Lanovka na ruční pohon

Před pár měsíci mi napsal někdo ze Slovinska o věci jménem cicka. Je to zvláštní a nebezpečně vypadající lanovka na ruční pohon přes řeku Sávu. Okamžitě jsem ji chtěl natočit. Bohužel to není moc zmapované, podklady k ní nejsou v angličtině. Najal jsem tým místních producentů, kteří rychle zjistili, že už je zavřená. Stejně jako jiné lanovky na ruční pohon nebyla udržovaná, takže už nebyla bezpečná.



Spravovat ji, aby obstála v dnešním světě, by bylo příliš drahé, pro těch pár turistů by se to nevyplatilo. Ale když znáte místní, má to výhody, najdou leccos, co já bych nikdy neobjevil. Nejen že našli jinou takovou lanovku, jednu z posledních funkčních, která funguje jinak a vypadá ještě nebezpečněji, ale našli i člověka, který ji dodnes udržuje v provozu. Musím se starat o údržbu.



Jsem další z řady myslivců, kteří jsou za ni zodpovědní. Už tu není nikdo místní, jenom turisté. Jsme jenom tři, kteří se sem vypravují pravidelně. Potřebujeme ji jenom my. Hlavně jeden z nás se tu pohybuje hodně často. Ale ten je ještě mladý. Když sem vyrazím autem, taky pak tu lanovku potřebuji. Ale kromě nás už ji využijí jedině turisté.



S kamarády jsme opravili tenhleten dům. To je pro mě motivace tu lanovku dál udržovat v provozu. Dvakrát třikrát ročně je potřeba ji trochu namazat. Starám se o ni, protože tu jsem tak nějak doma. Za svou bezpečnost tady člověk ručí sám, jak se tu dočtete. Tenhle druh lanovek se začal stavět za 1. světové války. Těmito horami probíhala fronta a takovéto lanovky někde sloužily místo mostů.



Tahle je ale z 50. let, zřídili ji tady, když voda smetla most postavený ještě italskou armádou. Když jsem se přidal ke spolku myslivců Tolminu, už tady byla. Postavila ji generace přede mnou. Když ji budovali, museli vrtat do skály. Samozřejmě to bylo hodně práce. Ale bylo to systémem udarniško, stavěli ji dobrovolníci.



Když jsem ji opravoval, díky bohu mi na to přispěla vláda. Ale zase to byl systém udarniško. Dělal jsem to pro naši komunitu. Když patříte do nějaké organizace, třeba spolku myslivců, musíte myslet i na ostatní. Já vím, že to vypadá nebezpečně. Dokonce to tak zní. Vrže to, houpe se to, kymácí se… Ale když tu stojím, nepřipadám si v nebezpečí.



Vůbec se nebojím. Jen toho, že když sem přitáhnu pozornost, mohla by se vláda rozhodnout, že to nesplňuje regulace, a zasáhnout. Nebo by se sem mohly vypravit děti a rozbít to nebo poškodit. Nebo se zranit. Za místa, která navštěvuji, mám trochu zodpovědnost. A na tuhle lanovku jsou místní zřejmě velmi hrdí, během natáčení ji používali. Většina ručních lanovek už neexistuje, a pokud vím, nikdo nemá úplný seznam těch zbylých.



Jednoho dne budou historií. Ale to bude nakonec jednoho dne všechno. Překlad: jesterka www.videacesky.cz