Proč je Mount Everest tak vysoký?

Každé jaro si stovky dobrodruhů vydávají splnit sen, aby vylezli na Džomolangmu, známou také jako Mount Everest. Měsíce dřepí v základním táboře a čekají na šanci vystoupat na vznešený a smrtící vrchol této hory. Proč ale riskují své životy a údy, aby na Everest vylezli? Kvůli výzvě? Nebo výhledu? Či kvůli šanci dotknout se nebes?



Pro mnohé je hlavním lákadlem Everestu jeho status jako nejvyšší hory na Zemi. Musíme si říct, že nejvyšší od báze po vrchol je ve skutečnosti Mauna Kea, s nadmořskou výškou 8850 metrů je však Everest nejvýše položené místo na světě. Abychom pochopili, jak tato formace vznikla, musíme se podívat hluboko do zemské kůry, kde se srážejí tektonické desky. Zemský povrch je jako krunýř pásovce. Kusy kůry se neustále pohybují, pod a okolo sebe.



Pro tak obrovské tektonické desky jde o relativně rychlý pohyb. Pohybují se cca o dva až čtyři centimetry za rok, asi tak rychlostí růstu nehtů. Když se dvě desky srazí, tak se zapříčí, nebo se jedna podsune pod druhou, čímž deformují okraje a způsobí takzvaný výzdvih, aby pojmuly tuto extra kůru. Takto vznikl Everest.



Před 50 miliony let se Indická deska posunula na sever, srazila se s Euroasijskou deskou a kůra se zmáčkla, což způsobilo velký výzdvih. Mount Everest leží v srdci této oblasti, na kraji kolizní zóny Indické a Euroasijské desky. Ale hory jsou tvořeny i jinými silami než jen výzdvihem. Jak je země tlačena nahoru, jsou nuceny stoupat i masy vzduchu. Stoupající vzduch se ochladí, což způsobí kondenzaci vodní páry v něm a vytvoří se déšť či sníh.



Jak ten padá, mění krajinu rozpouštěním nebo rozpadem hornin v procesu známém jako zvětrávání. Voda tekoucí z kopce nese zvětralý materiál a eroduje krajinu, vytváří hluboká údolí a zubaté vrcholy. Tyto výzdvihy a eroze jsou tím, co dává horám jejich tvar. Ale srovnejte nebeské vrcholky Himalájí s uklidňujícími kopečky v Appalačích. Je zřejmé, že všechny hory nejsou stejné.



Je to proto, že musíme zohlednit i čas. Když se tektonické desky srazí, následuje rychlý výzdvih. Vrcholy se se strmými svahy tyčí do výšky. Postupem času je však gravitace a voda strhávají. Nakonec eroze výzdvih předstihne a vrcholy se hroutí rychleji, než byly tlačeny nahoru. Třetím faktorem formujícím hory je klima. Při teplotách pod bodem mrazu všechen sníh úplně neroztaje, naopak se pomalu zhutňuje, dokud z něj není led.



Tím se vytvoří sněžná čára, jež se vyskytuje v různých výškách po celém světě v závislosti na klimatu. Na mrazivých pólech se sněžná čára nachází už na úrovni moře. V blízkosti rovníku musíte vyšplhat pět kilometrů, než se ochladí dostatečně, aby se vytvořil led. Nahromaděný led se začne kvůli své obrovské tíze pohybovat, čímž vznikne pomalu proudící zmrzlá řeka zvaná ledovec, která brousí kameny pod ní.



Čím strmější hora, tím rychleji led proudí a tím rychleji se obrušuje skalnaté podloží. Ledovce mohou erodovat krajinu rychleji než déšť a řeky. Tam, kde se ledovce drží na vrcholcích hor, je obrušují tak rychle, jako by jejich vrcholky odřezávaly obří sněžné cirkulárky. Jak je tedy možné, že je zledovatělý Mount Everest tak vysoký? Předně byl obrovský už díky kataklyzmatickému kontinentálnímu střetu, ze kterého vzešel.



Hora se nachází také blízko tropů, takže sněhová čára je vysoko a ledovce relativně malé, stěží dost velké na to, aby ji zmenšily. Tato hora se tedy nachází v perfektních podmínkách, které zachovávají její impozantní výšku. Ale vždycky tomu tak nebude. Žijeme v měnícím se světě, kde se tektonické desky, zemské klima a erozní síla planety mohou jednoho dne spiknout, aby Mount Everest strhly dolů.



Alespoň prozatím však zůstává legendou v očích turistů, dobrodruhů i dalších snílků. Překlad: marysol www.videacesky.cz