Proč jsme nelétali s TU-144?

Concorde dokázal přeletět Atlantik za něco málo víc než tři hodiny. Byl dvakrát rychlejší než dnešní letadla. Cestovali jste stylově se šampaňským v ruce. Moment! Tohle není Concorde. JAKÉ TO BYLO LETĚT SOVĚTSKÝM CONCORDEM? Toto je jediné další nadzvukové komerční letadlo, které kdy létalo s pasažéry. Ne, tohle není Concorde, tohle je sovětský Tupolev Tu-144.

Ano, vypadal jako Concorde, ale po letové stránce se nedá vůbec srovnávat. TU-144 byla jakási šílenější sestra Concordu. Bylo to hlasité, nepohodlné a trochu nebezpečné letadlo. Ale příběh Tu-144 rozhodně stojí za to. Zcela jistě se inspirovali designem Concordu, jen se na to podívejte. A něco dokonce zvládli lépe, například uvezli více cestujících.

Dokonce létal rychleji. Ale příběh Tu-144 je o předstírání a oklamání světa. V 60. letech nebyl závod ve stavbě prvního nadzvukového komerčního letadla ani tak o rychlosti, ale spíš o technické převaze. Soupeřili Sověti a Západ. Na počátku závodu stála tři letadla. Američané se svým Boeingem 2707, anglicko-francouzský Concorde a sovětský TU-144.

Američané se vyřadili přehnanou byrokracií a překročením nákladů. Tím se Concorde dostal do vedení. Sověti měli primitivnější technologii a měli co dohánět. Spoléhali na starou dobrou sovětskou vynalézavost. A navíc ukradli spoustu návrhů z programu Concorde. Sovětští špioni ukradli přes 90 000 technických dokumentů Concordu a jiných letadel. Dohnali jejich program a TU-144 vzlétl 2 měsíce před Concordem.

U Concordu byl kladen důraz na pohodlí letu. Novináři vychvalovali, jak tichý a hladký nadzvukový let byl. Letušky si mohly povídat s pasažéry, zatímco jim nosily martini. A u TU-144? Šampaňské a kaviár tu také měli. Západní novináři si stěžovali na mizerné sedačky, stínítka padala, aniž by za ně někdo zatáhl, a některé záchody nefungovaly. Primitivnější motory a horší systémy chlazení produkovaly hluk tak velký, že si pasažéři nemohli povídat.

Museli si psát na papírky. Toto psaní psaníček jistě kazilo pocit luxusu. Tedy létání v TU-144 nikdy nemělo být úplně běžné. Letadlo obsluhovalo jedinou trasu mezi Moskvou a Almaty v Kazachstánu. Jde o to, že spotřeba Tu-144 byla tak vysoká, že dále nedoletělo. Ani nepřeletělo celý Sovětský svaz. Srovnejte to s Concordem, který létal nad kontinenty a oceány.

TU-144 létal jen jednou týdně, ačkoliv dalších 7 letadel bylo připraveno k letu. Zde je vidět, jak letadlu sovětští vůdci věřili. Ze 102 pravidelných letů se objevilo 226 mechanických závad, z čehož 80 bylo tak vážných, že let byl zdržen nebo zrušen. Možnost, že by 144 havarovalo s pasažéry, byl obří politický risk. Už od počátku byla bezpečnost TU-144 zpochybňována. Na pařížské letecké přehlídce v roce 1973 havarovalo před tisíci diváků.

Nákladní verze znovu havarovala v roce 1978, když praskla nádrž na palivo. Další problém nastal v roce 1980, když explodoval motor a letadlo bylo nuceno nouzově přistát. Problémem bylo, že vývoj TU-144 byl hodně uspěchán. Postavit ho před Concordem bylo důležitější než jeho spolehlivost. Inženýři pracující na TU-144 měli méně zdrojů a zastaralou technologii. Ale musíte jim přiznat, že se jim to skutečně povedlo. Tým Concordu do stroje zabudoval motory Rolls-Royce Olympus s počítačově řízeným přívodem paliva, který umožňoval takzvaný "supercruise".

Jakmile Concorde dosáhl nadzvukové rychlosti, žíznivé přídavné spalování mohlo být vypnuto, zatímco letadlo stále letělo nadzvukově. Inženýři u TU-144 použili motory, které pro udržení nadzvukové rychlosti vyžadovaly přídavné spalování. Concord měl křídla optimalizovaná pro podzvukový i nadzvukový let. Křídla TU-144 se hodila jen pro nadzvukový let.

Letadlo muselo přistávat ve větší rychlosti, takže přistání bylo velice tvrdé, a používaly se dokonce i padáky. Sověti obešli omezení křídel přidáním kachen, malých křidélek na špičce letadla, která zlepšovala stabilitu při nižších rychlostech. Ale i inovace na obou stranách železné opony nemohly překonat fakt, že nadzvukové létání bylo příliš drahé. Na kapitalistickém Západě jste si mohli za Concorde účtovat pětkrát až šestkrát víc než za běžný let.

Concorde se stal jakýmsi pozlátkem. Ale na druhé straně železné opony to bylo trochu ošemetnější. Kdo z komunistického Sovětského svazu měl v Tu-144 létat? Cena letenky byla stanovena na 37 rublů, což nebylo o příliš dražší než běžný let. Ani zdaleka to nepokrývalo provoz. 14 provozovaných Concordů převáželo často slavné a bohaté.

Ale i tak to byl komerční neúspěch. Britové a Francouzi do vývoje nalili miliardy. To i přes to, že si brzy uvědomili, že neprodají stovky Concordů, které by pokryly vývoj. Ale Tu-144 neměl v Sovětském svazu žádnou smetánku, kterou by přilákal, takže se jednalo jen o nástroj propagandy a prestiže. Concorde převážel pasažéry 27 let, než byl v roce 2003 vyřazen z provozu.

Tu-144 byl vyřazen z běžných komerčních letů necelý rok po svém startu. Překlad: Mithril www.videacesky.cz