelovo jméno tehdy nebylo
ani zdaleka tak známé jako dnes, takže lidé této události
nevěnovali tak velkou pozornost. Proto došlo k vytvoření
falešné vzpomínky na jeho úmrtí. Příběhy Berenstain Bears
četli školáci, kteří se příliš nezabývali
správným hláskováním. "Stein" je navíc mnohem běžnější
příponou u příjmení než "stain", takže dává smysl, že děti
mluvily s kamarády o Berenstein Bears a vyrůstaly s falešnou vzpomínkou.

Stejný princip platí pro filmové hlášky. Pravděpodobně jste zaslechli
"Luku, jsem tvůj otec" a "Zdravím, Clarice"
mnohem častěji během konverzací než kolikrát jste je slyšeli
přímo ve filmu. Nebo alespoň v té
konkrétní části filmu. Ukazuje se, že všechny
příklady Mandelova efektu mohou být vysvětleny
kolektivní falešnou vzpomínkou, což je pro některé zklamáním
a někoho to děsí.

Už jen fakt, že každý, s kým mluvíte,
má stejné mylné domněnky, falešnou vzpomínku posiluje. Pravděpodobně i vy
jste rozšířili dezinformaci, když jste citovali výroky z filmů,
které nikdy nebyly vyřčeny, a probírali jste události jinak,
než se doopravdy staly. Všichni jsme součástí tohoto problému a příklady Mandelova efektu
se budou dále objevovat, protože ničí paměť není dokonalá.

Já to uvítám, protože
to je to, co nás dělá lidmi, a tyto zvláštnosti
dělají náš život zajímavým. Díky za pozornost. Pokud se vám video líbilo,
podpořte mě na Patreonu, než zapomenete, kdo jsem
a řeknete kamarádům, že sledujete na YouTube chlápka,
co se jmenuje "Thirty-six". Klikněte sem a staňte se patronem,
pomůže mi to vytvářet lepší videa. Klikněte sem pro zhlédnutí dalšího videa a pokud jste to zatím neudělali,
dejte odběr.