Bitva o Ypry a jedovatý plyn

Vypadá to, že se často opakuji. Na začátku epizod uvádím novinky války. Nové fronty, nové zbraně, nové strategie, ale jakkoliv se to zdá nemožné, tak válka,
která si vyžádala miliony mrtvých, každým dnem stále rostla
a tento týden se poprvé předvedou Kanaďané a Němci začnou ve velkém používat
jedovatý plyn. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden nabrala válka ve vzduchu
na intenzitě, když se obě strany
bombardovaly zepelíny nebo letadly.

Rusové nebyli schopni
prorazit přes rakousko-uherskou armádu, které přišly v Karpatech německé posily. Itálie zvažovala připojení se k Trojdohodě
a Britové se ubránili v Mezopotámii. Minulý týden byla velkým tématem
válka ve vzduchu a tento týden byla velkým tématem
naopak válka pod zemí během bitvy o kótu 60. Bitva trvala od 17. do 22. dubna a začala,
když Britové odpálili miny pod německými pozicemi pod vyvýšeným místem, kótou 60,
jihovýchodně od Yper.

To bylo úplně poprvé,
co Britové položili miny pod nepřátelské pozice s cílem prolomit nepřátelskou obranu. Boje byly tvrdé,
ale Britové zvládli kótu obsadit. Britský náčelník štábu John French
popřel 19. dubna zprávy, že Britové použili během bitvy o kótu 60
jedovatý plyn. To je zajímavé,
protože jejich německý nepřítel o několik dní později, 22. dubna,
poprvé úspěšně ve velkém jedovatý plyn použil, když zaútočil na nepřátelské pozice
a začal tak druhou bitvu o Ypry.

První útok začal kolem páté hodiny ranní
proti francouzsko-alžírským a britským jednotkám. Němci vypustili celkem 168 tun chloru
podél sedm kilometrů dlouhé fronty a proti francouzským pozicím
se začala valit hustá zeleno-žlutá mlha. Útok měl zničující následky. Během několika minut zasáhl plyn
na 6 000 francouzských koloniálních vojáků, z nichž mnoho zemřelo udušením
nebo na následky poškození plicní tkáně a další toho dne přišli o zrak,
protože chlor poškozuje měkké tkáně, jako jsou právě plíce nebo oči.

Plyn byl těžší než vzduch,
takže se usadil ve francouzských pozicích a každý, kdo před plynem utíkal,
se vystavil palbě. Tento první útok plynem byl velice účinný,
vojáci museli utéct, aby se zachránili a tak vznikla ve frontě kilometr dlouhá mezera. Němci ale nedokázali náhlého úspěchu využít
částečně proto, že to byl experimentální útok
a nečekali, že bude tak účinný, takže nepočítali s dobytím celého
yperského výběžku, k čemuž by měli šanci, kdyby nebylo mnoho záloh
odvoláno na východ bojovat proti Rusům.

Přesto Němci pomalu postoupili. Bránit křídlo vzniklé mezery
přišli Kanaďané, kteří utrpěli těžké ztráty,
protože čelili útoku ze tří stran, ale zvládli vytrvat
a poté v Kitchenerském lese přešla ještě do půlnoci
do protiútoku další kanadská jednotka. Na obličej používali provizorní ochranu,
jako pomočené oblečení, postupovali bez průzkumu
a nakonec provedli zteč na bodáky a zvládli Němce vyhnat z jejich pozic,
ale ztratili přitom až 75 % mužů.

I když Kanaďané bojovali
před několika týdny v Neuve Chapelle, toto byla první velká kanadská bitva ve válce
a bojovali více než dobře, pokud vezmete v potaz hrůzu jedovatého plynu. O několik let později nazve Ferdinand Foch,
v tuto chvíli ještě francouzský generál, kanadskou zteč v Kitnecherském lese
nejpozoruhodnější událostí celé války. Za úsvitu 24. dubna Němci znovu zaútočili
hustou valící se mlhou a tentokrát na Kanaďany u Saint Julien. I když teď byli Kanaďané na plyn lépe připraveni,
stále byly následky nepředstavitelné a i když znovu bojovali obdivuhodně,
museli ustoupit podél celé fronty.

Za pouhých 48 hodin
ztratili Kanaďané celou třetinu svých vojáků. Ve druhé bitvě o Ypry
bojovali vojáci z celého světa. 25. dubna vyrazilo do boje
15 000 britských a indických vojáků a žlutými vlajkami označili
britskému dělostřelectvu své pozice, ale bohužel je tak prozradili i Němcům. O den dříve požádal generál Smith-Darrien
francouzského generála, aby nenařizoval žádné další útoky,
protože jeho muži budou v zemi nikoho jen rozstříleni na kusy,
ale bezúspěšně.

