Ruská revoluce

"Nikdy nebudu souhlasit se zastupitelskou formou vlády, protože to považují za škodlivé pro ty, které Bůh svěřil do mé péče." Mikuláš II, 1904 V roce 1894 se Mikuláš II. stal vládcem Ruské říše, která se rozprostírala od baltského moře až po pacifický oceán, a obývalo ji 126 milionů lidí ze 194 etnických skupin. Byla to země, kde dělníci a rolníci žili v bídě a těžké dřině, zatímco ruská elita, vládnoucí rodina a šlechta, žila v pozlaceném luxusu. Rusko zažilo dlouhou historii bojů proti nespravedlivému systému.

V roce 1905 přinutila revoluce cara souhlasit se vznikem Státní dumy, neboli národního shromáždění. Ale její síla byla omezená a kompromis nepotěšil ani cara ani reformátory. V roce 1914 byla tato rozdělená říše vržena do nové krize - do světové války. "Co je to za řeči o důvěře lidí? Ať si lidé zaslouží moji důvěru." Mikuláš II, 1916 První světová válka byla pro carské Rusko katastrofou. Na frontě utrpěla země zničující porážky, zatímco doma lidé čelili nedostatku chleba a ekonomickému chaosu. Vina za tuto krizi se dávala carovi, který byl koneckonců náčelníkem štábu ruské armády a který stál v cestě vládním reformám.

Mělo se za to, že jeho německá manželka, císařovna Alexandra, dokonce podporovala Německo, zatímco se říkalo, že celá carská rodina byla byla ovlivněna kouzlem Sibiřského, mystického léčitele Grigorije Rasputina. V prosinci 1916 byl Rasputin zavražděn ruskou šlechtou s možnou pomocí britských tajných agentů, protože obě skupiny usilovaly o vyjmutí cara z Rasputinova vlivu. Ale v očích mnoha byla škoda již napáchána. "Situace je vážná.

V hlavním městě panuje anarchie. Vláda je paralyzována... na ulicích se střílí." Mikhail Rodzianko, předseda Státní dumy. 23. února 1917 vyšly tisíce žen do ulic ruského hlavního města, Petrohradu, oslavit Mezinárodní den žen a protestovat proti nedostatku chleba. Další den se k nim připojili dělníci a studenti s transparenty hlásajícími "Pryč s carem." Jednotky, které měly nepokoje ukončit se vzbouřily a k protestům se připojily. Carští úředníci byli zatčeni, vězení a policejní služebny přepadeny a symboly carské vlády zničeny a spáleny.

Vláda ztratila kontrolu nad hlavním městem. Ministři řekli carovi, že může být nastolen pořádek a Rusko zachráněno před vojenskou porážkou, jen pokud se vzdá moci. A tak 2. března Mikuláš abdikoval. Během pouhých deseti dní skončila tři sta let dlouhá vláda Romanovců. "Prozatímní vláda reálně nemá žádnou moc." Alexandr Gučkov, Ministr války Únorová revoluce byla pozoruhodně rychlá a bez krveprolití a vyvstaly velké naděje pro vytvoření nového, více demokratického a spravedlivého Ruska.

Členové Dumy, národního shromáždění, zformovali novou prozatímní vládu, která měla být u moci do zvolení ústavodárného shromáždění, které by Rusku poskytlo novou ústavu. Ve skutečnosti však sdílela moc s Petrohradským sovětem, shromážděním zvoleným dělníky a vojáky, které kontroluje vojáky v hlavním městě, dopravu a silnice. Petrohradský sovět, ovládán převážně Socialistickou revoluční stranou a Marxistickou Menševickou stranou byl více radikální než prozatímní vláda.

Přesto podporoval rozhodnutí vlády pokračovat ve válce a dostát závazkům, které Rusko dalo spojencům. Bylo to osudové rozhodnutí, které nakonec hrálo kuprospěchu menší straně - Bolševikům. Jejich vůdce, Vladimír Lenin, se nedávno vrátil po šestnácti letech v exilu a oponoval, jak říkal, imperialistické válce. Požadoval také okamžité přerozdělení půdy od bohatých k rolníkům, a převedení moci "buržoázní" prozatímní vlády Sovětům nebo koncilům, které se objevovaly po celém Rusku.

Bolševický plán byl zhuštěn do jednoduchého hesla: Chléb, mír a půdu. A jak se ruská ekonomická i vojenská krize zhoršovala, vliv Bolševiků na masy sílil a sílil. "Naší taktikou je absolutní nedůvěra. Žádná podpora prozatímní vlády," Lenin V červnu skončila nová ruská ofenzíva katastrofou s více než čtyřmi sty tisíci mrtvými, masivními dezercemi a zhroucením morálky a disciplíny. V červenci se vojáci a námořníci v Petrohradu vzbouřili. Na ulicích se k nim s podporou Bolševiků připojili dělníci. Ale jednotky věrné prozatímní vládě zahájily palbu na demonstranty a davy rozehnaly.

