Plány jsou odsouzeny k neúspěchu

4. září 1914 Po měsíci bojů věděly evropské
národy, že toto je nový typ války s dosud nevídaným krveprolitím
a technologie a logistika moderní války s sebou přinesly celou řadu neznámých
problémů, zvláště když se válka stávala globální záležitostí a začínalo
jít o opravdovou světovou válku. Jmenuji se Indy Neidell
a tohle je Velká válka. Takto vypadalo bojiště
na začátku šestého týdne. Ruská armáda byla pozoruhodně
zničena v bitvě o Tannenberg.

Britové a Francouzi utíkali
k Paříži, kde se chtěli přeskupit, s Němci v patách,
a celý svět nyní mluvil o německých a rakouských popravách
civilistů na okupovaných územích. Tradiční válka s sebou nese
vždy celou řadu problémů, že? Doprava, zásoby a komunikace
nikdy dobře nefungovaly a první světová válka nebyla výjimkou, ale začínáme vidět,
že i nejlépe promyšlené plány mohlo zničit prakticky cokoliv.

Pojďme se podívat na východ. Ruská armáda sice utrpěla
katastrofální porážku proti Německu, ale vedla si mnohem lépe
v boji proti Rakousku-Uhersku. Rusové přečíslili říši
zhruba v poměru 750 000:500 000 a měli ještě větší převahu
v dělostřelectvu a kulometech. Rakousko-Uhersko vybojovalo
proti Rusku dvě rychlá vítězství, ale potom to šlo z kopce. Rakouský vrchní velitel
Conrad von Hotzendorf byl až příliš sebevědomý
a vymyslel komplikovaný plán, který počítal s ruským postupem na jihu
a poté by se je pokusil obklíčit ze severu.

Hotzendorf byl jeden z největších
rakouských vojenských štváčů a snil o zářné říši rozprostírající se
k Africe a Blízkému východu, ale ve skutečnosti to byl příšerný generál. Ignoroval fakt, že Rusové
na severu přivážely početné posily a 1. září začali nad Conradem vítězit
s dvojnásobným počtem mužů, než měli Rakušané. Rusové dobyli Lvov, jedno
z největších měst říše, 3.

září a Rakušané byli
donuceni ustoupit k úpatí Karpat. Rakousko-Uhersku bylo prozatím
ve stavu neustálé vojenské katastrofy, zejména kvůli dlouhé
frontové linii, ale také kvůli neschopnosti. To se nezmění, ale bylo zde
mnoho nepředvídatelných problémů a jedním z nich byl jazyk. V rakouské armádě
bojovaly všechny národy říše. Maďaři, Češi, Bosňané
a mnoho dalších a jednotky z jedné části říše
opakovaně útočily na jiné, protože si je kvůli
neznámému jazyku pletli s Rusy.

A Slované prostě dezertovali,
protože byli nuceni bojovat proti jiným Slovanům, a někdy se dokonce
přidali k ruské armádě. Ve východní Evropě
byly také rozlehlé neobydlené pláně a jednotky se ztrácely,
někdy i na celé dny, a jen najít nepřítele
byl skličující úkol. Rusko však mělo své vlastní problémy. Navzdory nekonečné zásobě mužů
si mohlo dovolit nasytit a obléci jen zlomek z nich, takže jste se mohli chtít
vyhnout naverbování z několika důvodů.

Například pokud jste
byli živitelem rodiny. Takže na začátku srpna
se oženily dva miliony Rusů, což by bylo vtipné,
kdyby ostatní neumírali. Problémy moderní války, i když
odlišné, byly vidět i na západě. Britové a Francouzi začali ustupovat. Britský velitel John French
zvažoval ústup až za Paříž, a když se dověděl,
že padla poslední belgická pevnost, pomyslel na útěk
až k St.

Nazaire na pobřeží Atlantiku. Svými spojenci ve skutečnosti jen pohrdal. Zvláště jeho protějškem,
francouzským generálem Lanzerackem. Velitel French řekl,
že Francouzi nejsou lidmi, se kterými by chtěl i nadále bojovat.
Což je šílené! Šli spolu do války! Byli to spojenci. Ale ústup byl dobře zorganizovaný. Neztratili žádná děla
a nikdy nehrozilo riziko obklíčení. Částečně za to mohla velká
francouzská výhoda – jejich železniční systém.

