Daniel Kaluuya o zkaženém castingu a óda Jima Carreyho

Herci často vypráví,
jak náročné jsou konkurzy. Všichni to znáte,
ale Danieli, ty máš pro herce - naprosto skvělý tip. Víš, co myslím?
- Jasně! Pokud se dívá někdo
s hereckými ambicemi, - je podle mě tohle skvělá rada.
- Jakmile to na tom konkurzu odehrajete, - odejděte. Co nejrychleji to jde.
- Cože? Prostě se nesnažte o pokec.
Nezkoušejte se jim vlichotit a tak. Prostě to odehrajte a běžte.


Rovnou ze dveří. - Nemám se ani rozloučit?
- Ne, ani to ne. Ale jednou jsem to udělal
a neuvědomil si, že tam je ještě jedna scéna. Takže jsem utekl
a ty dveře se zase otevřely: „Danieli!“
„Co? Jo, už jdu. Jasně, umím hrát.“ Ještě jeden tip,
nedávejte si do životopisu přízvuky. Jo… O tom jsem dost lhal. - A jednou tě nachytali, viď?


- Dokonce dvakrát. Jak to myslíš?
Přišel jsi s jedním přízvukem… No, prostě tady máme Spotlight, znáš to? - Taková databáze herců.
- Jo, jasně. Ano. Tam člověk zadá životopis.
A já samozřejmě chtěl práci, tak jsem tam napsal všechny přízvuky.
Zvládnu cokoliv, no ne? Pár pokusů a zvládnu všechno. Pak jsem tam hrál tu scénu
a ten konkurz šel fakt skvěle, říkal jsem si, jak mi to jde,
a najednou říkají: „Danieli, tady píšete, že umíte skotský přízvuk.“
A když k něčemu napíšete hvězdičku, znamená to expertní znalost,
tak jsem dal hvězdičku ke všemu.

„Takže vy umíte skotský přízvuk?“
A já: „Ano, skotský přízvuk umím.“ A oni: „Tak prosím.“ A já: „Dobře.“
Začal jsem napodobovat ten přízvuk, ale říkal jsem si,
že Skotsko to tak úplně není, začal jsem spíš ve středu Anglie. - Takže uprostřed Anglie…


- Chtěl ses propracovat nahoru. Přesně tak, ale skončil jsem v Liverpoolu.
Pořád ještě špatná země. A oni: „Jo, můžete odejít, prosím?“
Tak jsem odešel. A ty na to:
„Ano, to je moje druhá taktika.“

Herci často vypráví, jak náročné jsou konkurzy. Všichni to znáte, ale Danieli, ty máš pro herce - naprosto skvělý tip. Víš, co myslím? - Jasně! Pokud se dívá někdo s hereckými ambicemi, - je podle mě tohle skvělá rada. - Jakmile to na tom konkurzu odehrajete, - odejděte. Co nejrychleji to jde. - Cože? Prostě se nesnažte o small talk. Nezkoušejte se jim vlichotit a tak. Prostě to odehrajte a běžte.



Rovnou ze dveří. - Nemám se ani rozloučit? - Ne, ani to ne. Ale jednou jsem to udělal a neuvědomil si, že tam je ještě jedna scéna. Takže jsem utekl a ty dveře se zase otevřely: „Danieli!“ „Co? Jo, už jdu. Jasně, umím hrát.“ Ještě jeden tip, nedávejte si do životopisu přízvuky. Jo… O tom jsem dost lhal. - A jednou tě nachytali, viď?



- Dokonce dvakrát. Jak to myslíš? Přišel jsi s jedním přízvukem… No, prostě tady máme Spotlight, znáš to? - Taková databáze herců. - Jo, jasně. Ano. Tam člověk zadá životopis. A já samozřejmě chtěl práci, tak jsem tam napsal všechny přízvuky. Zvládnu cokoliv, no ne? Pár pokusů a zvládnu všechno. Pak jsem tam hrál tu scénu a ten konkurz šel fakt skvěle, říkal jsem si, jak mi to jde, a najednou říkají: „Danieli, tady píšete, že umíte skotský přízvuk.“ A když k něčemu napíšete hvězdičku, znamená to expertní znalost, tak jsem dal hvězdičku ke všemu.



„Takže vy umíte skotský přízvuk?“ A já: „Ano, skotský přízvuk umím.“ A oni: „Tak prosím.“ A já: „Dobře.“ Začal jsem napodobovat ten přízvuk, ale říkal jsem si, že Skotsko to tak úplně není, začal jsem spíš ve středu Anglie. - Takže uprostřed Anglie…



- Chtěl ses propracovat nahoru. Přesně tak, ale skončil jsem v Liverpoolu. Pořád ještě špatná země. A oni: „Jo, můžete odejít, prosím?“ Tak jsem odešel. A ty na to: „Ano, to je moje druhá taktika.“