Historie manželstvíTED-Ed

O manželství se řekla a napsala už spousta různých věcí. Od sladce inspirativních až po směšně cynické. Co ale mají společného, je to, že znějí, jako by vyjadřovaly všeobecnou a věčně platnou pravdu, když se fakticky téměř vše, co se manželství týká, od jeho hlavního účelu přes různé vztahy, které s ním souvisí, až po práva a povinnosti s ním spojené, výrazně lišilo v závislosti na době, kultuře a společenské třídě.

Pojďme se tedy v krátkosti podívat na evoluci manželství. Párování a vychovávání dětí je koncept stejně starý jako lidstvo. Když se lidé začali cca před 10 000 lety usazovat a živit zemědělstvím, manželství bylo způsobem, jak si zajistit práva k pozemku a majetku. Toho dosáhli prohlášením dětí narozených za určitých podmínek právoplatnými dědici. Postupem času byly společnosti větší a komplexnější, a manželství se tak už netýkalo jen jednotlivců a rodiny, ale stalo se oficiální institucí řízenou náboženskými i světskými orgány.

Dobře zavedené bylo už okolo roku 2100 př. n. l., kdy nejstarší dochované psané zákony, konkrétně mezopotámský Ur-nammuův zákoník, obsahovaly mnoho ustanovení upravujících manželství, od trestů za cizoložství až po právní postavení dětí narozených otrokům. Mnoho starověkých civilizací povolovalo určitou formu polygamie. A i dnes ji zakazuje jen méně než čtvrtina ze stovek různých světových kultur. Ale jen proto, že něco bylo dovolené, neznamená to, že to bylo vždycky možné. Demografická situace, stejně jako vztah mezi manželstvím a bohatstvím znamenaly, že i když vládci a elity v Mezopotámii, Egyptě a Izraeli měli několik konkubín či manželek, většina prostých lidí si mohla dovolit jen jednu nebo dvě, a tak tíhla k monogamii.

Na jiných místech to bylo naopak, a žena tak mohla mít vícero manželů. Třeba v Himálajích, kde si všichni bratři z jedné rodiny brali stejnou ženu, aby zabránili dělení už tak malého kusu úrodné půdy mezi nové domácnosti. Manželství se lišila nejen co do počtu lidí v nich, ale také dle jejich typu. Ačkoliv se zákony a názvy takových uspořádání lišily, veřejně uznávané svazky osob stejného pohlaví se v dějinách objevily u různých civilizací.

Mezopotámské modlitby zahrnovaly požehnání pro takové páry, zatímco two-spirité u domorodých Američanů navazovali vztahy s oběma pohlavími. První případy, kdy byly takové svazky nazvány manželstvím, pochází z Říma, kde si císaři Nero a Elagabalus oba veřejně vzali za manžela muže, přičemž tato praktika byla oficiálně zakázána v roce 342 n. l. I tak ale podobné tradice přežily až do křesťanské éry jako Adelphopoiesis či svátost sbratření v pravoslavné církvi, a dokonce i skutečné manželství mezi dvěma muži, které bylo zaznamenáno v roce 1061 v malé kapli ve Španělsku.

Stejně tak nemuselo být manželství výhradně mezi dvěma živými osobami. Manželství s duchem, kdy nevěsta či ženich byli už po smrti, se uzavírala v Číně, aby se zachovala rodiná linie nebo usmířili neklidní duchové. Některé kmeny v Súdánu udržují obdobné tradice dodnes. Přes všechny tyto rozdíly mělo mnoho typů manželství jednu věc společnou.

V sázce byly zásadní věci jako majetek a reprodukce, které byly až moc důležité na to, aby je nechali na mladé lásce. Obzvlášť ve vyšších společenských vrstvách domlouvaly sňatky často rodiny či vládci. Ale i prostým lidem, kteří měli určitou možnost výběru, šlo hlavně o praktičnost. Moderní pojetí manželství jako svazku kvůli lásce a přátelství se objevilo až v několika posledních staletích. S příchodem industrializace, urbanizace a rozšířením střední třídy bylo více lidí nezávislých na šiřší rodině a schopných uživit novou rodinu sami.

Povzbuzeni novými myšlenkami osvícenství se začali lidé soustředit raději na vlastní štěstí a cíle než na rodinné povinnosti nebo bohatství a postavení. A toto hledání individuálního štěstí brzy vedlo k dalším změnám, jako byly snadnější rozvody či častější sňatky v pozdějším věku. Když tedy diskutujeme o roli a definici manželství v moderní době, měli bychom si uvědomit, že manželství bylo vždy formováno společností. A jak se struktura, hodnoty a cíle společnosti v průběhu času mění, bude se měnit i naše chápání manželství.

Překlad: marysol www.videacesky.cz