Mohli přemisťovat jednotky rychleji,
než je Němci stačili pronásledovat pěšky. A pronásledovat
nepřítele pěšky museli často. Automobil byl poměrně nový výtvor
a Němcům se ten měsíc tisíce aut rozbily. Belgičané samozřejmě své železnice sabotovali
a Němcům zabere týdny znovu je zprovoznit. Němci neměli problémy jen s auty,
ale také velké problémy s koňmi, kteří umírali hladem a vyčerpáním,
ale které byli třeba pro tažení těžkých zbraní. Německé armády pokračovaly
ve Schlieffenově plánu, ale to se 2.

září změnilo. Namísto aby šli na západ od Paříže,
byli dobrou obranou zahnáni na východ. Další německá armáda byla zastavena
Lanzerackem u Guise a donucena zamířit na jihovýchod,
zatímco druhá armáda čelila silnému britskému odporu
a od celého plánu se upustilo. Lanzerack byl velice opatrný generál,
a přesto, že mu jeho nadřízení opakovaně nařídili provádět při ústupu protiútoky,
řekl, že tak neučiní, protože chce počkat na otevřenou krajinu,
aby mohl použít dělostřelectvo. Nakonec i přes jeho úspěšné
zastavení Němců byl Lanzerack zbaven velení, protože byl příliš opatrný.

To potěšilo britského velitele Frenche,
ale naopak ho nepotěšil příjezd samotného lorda Kitchenera,
který byl britským ministrem války a který na konci srpna přicestoval
v uniformě polního maršála, aby se osobně setkal s Frenchem
a řekl mu, aby sakra začal spolupracovat se svými spojenci
a neustupoval do bezpečí. Britské jednotky tak zůstaly poblíž Paříže. Schlieffenův plán mohl uspět,
kdyby Moltke neposlal tolik jednotek na jiná bojiště.

Odvolal jednotky pro boj s Rusy,
do Antverp, k pevnosti Namur a tak dále. Ale to je válka. A tak jak se jeho armáda blížila k Paříži,
byla početně slabší než Francouzi a Britové a měla také méně munice. Jak vidíte,
nikdo neměl na růžích ustláno. Tento týden se ale něco změnilo. Z čistě evropské války
se stávala skutečně světová válka.

Japonsko a Británie
byly v alianci od roku 1902 a v půlce srpna Japonsko požadovalo,
aby Němci stáhli své válečné lodě z japonských a čínských vod
a vzdali se přístavu Čching-tao. 23. srpna vyhlásilo Japonsko
válku Německu a 23 000 japonských vojáků začalo 2. září přístav Čching-tao obléhat,
což trvalo celý podzim. Císař Vilém řekl: "Bylo by větší hanbou přenechat
Čching-tao Japoncům, než Berlín Rusům." Řekl hodně takových věcí.

Do války se zapojil i Nový Zéland,
který 29. srpna začal okupovat německou Samou, aby se tak zmocnil německé rádiové
stanice, kterých bylo v Pacifiku několik. Samou obsadili bez boje,
ale válka se tak dostala i do Pacifiku. Nešlo však o první obsazení
německé kolonie v této válce. Togo se vzdalo
Francouzům a Britům o tři dny dříve. A situace byla nebezpečná
také pro samotné Britské ostrovy. Protože byla celá profesionální
armáda poslána do Belgie, a Němci měli dostatek mužů
pro vylodění v jižní Anglii, vyvstaly obavy z námořní invaze,
a s trochou štěstí by invazní síla mohla oklamat Britské námořnictvo,
ale 28.

srpna byly tři německé křižníky potopeny Britským námořnictvem
u Helgoland a obavy z invaze byly pryč. Toto byla první námořní bitva války
a jak všichni víte, k té poslední je ještě daleko. Takže nyní máme skutečnou
světovou válku odehrávající se na třech kontinentech, která přináší
spoustu nových problémů moderní války, a přesto, že je mnoho z nich spojeno
s dopravou, komunikací, zásobami a dokonce jazykem, vyskytují se v měřítku jako nikdy předtím a stejně jako si všechny problémy
ve válce žádají lidské životy, budeme svědky milionů mrtvých,
jak se národy budou snažit adaptovat na válku ve 20.

století. Uvidíme se zase za týden.