Nejstarší podnik na světě jsou lázně v JaponskuTom Scott
5
Tom se vydal na místo, kde stojí údajně nejstarší stále fungující podnik světa – japonský lázeňský hotel Nišijama Onsen Keiunkan. Jak se mohl tento byznys udržet v provozu více než 1300 let? A jaká je vlastně definice podniku?
Přepis titulků
Tenhle příběh je složitější, než jsem čekal. Obecně platí, že nejstarší podnik světa, tedy nejstarší stále fungující, je Nišijama Onsen Keiunkan, což je tento hotel u horkých pramenů asi 3 hodiny západně od Tokia. Už více než 1300 let sem lidé jezdí za přírodními, křišťálově čistými horkými prameny. Teprve nedávno hotel změnil majitele, poté co byl 52 generací v jedné rodině. Horký pramen byl objeven a otevřen veřejnosti v roce 705.
Muž jménem Mahito Fudžiwara byl na lovu v horách a našel přírodní pramen s horkou vodou. Napadlo ho, že by to šlo proměnit v lázně s horkou minerální vodou. Tehdy začal příběh tohoto hotelu. V hotelu bydlí další hosté, není prázdný, jen respektujeme jejich soukromí. Předpokládal jsem, že se ubytuji v takovém živoucím muzeu, protože to se dá očekávat od historických atrakcí v Británii. U nás se to obvykle stává, když má něco staletou tradici, prostě se to zakonzervuje, všechno se udržuje zamrzlé v čase.
Financují to turisté, kteří chtějí vidět něco starého. To je pro muzeum super, ale v komerčním hotelu, který má přežít ve 21. století, se budou hosté časem měnit. V malých jeskyních najdete čtyři původní horké prameny, tam byl Keiunkan původně. Byly to jednoduché dřevěné budovy, které se časem různě přestavovaly.
Lidé zde lázně neustále opravovali, budovali a rozšiřovali je během provozu. Nedokážu si představit, jak ty budovy vypadaly před sto lety. V 17. a 18. století tu lidé využívali léčebné lázně, ale sami si vařili. Koupali se přímo v tom prameni. Nebyla tam žádná vana, v okolí byly přímo skály a kameny. První skutečné budovy se stavěly na konci 19. století. V roce 1997 byly tyto budovy převedeny na hotel s polopenzí typu rjokan. Pořád je to tradiční, ne jako na Západě.
Spí se na futonech, jí se z nízkých stolků… Ale znovu a znovu ten podnik renovovali. Tahle budova je stará jen pár desetiletí, hotel často měnil i polohu. V anglickém smyslu toho slova je to hotel jen pár desetiletí. Předtím to bylo pouze místo, kde bylo možné přespat a vykoupat se. Dnes tu mají wi-fi a obchod se suvenýry. V roce 2005 vykopali nové prameny a získali tak 5krát více vody. Jsou tu moderní systémy na kontrolu teploty a kvality vody.
Ta voda je také pitná, je to minerální pramenitá voda. Z historických zdrojů víme, že tu kdysi nocovali šógun Iejasu Tokugawa a samuraj Šingan Takeda. Současný japonský císař tu byl také, v roce 1987, když byl ještě korunním princem. Doprovázela ho stovka lidí, ale předchozí majitel tu návštěvu nechtěl zveřejňovat. Horké prameny mívají problémy s přehnaným turismem, a tak nechtěl hosty, kteří jen následují trend.
To mělo být celé. Nejstarší podnik světa vydržel, protože se neustále mění. První problém: moderní koncept „podniku“ se špatně porovnává s japonskou kulturou před tisícem let. V Kjótu je škola vázání květin zvaná Ikenobó, tu založili pár století před tímto hotelem. Ale to je asi spíš organizace než skutečný podnik, aspoň tak jsem to pochopil z překladu mého týmu. Když započítáte tu školu, musíte počítat i jiné starší věci, třeba katolickou církev.
Ale tohle byl rozhodně vždycky podnik. Druhý problém: Je to nejstarší podnik až od roku 2006, když se předchozí rekordman, stavební firma Kongo Gumi dostala do potíží. Ta firma nezavřela ani nezkrachovala, koupila ji větší společnost. Skoro 1500 let to byla rodinná firma, ale teď je to dceřiná firma moderního korporátu.
Funguje, ale spíš jako jméno v nějakých dokumentech. Měli bychom to počítat? Já myslím, že ne. Ale když to nepočítáme, dostaneme se ke třetímu problému, který jsem nenašel v žádném anglickém zdroji. Když jsem převzal řízení hotelu, bylo mému předchůdci přes 80 let. Nikdo z jeho příbuzných neměl o vedení hotelu v horách zájem. Neměl, kdo by podnikání převzal. Já jsem s bývalým ředitelem úzce spolupracoval od svých 25 let.
Tohle jsem moc lidem neřekl, ale nadával mi a křičel na mě skoro každý den. Nikdy by mě nenapadlo, že se stanu ředitelem. Asi před pěti lety si mě zavolal a řekl mi: „Kawano, měl by ses stát ředitelem.“ Já se divil: „Cože?! Já?“ Řekl: „Nechci předat tento hotel, který přestál 1300 let, někomu, koho neznám.“ Ale já s ním nejsem příbuzný, nemůžu takovou firmu zdědit, takže jsem založil Nishiyama Onsen Keiunkan Limited a jako ředitel té firmy jsem původní podnik převzal.
V praxi to nebyla zásadní změna způsobu, jak hotel operoval, spíše to vypadá na jistou restrukturalizaci. Nový majitel býval výkonným ředitelem, sice není příbuzný, ale je tam kontinuita. Nerad přiznávám, že si nejsem jistý, ale jestli mají videa na tomhle kanálu za ta léta společné téma, pak to, že je svět složitý a nevejde se do jednoduchých kategorií.
Pokud máte seznam nejstarších firem s tradicí přes 1500 let, musíte očekávat pár výjimek. Já se prostě půjdu vykoupat. Když jsem se jako první cizinec stal předsedou firmy, řekl mi předchůdce: „Buď pouze ředitelem hotelu. To je tvá práce.
Nerozptyluj se.“ Není to úplně rodinné motto, ale ta slova se předávala po generace. Takto daleko jsme se dostali, protože jsme se soustředili na jednu věc, pouze na vedení hotelu. Myslím, že hlavně proto to funguje. A to už 1300 let. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Muž jménem Mahito Fudžiwara byl na lovu v horách a našel přírodní pramen s horkou vodou. Napadlo ho, že by to šlo proměnit v lázně s horkou minerální vodou. Tehdy začal příběh tohoto hotelu. V hotelu bydlí další hosté, není prázdný, jen respektujeme jejich soukromí. Předpokládal jsem, že se ubytuji v takovém živoucím muzeu, protože to se dá očekávat od historických atrakcí v Británii. U nás se to obvykle stává, když má něco staletou tradici, prostě se to zakonzervuje, všechno se udržuje zamrzlé v čase.
Financují to turisté, kteří chtějí vidět něco starého. To je pro muzeum super, ale v komerčním hotelu, který má přežít ve 21. století, se budou hosté časem měnit. V malých jeskyních najdete čtyři původní horké prameny, tam byl Keiunkan původně. Byly to jednoduché dřevěné budovy, které se časem různě přestavovaly.
Lidé zde lázně neustále opravovali, budovali a rozšiřovali je během provozu. Nedokážu si představit, jak ty budovy vypadaly před sto lety. V 17. a 18. století tu lidé využívali léčebné lázně, ale sami si vařili. Koupali se přímo v tom prameni. Nebyla tam žádná vana, v okolí byly přímo skály a kameny. První skutečné budovy se stavěly na konci 19. století. V roce 1997 byly tyto budovy převedeny na hotel s polopenzí typu rjokan. Pořád je to tradiční, ne jako na Západě.
Spí se na futonech, jí se z nízkých stolků… Ale znovu a znovu ten podnik renovovali. Tahle budova je stará jen pár desetiletí, hotel často měnil i polohu. V anglickém smyslu toho slova je to hotel jen pár desetiletí. Předtím to bylo pouze místo, kde bylo možné přespat a vykoupat se. Dnes tu mají wi-fi a obchod se suvenýry. V roce 2005 vykopali nové prameny a získali tak 5krát více vody. Jsou tu moderní systémy na kontrolu teploty a kvality vody.
Ta voda je také pitná, je to minerální pramenitá voda. Z historických zdrojů víme, že tu kdysi nocovali šógun Iejasu Tokugawa a samuraj Šingan Takeda. Současný japonský císař tu byl také, v roce 1987, když byl ještě korunním princem. Doprovázela ho stovka lidí, ale předchozí majitel tu návštěvu nechtěl zveřejňovat. Horké prameny mívají problémy s přehnaným turismem, a tak nechtěl hosty, kteří jen následují trend.
To mělo být celé. Nejstarší podnik světa vydržel, protože se neustále mění. První problém: moderní koncept „podniku“ se špatně porovnává s japonskou kulturou před tisícem let. V Kjótu je škola vázání květin zvaná Ikenobó, tu založili pár století před tímto hotelem. Ale to je asi spíš organizace než skutečný podnik, aspoň tak jsem to pochopil z překladu mého týmu. Když započítáte tu školu, musíte počítat i jiné starší věci, třeba katolickou církev.
Ale tohle byl rozhodně vždycky podnik. Druhý problém: Je to nejstarší podnik až od roku 2006, když se předchozí rekordman, stavební firma Kongo Gumi dostala do potíží. Ta firma nezavřela ani nezkrachovala, koupila ji větší společnost. Skoro 1500 let to byla rodinná firma, ale teď je to dceřiná firma moderního korporátu.
Funguje, ale spíš jako jméno v nějakých dokumentech. Měli bychom to počítat? Já myslím, že ne. Ale když to nepočítáme, dostaneme se ke třetímu problému, který jsem nenašel v žádném anglickém zdroji. Když jsem převzal řízení hotelu, bylo mému předchůdci přes 80 let. Nikdo z jeho příbuzných neměl o vedení hotelu v horách zájem. Neměl, kdo by podnikání převzal. Já jsem s bývalým ředitelem úzce spolupracoval od svých 25 let.
Tohle jsem moc lidem neřekl, ale nadával mi a křičel na mě skoro každý den. Nikdy by mě nenapadlo, že se stanu ředitelem. Asi před pěti lety si mě zavolal a řekl mi: „Kawano, měl by ses stát ředitelem.“ Já se divil: „Cože?! Já?“ Řekl: „Nechci předat tento hotel, který přestál 1300 let, někomu, koho neznám.“ Ale já s ním nejsem příbuzný, nemůžu takovou firmu zdědit, takže jsem založil Nishiyama Onsen Keiunkan Limited a jako ředitel té firmy jsem původní podnik převzal.
V praxi to nebyla zásadní změna způsobu, jak hotel operoval, spíše to vypadá na jistou restrukturalizaci. Nový majitel býval výkonným ředitelem, sice není příbuzný, ale je tam kontinuita. Nerad přiznávám, že si nejsem jistý, ale jestli mají videa na tomhle kanálu za ta léta společné téma, pak to, že je svět složitý a nevejde se do jednoduchých kategorií.
Pokud máte seznam nejstarších firem s tradicí přes 1500 let, musíte očekávat pár výjimek. Já se prostě půjdu vykoupat. Když jsem se jako první cizinec stal předsedou firmy, řekl mi předchůdce: „Buď pouze ředitelem hotelu. To je tvá práce.
Nerozptyluj se.“ Není to úplně rodinné motto, ale ta slova se předávala po generace. Takto daleko jsme se dostali, protože jsme se soustředili na jednu věc, pouze na vedení hotelu. Myslím, že hlavně proto to funguje. A to už 1300 let. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Komentáře (1)
Veľrybíhovězí (anonym)Odpovědět
13.06.2024 22:17:13
Myslím že sa to preceňuje. Akurát som čítal jednu knihu o Japonsku kde to autorka presne povedala, že tieto termálne pramene začali prerábať až 20. storočí kedy začali využívať na biznis aj vďaka Američanom. Japonci si potrpia na tradície ale úprimne nesúhlasím, že toto je zrovna príklad nejakej 1300 ročnej histórie podnikania.