TED-Ed nám v tomto videu vysvětlí, odkud pochází tradice líbání se pod jmelím a také jak to souvisí s chováním této rostliny v přírodě.
Při pohledu na jmelí možná prcháte,
nebo pokud si na někoho myslíte, čekáte pod jeho bílými bobulemi
na vhodnou příležitost. Ale jak vznikla
ta vánoční tradice polibků pod jmelím? Tento starý zvyk je směsí
mytologie a biologie této fascinující rostliny. Po celém světě roste
více než tisíc různých druhů jmelí. Starověcí Evropané byli dokonce
tak zaujatí tím, jak jmelí roste, že ho zařadili do svých bájí a mýtů. Ve starém Římě popisoval Plinius starší
anglické druidy, kteří věřili, že jmelí shodili bohové z nebes.
Tím vysvětlovali jeho nezvyklé umístění
vysoko ve větvích některých stromů. Také věřili, že má léčivé schopnosti
a může zvyšovat plodnost. Skandinávské legendy zatím
vypráví o mystických vlastnostech jmelí v příběhu boha Baldra
a jeho milující matky Frigg, bohyně lásky, manželství a plodnosti. Frigga milovala svého syna tolik,
že přiměla každou rostlinu, zvíře i věc přísahat, že mu nikdy neublíží.
Ve svém zápalu ale přehlédla jmelí. Lstivý bůh Loki si toho všiml
a probodl Baldrovo srdce šípem vyrobeným z větve jmelí. Frigga plakala takovým zármutkem,
že se její slzy změnily v bobulky jmelí. Ostatním bohům jí bylo tak líto,
že souhlasili se vzkříšením Baldra. Když se o tom Frigg dozvěděla,
měla takovou radost, že proměnila jmelí ze symbolu smrti
v symbol míru a lásky. Nařídila jednodenní příměří
a všichni, kteří se pod jmelím potkali, se měli obejmout,
aby na světě šířili lásku.
V 17. století našli britští kolonisté
po příjezdu do Nového světa nový, ale velice podobný druh jmelí. Připsali mu tyto příběhy plné
kouzel, plodnosti a lásky a rozšířili tak tradici věšení jmelí
z Evropy do Ameriky. Do 18. století z toho Britové
udělali vánoční tradici. Ale za tou tradicí je více
než jen lidská fantazie. Celé to bylo inspirované
fascinující biologií té rostliny.
My vidíme jmelí jako vánoční dekoraci,
ale na stromech v přírodě je to částečně parazitická rostlina. Jmelí závisí na modifikovaných kořenech,
haustoriích, které proniknou kůrou stromu a vysávají vodu a minerály,
které v kmenech stromů proudí. Ke kolonizaci blízkých stromů
potřebuje jmelí ptáky a další tvory, kteří semínka rozšíří. Ptáci, kteří bílé bobulky snědí,
se někdy zbavují lepkavých semínek tím, že je otírají o kůru stromů.
Nebo s trochou štěstí
vykálí nestravitelná semínka na strom, kde vyklíčí a začnou růst. Kvůli jeho odolnosti a listoví,
které je svěží, i když strom opadá, je pochopitelné,
že jmelí zaujalo naše pověrčivé předky. Chápali to jako znak magických vlastností
a plodnosti této rostliny. I dnes vzbuzuje jmelí úžas různorodostí
divokých druhů, kterým nabízí obživu. Je více než jenom parazit.
Je známé také jako klíčový druh. Jí ho nejrůznější zvěř
včetně srn, losů, veverek, čipmanků, dikobrazů, drozdů, salašníků, hrdliček
a motýlů Delias.
Některé druhy jmelí tvoří hustý porost,
který je ideálním místem k hnízdění pro mnoho druhů ptáků. A i přes parazitický vztah se stromy
může jmelí pomáhat i rostlinám. Například jalovec roste blízko jmelí
a využívá ptáků přilétajících pro bobule. Díky mnoha výhodám, které poskytuje,
ovlivňuje jmelí diverzitu a pomáhá ekosystémům vzkvétat. Dalo by se říci, že u této rostliny
život napodobuje báji.
V přírodě má jmelí moc spojovat
a to vidíme i v našich tradicích. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
