Na tohle jsem čekal už dlouho. Tak čekej dál, hajzle. Čau, lidi, přemýšleli jste někdy, co dělá bojové scény ve filmech výjimečnými? Proč v některých filmech, jako je John Wick nebo Kingsman, vypadají uvěřitelně, zatímco v jiných jim něco chybí?

Dneska bych to chtěl trošku rozebrat a snad až se příště budete dívat na akční film nebo jenom bojovou scénu, buď ji trošku víc oceníte, nebo poznáte, proč vás nebaví. Jmenuji se Aron Field. Asi 10 let jsem cvičil taekwon-do stejně jako jsem vášnivě miloval filmy, což mě dovedlo k cvičení bojové choreografie ve volném čase.

V současné době jsem studentem v L.A., což znamená, že jsem za poslední dobu viděl hodně filmů. Až moc. Jsem na mizině. Filmy jsou tu drahé.

Ale zpět k tématu. Akční a bojové scény. Než začnu, chci abyste si zapamatovali, že když vás něco baví, potom se to povedlo. Lidi můžou nadávat na filmy Michaela Baye jak se jim zlíbí, ale stejně vydělávají miliony.

Dnes se nebudu soustředit na to, co scénu dělá špatnou, ale spíše na to, co dělá ty dobré dobrými. Myslím si, že důvod, proč akce hodně lidem uleví, je, že jde o zmatek. O přestávku od světského života a rutiny. A vkročení do světa, kde se může stát kdykoliv cokoliv.

A proto si myslím, že jedna z nejdůležitějších schopností pro režírování a choreografování akce je zvládnutí tohoto chaosu. Existuje plno jiných, ale myslím si, že zjistíte, že každá dobrá bojová scéna nějak toto využívá.

Na to, jak vnímáme tento chaos jako diváci, má přímý vliv to, z čího pohledu režisér chce, aby to diváci viděli. Je to z pohledu profi zabijáka, přičemž bychom se měli cítit, jakože má situaci pod kontrolou, nebo z pohledu průměrného vysokoškolského studenta popoháněného burácejícím soubojem obřích robotů?

V tomto případě je možná dobré, když se jako diváci cítíme dezorientovaní ve víru pohybu. Jelikož už brzy vyjde druhý díl, chci se dnes zaměřit na film Kingsman: Tajná služba. Konkrétně na bitku v kostele a na to, co dělá tuto scénu tak výbornou.

Takže co dělá z té kostelové scény tak výjimečný okamžik? Je to drsňácký soundtrack v podobě písně Free Bird od Lynyrd Skynyrd? Dlouhý záběr, který vás provede celou scénou? Nebo je to něco jiného? Varování: spoiler! Je to vše výše uvedené.

Začněme tím očividným, písní Free Bird. Ve scénách, jako je tahle, se podceňuje význam hudby nebo její nedostatek nebo cokoliv z toho. Očividně jedny z nejikoničtějších momentů filmových scén mají jedny z nejikoničtějších skladeb. Nové filmy jako Baby Driver: Mnohokrát vám děkuji dámy a pánové, právě teď vám musím říct o...

Nebo dokonce LEGO Batman film s nimi odvedly výbornou práci. Právě jsem napsal song o tom, kolikrát ti nakopu zadek. Zamyslete se nad scénami, jako jsou tyto, a oproti tomu si zkuste vzpomenout na bojovou scénu z filmu jako Avengers.

Je tu nepochybně pár úžasných momentů, ale jsou doprovázeny méně než ikonickým nebo zajímavým hudebním podkresem. Po odchodu z kina jsem se přistihl chválit marvelovky obecně spíše než jednotlivě. Páni, tahle newyorská scéna v Avengers byla skvělá. Oproti tomu se mi třeba ve filmu Baby Driver, líbilo, jak to v té uličce stočil o 180 tam a o 180 zpátky.

Ale zpět k Free Bird. Free Bird je zmatená písnička. Její začátek zní jako balada a pomalu přechází do drsňácké rockové melodie. S pár hustými sóly. Takže když Colin Firth vytáhne zbraň a poprvé vystřelí, právě jste připraveni na song, který se ponoří do akce hlavou napřed.

Kurva! Je mi na nic. Nemůžu se na to dívat. Pojďme! Od teď se budeme bavit o dlouhých záběrech.

Dlouhý záběr není synonymum dobré akce. Můžete mít super akci bez něj... nebo můžete mít špatnou akci s ním. Podívejte se na filmy jako John Wick, které záběr oddálí a ukážou vám plynule celou scénu. Vidíme, co přijde a jak si s tím náš hrdina poradí.

Nebo tu jsou filmy jako Bourne, které záběr přiblíží a rytmicky sestříhají. Časté skrývání a rozdávání úderů v záběrech. Stejně jako odhalování informace, jakmile ji postava objeví. Střih na postavu nacházející pero. Střih na postavu s perem... asi už chápete.

Obě tyto techniky fungují a můžou být použity k různým účelům, ale na scéně v kostele je zajímavé to, že si vzala něco z obou přístupů. Velká část scény se odehrává v reálném čase. Je to jako sledovat Bruce Leeho bojovat při vědomí, že se to opravdu děje, protože zde nejsou střihy, sekvence běží pořád dál.

Ale ta boží věc je, že se můžeme dostat do intenzivního a osobního spojení jako ve filmu Bourne. Přiblížíme se, zatímco stále udržujeme iluzi probíhající akce. Tak jak to udělali? No, střihli.

Podobně jako ve filmu Birdman jsou tu tuny střihů v sekvenci. Ať už je to mlácení rukama, výstřely, přiblížení nebo překrytí čoček.. Je tu plno možností, jak tyto střihy nakopnout. Kvůli kombinaci iluze jednoho záběru stejně jako blízkého a osobního úhlu pohledu dostáváme to nejlepší z obou světů.

Nejen že se naše postava probojovává sekvencí s úžasnou choreografií kvůli vynahrazení dlouhého záběru, ale můžeme se také ponořit do středu dění s pocitem, že jsme součástí akce. Vidíme přicházející hrozby pouze, když je vidí Harry.

Vidíme nové zbraně stejně jako Harry. Potom můžeme mluvit o pohybu kamery. Jeden z hlavních důvodu, proč nám tato scéna připadá tak hustá, je, že si připadáme hustí, když se na ni díváme. Akční scény ve filmu Kingsman jsou velmi pohyblivé a nabuzené, což znamená, že je kamera tažena pohybem postav.

Ať už to je úder pěstí nebo odhození, vypadá to, jako by kamera byla svázána s tím, na koho se díváme. Když Colin Firth leze po kostelních lavicích, lezeme s ním. Když složí někoho na zem, spadneme s ním.

Jsme schopni řídit kostelní chaos z pohledu zkušeného Kingsmana. Cítíme se, jako bychom běželi po jeho boku, protože to je přesně to, co dělá ve scéně kamera. I když vystřihneme vnější postavy jako Merlina, dívají se přímo na ono dění, z pohledu první osoby přímo na chaos.

Díky kombinaci těchto technik stejně jako mnoha jiných vytváří Kingsman ikonickou scénu, která mě opravdu ohromila. Znova, tohle je jen pár věcí, které dělají akci skvělou. Filmy, kterým chybí šmrnc, jsou ty, které předpokládají, že akce není nic víc než zbraně a husté údery.

Teď ještě jednou, Jsem Aaron Field a děkuji vám za pozornost.