Výzva v Japonsku – Mořské plody a saké 1SORTED

Jsme Sorted, skupina gurmánů z Londýna, kteří dnes vystoupí ze své komfortní zóny. Potřeboval bych morální podporu. Poslali nás do Tokia v Japonsku a máme za úkol uvařit jídlo v kombinaci se saké pro pár místních. Jsem nervózní. Nejdříve se musíme plně ponořit do japonské kultury, jídla a saké, abychom splnili zatím naši největší výzvu.

To je možná to nejtěžší, co jsme kdy dělali. Konničiwa, jmenuju se Jamie a tohle je Ben. Jestli si vzpomínáte, na začátku roku jsme ochutnávali saké v Londýně a New Yorku díky Jay Fudo. A díky vašim komentářům, že by bylo super, kdybychom mohli do Japonska a objevovali jejich jídlo a saké.

Hádejte, kam jedeme? JDĚTE NA TO JINAK Tohle je fakticky nejzajímavější místo, kde jsem kdy byl. Tady je to 21. století. Z nás pěti byl v Japonsku jen Ebbers? Ano, ale procházet se a jíst, co ti přijde na dovolené pod ruku, je úplně něco jiného, než vařit pro restauraci s japonskými hosty.

A mořské plody jsou spjaté s kulturou, tohle nemáme moc času uchopit. Jo, začali jsme se suši, které bylo fakt jiné. Okamžitě si všimnete, jakou péči dávají těm několika surovinám, co používají. Páni, ale bylo to nejlepší suši, co jsem kdy měl. Bene, netoč to. Už to netoč.

Snažil jsem se sebrat svoje ústřicové suši hůlkami a totálně jsem to zpackal. Musí ho udělat znovu. Je to úžasné. Nic takového jsem ještě neměl. Já vím. Je to skvělé. A ještě s dalším saké, švestkovým likérem, neskutečné.

Přešli jsme od tradičního suši po velice netradiční. Kdyby sedět za suši barem samo o sobě nestačilo, dostanete tohle. Je to jejich značka. Hodně horký kámen, na kterém se to svým způsobem vydusí. Fakt mě to zaujalo. Nikdy jsem neměl teplé suši. Ryba se úplně rozpouští na jazyku.

Je to suché až skoro kyselé, což jde skvěle se silnou chutí ryby. Samozřejmě jídlo byla jen jedna část, v této výzvě ho musíme spojit se saké, japonským rýžovým vínem dle našeho výběru. Díkybohu na to máme experta. Když přemýšlíte nad spojením saké a mořských plodů a proč to funguje, tak je to kvůli tomu, že oproti vínu, které je sladké a kyselé, má saké sladkost, kyselost a umami.

Vždycky o tom přemýšlím jako o nástroji, co umožní jazyku ochutnávat až tři dimenze. Po této lekci jsme potřebovali sníst mnohem více mořských plodů. Japonsko je obklopeno vodou, ať už oceánem na pobřeží, nebo sladkovodními jezery a řekami protékajícími horami.

To má za následek, že Japonsko má přístup k nejčerstvějším a nejroztodivnějším rybám a plodům moře na světě. Je to chobotnice na špejli opálená hořákem, kterou ugrilovali s barbecue omáčkou. Čekal jsem, že bude fakt tvrdá. Úplně se rozpadá, jak je čerstvá. Je uzená, hořká, sladká a rozpadá se. To je báječný.

Už má jednu, jede domů. Názor? Čemu jsem se to upsal? Mám rád ústřice. Jak se to jí? Najednou. Najednou? To je domácí omáčka ponzu.

Potřeboval bych morální podporu. - Dobře, jdu na to. - Tři, dva, jedna. Dal to. Je to fakt dobrý. Je toho fakt moc, je to obří. Citrusové, krémové a sladké. To bylo vzrušující. Velice vzrušující.

Já fakt nevím... Pokud jde o nejlepší tokijský rybí trh, tak první, co uvidíte, je hovězí wagjú. Jasně že první, co si dáte, je wagjú na špejli. Japonské nejlepší hovězí. Můžeme si ho dát s mořským ježkem. Jaime právě utratil 30 liber za maso na špejli. Steakové lízátko.