Francouzi zaútočili
a když Němci znovu vypustili plyn, situace se tak vyhrotila,
že koloniální vojáci zastřelili důstojníky, kteří jim nařídili,
aby skrze plyn zaútočili. Nicméně i Němci měli problémy
zkombinovat útok plynem s útokem pěchoty. Vítr plyn někdy rozfoukal
nebo jej přinesl zpět k jejich zákopům a když teď měli všichni
alespoň provizorní masky, tak útoky nebyly tak efektivní jako ten první
a náhlé nebezpečí pominulo.

Další jednotky z jiných koutů britského impéria
se tento týden shromažďovaly na jiném místě a připravovaly se na akci na jihovýchodě. Během března a dubna byli australští
a novozélandští vojáci, ANZAC, shromažďováni k útoku na Gallipoli. Ale ani Turci nezaháleli. Pracovní oddíly opravovaly pevnosti
a obranné linie na poloostrově s pomocí 500 německých důstojníků a vojáků. Vlastně jen čtyři osmanské divize
byly vedeny osmanskými veliteli, zbylé dvě byly pod německým velením.

Na místech, kde může dojít k vylodění,
byl nastražen ostnatý drát a rozmístěna kulometná hnízda
a až k vylodění skutečně dojde, nebude to žádný odpočinek. Turci nebyli jediní,
koho znepokojovala invaze. Rakousko-Uherský náčelník štábu
se obával, jaké budou další kroky Itálie. Italové, kteří s Němci a Rakušany
měli před válkou uzavřenou alianci, požadovali výměnou za svoji neutralitu
velké části rakouského území a zvažovali možnost
připojit se ke spojencům.

Pokud by se tak stalo,
co mohl Conrad udělat? Představte si, kolik mužů potřeboval
pro zadržení Rusů v Karpatech a jednotky, které by mohl nasadit
na italskou frontu by pravděpodobně nedokázaly mnoha set tisícovou
italskou armádu zastavit. Podle Conrada mohla tlak na Karpaty
uvolnit jen společná rakousko-německá ofenzíva, která by Conradovi dovolila
vypořádat s záležitostí ohledně Itálie. Podle Conrada mohla italská intervence
rozhodnout válku.

Německý náčelník štábu Falkenhayn
ke Conradově údivu souhlasil a začal přesouvat jednotky na východ
a připravovat masivní útok. Tento týden se vedla ještě malá bitva
ve východní Malé Asii, kde turecké jednotky obklíčily
a začaly obléhat město Van. Uvnitř města bylo 1 300 arménských bojovníků
a na 30 000 civilistů. Desítky tisíc Arménů byly ve stejnou chvíli
deportovány z města Erzurum do Mezopotámie a do 20. dubna byla dokončena
deportace 25 000 Arménů ze Zeitunu. Tento týden se válčilo
na skoro všech kontinentech a boje se nevyhnuly ani Africe.

Jednotky pod vedením
plukovníka Van Deventera postoupily do Německé jihozápadní Afriky,
kde 18. dobyly Seeheim a 20. Keetmanshoop. Dále na severu obsadily anglo-francouzské jednotky
město Mandera v Kamerunu. A jsme na konci dalšího týdne. Britové útočí na Němce z podzemí,
Němci efektivně používají jedovatý plyn a Kanaďané hrdinně vzdorují. Rakousko-Uhersko i Osmanská říše
jsou znepokojeny možnou invazí.

Němci v Africe ztrácejí více a více území,
ale připravují se na dobytí ruské země. A válka se stále rozrůstá,
jak jednotky z celého světa zažívají prudké boje. Kanaďané tento týden svou bojovností
překvapili úplně všechny. Ale viděli jsme muže z každé země
prokazovat neuvěřitelnou odvahu i když je jejich velitelé hnali do jisté smrti
a takto to bude pokračovat a vítězové nebo poražení,
kdykoliv narazí na nepřítele nebo budou čelit jisté smrti,
ať už to bude hradba kulometů nebo jedovatá mlha, největší tragédií války bude,
že ti nelepší a nejstatečnější vojáci ti se lvím srdcem, z kterékoliv země,
zemřou jako první a zemře jich nejvíce.

Zvláště na začátku roku 1915
byly tyto oběti obrovské. V Karpatech i na Kavkaze byly tisíce
vojáků poslány na smrt důstojníky, kteří nedokázali vnímat realitu. Podívejte se na tuto epizodu
z 24. týdne války. Pro více příběhů z velké války
nás sledujte na Facebooku a řekněte o nás svým přátelům, dětem,
sousedům a příbuzným. Uvidíme se za týden.