Smrt ve vězení

Jmenuju se Sean Reece,
je mi pětatřicet. Do vězení mě poslali
za pokus o vraždu. Když jsem sem přišel
a dostal tuhle práci, začal jsem lidem pomáhat
s mytím nebo s výměnou plen. Říkal jsem si – Sakra,
tyhle lidi jsou vážně nemocný. Prostě mi to úplně
otevřelo oči. 3300 amerických vězňů ročně zabijí
nemoci a stáří.

Moje máma šla do vězení,
můj táta taky. Můžu říct, že jsem byl dřív
vážně naštvanej. Vůbec mi nezáleželo
na ostatních lidech. Byl tu chlápek, jménem Nick, často jsem za ním chodil
a mluvil s ním. To bylo předtím,
než musel do nemocnice. Když se vrátil,
bylo to hrozný. Tím myslím, co s ním udělaly
rakovina a chemoterapie.

Sotva natáhnul ruku,
natož pak aby mluvil. Pár dní nato umřel. V tu chvíli jsem myslel,
že takhle už dál nemůžu. Tyhle věci jsem vídat nechtěl. Měli jsme tu pacienta, rakovina v konečném stádiu. Navíc to byl pravicový extremista. Všude po těle měl vytetované
svastiky a podobně.

Doopravdy se spřátelil se Seanem, který je černoch a muslim. Sean se o něj dobře staral, až mu nakonec věřil tak,
že ho chtěl stále u sebe. Všechny tyhle věci,
jako rasismus, tu vážně ztrácejí svůj význam. Když umřel,
Seana to hrozně vzalo. Hospice se v tomto smyslu stávají
místy uzdravení lidských duší, rodin,
i celé společnosti.

Nejsou to jen místa smrti. V USA si odpykává trest 26 200 vězňů starších 65 let. Byl jsem odsouzen na 54 let
ve vězení. Podle kalifornského zákona
"Třikrát a dost". Diagnostikovali mi nevyléčitelný
případ rakoviny plic. Zažádal jsem o podmínečné propuštění.

Řekli mi, že... že stále představuji
hrozbu pro společnost. Kalifornští lékaři,
mezi lety 1991 a 2010, doporučili propuštění 1157
vážně nemocných vězňů. Propuštěno jich bylo pouze 30 % Byla tu už spousta mužů, co... co už měla propuštění na dosah ale ani tak se ven nedostali.

Většina z nich už vůbec
není schopna spáchat na svobodě
další zločin, kvůli jejich zdravotnímu stavu. Nikdo z těch tam nahoře
se sem nepřišel podívat. Maximálně si přečetli podklady, mohli se sem aspoň přijít
podívat a promluvit si. Mám tři vnoučata,
která jsem nikdy neviděl. Mám syna,
kterého jsem nikdy neviděl.

Chtěl bych mít šanci je aspoň
jednou vidět, dřív než umřu. Propuštění permanentně zdravotně
postižených vězňů by mohlo snížit náklady
na údržbu věznic až o 200 milionů dolarů za rok. Víte, když někdo umře,
tak ho prostě nacpou do pytle a odvezou. Tak si říkám,
že tu musí být něco lepšího.

Tahle práce, když jí to dovolíte, když se před ní neuzavřete, vám pomůže vyrovnat se se spoustou vašich problémů,
které můžete mít. Bůh mě sem poslal
z určitého důvodu a já se na něj budu snažit přijít. Vacavillský hospic byl,
v době svého otevření, v roce 1987, jeden z prvních v zemi.

Dnes je v USA další 73
podobných zařízení. Proč bychom měli oplácet
zlé dobrým? Tihle lidé udělali hrozné věci,
neměli bychom jim to vrátit? Ne. Tohle jsou zlomené lidské bytosti, které potřebují uzdravit. To je prostě správná věc,
kterou bychom měli udělat. A o to se tady snažíme, s vírou,
že uzdravíme i společnost.

Pro více informací navštivte
BayCitizen.org. překlad: forvi
www.videacesky.cz