Z 1. světové války si mnoho vojáků odneslo vážná zranění v obličeji, se kterými si tehdejší plastická chirurgie neuměla poradit. Na scénu tedy nastoupili sochaři jako Anna Coleman Ladd a její kolegové v pařížském ateliéru, kteří se snažili dát těmto veteránům šanci vrátit se do běžného života.
Na první pohled vypadají tyto fotky
z první světové války obyčejně, medaile, kabáty
s velkými knoflíky, obvazy, ale podívejte na ty brýle. Žádné z nich nejsou kvůli zlepšení zraku.
Jsou tam jako držadlo. Za touto uličkou, uvnitř ateliéru,
našli sochaři nejlepší možný způsob, jak zakrýt některá z nejhorších
zranění v obličeji z Velké války. 1. světová válka je známá kulomety,
tanky a smrtelnými plynovými útoky, ale v zákopech
dominovalo útokům dělostřelectvo.
Představte si děla, zbraně,
které střílely velké ničivé granáty. Tento graf ukazuje odhady
vystřílených nábojů z děl v bitvách od americké občanské války
po tu 1. světovou. U Gettysburgu
bylo vystříleno 32 000 nábojů, na Sommě v roce 1916
to byly 4 miliony. Šokující množství vystřelených granátů,
které zaplnily vzduch smrtícími troskami. Toto ostřelování mělo za následek
asi 20 000 zranění v obličeji, s touto statistikou
se musela medicína vyrovnat.
Tato kniha o plastické chirurgii
vyšla po válce a ukazuje průlomové techniky sešívání
a transplantace kůže. Vkládání nosní chrupavky
nebo ušní transplantáty byly v té době průkopnické,
ale některé případy přesahovaly schopnosti plastických chirurgů.
Tehdy byla řada na sochařích. Než se dostala do tohoto ateliéru
amerického Červeného kříže v Paříži, byla Anna Coleman Ladd
sochařkou a spisovatelkou v Americe. Když slyšela o průkopnické práci sochaře
Francise Derwenta Wooda v Londýně, přinesla jeho techniku
v roce 1917 do Červeného kříže ve Francii, kde si založila vlastní ateliér.
Vytvářeli zde odlitky zraněných obličejů, potom vymodelovali doplněk,
který obličej obnovil. Pomocí těch se vyrobila
tenoučká měděná maska, kterou Ladd a další potom pomalovali. Obočí a kníry byly ze skutečných vlasů
nebo malých kousíčků alobalu a výsledky byly ohromující.
Masky se připojovaly tenkými provázky kolem uší nebo ještě častěji pomocí brýlí.
Vytvořili více než 150 takových masek. Po válce se Anna Coleman Ladd
vrátila do Ameriky. Vytvořila mnoho děl
podobných jejím předválečným kusům, bezchybné postavy,
netušící nic o grafech střelby granátů. Postavy, které nepotřebovaly brýle. V roce 1923 vytvořila
kontroverzní památník 1. světové války pro americkou legii
v Manchesteru v Massachusetts.
Veteráni v Massachusetts chtějí,
aby veřejnost viděla hrůzy války. Byla na něm kostra
lapená v ostnatém drátu. Jednou napsala o pomnících:
"Když odešly masakry včerejška, masakry zítřka vyjádří
nový pocit zbytečnosti války a vyšší moci Ducha." Na jejím památníku v Manchesteru
byly dva obrazy. Ta kostra se jmenovala Noc,
na druhé straně vytvořila Rozbřesk. Překlad: jesterka
www-videacesky.cz
jesterkaPublikováno: 7 let
