Rowan Atkinson je podobný Mr. Beanovi

Už jsi za Mr. Beanem
udělal tlustou čáru? Už nebude? No, pochybuju, že se ještě objeví,
ale člověk nikdy neví... Lid promluvil. Jo, docela tiše. Ale nikdy neříkej nikdy.
Nějaký film, jak zmiňoval Jeff... Nikdy neříkej nikdy,
ale přijde chvíle, kdy má člověk pocit, že s ním zahrál většinu toho, co chtěl. Protože to není založené na řeči
a je to tak fyzické, - je to asi oblíbené všude.


- Ano, má to určitý globální dosah. To jsou dovolené příšerné, ne?
Můžeš někam jet? No, na většinu míst moc nemůžu,
aniž by mě poznali. Nejhorší mi přijde, když mě lidi
nepoznají úplně, ale jen napůl. Je to takové zvláštní. "Je to..."
Taky to znamená, že zírají. Hodně na mě zírají.
Prostě se dívají. Pak bych si fakt přál,
aby na mě ten člověk nezíral.

Radši bych zvedl vlaječku
s nápisem "ano", "Ano, jsem to já." Před pár lety jsem byl v obchodě
s díly do Land Roverů u Peterborough, - prostě kde mě tak obvykle najdete.
- Ano. Čekal jsem tam na autodíly.
A v takových obchodech hodně postáváte, protože aby vám ten díl přinesl,
musí ten člověk půl kilometru po skladu, potom se vrátí, přinese to a řekne:
"Tohle je na levou ruku. Jo, vy chtěli na pravou ruku, pardon."


A zase vyrazí. Trvá to věky.
Prostě jsem tam stál s pár chlapama a viděl jsem, jak jeden dělá tohle: Po nějaké době ke mně přišel a říká:
"Promiňte, už vám někdo řekl, že vypadáte, jako byste z oka vypadl
tomu Mr. Beanovi?" A já povídám: "Já vlastně jsem ten herec,
který Mr. Beana hraje." A on: "To by se vám určitě líbilo." A následovala bizarní konverzace,
ve které čím déle jsem ho přesvědčoval, že jsem tím člověkem,
kterého jsem podle něj jen připomínal, tím méně mi věřil.


Vtipné bylo, jak mi tvrdil, jak přesná ta podoba je. Říkal mi:
"Ta podoba je až děsivá. Přemýšlel jste někdy,
že byste dělal imitaci? Třeba na rozlučkách se svobodou a tak,
byl byste tam jako 'Mr. Bean'." Já jsem mu řekl: "Ne, vlastně..."
"Mohl byste si tím vydělat majlant." Po nějaké době mi došlo,
že ten rozhovor musím ukončit, protože mi nejen nevěřil,
ale navíc začínal být naštvaný, že trvám na tom,
že jsem Rowan Atkinson.

Očividně si myslel,
že jsem strašnej debil, který jen trochu vypadá jako Mr. Bean.
A přitom chodí po Anglii a vykládá, že je opravdu on.
Blbeček.

Když jste to v roce 1978 natočili,
přišlo mi zajímavé, že jste si museli dát pozor na tempo,
když jste ty scény dělali. - Museli jste odhadnout, kde zrovna jste.
- Byla to moje první herecká práce, rozhodně první velká role.
V hororovém filmu se stupňuje napětí a po určité události
už se to žene ke konci filmu, je to hodně intenzivní, máte se bát.
Ale je k tomu úvod, takové jemné části, potom pochyby.
Takže jsem si... Myslím, že to ode mě v 19
bylo moc chytré, že jsem na to přišla, nikdo jiný to nedělal.


Prostě jsem si očíslovala scénář, abych věděla, na jaké úrovni jsem
v průběhu toho scénáře. Potom se to netočí popořadě,
takže když určili scénu, věděla jsem... Byl to, řekněme, takový děsometr.
Deset je to... - Konec, kde prostě utíkáte a křičíte.
- Ano, útěk a křik. A jednička je dívka ve třídě na střední.
Trojka je můj patentovaný nedůvěřivý pohled Jamie Lee Curtis
ve smyslu "Ty jsi kdo?". To vypadá takhle: Dej tam sedmičku.

- Můžu dát jedenáctku?
- Ano, prosím. O jedenáctce vám musím něco říct.
Můj manžel je Christopher Guest, byl ve filmu Hraje skupina Spinal Tap,
hrál tam Nigela, jehož zesilovač umí i jedenáctku. Bylo by mu tak trapný,
že mi ten londýnský přízvuk tak nejde, když on ho umí tak skvěle. Nicméně, řídím Teslu.
Omlouvám se. A když mi to auto ukazoval technik,
říkal mi, Chris byl v autě, říkal: "Zapněte klimatizaci."


A já: "Dobře." Tak jsem ji zapnula. A on:
"Zesilte ji." "Dobře, zesiluju ji." "Musíte ještě víc."
Tak ta klimatizace jela a umí i jedenáctku. A hlasitost u reproduktorů
taky umí i jedenáctku. Prý je to proto, že je Elon Musk velkým fanouškem toho filmu,
takže v autech Tesla umí klimatizace a audio i jedenáctku.

To je fakt vtipný.
Super detail. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz