Putinův palác

V srpnu 2020 byl na příkaz Vladimira Putina Navalnyj otráven chemikálií Novičokem. Přežil, vrátil se do Ruska a byl zatčen na letišti. 18. ledna 2021 soud neoprávněně zatkl Alexeje Navalného a poslal ho do vězení. Navalnyj po mnoho let bojoval za naše práva. Nyní je náš čas bojovat za něj. 23.



ledna, 14:00 Hlavní ulice našich měst. Vyjděte do ulic. Nestůjte stranou. Ahoj, tady Navalnyj. Přišli jsme s tímto vyšetřováním, když jsem byl na intenzivní péči, ale shodli jsme se, že ho zveřejníme po mém návratu domů do Ruska, do Moskvy, protože jsme nechtěli, aby si hlavní hrdina tohoto filmu myslel, že se ho bojíme. A že mluvím o jeho nejhorším tajemství, když jsem za hranicemi. Jedním z diváků je oddaný obdivovatel naší práce, na jehož příkaz jsem byl otráven, Vladimir Putin.



Rozhodně nás nyní sleduje a jeho srdce se plní nostalgií. Toto není jen vyšetřování, ale v jistém smyslu i psychologický portrét. Chtěl jsem pochopit, jak se běžný sovětský důstojník mohl změnit v šílence posedlého penězi a luxusem, který je schopen zničit celou zemi a zabíjet jen proto, aby se jeho truhly plnily zlatem.



Proto se nacházíme na velmi symbolickém místě pro začátek našeho filmu. Jsem v Drážďanech a v tomto nenápadném paneláku se začala tvořit korupční schémata mezi těmi, kteří později zorganizovali největší krádež v historii Ruska. Prostě ukradli národní bohatství. Jejich vůdce, třiatřicetiletý Putin, budoucí nejbohatší muž světa, žil zde. Tehdy bylo vše prosté, úroveň jeho ohavností sotva odpovídala výšce této budovy.



Vladimir Vladimirovič byl zaměstnán tím, jak využít svou oficiální pozici, aby sehnal magnetofon z dovozu. Ale v principu se metody v jeho okruhu zástupců nezměnily. Je to stejné. Tehdy je zajímaly magnetofony, dnes jsou to obří státní podniky. Seděli na ceremoniálech a četli proslovy. V tehdejších dobách uctívali tatíčka Lenina a přísahali věrnost ideálům komunismu, ale dnes se křižují v kostelech a učí nás spiritualitě a konzervatismu.



Dnes uvidíme to, co mělo být nemožné spatřit zblízka. Zajdeme tam, kam nikdo nesmí. Navštívíme Putinův palác a na vlastní oči uvidíme, že se tento muž v honbě za luxusem a bohatstvím naprosto zbláznil. Poznáme, jak a za čí peníze je tento luxus financován. A jak byl během posledních 15 let dán největší úplatek v dějinách a postavil se za něj nejdražší palác na světě.



Rosněfť Palác pro Putina Putin, nižší důstojník KGB, který se dnes vydává za velkého špiona, přišel do Drážďan v roce 1985. Páni, rozvědčík! Chce, abychom ho viděli jako super tajného agenta. Ve skutečnosti byl obyčejný zaměstnanec na oficiálním úřadě KGB ve východním Německu, spojenci Sovětského svazu, žádný tajný agent.



Budova KGB v Drážďanech Dnešní propagandisté rádi romantizují toto období Putinova života a tvrdí, že infiltroval nepřátelské doupě. Ve skutečnosti žil na pohodlném místečku, kde se s několika podobnými lenochy účastnili stranických schůzí a obdarovávali se suvenýry. Tak jako dnes. 21.



listopadu 1987. Ustrojený Putin, věřte tomu nebo ne, na plese bratrů ve zbrani. Tato akce oslavovala přátelství mezi KGB a Stasi, Velkou říjnovou revoluci a nevyhnutelné vítězství socialismu ve světě. Toho dne byl Putin vyznamenán zlatým odznakem, symbolem družby mezi Německem a Sovětským svazem. Družba se Sovětským svazem se stala potřebou v srdci každého občana NDR. Dnes můžete tuto „vzácnost“ pořídit za 3 eura na internetu.



Toho večera Putin a jeho kolegové četli dlouhé proslovy, pili sovětský koňak, sledovali projekce a natřásali se pýchou a oddaností ideám marxismu-leninismu. Za necelé dva roky po nich nezůstane ani stopa. Berlínská zeď bude zničena. Východní Německo, úřady Stasi i KGB přestanou existovat. Systém lží a represí se zhroutil, ale zanechal po sobě velmi důležité dědictví: Archivy.



Archiv dokumentů Stasi, drážďanská pobočka Navzdory svým snům a očekáváním Putin selhal. V Drážďanech neudělal kariéru, ani nezbohatl. Na druhou stranu poznal lidi, ze kterých se později stanou jeho hlavní kasičky. Nasadil jsem si bílé rukavice, pomáhá mi David Schraven, vedoucí německého CORREC TIV. Zde je Putinova složka, pojďme ji prostudovat.



Tuto fotografii jsme již viděli. Vladimir Putin dostává zlatý odznak. Ale ne každý poznal tohoto džentlmena. Toto je Sergej Viktorovič Čemezov, nyní šéf korporace Rostěch. Sloužil společně s Putinem. Takže na této fotografii vidíme dva nejbohatší lidi v Rusku. Putin je nejspíš nejbohatší na světě a Čemezov rozhodně patří mezi pět nejbohatších lidí v naší zemi. Je zde i po třiceti letech, nyní už jako miliardářský státní zaměstnanec.



Je příznačné, jak pečlivě si Němci vše zaznamenávali. Typičtí Němci… Zde je večerní program, ve kterém je psáno, že v 18 hodin večer bude speciální přípitek na počest představitelů hostitelské země. Všichni dostanou jednu sklenici sovětského koňaku. Dále jsou zde všemožné slavnostní proslovy, vychvalování soudruha Lenina, vychvalování socialismu, udělování suvenýrů.



A podle programu začal nejpozději v 19:45 Vladimir Vladimirovič Putin tančit, protože v tento čas byl zahájen tanec. Máme zde dvě knihy fotografií. Tato se opakovaně objevila i v televizi, viděli jste ji mnohokrát. Průkaz Stasi se jménem Putin, Vladimir Vladimirovič. Zde je podobný průkaz s fotografií moc sympatického člověka.



Toto je Nikolaj Petrovič Tokarev. Šéf společnosti Transněfť. Na rozdíl od Čemezova nikdy nepřiznal svou práci pro KGB a v jeho oficiální biografii je mezera 20 let, prý práce v těžařském průmyslu. Tuto mezeru jsme nyní vyplnili. ID těchto průkazů se liší jen o jedno číslo. Zde je další dokument, telefonní seznam Stasi se sekcí „Soudruzi / Přátelé“. Prostudujeme ho.



Podívejte, major Tokarev a major Čemezov mají stejná telefonní čísla. Takže seděli ve stejné kanceláři a zjevně měli stoly vedle sebe. Právě zde v Drážďanech Putin definoval své hlavní životní principy, které se později stanou základem ruského státu. Zaprvé, vždy říkej jedno a dělej druhé. Lež a pokrytectví jsou nejefektivnější metody práce. Zadruhé, korupce je základ důvěry. Tvými hlavními přáteli jsou lidé, kteří s tebou řadu let lhali a podváděli.



A to nejdůležitější? Zatřetí, peněz není nikdy dost. Petrohrad Počátek 90. let, Leningrad. Sami se zamyslete, jak drsným špionem byl Putin v Drážďanech, když byl po návratu do Leningradu poslán na nijak slibné univerzitní místo. Tam pracoval i jeho starý přítel, Nikolaj Jegorov. Málo známý, ovšem klíčový člověk s Putinovou důvěrou. V 70.



letech seděli Jegorov s Putinem ve stejné lavici a byli přátelé. Spolu s ním i dva další Putinovi spolužáci a nejbližší přátelé z této doby, Ilgam Ragimov a Viktor Chmarin. Tehdy je spojovala vášeň pro bojová umění. Pamatujme si je. V roce 1991 Jegorov prokázal Putinovi službu, která navždy změnila život budoucího prezidenta. Doporučil Putina na práci v kanceláři starosty Petrohradu v komisi pro vnější vztahy. Dnes je velmi zábavné vzpomínat na tyto stránky Putinovy biografie.



I on sám rád vzpomíná na zážitky z kolapsu SSSR. Kolaps Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou století. Odsuzuje 90. léta a jelcinismus, demokraty a veškeré jejich okolí nazývá nepřátelskými agenty. Nebudu označovat za gang tu bandu lidí, kteří byli ve vedení v 90. letech. Ale řeknu vám, že naše sociální sféra tehdy zcela zkolabovala.