Obě chuti se navzájem vyvažují. Sugoi! ("Skvělý!") Je to trošku slané kvůli té omáčce, ale je to uzené hovězí. A pak vám ten mořský ježek dodá bohatou, sladkou chuť. Přirovnal bych to ke slávkám. Jako maso ze slávek, ale na steroidech. Je to šílený. Dál tu máme takosen, což je vlastně vylisovaný rýžový papír z chobotnice.

Krekr. - Krekr. - Dlouhá fronta. V automatu dostanete lístek a zaplatíte. Vezmete lístek k okénku a čekáte ve frontě. Dělají to přímo před vámi. Dají to mezi těžké, zavírací a vařící pláty. Divím se, jak rychle to uvaří.

Vypadá to jako mramorovaný měkkýš. Umění. Umění, ne jídlo. Je to jako slaný krevetový krekr, ale lehčí, méně nadýchaný a více křupavý. Je to tak křupavé, ještě před pěti minutami to byla chobotnice. Přesně jako krekr. Kamkoliv se podíváte, jídlo.

Právě se nacházíte v Cafe de Fleur, kde můžete ochutnat kakigori. Já mám mango a ty máš... Co to máš? Pečený čaj s kuličkami mléčného čaje. Je to fakt zvláštní. Osvěžující čistá pecka. Tohle je prostě super. Další věcí, co jsme zjistili, bylo, že nezáleží, jak málo surovin použijete, ale vzhled, péče a dokonce design nádobí musí být brán v potaz.

POSEDLOST DETAILEM Jsme v Sincere, což je fúze klasické francouzské a japonské kuchyně. Což je pro mě dobré, nejsem si ještě jistý, jestli mám rád tu japonskou. Hned na první dojem vypadá každý talíř fantasticky. Tohle je japonský krab s rajčatovým želé. Je tam pěna a také japonské bylinky.

Ty květinky na vrchu tomu dávají sladkou chuť. Což je super, ale nejlepší na tom je, že rostou přímo před restaurací. Na zdraví. Kanpai. Daigindžo džunmai, začínáme s tím nejlepším. Nejlepší saké vůbec.

Myslím si, že bychom tomu mohli říkat japonské tapas. Ne. Proč ne? Je to výběr předkrmů, které vypadají neskutečně. Než se do toho dáme, můžeme ocenit, že se tu museli účastnit školy Jamese Currieho v aranžování. To je největší kompliment, cos mi kdy řekl. Očividně jsem dostal snídani.

Je to toast, klobáska a křepelčí žloutek. Mohli bychom dostat ještě tak čtyři, ať máme fakt snídani? Ne. Je to fakt dobrý. Tohle je tuřínové kolečko s krevetovým sašimi. Syrová kreveta uprostřed a pak želé na vrchu. Ještě spousta voňavých květin.

Ta kreveta se prostě... Je to tak krémové, tak vláčné. Tady mám kroketky z mořského šneka. Říkal jsem si, že je to více japonské. Kdybych to měl porovnat, tak nejbližší chutí jsou to houby. Je to hodně houbové, lehce říznuté mořskými plody. Všechny ty předkrmy byly podávaný s jedním saké a je to saké, které jsme nikdy předtím neměli.

Miluju to. Čím více jsme pili saké k jídlu, tím více jsme si všímali chuti umami, o které mluvila Melinda. Jen si představte, kdybychom naservírovali naše jídlo a vypadalo by nějak takhle. To se ti lehce říká, co? Ty bys to zvládl.

Co je tohle? Mám to tady z těch mašin, mašiny vedle cesty se zeleninou a ovocem. Rostou totiž tady na polích. Přišel čas na rámen, takže jdeme do Motenaši Kuroki. Důvod, proč jsme šli zrovna sem, je ten, že tahle rámen restaurace vyhrála dvakrát za sebou cenu nejlepší rámen Tokia. A tohle jsou lidi, co to teď slyší poprvé.

Cože?! Otevřeli dříve, abychom tam mohli. Běžně je tu totiž fronta až za roh. Já nevím, jak vy, ale cítím se trochu nepříjemně. Budeme se dívat na orgasmus z jídla svých přátel. Poslouchám tu, jaké malé detaily přidávají, aby z toho byl nejlepší rámen v Tokiu. Šéfkuchař si navrhl své vlastní misky, aby měly skvělý tvar, hloubku a také okraje pro lepší srkání rámenu.

To je šílený. Musíte být fakt nadšený dívat se na mě s Benem, jak jíme. První ze tří misek, kuřecí rámen. Říkají mu slaný? Smažené kuře z Kjóta, trochu zázvoru, trocha rajčat ve vývaru společně s kombu.

- Ale ne. - Je to tady. - Líbí se jim to. - Je to tu. Přišlo to. Ano, je to slané, ale je to velice silný kuřecí vývar. Je tam taky něco jako kuřecí koule. Trošku mi to připomíná matzo knedlíčkovou kuřecí polévku. Až na to, že tady je kombu, co dodává skvělý slaný umami ocásek.

Tohle bude nejlepší kuře, co jsem kdy ochutnal. James se úplně třese nadšením, šílený. Jedna miska nejlepšího tokijského rámenu nestačila, a proto si dáme další. Tenhle je ze škeblí, vepřového sádla, dochucený černým česnekem. Nahoře to má nádherný kus vepřového, které je z 50 % maso a z 50 % tuk.

Nudle jsou tenčí, takže dostanete méně chuti a více aroma ze škeblí, sádla a sójovky. U stolu nám misku pokropili sójovkou, čímž přidali poslední aroma, ale také to tomu dodalo chuť, což cítíte při srkání z misky. Spoiler!

Spoiler! Koukněte na ty nudle. Škeble bych dal napůl cesty mezi mořskými plody a řasami. Vcelku sladké jako mořské plody, ale ne zas tak slané jako umami z řas. Něco mezi. S těmi nudlemi si bereš i hodně vývaru. Specificky to servírují s tímhle úžasným saké Džunmai. A ano, skvěle se to hodí k chuti sóji, ale také k plnosti vepřového a sádla.

Cítíte to tam, protíná to trošku více kyselosti a vy víte, že takhle to mělo být od začátku. Přijeli jsme do Ebisu, abychom se podívali na restauraci, kterou zítra převezmeme. Ben s Jamesem jsou tak nervózní. Najednou se to stává realitou. Vše, co jsme se za těch pár dní naučili, začínáme vstřebávat. Množství respektu, péče a pozornosti, která je třeba, aby si lidé užili finální jídlo.

Je to docela velká věc. Hodně jsme se naučili, ale nátlak přišel, když jsme se měli rozhodnout, co budeme vařit a s jakým saké to sladit, abychom odemkli tu třídimenzionální chuť umami a získali uznání místních. Výzva přijata.

Co si zatím myslíte o naší cestě? Dejte videu palec nahoru, jestli vás bavilo, a komentuje vaše oblíbené okamžiky. Bezpochyby jsou tu dvě skupiny, kterým děkujeme. Jednou jste vy a vaše komentáře, protože díky tomu tu jsme, a druhou je Jay Fudo, díky čemuž je to celé možné. Díky. Zbytek cesty se odhalí v příštích několika epizodách.

Uvidíte je na kanále, takže určitě odebírejte, ať dostáváte upozornění a nic neprošvihnete. Vím, na co čekáte. - Tematický vtípek od tatínka. - Máš tematický? Jaký je nejoblíbenější font používaný v Japonsku? Nemám tušení. Times New Rámen. Nemáte zač.

Arigató! ("Díky!") Jak jsme zmínili, neděláme jen kvalitní YouTube videa. Vytvořili jsme klub Sorted, kde využíváme vše, co jsme se naučili, kde tvoříme snad zajímavý a užitečný obsah pro další milovníky jídla. Běžte se podívat, díky za zhlédnutí a uvidíme se za pár dní. Právě na to nastrouhal tak 200 liber drahého lanýže. To prkýnko je dražší než můj dům.

Překlad: Haffy www.videacesky.cz