Následoval policejní zátah, který vedl k zatčení několika bolševických vůdců, včetně Lva Trockého, zatímco Lenin, s pomocí Josifa Stalina, utekl do Finska díky falešným dokladům vydané na jméno Konstantin Ivanov. Socialista a nadaný řečník Alexandr Kerenskij se stal ruským premiérem a byl oslavován jako muž, který zachrání Rusko před anarchií. "Pověste zastánce Německa a špiony, s Leninem v čele a rozežeňte Sověty," generál Kornilov Náčelník štábu ruské armády, generál Kornilov, věřil, že ruské válečné snažení bylo podlomeno chaosem na domácí scéně a úmyslně sabotováno lidmi jako byl Lenin, kterého prohlásil německým špionem.

Takže v říjnu nařídil pochod na Petrohrad s cílem obnovit pořádek. Bolševici hráli hlavní roli při obraně města před tímto zamýšleným vojenským pučem. Jejich nejvýznamnější organizátor, Lev Trockij, byl osvobozen z vězení a poslal ozbrojenou bolševickou domobranu, Rudé stráže, bránit klíčové body města. Stávky železničářů, z nichž mnozí podporovali Bolševiky, znemožnily Kornilovovi přesunout muže po železnici a jeho vojáci začali přebíhat nebo prostě šli domů.

Kornilovova aféra obsadila Bolševiky do role zachránců revoluce. A do konce září získali v Petrohradském sovětu většinu. V říjnu se Lenin rozhodl, že čas nadešel. Tajně se vrátil z Finska do Petrohradu a začal se připravovat na převzetí moci. "Bylo by od Bolševiků hloupé čekat na "formální" většinu. Na tu nikdy žádná revoluce nečeká. Historie nám neodpustí, nepřevezmeme-li moc nyní," Lenin. 25.

října udělali Bolševici svůj krok. Červené stráže a věrné jednotky obsadily klíčové body v hlavním městě a v noci zaútočili na sídlo prozatímní vlády v Zimním paláci. Událost byla později zvěčněna bolševickou propagandou a velkým sovětským filmařem Sergejem Ejzenštejnem. Kerenskij na poslední chvíli utekl z města, čímž přímo unikl zajetí, a druhý den, na druhém Všeruském sjezdu Sovětů Lenin oznámil svržení prozatímní vlády. "Pokud nejsme připraveni zastřelit záškodníka a Bělogvardějce, co je to za revoluci?

Nic než prázdné řeči," Lenin V následujících měsících Bolševici upevňovali svoji moc, zatímco bojovali brutální občanskou válku proti odpůrcům revoluci, nebo-li Bělogvardějcům, kteří byli podporováni ze zahraničí. Někteří z nich doufali, že dosadí cara Mikuláše znovu na trůn. Po jeho abdikaci byl Mikuláš s rodinou držen v Carském Selu, poblíž Petrohradu, kde se bavil zahradničením a jinými rozptýleními. V létě 1917 byla rodina poslána do Tobolsku na Sibiři, kde žila v domácím vězení v sídla guvernéra oblasti.

Následujícího léta přestěhovali Bolševici rodinu do Jekatěrinburgu. V červenci 1918, kdy se k městu blížili Bělogvardějci, bolševičtí vojáci shromáždili celou rodinu ve sklepě. Cara, jeho manželku, jejich syna Alexeje, jejich čtyři dcery - Olgu, Taťánu, Marii a Anastázii - stejně jako čtyři služebné, a všechny je popravili. Ruská občanská válka byla jednou z nejničivějších událostí dvacátého století. Odhaduje se, že o život přišly dva miliony vojáků, zatímco epidemie tyfu a hladomor zabily dalších devět milionů lidí.

Do roku 1921 Bolševici zvítězili a pod Leninovým odhodláním a nekompromisním vedením vybudovali nový socialistický řád. Sovětský svaz, založený v roce 1922, se po porážce nacistického Německa v druhé světové válce stal světovou velmocí. Ale vždy zůstane státem s jednou stranou, kde opozice a ti, kteří nesouhlasí, budou tvrdě umlčeni. Ty chvilkové naděje ruské demokracie, které se šířily po Únorové revoluci, byly rozptýleny Bolševickou říjnovou revolucí a odloženy mimo dosah na následující desetiletí.