Obranný průmysl? Ten jsme utratili. Prakticky jsme zničili obranné síly. Oni dovedli zemi do občanské války, do masakru na Kavkazu. A v této době Putin udeřil jako namydlený blesk na práci jednoho z hlavních demokratů této doby, radikálního kritika SSSR, Anatolije Sobčaka. Tak to bylo. Muž, který po celý život snil o penězích, se jich konečně chopil.



Našel si pozici, kde bylo co ukrást. Kde se uplácí. A zde se náš Vladimir Vladimirovič skutečně ukázal. Nejslavnější a nejlépe prozkoumané téma jsou exportní licence. Putin byl zapojen v jejich udělování firmám, které mohly prodávat ropné produkty, dřevo, hliník, měď, bavlnu, jakékoliv suroviny výměnou za jídlo. Doslova: Ropa výměnou za cukr a brambory. Dřevo výměnou za dětské příkrmy. Anatolij Alexandrovič mi řekl, že na Ukrajině bylo právě zakoupeno 2500 tun cukru a připravuje se lodní přeprava do Petrohradu.



Takže jsme si poradili? No… Nebudu říkat hop, dokud nepřeskočím. Putin osobně uděloval licence. A jak se později ukázalo, dával je nastrčeným firmám, které spolupracovaly s ním a s jeho přáteli. Schéma bylo prosté. Suroviny šly ven, nastrčené firmy za ně dostaly zaplaceno a produkty nikdy nedorazily.



Je to naše rodná zem, nejhodnotnější věc, kterou máme. Jedním z hlavních Putinových příjmů byl přístav. Legendární místo, jeden ze symbolů petrohradských banditů. Počátkem 90. let se strategický objekt změnil na teritorium kriminálníků, kde se lidé stříleli, vraždili a neustále o něco bojovali. Přístav kontroloval nejslavnější zločinecký boss té doby, Ilja Traber, přezdívaný Starožitník.



Bandité jsou bandité, ale stále bylo nutné podepsat a vyřešit řadu papírů a povolení. A právě to oficiálně dělal Putin. Formálně zastupoval zájmy státu. Ale fakticky pomáhal těmto banditům s jejich prací v přístavu. Sloužil jejich zájmům a asistoval v kanceláři starosty, kde mohl opravdovým tvrďákům pomáhat s jejich problémy. Příkladem je ropný terminál v přístavu. Traber předsedal vedení, další podíl byl kontrolován hlavou Tambovského gangu, Gennadijem Petrovem.



A Putin? Ten podle vedoucího společnosti Gazprom Něfť, Alexandera Djukova, který byl tehdy vedoucím terminálu, poskytoval projektu „seriózní pomoc a podporu.“ Je očividné, komu dalšímu poskytl Putin seriózní podporu. Terminál dodávek ropných produktů řídil Gennadij Timčenko, budoucí miliardář, hlavní ruský obchodník a jeden z nejslavnějších přátel Putina.



Příjmení mají taková zvláštní. Timčenko… Typičtí Rusové. Myslím, že bych si měl držet odstup. Právě v tomto okamžiku začal příběh úžasně výnosného byznysu s ropnou společností Gunvor. Když se Putin stal prezidentem, 4 z 5 hlavních ropných společností neprodávaly ropu přímo, ale přes švýcarského prostředníka Gunvor. Aniž by Timčenko cokoliv udělal, získal neuvěřitelné peníze. Po celou dobu existence Gunvoru se věřilo, že v něm má Putin skrytý podíl.



I americké ministerstvo financí tvrdilo, že má Putin přístup k penězům Gunvoru. Ale po mnoho let nebylo jasné, na koho je podíl registrován. A náhle se to zjistilo. V Gunvoru byl po celou dobu tajný akcionář, Pjotr Kolbin. Nikdo netušil, odkud se tento podivný akcionář vzal. A jak je možné, aby člověk, který se dle vlastních slov nevěnuje byznysu, mohl mít milionové investice v Gunvoru. Až v roce 2016 novináři odhalili, že Pjotr Kolbin byl Putinovým kamarádem z dětství.



Vyrůstali ve stejné vesnici, chodili spolu na diskotéky, jejich rodiny se znaly. A najednou bylo jasné, že Kolbin po celou dobu jen držel Putinův podíl. Asi si teď říkáte: Počkat, to znamená, že sám Putin dostával úplatky v obálkách? Ano! Jeden z aktérů petrohradského podsvětí v 90. letech, Maxim Frejdzon, řekl v rozhovoru, jak fungovalo schéma s kanceláří starosty Petrohradu.



Když bylo nutné něco formalizovat, museli jít na výbor zahraničních vztahů, vyslechnout ceremoniální řeč o důležitosti ekonomické spolupráce, a pak Putin prostě napsal na papír požadovanou částku na úplatek. Malou sumu, 10 až 20 tisíc dolarů. Tu předal a řekl, že je nutné ji registrovat u jeho asistenta, Alexeje Millera. Alexej Miller nepotřebuje představovat. Téměř 20 let vedl náš národní poklad, společnost Gazprom.



Evidence úplatků mu zjevně jde lépe než řízení státní společnosti. V roce 2008 se Miller chlubil, že se za takových 7 až 8 let Gazrom stane nejdražší společností na světě s kapitalizací přes bilion dolarů. V tom okamžiku měl Gazprom hodnotu 360 miliard. Uběhlo 12 let a kapitalizace Gazpromu je zhruba 70 miliard. Takže hodnota nevyrostla, pětinásobně se zmenšila. Perfektní ukázka práce Putinova týmu. Za své přátele se nestydím.



A teď to nejdůležitější: Příběh úředníka Putina nelze vyprávět bez příběhu banky Rossija. Bez ní by Putin neexistoval. Banku vytvořil Leninův regionální výbor komunistické strany. Ale v roce 1991, kdy komunistická strana i regionální výbory přestaly existovat, starosta Petrohradu Sobčak nařídil reorganizaci této banky, aby vnesl řád do akcií a vytvořil normální komerční strukturu, která by pomohla ekonomice chudobou zasaženého Petrohradu.



A tímto pověřil Putina. Putin uspěl. Pravda, většinu akcionářů nové banky tvořili Putinovi přátelé. V jejich čele byl Jurij Kovalčuk. Ten si získal a dosud udržel místo hlavního akcionáře a manažera. Začátkem 90. let byla Rossija malá banka, kterou řídila kancelář starosty. Dnes jde o obří monstrum, které slouží hlavním představitelům korupce a spravuje Putinovy osobní peníze. Hospodářské správě jsem nařídil převést tam můj plat.



Vše, co Putinův gang nezákonně získal, daroval a ukradl, je zde v bezpečí. Banka má impozantní a symbolické jméno: Rossija. Přestože od doby Putinovy práce na petrohradské radnici uběhlo již 30 let, mnoho z vás tehdy ani nežilo, ale i tak velmi dobře znáte účastníky těchto legendárních událostí. Podívejte se na ročenku jednoho z výborů, které vedl Putin. Na ní je celý tým úplatkářů, kteří se dělili o peníze z obálek, které přijímal Alex Miller.



Medveděv se stal premiérem i prezidentem. Millera dosadili do Gazpromu. Zubkov byl též premiér, nyní je v Gazpromu. Sečin začínal jako sekretář a nosič kufříku, pak se stal ministrem a dnes je šéfem Rosněfti. Připomíná to neoficiální seznam Forbesu. A zde je Čurov. Toho pověřili falšováním voleb, aby nevyhráli kandidáti, kteří by bránili krádežím. Marina Jentalcevová začala vést Putinův protokol.



V sousedních úřadech seděl German Gref ze Sberbank. Kudrin z Účetní komory. Kozak, bývalý ministr, člen prezidentovy kanceláře. A řada dalších. Přes 30 let byli tito činovníci u moci a chtějí nám namluvit, že jsou proti praktikám 90. let. Oni jsou zosobněním toho nejhoršího, co se stalo v 90. letech. Moskva Toto byly staré a dobře známé příběhy, které popsali novináři.



O pár let později, v průběhu Putinovy služby v kanceláři starosty Sobčaka, došlo ke skandálům, parlamentnímu vyšetřování a hlášením o korupci. Noviny psaly o Putinových machinacích. Upřímně řečeno, Putin měl jít do vězení už v roce 1996, když se Sobčakem ztratili moc po prohraných volbách. Putin mimochodem aktivně pracoval v Sobčakově volebním štábu, kde si uvědomil, že férové volby jsou příšerná věc, protože je lze prohrát.



Ale pak se objevili dva strážní andělé, kteří Vladimira Vladimiroviče spasili. Mladší diváci se mohou zeptat těch, kteří si dobře pamatují 90. léta. Kdo byl tehdejším ztělesněním korupce? Garantuji vám, že zazní dvě jména: Pavel Pavlovič Borodin, Jelcinův správce majetku. Všechny noviny psaly o úplatkářství na jeho staveništích. V USA a Švýcarsku, kde operují s biliony dolarů, tam musí být úplně stejné množství zlodějů, pravděpodobně ještě mnohem větší.



O nich nikdo nepíše. A Anatolij Borisovič Čubajs, který nepotřebuje představovat. Právě této dvojici můžeme poděkovat za to, že se Putin od roku 1996 usadil v Kremlu. Nejprve v Hospodářské správě pod Borodinem. Jak víte, Hospodářská správa prezidenta řeší logistické a finanční služby všech ústředních orgánů.



Já dohlédnu na kontrakty a právní činnosti, protože jsem právník. A potom Anatolij Čubajs navrhl do prezidentské kanceláře, a zde cituji: „Silného kandidáta, se kterým pracoval v Petrohradu.“ Tak se Putin dostal do vedení kontrolního oddělení Jelcinovy kanceláře. Je ironií, že hlavní představitelé korupce této doby určovali, kdo by měl být jmenován do pozice inspektora kanceláře.



Kdo bude kontrolovat, ale striktně ignorovat korupci? Zvolili si Putina. Je to má profese, připadá mi zajímavá. Putin získal státní daču a služební auto, ale ve skutečnosti se o jeho životním stylu ví jen málo. Ale našli jsme dobrého svědka této doby, který se přímo účastnil událostí. Bývalou Putinovu ženu, Ljudmilu. V polovině 90.



let se Ljudmila na výletě v Hamburku poznala s Němkou jménem Irene a začaly si dopisovat. Několik let si posílaly ručně psané dopisy, ve kterých Ljudmila detailně popisovala svůj život. Zde jsou tyto dopisy, rok 1996, 1997, 1998. Potom si přestaly psát. Bývalá kamarádka Ljudmily o přátelství dokonce sepsala knihu s názvem „Pikantní přátelství“. V Rusku byla publikována roku 2002, bohužel rychle zmizela z regálů.



Jsou v ní skvělé fotografie dobře rozeznatelných Putinových dcer, tedy žen, jak je on sám nazývá. Zmínil jste jednu ženu, pak druhou… Důkladně jsme prostudovali každé slovo v knize i samotných dopisech. Většinou jde o zcela nezajímavé příběhy o osobních věcech. O počasí, o dětech, o horoskopech. Ale stále je v nich něco důležitého. Zaprvé, místo jejich odeslání. V horní části stránky vidíte telefonní číslo.



Ljudmila je odesílala buď z domova, nebo z místa, které nazývala kanceláří. A tato kancelář byla v petrohradském přístavu. Tomtéž přístavu, který se s Putinovou pomocí stal majetkem zločineckého bosse Iljy Trabera. Co tam dělala jeho žena? Zde je dopis s názvem „Interkommerz Warnig“. Toto je Matthias Warnig, bankéř a bývalý zaměstnanec Stasi, který pracoval s Putinem v Německu a přestěhoval se do Petrohradu jako vedoucí banky Dresner.



Ljudmilinu přítelkyni zaskočilo, jak blízcí si byli Putin s Warnigem. Warnig platil za Ljudmilinu zahraniční léčbu, bral na sebe náklady a organizaci dovolené pro Putinovu rodinu. Rezervace byly na jeho jméno. Toto vše se nazývá družným uplácením. Putin pracuje pro prezidentovu administrativu, německý bankéř a bývalý špion platí jeho rodinné výdaje.



Působí to na mě dojmem toho, co Putin s oblibou označuje jako „cizího agenta“. Nebyli jsme to my, kdo přišel s termínem „cizí agent“. Takový zákon existuje v USA už od 30. let. Myslím, že byl přijat roku 1938 nebo 1939. A funguje skvěle. Warnigovy výdaje za Putinovu rodinu byly splaceny i s úroky.



Dnes je tento člověk výkonný ředitel Nord Streamu, zároveň je člen rady společností Rosněfť, Transněfť, banky Rossija, RUSAL, členem dozorčí rady VTB a administrativní rady švýcarského Gazpromu. Kromě dovolených, ke kterým se vrátíme, je u Putinovy rodiny ihned zřejmá absolutní posedlost nemovitostmi. V té době už měli služební byt v Petrohradu, ale s přesunem do Moskvy trápila Putinovy jen jedna věc: Dostanou od města nový byt a bude jim odebrán ten předchozí?



Ljudmila mrzutě říká, že jejich přátelé Čemezovi už dostali dvoupatrový byt a důkladně popisuje každý jeho metr. Mimochodem zde byl podobný příběh i se Sečinem, o kterém nevíme z dopisů, ale z nedávné knihy o Putinovi. Ta nám popisuje, jak byli Putin se Sečinem přesunuti do služebních bytů po příjezdu do Moskvy. Když Vladimir Vladimirovič přišel za Igorem Ivanovičem, ptal se: Kolik to má čtverečních metrů?



Sečinův byt měl 317 metrů a Putinův byt měl 286 metrů. Sečin to Putinovi pověděl a ten řekl: Gratuluji. Ale prý měl pocit, jako by ho chtěl zastřelit dobře mířenou střelou do hlavy. Po několik dalších týdnů spolu vůbec nepromluvili. Z Ljudmiliných dopisů už víme dost o Putinově životě koncem divokých 90. let. S kým komunikovali, kde byli.



Ljudmila detailně popisovala každou dovolenou. Roku 1996 strávili 6 týdnů v Davosu společně s rodinou Šamalových, s nimiž se za 15 let stali příbuznými. Putinova rodina několikrát ročně nutně cestovala do Francie. V létě odpočívali u moře, v zimě lyžovali. A zde je má oblíbená část. Ljudmila Putinová odhalila typickou Putinovu lež. popsala, jak v létě roku 1998 cestovali na 6 týdnů do Cannes.



Ale 22. července musel Putin přerušit dovolenou a vrátit se do Moskvy. Byl jmenován vedoucím FSB. Důvodně jsme vybrali Vladimira Vladimiroviče Putina. Je to profesionál a člověk se zkušenostmi v celé řadě úkolů, kterým musí FSB čelit. Tato epizoda je popsána i v jediné oficiální biografii Putina. Ovšem podle této verze nešlo o dovolenou v Cannes, ale u Baltského moře. A nebyla zde celá Putinova rodina, jen Ljudmila.



Překvapuje nás degradace a zkorumpování tajných služeb. Ale čemu se divíme, když už v roce 1998 vedl hlavní tajnou službu úředník, jehož rodina žila měsíc a půl v luxusním hotelu ve francouzské Riviéře. Za čí peníze? Je jasné, že šlo o korupci. Je jasné, že jemu podobní zločinci ho dosadili do vedení FSB, aby řešil jejich problémy. Sledujte tyto záběry.



Putin zrovna přiletěl z Francie sedí vedle Kirijenka v den svého jmenování a raduje se z návratu domů. Pro mě je navrácení do bezpečnostního aparátu trochu jako návrat zpět domů. Po jmenování do čela FSB dělal Putin přesně to, co se očekávalo. Pomáhal korupčníkům uniknout spravedlnosti. Tehdejší hlavní prokurátor Skuratov mířil na Jelcinovu rodinu, vinil ji z krádeží a úplatků. K neutralizaci Skuratova zorganizovala FSB celou operaci, jejíž výsledek se objevil ve federální televizi se slavným titulkem: „Muž, který se podobá generálnímu prokurátorovi.“ Teď uvidíte člověka podobného generálnímu prokurátorovi Ruské federace ve společnosti prostitutek.



Varujeme vás, že by se neměli dívat lidé mladší 18 let. Po zveřejnění promluvil i sám Putin a řekl, že tato osoba nevypadá jako Skuratov. To je Skuratov a musí rezignovat. Můj názor je dobře známý.



Shoduje se s názorem prezidenta i premiéra. Skuratov musí rezignovat. A to se stalo. Skuratova odstranili z úřadu, zkorumpovaná Jelcinova rodina byla zachráněna. A co se stalo za 4 měsíce? S vědomím, že nemohou najít nikoho spolehlivějšího a duchem oddanějšího, právě Jelcinova rodina, Tanja a Valja, udělala z Putina příštího následovníka. Nejprve premiéra, poté prezidenta Ruska.



Palác Jakmile Putin upevnil svou moc, podmanil si televizi, soudy a zavedl systém volebních podvodů, začala operace největšího dojení Ruska, která pokračuje dodnes. Každý Putinův přítel dostane kousek. První se usadí v Gazpromu. Druhý začne dojit Rosněfť. Třetí převezme největší stavební projekty. Gang úplatkářů a podvodníků z petrohradského úřadu obsadil všechny klíčové posty a prohlásil se za brilantní manažery a spasitele Ruska.



Ačkoliv se naši hrdinové převlékli a obklopili stovkami stráží, klíčový princip, který se udržoval od 90. let v Petrohradu, zůstával stejný. Chceš krást z rozpočtu a dojit státní majetek? Poděl se s Putinem. Souhlasím, domluveno. Máme dohodu. Jestliže kdysi Putin psal na papírky relativně malé částky v dolarech a Alexej Miller je vybíral, teď začal na papír psát slovo.



A to slovo bylo „palác“. Jde o největší stavební projekt na světě. Nejtajnější a nejstřeženější objekt v Rusku, bez přehánění. Toto není venkovní dům, dača nebo rezidence. Je to celé město, nebo spíše království. Má neproniknutelné ploty, vlastní přístav, stráže, kostel, vlastní řízený přístup, bezletovou zónu i hraniční kontrolu.



Vlastně jde o oddělený stát uvnitř Ruska. A v tomto státě je jediný a nenahraditelný vládce. Putin. Říkáte si, že jste o paláci už slyšeli. Víte, že se stavěl pro Putina, ale když se celý příběh odhalil, stavba byla zastavena a palác odkoupil nějaký podnikatel. Vyprávíte nám starý příběh. Mýlíte se.



Tento příběh nikdo nezná. Zaprvé, neumíte si představit skutečnou velikost paláce. Zadruhé, žádný prodej se nekonal. Je to právnická iluze, vytvořená skrze falešné smluvní dohody a aktivní mediální kampaň. Jediným skutečným vlastníkem slavného paláce od začátku až do současnosti je Vladimir Vladimirovič Putin. A nakonec, při pohledu dovnitř pochopíte, že ruský prezident není psychicky zdravý.



Je posedlý bohatstvím a luxusem. Umíte si představit Monacké knížectví? Jde o malou, ale oddělenou zemi. Tato nemovitost má velikost jako 39 Monackých knížectví. Byla vytvořena tak, aby se k ní nedalo dostat po zemi, po moři ani letecky. Tisíce místních pracovníků mají zakázaný dokonce i mobilní telefon s kamerou. Automobily jsou kontrolovány na několika stanovištích zrcadly a kamerovými zastávkami, prohledávají se kufry i přihrádky.



Ale my se tam dostaneme. Co to je, zbláznili jste se? Mnoho let jsme vám ukazovali majetek zkorumpovaných úředníků ze vzduchu a zvenčí. Ale dnes uvidíte palác nejzkorumpovanějšího úředníka zevnitř. Kromě prohlídky královských komnat, na kterou se jistě těšíte, zjistíte i to, že Putinův palác není pouze dům, ale navíc i 7800 hektarů půdy, dále téměř 300 hektarů vinic na čtyřech různých místech.



Zámeček, vinné sklepy, ústřičné farmy a nekonečný luxus. Povím vám, odkud se palác vzal, za čí peníze se stavěl a za čí peníze vzniká i v současnosti. Jdeme na to. Ahoj všichni, jsem Georgij Alburov. Jak vidíte, jsme tak trochu v neobvyklém prostředí.



Nacházíme se v Krasnodarském kraji na pobřeží Černého moře, tedy asi 3 kilometry od slavného Putinova paláce. Naše cesta sem byla podivná. Měnili jsme lístky, dostali jsme se na špatnou zastávku, měnili jsme SIM karty i telefony. Provedli jsme úplnou speciální operaci. To vše proto, aby nás nepronásledovala policie, důstojníci FSB ani pracovníci centra E, kteří nás sledují, kdykoliv se objevíme v Krasnodarsku.



A povedlo se nám to. Právě se nacházíme několik stovek kilometrů od pobřeží a ani jeden policista v okruhu desítek kilometrů neví, co tu děláme. To je úžasné, protože teď vypustíme dron a natočíme pro vás legendární záběry Putinova paláce, které z dronu zatím nikdo neviděl. Je tak tajný, že ho střeží Federální služba ochrany. Všichni tvrdí, že není možné ho natočit.



Taky jsme si to mysleli, ale pak jsme to zkusili. Nepovedlo se, tak jsme to zkusili znovu, celkem čtyřikrát, ale jednou se zadařilo. Představujeme vám nejutajenější palác v Rusku, Putinův palác u Gelendžiku. Přímo před vámi, největší soukromá obytná budova v Rusku s úředně potvrzenou plochou 17 691 metrů čtverečních.



A není ho ani s čím srovnávat, nejluxusnější domy v Rubljovce jsou několikanásobně menší. Je to nový Versailles, nový Zimní palác, vskutku majestátní místo. Zatím můžeme vše obdivovat jen zdálky, ale dostaneme se blíž a všechno uvidíte detailněji. Tak, ale co se tam děje? Jakási modrá plachta, zabedněná okna, zakrytý bazén, stavební materiál se válí na zemi, pobíhají zde sotva znatelní dělníci.



Co se děje? Jak to, že se tu staví, když na snímcích před šesti lety bylo vidět, že je palác hotový? Stavebníci nám to prozradili. Všechno bylo opravdu hotové už před lety, ale pak nastala katastrofa. Jmenuje se plíseň. A nedbalost. Palác byl navržen s chybami, ventilace nefungovala, strop prosakoval a všude bylo vlhko.



Takže bylo rozhodnuto všechno předělat. Úplně všechno. Strhlo se obložení, mramory, všechno cenné se vyneslo ven, miliardy se doslova spláchly do záchodu a začalo se znovu. Pro Putina je to plýtvání a zdroj migrén, ale pro nás příležitost prohlédnout si jeho palác. Na rekonstrukci se podílelo mnoho lidí a někteří nám velice rádi popsali každý metr tohoto kolosálního projektu. Například arboretum se vzácnými a jedinečnými stromy.



A rostlinám, kterým zdejší klima nesvědčí, slouží samostatně stojící skleník o rozloze 2 500 m². O všechny stromy a rostliny na pozemku se neustále stará zhruba čtyřicet zahradníků. Letíme dál a vidíme živý plot a v něm sochy. Škoda, že nevíme jaké. Možná památník patrona, svatého Jelcina, možná Ljoši Millera s obálkou Gazpromu.



Nebo třeba busta bohyně zlodějů nebo sochařská kompozice „Tyto ženy“. Tady máme další významný objekt, kostel. Není to chrám ministerstva obrany, ale nevypadá ani moc pravoslavně. Pár stavebních přívěsů, zde asi žijí dělníci. Tady obrovský most, 80 metrů dlouhý. V jakémkoli ruském kraji by jeho otevření byla událost roku, ale tady vede pouze k Čajovému domku. Napravo vidíme dva heliporty.



Divné, předtím byly tři. Jeden odstranili a navršili tam pahorek. Takový zvláštní kopeček s několika vjezdy. Dlouho jsme dumali nad tím, co tam je, až jsme na satelitních snímcích našli vnitřek tohoto kopce. Obdélník s oblými kraji o rozměrech 56 na 26 metrů. To je hokejové kluziště! Opravdu, kdo by chtěl palác, kde se nedá hrát hokej!



To je úplně poprvé, co vidíme podzemní hokejovou arénu, poznáte na ní bunkrový styl majitele, je rád pod zemí. Možná si sebe představuje jako trpaslíka z Pána prstenů, co střeží svůj poklad. Dodavatelé nám potvrdili, že opravdu vybudovali hokejovou arenu pod zemí o výšce pětipodlažní budovy. Trochu v šoku letíme dál k části paláce, kde je zajišťován jeho provoz. Vidíme budovu na ploše 200 m² s věží a klimatizací.



Vede k ní ropovod, který nebyl zakreslen v projektech, a z ní proudí síť dodávek tepla. Takže to je taková kotelna. Ten obří stožár opodál zajišťuje spojení. Je to základna mobilních operátorů a antén pro vládní komunikaci. Vzadu si všimněte soukromé čerpací stanice. Tady je několik obytných budov a komplex garáží. Napravo ubytování zaměstnanců, těch nižších kategorií, ochranky a stavebních dělníků.



A vedle je mozek celého komplexu, budova ústředí. Zde pracují hlavní správci. Trochu zatočíme a pokocháme se výhledem, který se tu nabízí. Krása. Předtím si ho užíval jen Putin z helikoptéry. Teď můžete i vy. Proletíme k zadní části paláce k dalším budovám. To je ale kolosální plot, ten nepřeleze žádný lupič.



Napravo je ta budova, kvůli které se stavěl 80metrový most, Dům pro hosty neboli Čajový domek na ploše 2 500 m². A tady je ten nešťastný amfiteátr. Tento jednoduchý objekt se celé roky neustále přestavuje. Majitel paláce očividně stále není spokojen. Možná má být na gladiátorské boje Sečina a Čemezovova. Možná si cellista Roldugin stěžoval na akustiku, můžeme jen hádat.



Ale dělníky se to tu stále hemží. Odletíme trochu dál. Ale jak sejít na pláž? Oblečete plavky, nazujete ploutve, ale jak sejdete dolů? Tady je speciální vchod do tunelu, který prorazili stavitelé metra. Je to unikátní konstrukce, která slouží jako přístup k moři, ale i jako úkryt v případě války nebo napadení obyvateli Gelendžiku.



A tunel skrývá malé tajemství, které nám prozradil jeden ze stavitelů paláce. Vidíte tyto dveře? Na této fotografii jsou vidět lépe, A tady je to místo v nákresu tunelu. To je, přátelé, degustační místnost, speciálně zamaskovaná jako část hory.



Ve skutečnosti je to obrovské okno s nejlepším výhledem na moře. Zde si vychutnáte sklenku vína a, co je pro našeho vládce nejdůležitější, není to nějaký balkón, kde by byl pořád v ohrožení, ale velice bezpečné místo v podzemí, kde vás nikdo neohrozí. A teď něco, co nelze ukázat dronem, měřítko. Prolétali jsme tady, nad ohromným palácovým komplexem o rozloze 68 hektarů.



Ale ve skutečnosti je pozemek paláce stokrát větší. Tento pozemek s lesy a horami na ploše 7 000 hektarů, 70 milionů m², patří FSB. A v září 2020 byl až do roku 2068 předán do nájmu společnosti, která palác vlastní. Víte proč? Za účelem provádění výzkumu a vzdělávací činnosti. Ale ve skutečnosti jediný důvod k pronájmu tak gigantického pozemku, který je třiapůlkrát větší než sousední Gelendžik, je vytvoření určitého nárazníku okolo Putinova paláce, aby nikdo nemohl procházet tím krásným místem nebo se přiblížit k plotu tohoto tajemného objektu.



A nejen na souši. Pokud chcete vyrazit na moře na nafukovacím člunu nebo jachtě, musíte postupovat podle pokynů, zavolat na místní oddělení FSB a informovat je o vašich plánech.



Pouhá formalita. Rybařit a plavat můžete kdekoli, ale ne zde. Dobrý den, ano. - Šťastný nový rok! - Šťastný nový rok. Vy budete chtít plout kolem Krinici nebo chcete rybařit tady v okolí Praskovejevky? No, chtěli bychom plout z Džanchotu do Krinici, okolo téhle oblasti. Tak v tom případě vás musíme požádat.



Znáte mys Idokopas? Asi ano, ten za skálou Parus? Ano, za tou skálou Parus je velký mys a ten musíte objet ve vzdálenosti míle. Míle? Ano. Rozumím. Tam byla nějaká nehoda nebo? Ne, to je jen naše žádost, abyste toto území objeli o míli. Až tam poplujete, dodržujte prosím tuto vzdálenost. A můžu ještě, s tím Idokopasem je to takhle vždy - nebo jen v určité dny?



- Ano. Vždy. Chápu. Potřebujeme tedy povolení dalších oddělení? FSO? - Nevíte? - Samozřejmě. A ta žádost má být písemně nebo stačí po telefonu nebo osobně? To se mě neptejte. Aha. Chápu, tak… My ta povolení vůbec nevydáváme.



Takže kvůli Putinově dače musí rybáři plout dva kilometry od břehu. To vše proto, aby někdo náhodou nezahlédl zblízka, co stojí na mysu Idokopas. A blíž dače se nedostanete ani ze vzduchu, nad ní je oficiální bezpilotní zóna URP116 Stejně jako nad jadernými elektrárnami nebo tajnými vojenskými základnami. Nařízení ministerstva dopravy uvádí adresu a telefon osob odpovědných za zónu. Vygooglíme si adresu, za bezpilotní zónu nad Putinovým palácem odpovídá buď e-shop Šustrik anebo ředitelství FSB Krasnodarského kraje.



Proč by FSB zřizovala bezpilotní zónu nad soukromým palácem? Jediná možná odpověď je, že palác patří té osobě, za jejíž bezpečnost FSB zodpovídá. Je to pro mě velice důležité. Už jsem říkal, že bez toho nemohu pracovat. „Jak se jim to podařilo utajit před celou zemí?“, zlobí se každý normální člověk.



Podzemní hokejové stadiony, tunely zavrtané v hoře, to je kolosální práce a neméně kolosální částka. Někdo to musel zaplatit, ne? Přesně. My jsme všechno vypátrali a teď vám to prozradíme. Vrátíme se zpět do minulosti kde jsme předtím skončili, do roku 2005. Putin zrovna zahájil druhé období. Na místě paláce je pole nebo spíš hora. Vedoucí prezidentského úřadu a Putinův přítel Vladimir Kožin, podepisuje investiční smlouvu na stavbu Dětského celoročního sportovního a ozdravného tábora.



Podle smlouvy stavbu realizuje úřad prezidenta a investor, společnost Lirus. Samozřejmě nehodlali stavět žádný tábor, stále to opakuji, Putin pokaždé lže. V roce 2005 si pod zástěrkou tábora začal budovat daču.



Řekneme jedno a uděláme druhé. Ve společnosti Lirus byli tři akcionáři, Nikolaj Šamalov, rodinný přítel, s nimž Putin roku 1996 strávil šest týdnů v Davosu a jehož syn se stane Putinovým zetěm. A další dva, vysloužilý plukovník KGB Dmitrij Gorelov a podnikatel Sergej Kolesnikov. Proč se náhle rozhodli postavit dětský tábor poblíž Gelendžiku?



Jeden z nich nám všechno řekl. Okolo roku 2005 nebo 2006 SERGEJ KOLESNIKOV vznikl takový nápad, proč nepostavit menší domek u pobřeží Černého moře. Tak… Úřad prezidenta není navěky a už se blíží konec…



Že bude muset odejít, tak aby mu zbylo něco na důchod. Všechno prodiskutoval se Šamalovem, s Kožinem, vedoucím Oddělení pro prezidentské záležitosti. Kožin mu ukázal celý pozemek, byl u podpisu dohody o jeho přidělení. A ten malinký domek pak najednou… začal připomínat nějaký ohromný palác.



Sergej Kolesnikov roku 2010 zveřejnil otevřený dopis, v němž vyzval prezidenta Medveděva, aby zastavil Putinovu korupci. Kolesnikov jako osoba zainteresovaná v projektu výstavby paláce prozradil úplně vše: Kde se co staví, za čí peníze a pod jakým jménem, veškeré machinace s offshorovými firmami, akciemi na majitele. Zveřejnil dokumenty, účetní knihy, smlouvy, publikoval audio nahrávky sporů mezi stavebníky a investory.



K tomu došlo před 10 lety a od té doby pravděpodobně neunikly žádné informace takového rozsahu a spolehlivosti. Podstata je následující, Kolesnikov s Gorelovovem založili na začátku 90. let firmu Petromed. V této společnosti měl podíl i úřad starosty Petrohradu a jak už víme, zájmy města v těchto firmách hájil Vladimir Putin. Takže Putin, Kolesnikov a Gorelov se navzájem znali dlouhé roky.



Na začátku roku 2000 do Petromedu vstoupil Nikolaj Šamalov, na osobní pozvání od Putina, nově zvoleného prezidenta, který si chtěl něco vydělat. Návrh byl stejně jako všechno, s čím Putin přichází, zkorumpovaný. Je to vtipné vzhledem k tomu, že poté, co se stal prezidentem, Putin veřejně ohlásil boj proti oligarchům. V naší zemi byli oligarchové představiteli velkých podniků, kteří tajně, za zády společnosti, zkoušeli ovlivňovat politická rozhodnutí.



Takové skupiny lidí nesmí existovat. Byl to opravdu boj na život a na smrt, uvidíte sami. Dohodli se, že oligarchové jako Abramovič nebo Mordašov pošlou peníze Petromedu, který je utratí za medicínu, modernizaci nemocnic a nákup vybavení.



Ale! Část dohody uváděla, že 35 % darované částky poputuje do speciální offshorové firmy s akciemi na majitele, bez uvedeného jména vlastníka a firma bude kohokoli, kdo přinese dokument. Předložil těmto oligarchům nabídku… účasti v nějakém charitativním programu. Například, program dodávek zdravotnického vybavení.



Byla… Šamalov zavedl podmínku, že 35 procent těchto dodávek bude třeba, abych tak řekl, uschovat. A potom, a toto je velice důležité, nikdy na začátku, když jsme se rozhodovali, nepřišla ani jednou řeč na paláce, na žádnou hotovost a tak dále.



Tyto peníze byly určené na investiční projekty v Rusku… na výrobu zdravotnického vybavení. Šamalov, Gorelov i sám Kolesnikov dostali 2 % offshorových akcií a 94 procent akcií dali Putinovi, neboli „Michailu Ivanoviči“, jak mu zainteresovaní říkali v rámci konspirace.



Jak vznikl Michail Ivanovič, co to znamená? To bylo proto, abychom o něm mohli mluvit ve společnosti, ale nevyslovili… jeho jméno. Protože to přitahovalo pozornost. Když stojí někdo poblíž… a slyší vás říct jméno Putin, najednou nastraží uši… zpozorní a hltá každé slovo. Putin byl Michail Ivanovič.



- Ano - Kdo ještě? Timčenko byl… Timčenko byl Gangréna. - Kožin? - Šuvalov byl Profesor Preobraženskij. Toto se označuje jako úplatek, ale Putin tomu říká Rosinvest. Očividně není schopen projektů bez předpony ros-. Původně bylo v plánu, že Rosinvest bude soukromým investičním fondem prezidenta, kam nasměruje úplatky všech těch Mordašovů a Abramovičů, a vlastenecky je investuje do ruských podniků v úpadku.



A potom si připíše zásluhy a nažene politické body. Málem bych zapomněl, také se dohodli, že za tyto peníze postaví palác. Nějaké investiční projekty tu opravdu byly, ale ne na dlouho. Po nějaké době Šamalov, hlavní Putinova spojka, a osoba, na niž byl evidován objekt v Gelendžiku, nařídil zastavit všechny projekty kromě paláce.



To nám řekli: „Musíme všechno zastavit.“ To bylo během krize v roce 2008. „Musíme všechno zastavit, všechno zakrýt, na palác nejsou peníze.“ No a já jsem jim řekl, že jim ten palác stavět nebudu. Všechny peníze Rosinvestu se měly poslat na staveniště století v Gelendžiku a Kolesnikov, který nehodlal zasvětit život a obchod Putinovu paláci, píše onen dopis a prozrazuje detaily toho, co se událo. Tou dobou už za nedokončený palác utratili několik stovek milionů dolarů a celkový plánovaný odhad nebyl nižší než miliarda dolarů.



O několik let poté Kolesnikovovu verzi potvrdily slavné Panamské dokumenty i další vyšetřování, třeba to, které vedla agentura Reuters. Pamatujete si národní program Zdraví? Novináři zjistili, že stát nakoupil drahé zdravotnické vybavení za mnohem vyšší než tržní cenu. Rozdíl v cenách zůstal prostředníkům, kteří peníze prohnali několika firmami a nakonec je převedli na účty Lanfranca Cirilly, italského architekta Putinova paláce, s poznámkou „na stavbu objektu u Černého moře“.



Takže jsme doslova platili daně na léčbu nemocných těmito penězi. Ale oni peníze vzali a utratili je za Putinův palác. Děkuji vám mockrát. Na internetu lze najít několik fotek interiéru samotného paláce. Jsou působivé a otázka, kdo je majitelem, je celkem zbytečná.



Mimochodem, tady je detail, který mě hluboce zasáhl. Prohlédněte si tuto fotku brány sídla, kterou pořídil jeden dělník. Něco vám musí připadat povědomé, kde jste tohle už viděli? Kde asi. Je to klasická a notoricky známá scéna útoku na Zimní palác z Ejzenštejnova filmu. Tohoto orla můžete stále vidět v Petrohradu před muzeem Ermitáž. A to, že si Putin dal na bránu vlastní dači kopii carského orla z Ejzenštejnova filmu s korunou ze Zimního paláce, nám prozrazuje mnohé o tom, co si o sobě myslí.



Ale ani tento únik, ani Kolesnikovova verze potvrzená desítkami dokumentů nemohou zastavit stavbu u Černého moře. Putin chce palác, tak ho bude mít. Aby skandál utlumil a odvrátil pozornost veřejnosti, přišel se systémem. Palác koupil byznysmen Alexander Ponomarenko, dlouholetý partner Putinových přátel z juda, Rotenbergů.



Obchoduje s nemovitostmi a vlastní s nimi letiště Šeremeťjevo. Ponomarenko poskytl několik rozhovorů, v nichž uvedl, že si ho koupil pro sebe. že tam postaví hotel, a reportérům potvrdil, že palác koupil od Šamalovova za zhruba 350 milionů dolarů. Prozradil, že nákup vykázal na svou kyperskou offshorovou firmu. Otevřeli jsme si jeho finanční výkazy, abychom to ověřili, našli jsme rok 2011 a opravdu tam byla jedna koupě.



Palác ale nekoupil za 350 milionů dolarů, ale za 350 tisíc dolarů nebo 10 milionů rublů v tehdejším kurzu, za cenu bytu 2+kk na předměstí Moskvy. Takže je to naprostý výmysl, ani se neobtěžovali převést reálné peníze, jen určili bohatého muže, který bude považován za majitele paláce u Gelendžiku. Od chvíle, kdy Ponomarenko získal čestnou pozici nominálního vlastníka ve správě paláce nedošlo k žádným změnám.



Je to jako předtím, majitelem paláce byl Šamalov a ten se stal jeho vedoucím. Po Šamalovovi začala palác spravovat nějaká společnost Investstroj. Nezasvěcení by měli uvěřit, že nemá nic společného s Putinem. Ředitelem je jakýsi Bolat Zakarjanov a majitelkami jsou Taťjana Kuzněcovová a Inna Kolpakovová. Offshorovou firmu, na níž byl palác registrován, zastupoval Ivan Serditov.



Co to je za lidi? Podívali jsme se na jejich životopisy a bylo nám to nad slunce jasné. Bolat Zakarjanov byl ředitelem správcovské společnosti paláce a nyní se Putinovým výnosem stal vedoucím Hlavního oddělení veřejného stravování v Hospodářské správě prezidenta RF. Taťjana Kuzněcovová je manželka Olega Kuzněcova, tehdy vedoucího vojenské jednotky 1473 ve Federální službě ochrany, který se podílel na výstavbě paláce jako zákazník-vývojář.



Tato jednotka už se jmenuje srozumitelněji, Oddělení pro provoz majetku orgánů státní bezpečnosti. Inna Kolpakovová je ženou Alexandera Kolpakova, tehdejšího ředitele Oddělení „V“ v Bezpečnostní službě prezidenta. Mezi úkoly této jednotky patří výstavba a správa rezidencí hlavy státu. Nyní je Kolpakov vedoucím Hospodářské správy prezidenta RF, Vladimira Vladimiroviče Putina. Ivan Serditov je mladý právník, který tehdy pracoval ve firmě Jegorov, Puginskij, Afanasjev a partneři.



Jegorov, pamatujete? Ten samý Nikolaj Jegorov, Putinův spolužák, který mu zařídil místo v kanceláři starosty Sobčaka. Serditov je teď vedoucím právního oddělení Hospodářské správy prezidenta. A malý bonus, uvidíme, jak se vyplatí mlčet o tajemstvích Putina. Zde, na pobřeží Gelendžiku, byly roku 2015 postaveny čtyři domy na ploše 1000 m², První dostala Taťjana Kuzněcovová druhý Kolpakovův tchán, třetí architekt paláce Lanfranco Cirillo a největší čtvrtý patří synovi Bolata Zakarjanova.



Bez ohledu na to, kolikrát tvrdí, že palác patří bohatému podnikateli, je to prachsprostá lež, nad domy podnikatelů nebývají bezletové zóny, nestaví je důstojníci FSO a nehlídají důstojníci FSB. Moře před domy podnikatelů ale zavřít nemohou, ani rybářským lodím. Nikdo nesmí ani v nejmenším tušit, že je to Putinův palác.



Prohlédneme si interiéry. Toto určitě není ledajaká budova, je to symbol Putinovy dvacetileté vlády. Tím, jak vypadá, jak je schovaný, kdo za něj zaplatil, a dokonce i tím, že se staví 15 let a nejsou schopní ho dokončit. Představte si to, máte neomezené množství peněz, veškerou moc i zdroje. Jak je využijete?



Známe spoustu různých příkladů, ti nejbohatší často věnují jmění charitám. Nebo postaví univerzitu. Nebo nemocnici, která ponese jejich jméno. Jaký sen si splnil Putin? Kvůli čemu to celé dělal, 20 let vlády, represivní zákony, kompletní destrukce politiky, přepisovaná ústava, uvěznění lidé? Teď to zjistíme, kvůli zlatu a mramoru.



Kvůli pohovkám a divanům ve stylu Ludvíka XIV., kvůli mozaikám, freskám, vitrážím, domácímu divadlu, a dokonce i akvadiskotéce. Slíbil jsem vám, že půjdeme na návštěvu k Putinovi a vydáme se tam, aniž by nás někdo pozval. Díky jednomu z důležitých dodavatelů zařízení paláce. Luxusní dekorace a šílené ceny nábytku ho natolik ohromily a rozzuřily, že nám poslal detailní architektonický projekt celého objektu.



Tady je všechno, od výkresů vzorů na podlahu po jednotky pro správu zásob veškerého nábytku a umístění zásuvek. Takže společně zjistíme, na jakých pohovkách sedává Vladimir Putin, v jaké posteli spí a u jakých stolů jí. Podívejte tady na suterén, ohromný bazén, lázně, masážní kout, salon krásy, nějaká lázeňská kapsle sauny, turecké lázně, koupele, vířivé vany.



Z bazénu vyjdete přímo do atria, které je v plánu označeno jako akvadiskotéka. Já jsem ani nevěděl, že to existuje. Zde je to místo v plánu a tady na fotce. Něco jako fontána, u které se sedí a objednává pití u baru. A věřte, že tohle zdaleka není to největší překvapení Putinovy dači, stojí zde desítky dalších přístaveb, bez nichž by pravý monarcha samozřejmě nemohl žít.



Pokoje pro personál, lékaře, vedoucí, kuchaře, šatna pro číšníky, masná a rybí dílna, zeleninová dílna, pekárna, dílna na zpracování vajec a tohle je dobré, sklad bláta na ploše 18 m². Prezident Putin zjevně k pohodlnému životu potřebuje hodně špíny. A dále tradičnější věci, zde je koktejlový salon, z něhož můžete vejít buď do domácího kina, degustační místnosti nebo vinného sklepa.



V přízemí je tělocvična s žíněnkami tatami. Poblíž je mnoho zajímavých místností, třeba čítárna nebo hudební salon. Snad si nemyslíte, že se Putin učil hrát na piano jen tak? Ne, po náročném prezidentování a obstarávání národa, chce přijít do hudebního salonku a zahrát něco od srdce.



Je spravedlivé teď pochybovat a říct: „Všechno sis to vymyslel, nakreslil plány a teď to ukazuješ.“ A jako vždy, Putin vyhlásí na příští tiskovce: To je legalizace, ne vyšetřování, legalizace materiálů amerických tajných služeb. A proto musím před prohlídkou vše ověřit a prokázat vám pravost dokumentů. Jak jsem zmínil, v roce 2001 se na internetu objevilo několik snímků interiéru paláce od dělníků.



Když nám pak poslali ty plány, vzali jsme je a začali porovnávat. s existujícími fotkami, abychom se ujistili, že nejsou falešné. Už jsme si ukázali akvadiskotéku na fotce i v plánech. Je vidět zvenčí a může to být překreslené, ale podívejte tady, Tato fotka je zřejmě z jídelny. Vidíte zde stoly, židle a příborníky s monogramy. Tuto místnost snadno najdeme v plánech, je to malý jídelní sál.



Podíváme se na název nábytku uvedený v plánech, Citterio Atena. Stejně jako každý nábytek v paláci je to exkluzivní italský obchod s nábytkem, kde se zboží prodává výhradně na zakázku. Na Googlu takový nábytek nenajdete, proto jsme napsali do továrny Citterio a požádali o zaslání katalogu. A voilá.



Sada nábytku z katalogu vypadá takto. Stůl, židle, příborník, vše úplně stejné jako na fotce. A jenom abychom se ujistili, tady je fotka dělníka u komody. Vidíme vzor na parketách. Hledáme v plánech a najdeme ho v ložnici Podíváme se na tu komodu. Tady je název Pozzolli a číslo položky. Objednali jsme u nich katalog, zase super exkluzivní, na stránkách ten nábytek ani nemají, ale znovu se povedlo.



Komoda v plánech přesně odpovídá té z katalogu. S italským nábytkem je to vůbec zajímavé, chtěli jsme, aby nám poslali 20 až 30 fotek kusů nábytku z plánů a v jednu chvíli se zástupci začali divit, ptali se, jestli jsme tu sadu už neobjednávali na stavbu paláce u Černého moře, a my řekli ano, to jsme byli my. A druhá italská rodinná firma s nábytkem, v paláci je toho od nich dost, má mimochodem na svých stránkách fotky interiérů Putinova paláce i s videem, kde je napsáno, že jejich zákazníci si zaslouží mimořádné interiéry.



A potom ty klienty ještě ukážou. Tyto firmy vyrábí super exkluzivní nábytek v tak malém objemu, že si všechny své zákazníky pamatují desítky let.



Cena tomu odpovídá. A teď skutečné ceny nábytku z Putinových interiérů, taková kožená pohovka stojí dva miliony rublů. Toaletní stolek taky dva miliony. Pohovky na chodbách, zřejmě pro hosty, jsou levnější, tahle je za 1,5 milionu. Pak tenhle stůl se zabudovaným barem za čtyři miliony rublů.



Takže potom, co jsme se ujistili, že naše architektonické plány jsou přesné a spolehlivé, jsme si objednali 3D vizualizaci, pomocí níž jsme vytvořili interiéry. Tam, kde máme fotky, jsou rekonstrukce originálu na 100 %, kde fotky nejsou dostupné, mohou se lišit detaily, například barva nebo vzor tapet. Vstoupíme do paláce hlavním vchodem, Vladimir Putin se vidí jako ruský car a podle toho to vypadá.



Italský architekt mu postavil palác v italském stylu, klasické palazzo. Uprostřed arkádové nádvoří s fontánou jako v Bologni nebo Florencii, ne u Gelendžiku. A z nádvoří se vchází do takzvané čítárny. Tady uvidíme, jak je naše rekonstrukce věrná originálu. Fotky jsou na internetu, takže můžeme srovnávat. Podívejte, ty sloupy, nástěnné lišty, lustry a fresky se shodují na 100 %.



A tady jsou zlatí orli. Těch nikdy není dost. Vladimir Putin si tady při čtení deníku Komsomolskaja pravda musí uvědomovat, že je pánem celého Ruska. A tohle je místo, kde byl pořízen jeden z nejslavnějších snímků paláce. Bezstarostný pracovník si lehl na pohovku, na kterou si později lehne ten nejvznesenější. Měl by být opatrný, tahle pohovka je dražší než jeho byt. Opustíme atheneum, pořád je tu dost věcí k vidění.



Dveře napravo se otevírají a my se ocitáme v elegantním mramorovém foyer s barem. Ta se obvykle nacházejí před divadly či koncertními sály. A náš tip je správný. Bohatí lidé zbožňují malá domácí kina. A ruský prezident si postavil opravdové divadlo s obřím pódiem, zákulisím, šatnami a luxusními lóžemi. Nežertuju, uvnitř Putinova paláce je plnohodnotné divadlo. Hlediště je dvoupodlažní. Tři dolní lóže lze zatáhnout sametovými závěsy, to kdyby chtěl majitel intimnější prostředí.



Ve druhém patře jsou balkony s pohovkami. To ukazuje Putinovu loajalitu k tradicím. V carském Rusku si pro sebe páni stavěli nevolnická divadla, takže i náš prezident si jedno postavil. Zpěvačka Natalja Vetlickaja promluvila v roce 2011 o jeho touze po kostýmových večírcích a oblékání. Spolu s dalšími umělci byla pozvána do Putinovy rezidence na jezeře Valdai a k jejímu překvapení musela vystoupit před Putinem a jeho 5 hosty, kteří byli oblečeni do fraků a kostýmů z kateřinského období.



Odměněni byli tituly národních umělců, drahými hodinkami, diamanty a tím nejcennějším: ikonou s prezidentovým autogramem. Co tam Putin napsal? S úctou Vladimir Putin. Zatímco si obyčejní Rusové užívají sledování Kola štěstí, v paláci u Černého moře se zhasínají světla, otevírá se opona a národní vůdce se oddává nejvybranějším potěšením.



Když už je řeč o vybraných potěšeních, víte, co má prezident rád? Věřte tomu, nebo ne, miluje vodní dýmku. Vcházíme do místnosti, která je v plánu domu označena jako dýmkový bar. Opravdu to vypadá jako ten nejdražší salonek s vodními dýmkami v Machačkale. Pohovky, stoly, tlumené světlo. Ideální atmosféra na probírání rozpočtu. Vleže na měkkých polštářích si prezident a jeho hosté můžou užívat šou. I v této místnosti najdeme malé pódium, a překvapivě i vyvýšeninu s tyčí.



Ani si nedokážeme představit, k čemu by ta tyč mohla být. Možná na vánoční stromeček? Nebo na obří šavarmu? Nebo možná pro představení na podporu ústavy? Pokud vás překvapil dýmkový bar, tohle se vám bude líbit ještě víc. V dopise Medveděvovi Sergej Kolesnikov uvedl, že v paláci je i kasino, ale nikdo tomu tehdy nevěnoval pozornost, protože bylo nepředstavitelné, že by si ruský prezident ve svém domě postavil kasino. Musel přehánět.



Ale ne, obří privátní kasino opravdu existuje. Projekt zahrnoval kasino. Ale tohle kasino nebylo pro lidi z ulice. Bylo jen pro zabavení se. Vcházíme do privátního kasina Vladimira Putina. Ve zbytku země jsou zakázaná, ale tady je možné vše. Dva karetní stoly a samozřejmě ruleta. Zajímalo by mě, o co hrají. Určitě je nebaví jen vsázet peníze.



Dost možná hrají o státní podniky, takže se nedivte, že většina národních pokladů patří kámošům Putina. Nejspíš je prostě prohrál. Z kasina se přes kulečníkovou místnost dostaneme do místnosti herní. Je zajímavé, že jednoduchá zábava není našemu prezidentovi vůbec cizí. Zbožňuje tanec. Najdeme tu tak taneční simulátor s obří obrazovkou. Zbytek místnosti je plný hracích automatů. Las Vegas pro patrioty u Černého moře. Tato místnost je tzv.



sál zábavných her. Tady stojí jednorucí bandité vedle pozlacených křesel za 700 000 rublů. A tady je zřejmě nejoblíbenější místnost ruského prezidenta. Místo, kde Putin porazí každého. Nejde o žádné mapy válečných operací, ale o závodní autíčka. Jeho malí električtí kamarádi mají k dispozici speciální pokoj. Zde na speciální trati provádí hlavní politický stratég naší doby úžasné triky, předjíždí své soupeře v zatáčkách a vždy se stává vítězem velkého závodu. Tak trochu v rozpacích jdeme do druhého patra, do svatyně, ložnice vrchního velitele ozbrojených sil a ruského prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina.



I když vhodnější je asi slovo komnaty. Vše se řídí nejlepšími aristokratickými pravidly. Po otevření dveří neuvidíte postel. Prvně uvidíte obývák s pohovkami a křesly, zřejmě na odpočinek před odpočinkem. A pouze odtud se můžete dostat do budoáru, takže vcházíme po špičkách. „Šílený císař“ jsou slova, která při tomhle pohledu vytanou na mysli.



Zlato, samet, baldachýny, ale i obligátní televize naproti posteli, aby vám neunikly zprávy na Prvním kanále. Bylo to tady, u nočního stolku v Putinově ložnici, kde byl vyfocen tento snímek. Nejsme jediní tak netaktní. Z královské ložnice se můžete dostat do dalšího, extrémně soukromého obýváku. Tady asi nikdy nebyl ani Sečin. Jsou tu ještě jedny dveře, za kterými je šatna a vchod do koupelny, kde je vířivka ohraničená mramorovými sloupy.



Nevím, kolik na spaní potřebujete metrů čtverečních, ale v Putinově paláci je pro hlavní ložnici vyhrazeno 260 m². Vypadá to, že nadešel čas říct: Ukázali jsme vám Putinův palác, ložnici, kasino, akvadiskotéku a závodní autíčka. Přihlaste se k odběru a sdílejte video. Ale jeho majetek u Černého moře se neomezuje jen na palácový komplex. Putinův palác toho čítá mnohem víc, než jsme viděli.



VINICE Tady ve vesnici Divnomorskoje je 186 hektarů půdy. Jenom 23 z nich jsou vinice, ale jsou tak krásné. Firma Lazurnaja Jagoda je získala v roce 2010 a dalších 150 hektarů si pronajala. Jde o poměrně známé vinařství, mají webové stránky, krásné scenérie na focení do reklamních brožur. K dispozici je i foto samotného vinařství, malé továrny, moc pěkné.



Tady ho máme přímo před sebou, jde o plochu o 5 244 m². Budova je celá ze dřeva a uvnitř ke zrání vína nepřetržitě hraje klasická hudba. Předpokládá se, že víno je díky tomu lepší. Má i vlastní helipad o rozměrech 60×60 m. Jaké vinařství se bez něj obejde? Mimochodem jsou napojeni i na bezpečnou vládní linku. Nevím proč, ale dovedu si představit, že to může přijít celkem vhod, když někdo na druhém konci urgentně potřebuje láhev nebo dvě. Odlétáme od vinařství a vidíme plot a kontrolní stanoviště uvnitř objektu.



To je, jak jsme již viděli u Putinova paláce, běžná praxe. Umožňuje to izolovat zaměstnance vinařství od zaměstnanců dači a chránit tajné objekty před zvědavýma očima. Přelétáme vinice a dochází nám, že opravdu je co skrývat. Obří daču neboli „Château“, jak je nazvána v papírech. Budova má zvláštní tvar s mnoha balkony a otevřenými plochami. Rozloha je 2 389 m², poblíž je i lázeňský komplex o 3 201 m² s velkou verandou stejně jako umělý rybník.



U rybníka jsou malé domky pro ptáky. Proč potřebuje Putin další daču jen 10 km od obřího paláce? Jeden z vývojářů projektu nám to popsal takto: „Sedíte u sklenky vína a při západu slunce obdivujete výhled na moře.“ Vypadá to, že v sousední Praskovejevce, kde vyhloubili degustační místnost ve skále, jsou západy slunce jiné. Spolu s palácem byly tyto vinice prodány v roce 2011 Ponomarenkovi. Ale pak přišel zajímavý zvrat událostí.



Jen o 4 měsíce později je Ponomarenko prodal nikomu jinému než předsedovi Strany růstu, podnikatelskému ombudsmanovi, Borisu Titovovi. Ten vinice dalších 6 let formálně vlastnil, zahájil výrobu vína a v roce 2018 vrátil daču a vinice Putinovým přátelům. Je zajímavé, že po celou dobu, co byl majitelem, novináře opíjel svým vínem a předstíral, že jde o jeho nový dlouhodobý projekt. Legálně byl ale tento podnik nadále řízen známými správcovskými společnostmi, které vlastnili Putinovi přátelé Nikolaj Šamalov, Taťjana Kuzněcovová, Inna Kolpakovová a Ivan Serditov.



A co Titov? A co Titov? I Titov měl z účasti na této krycí operaci prospěch. Jen rok poté, co se jeho Abrau Durso stalo vlastníkem firmy Lazurnaja Jagoda, jmenoval Putin Borise Titova podnikatelským ombudsmanem. I tuto pozici pro něj speciálně vytvořili, aby byl Putinův majetek pod ochranou. Jasně, podnikatelé občas kňučí, ale stejně…



Abychom mohli náš příběh vyprávět dál, musíme se podívat na tuhle láhev vína. Plní se přímo v tomto vinařství. Na etiketě stojí: „Exkluzivní víno, Usadba Divnomorskoje, vyrobeno nejlepší evropskou technologií z hroznů vypěstovaných na území blízko města Gelendžik na skalnatých svazích klesajících k pobřeží Černého moře, obklopených borovým lesem.“ A tady je výrobce.



Z nějakého důvodu to není Lazurnaja Jagoda, ale jiná firma, Divnomorje. A tady nacházíme další Putinův podvod za mnoho miliard rublů. Víno vůbec neprodukuje Lazurnaja Jagoda, ale firma Divnomorje. Ta si pronajímá 2 000metrovou výrobní halu od firmy Lazurnaja Jagoda, pěstuje hrozny a prodává je pod značkou Usadba Divnomorskoje. Jde o malou firmu, vyrobí asi 150 000 lahví za rok. Pro srovnání Abrau Durso vyprodukuje 39 miliónů lahví. Ale i tak někdo dal v roce 2018 Divnomorje bezúročnou půjčku ve výši 7,5 miliard rublů.



Někdo daroval malému vinařství 2,5násobek ročního rozpočtu Gelendžiku. Tímto sponzorem a také jediným majitelem Divnomorje byl 42letý Vladimir Kolbin. V jeho životopise nenajdeme nic převratného. Pracuje jako ředitel námořního přístavu Gelend