USA přesunuly ochranu svých hranic do Mexika

Stojím na hranici Guatemaly a Mexika. Na tom mostě je běžný hraniční přechod,
kde imigrační úředníci razítkují pasy. Když ale sejdete tyhle schody,
najdete chlapíky, kteří převáží lidi přes hranici
prakticky nelegálně. Nepoznáte,
že tady došlo k zákroku proti imigraci. Ale je to tak.
A zaplatily to Spojené státy. Tihle lidé to dělají úředníkům před nosem
a těm je to očividně celkem jedno. Ten zákrok začnete pociťovat
až dál směrem na sever.

Narazíte na novou vojenskou infrastrukturu
a kontrolní body pro zastavení migrantů. Tento zákrok neměl udržet
lidi ze Střední Ameriky mimo Mexiko. Měl je udržet mimo Texas. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz V roce 2014
poslaly USA do Mexika příliv peněz. To mu pomohlo militarizovat
a opevnit jeho jižní hranici. Abyste pochopili proč,
podívejte se na tenhle graf. Červená ukazuje množství Mexičanů
zadržených na hranici s USA, zelená ukazuje migranty,
kteří nejsou z Mexika.

Toto je rok 2014. Tehdy poprvé přerostlo
množství ostatních migrantů ty z Mexika. To množství zvýšili lidé z Hondurasu,
Salvadoru a Guatemaly. Tito lidé ze Střední Ameriky
nehledají jenom práci, utíkají. Ve Střední Americe právě probíhá válka. Není to jenom jedna válka,
je to spousta mikro-válek. - Neuvěřitelné násilí...


- Jedna vražda téměř každou hodinu. Tři z pěti zemí světa
s nejvyšším počtem vražd: Honduras, Guatemala a Salvador. ...roztrhalo město na válčící frakce. Jedné obchodnici usekli 4 prsty,
protože gangu nezaplatila výkupné. Obyvatelé těchto měst
jsou ve smrtelném nebezpečí, takže prchají. Na cestě s americkou hraniční kontrolou
jsem byl svědkem zadržení 22letého muže z Hondurasu a jeho syna
kteří absolvovali třítýdenní cestu Mexikem.

Vyhrožují mi smrtí. Já a můj syn nejsme v naší zemi v bezpečí. Nemůžu se vrátit do své země,
protože nám vyhrožují smrtí. Ti uprchlíci vstupují do Mexika
většinou s nadějí, že se dostanou do USA. Potřebujeme podporu.
Proto jsme ušli celou tu cestu, pro pomoc. Mnoho lidí jde do města Tapachula
severně od hranice, kde můžou najít přístřešek,
ukrýt se a získat pomoc. A v této zranitelné etapě jejich cesty
odmítají ukázat obličej na kameru.

Neustále mi chodily výhrůžky. Jednoho dne jsem si prostě řekl:
"K čertu s tím, zdrhám." Spálil jsem svůj malý ranč
a ve dvě ráno jsem vyrazil. Exodus ze Střední Ameriky
přerostl v problém v roce 2014. Tehdy zaregistrovaly USA na své hranici
nárůst počtu středoamerických dětí a náctiletých
bez doprovodu rodičů. Na hranici probíhá
obrovská humanitární krize. Na hranici s Mexikem bylo zadrženo
52 000 dětí bez doprovodu.

Dvojnásobek oproti minulému roku. Děti z Hondurasu cestují do Guatemaly,
potom do Mexika, překračují Rio Grande a právě přicházejí do Texasu. Jakmile se ukázalo, že letošní migrace
je jiná než předchozí roky, nařídil jsem FEMA, aby zkoordinovala
naši reakci na hranici. Obama vyhlásil na hranici
naléhavou humanitární situaci. Mluvil o tom s mexickým prezidentem,
Peña Nietou. Peña Nieto okamžitě po tomto setkání
uvedl zákon nazvaný Program jižní hranice.

Na začátku tohoto týdne oznámilo Mexiko
řadu opatření zavedených na jižní hranici, aby zastavilo příliv. Pro Peña Nietu měl plán dva hlavní cíle. Zaprvé, chránit lidská práva migrantů,
kteří vstoupí do Mexika, zadruhé,
zajistit bezpečí a rozvoj oblasti. Program měl zlepšit život
a zvýšit bezpečnost jak migrantů,
tak obyvatel hraniční oblasti. Mezi ty patří i nejchudší stát Mexika,
Chiapas.

Tento program ochrany migrantů
na jižní hranici byl vyvíjen roky, ale jeho zavedení bylo uspěcháno,
prý kvůli tlaku z USA. Mnoho dlouhodobých plánů
právní podpory a ochrany migrantů bylo odstraněno. Program se nakonec téměř výlučně
soustředil na vymahatelnost a bezpečnost. Nejjednodušší je vymahatelnost,
protože na to už máte infrastrukturu. Je náročnější vytvořit pracovní místa
než najmout agenty, aby ty lidi zatýkali. Rychlé řešení Mexika byla militarizace.

Razie na autobusy,
stavění kontrolních míst, zásahy proti Středoameričanům,
kteří přicházeli do Mexika. Nejlépe to reprezentují
tyto obrovské komplexy budov, které byly postaveny k ubytování
imigračních úředníků, armády a policie. Mexiko opevnilo oblast u jižní hranice. USA jejich snahu podpořily
penězi i vybavením. To vše bylo financováno z existující
bezpečnostní smlouvy z roku 2007. Tato smlouva sloužila původně k boji proti
pašování drog a organizovanému zločinu.

Peníze byly použity na inspekční vybavení,
psy, pozorovací věže, trénink úředníků, komunikační sítě na podporu
vymáhání zákona a také zařízení ke sbírání
biometrických údajů – otisků prstů, fotek. USA pomohlo militarizovat
jižní hranici Mexika. Spojené státy získaly to, co chtěly. Částečně díky velké snaze Mexika,
také na jeho jižní hranici, se čísla snížila
na mnohem lépe zvladatelné množství. Zatýkání na straně Mexika vzrostlo
a množství lidí na hranici Texasu kleslo.

To bylo ale jenom dočasné.
V roce 2016 toto číslo opět vzrostlo. Takže ten zákrok
nebrání lidem dostat se do USA, ale jejich cesta je kvůli němu
mnohem nebezpečnější. Za mnou je vlak, který migranti používají,
aby se z jižního Mexika dostali do USA. V roce 2014
by byl tento prostor plný k prasknutí. Imigrační úředníci se na ten vlak zaměřili
a začali s rozsáhlými raziemi. Drážní společnost najala stráže,
zvýšila rychlost vlaku a postavila sloupy, aby bylo těžší na vlak naskočit.

Navíc teď těch několik zbylých cestujících
neustále ohrožují gangy. Tady jsou hlavní cesty, po kterých
se migranti dostávali k hranici s USA. Převážně vedou podél kolejí. Tyto cesty bývaly podporovány
útočišti a nemocnicemi a hlavně velkými skupinami
dalších uprchlíků. Tím se snížila pravděpodobnost,
že budou lidé okradeni nebo napadeni. Migranti často neví, kde seženou jídlo
nebo kde budou v noci spát. Na cestě jsou závislí na síti přístřešků
většinou sponzorovaných církví.

Zákrok z roku 2014 se zaměřil na ty cesty
a hledal migranty v útočištích nebo na vlakových zastávkách. Tady přímo na rohu přístřešku
stojí často policie a čeká. Přímo tam. Je to špatné. Nikomu tu nedovolí zůstat.
Pokud uvidí migranta, rovnou ho deportují. Takže se migranti přesunuli na neznámé,
nezajištěné cesty. To zvyšuje rizika, kterým na cestě čelí. Musel jsem jít přes vrch,
kvůli imigrační policii. Je to hora.

Občas se tam objeví zloději.
Je to nebezpečné. Zatlačování uprchlíků z prošlapaných cest
je činí zranitelnější vůči zločincům. Uhodili ho zbraní do hlavy. Popadli mou dceru, Ji. Ubližovali jí. Řekla jsem jim,
ať ji nechají být, nebo začnu křičet. Pustili ji, ale uhodili ji do obličeje,
má modřinu na oku. Potom jsme utíkali. Ale vzali nám všechno.
Boty, oblečení. Nemáme nic.

Mezitím začali američtí pohraničníci
vydávat veřejná oznámení o tom, jak nebezpečnou se cesta Mexikem stala. A to i přes to,
že americká politika k tomu přispěla. Pocit, že naše děti mohou na severu
získat legální status, je falešný. Ve skutečnosti jsou snadná kořist
pro pašeráky, vlaky i poušť. Všichni vedoucí přístřešků,
se kterými jsem mluvil, zaznamenali nárůst zločinů proti migrantům
od zavedení zákroků. Studie od desítek migračních organizací
ukázala, že z 5824 vyšetřovaných zločinů spáchaných na migrantech,
méně než 1 % vedlo k nějakému odsouzení.

Navíc zůstává mnoho zločinů nenahlášených. Mezi migranty nepanuje velká důvěra
v mexický justiční systém. Říkali si mezi sebou: "Zabijme ho." To si člověk rozmyslí.
Nakonec jsme jim dali vše, co jsme měli. To, před čím prcháme, najdeme zase tady.
Je to to samé. Většina migrantů
je nyní odkázaná sama na sebe. Musí se vyznat v oblasti, kde gangy
i zkorumpovaná policie hledají možnost, jak profitovat
ze zranitelných migrantů.

Zneužívají své pozice a autority
k zatýkání migrantů a k vyhrožování. "Když mi nic nedáš, deportuju tě." Říká se, že za každého chyceného migranta,
dostanou 200 pesos. Je to pro ně obchod. Korupce a beztrestnost jsou velký problém,
tak migranti raději zůstávají neviditelní. Ale asi nejhorší prohřešek Mexika
v tomto programu je to, co pro ty lidi
vstupující do jejich země nedělá. Když mexický policista zadrží migranta,
je povinen mu sdělit, že má právo žádat o statut uprchlíka,
nebo o azyl, pokud si zachraňuje život.

Všichni, se kterými jsem mluvil,
řekli, že se to neděje. V roce 2016 vstoupilo do Mexika
40 000 dětí. Tyto děti nehledají práci, nepašují drogy,
hledají ochranu. Z těch 40 000 zažádalo o azyl pouze 1 %. To je nebezpečně nízké číslo
v zemi, která tvrdí, že žadatele o azyl chrání. Migranti,
kteří se ve vlastní zemi bojí o život, musí vyplnit žádost a předat ji úřadu,
který uděluje azyl nebo statut uprchlíka.

Tím se vyhnou deportaci
a mohou zůstat v zemi. Ale tento úřad vyčlenil
pouze 15 sociálních pracovníků pro přezkoumání těchto žadatelů. A ačkoliv počet žádostí bude brzy
na dvanáctinásobku čísel z roku 2013, rozpočet úřadu vzrostl o pouhých 5 %
během zavedení toho zákroku. V roce, kdy byl ten program zaveden,
zadrželo Mexiko asi 119 000 migrantů, status uprchlíka udělilo jenom 460 z nich.


Tedy ani ne 0,5 %. V tom samém roce začalo Mexiko deportovat
mnohem více Středoameričanů. Takže Program jižní hranice způsobil, že
Mexiko více zatýkalo a deportovalo lidi, ale rozhodně z něj neudělal
slibované bezpečnější místo pro uprchlíky. Aby bylo jasno, Mexiko má právo
opevňovat hranice a kontrolovat, kdo přichází a odchází.
To je jejich právo svrchovaného národa. A někteří si říkají,
proč by se Mexiko mělo starat o problémy občanů jiné země. Ale Mexiko podepsalo
všechny mezinárodní dohody, kterými slibuje, že se postará
o žadatele o azyl a uprchlíky a dá jim právní ochranu,
aby se mohli cítit v bezpečí.

Mexiko nepodepsalo jenom některé.
Podepsalo každou azylovou dohodu. Institut pro migrační politiku zjistil,
že v roce 2014 deportovaly USA 3 z každých 100 dětí bez doprovodu. Mexiko jich deportovalo 77 ze 100. Ale když tisíce dětí bez doprovodu
dorazily k texaské hranici v roce 2014, USA se obrátily na Mexiko,
aby odvedlo tu náročnou práci.

Zkontrolovalo a ochránilo uprchlíky,
kteří si zachraňovali holý život. USA platí Mexiku,
aby za ně odvedlo špinavou práci. Přitom vědí velmi dobře, že to povede
k nebezpečnějším situacím pro uprchlíky. Zažene je to do stínů,
zhorší jejich zranitelnost, v nejhorších případech to povede k odsunu
na nebezpečná místa, odkud přišli. Nakonec se bavíme
o odpírání lidem jejich poslední právo. Když ve své zemi nemáš žádná práva,
poslední právo, které ti zbývá, je žádat o ochranu v bezpečné zemi.

Otázka, na kterou se všichni budou ptát,
je, jak se jmenuje tenhle vodopád. Jižní Mexiko je plné nádherné přírody
a já z ní během natáčení hodně viděl. Tenhle vodopád se jmenuje El Chiflón
a je ve státě Chiapas v jižním Mexiku. Je to jedna z nejkrásnějších věcí,
jaké jsem viděl během natáčení té série. Hlavně když jsem ho viděl shora.
El Chiflón, Chiapas, úžasné místo.