Základy

Nacházíme se v Brně,
v České republice, a tohle je moje
lezecká základna Kotelna. Na tomto místě
jsem začal trénovat. Je skoro dvacet let stará. Přesouvala se různě po městě
a tohle je čtvrté místo, kde působí. Vždy se stěhovala
do lepších a větších prostor. A vždy také byla dost
undergroundová, plná špíny a prachu. Nikdy jí ale nechyběly
všechny důležité prvky pro trénink.

Takže ačkoliv dnes
možná vypadá načančaně, je pořád stejně dobrá,
nebo spíš ještě lepší než kdy předtím. Když se podíváte po zdech,
může se vám zdát, že je něco špatně. Že barvy nejsou uspořádané. Je to proto, že zde
na barvách vůbec nezáleží. Nemáme zde žádné dané cesty, jen hromadu chytů na stěně. Samotná stěna je poměrně základní, složená ze stěn s dvaceti, třiceti
nebo čtyřicetistupňovým sklonem.

Umožňuje lezci
tisíce různých možností. Během každého tréninku
můžu zapojit fantazii, nebo ji zapojí můj kamarád,
pro zvolení různých cest, díky čemuž je pro mě
trénink mnohem efektivnější. Jednou ročně všechny chyty sundáme,
umyjeme je a vrátíme zpět. O poloze chytů rozhoduji většinou já. Pokud chyty nastavíte podobně
jako zde, je potřeba si uvědomit, že je nutné mít v malém úseku
různé druhy úchopů vedle sebe, jako lišty, sklopené chyty a madla.

Je také důležité nemít
všechny chyty ve stejně úrovni, protože při opravdovém lezení narazíte
na spoustu "bočáků" a "spoďáků". A skoro bych řekl, že "bočáky" a "spoďáky"
jsou pro trénink nejefektivnější. Zároveň mám pocit,
že pokud jsou chyty dobře nastaveny, není až tak těžké přijít
s vlastní cestou, protože... samotné chyty vás inspirují
k výběru konkrétní sekvence chytů.

Je důležité mít na jednom
místě různé typy chytů. Tady vidíme sklopený chyt,
vedle ní je madlo, vedle je lišta
a tohle je "nehťák". Také tu máme různé chyty
z různých období lezectví. Takže je tu nejmodernější chyt
hned vedle jednoho starého přes 20 let. Ten má pochopitelně jiný povrch a myslím, že lézt jen na nových
chytech není dobré pro kůži. Když je namícháte,
trochu tím kůži ulevíte.

Dalším tréninkovým nástrojem
je tzv. campus board. Campus board je původně
řada lišt pod sebou, takže tohle je klasický příklad. V dnešní době to ale není jen o různých
lištách, ale o různých chytech, protože na skále nemáte jen lišty. Takže tu máme sklopené chyty, madla, jiné typy sklopených chytů a tak dále. Tradičně se na campus boardu
leze nahoru a dolů, proč ale nelézt do stran?

Proto jsem vymyslel
horizontální campus board, který se skládá z těchto boulí, na kterých takhle můžete
zapracovat na břišních svalech. Všechno musí být přizpůsobené
pro naprosté pohodlí. Důležitost protahování a kompenzačních
cvičení pro lezectví asi nemusím zdůrazňovat. Asi v každé lezecké hale by měl být prostor
pro protažení a odpočinek po lezení. Ale nepřipadám si jako někdo,
kdo by vám měl radit s protahováním.

Určitě najdete spoustu lidí,
kteří vám poradí, co je dobré a co ne. Těšte se na další díl, který bude
s Martinem Stráníkem o boulderingu. Překlad: heindlik
www.videacesky.cz