Proč jsme nelétali TU-144?

Concorde dokázal přeletět Atlantik
za něco málo víc než tři hodiny. Byl dvakrát rychlejší než dnešní letadla. Cestovali jste stylově
se šampaňským v ruce. Moment! Tohle není Concorde. JAKÉ TO BYLO LETĚT
SOVĚTSKÝM CONCORDEM? Toto je jediné další nadzvukové komerční
letadlo, které kdy létalo s pasažéry. Ne, tohle není Concorde, tohle je sovětský Tupolev Tu-144.

Ano, vypadal jako Concorde, ale po letové stránce se nedá vůbec srovnávat. TU-144 byla jakási šílenější sestra Concordu. Bylo to hlasité, nepohodlné
a trochu nebezpečné letadlo. Ale příběh Tu-144
rozhodně stojí za to. Zcela jistě se inspirovali designem
Concordu, jen se na to podívejte. A něco dokonce zvládli lépe,
například uvezli více cestujících.

Dokonce létal rychleji. Ale příběh Tu-144 je
o předstírání a oklamání světa. V 60. letech nebyl závod ve stavbě
prvního nadzvukového komerčního letadla ani tak o rychlosti,
ale spíš o technické převaze. Soupeřili Sověti a Západ. Na počátku závodu stála tři letadla. Američané se svým Boeingem 2707, anglicko-francouzský Concorde a sovětský TU-144.

Američané se vyřadili přehnanou
byrokracií a překročením nákladů. Tím se Concorde dostal do vedení. Sověti měli primitivnější technologii
a měli co dohánět. Spoléhali na starou dobrou
sovětskou vynalézavost. A navíc ukradli spoustu návrhů
z programu Concorde. Sovětští špioni ukradli přes 90 000 technických
dokumentů Concordu a jiných letadel. Dohnali jejich program a TU-144
vzlétl 2 měsíce před Concordem.

U Concordu byl kladen
důraz na pohodlí letu. Novináři vychvalovali,
jak tichý a hladký nadzvukový let byl. Letušky si mohly povídat s pasažéry,
zatímco jim nosily martini. A u TU-144?
Šampaňské a kaviár tu také měli. Západní novináři si stěžovali
na mizerné sedačky, stínítka padala,
aniž by za ně někdo zatáhl, a některé záchody nefungovaly. Primitivnější motory a horší systémy
chlazení produkovaly hluk tak velký, že si pasažéři nemohli povídat.

Museli si psát na papírky. Toto psaní psaníček
jistě kazilo pocit luxusu. Tedy létání v TU-144
nikdy nemělo být úplně běžné. Letadlo obsluhovalo jedinou trasu
mezi Moskvou a Almaty v Kazachstánu. Jde o to, že spotřeba Tu-144 byla
tak vysoká, že dále nedoletělo. Ani nepřeletělo celý Sovětský svaz. Srovnejte to s Concordem,
který létal nad kontinenty a oceány.

TU-144 létal jen jednou týdně, ačkoliv dalších 7 letadel
bylo připraveno k letu. Zde je vidět,
jak letadlu sovětští vůdci věřili. Ze 102 pravidelných letů
se objevilo 226 mechanických závad, z čehož 80 bylo tak vážných,
že let byl zdržen nebo zrušen. Možnost, že by 144 havarovalo
s pasažéry, byl obří politický risk. Už od počátku byla
bezpečnost TU-144 zpochybňována. Na pařížské letecké přehlídce
v roce 1973 havarovalo před tisíci diváků.

Nákladní verze znovu havarovala
v roce 1978, když praskla nádrž na palivo. Další problém nastal v roce 1980,
když explodoval motor a letadlo bylo nuceno nouzově přistát. Problémem bylo, že vývoj
TU-144 byl hodně uspěchán. Postavit ho před Concordem
bylo důležitější než jeho spolehlivost. Inženýři pracující na TU-144 měli
méně zdrojů a zastaralou technologii. Ale musíte jim přiznat,
že se jim to skutečně povedlo. Tým Concordu do stroje zabudoval
motory Rolls-Royce Olympus s počítačově řízeným přívodem paliva,
který umožňoval takzvaný "supercruise".

Jakmile Concorde
dosáhl nadzvukové rychlosti, žíznivé přídavné
spalování mohlo být vypnuto, zatímco letadlo stále letělo nadzvukově. Inženýři u TU-144 použili motory, které pro udržení nadzvukové
rychlosti vyžadovaly přídavné spalování. Concord měl křídla optimalizovaná
pro podzvukový i nadzvukový let. Křídla TU-144 se hodila
jen pro nadzvukový let.

Letadlo muselo přistávat
ve větší rychlosti, takže přistání bylo velice tvrdé,
a používaly se dokonce i padáky. Sověti obešli omezení
křídel přidáním kachen, malých křidélek na špičce letadla, která zlepšovala stabilitu
při nižších rychlostech. Ale i inovace na obou stranách
železné opony nemohly překonat fakt, že nadzvukové létání bylo příliš drahé. Na kapitalistickém Západě
jste si mohli za Concorde účtovat pětkrát až šestkrát víc
než za běžný let.

Concorde se stal jakýmsi pozlátkem. Ale na druhé straně železné opony
to bylo trochu ošemetnější. Kdo z komunistického Sovětského
svazu měl v Tu-144 létat? Cena letenky byla stanovena na 37 rublů, což nebylo o příliš dražší než běžný let. Ani zdaleka to nepokrývalo provoz. 14 provozovaných Concordů
převáželo často slavné a bohaté.

Ale i tak to byl komerční neúspěch. Britové a Francouzi
do vývoje nalili miliardy. To i přes to, že si brzy uvědomili,
že neprodají stovky Concordů, které by pokryly vývoj. Ale Tu-144 neměl v Sovětském svazu
žádnou smetánku, kterou by přilákal, takže se jednalo jen
o nástroj propagandy a prestiže. Concorde převážel pasažéry 27 let, než byl v roce 2003 vyřazen z provozu.

Tu-144 byl vyřazen z běžných
komerčních letů necelý rok po svém startu. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz