Bitva u La Malmaison

Proběhlo již 11 bitev
na řece Soči, všechny zahájeny útokem Italů. To se tento týden změní.
Tento týden začíná 12. bitva, zahájená Čtyřspolkem –
a tento týden je italská fronta prolomena. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden Němci
pokračovali v operaci Albion, kombinované vzdušné, námořní
a pozemní akci v Rižském zálivu, zatímco na západě byly ztráty z dva a půl
měsíce dlouhé bitvy u Passchendaele konečně vyhodnocovány
a byly ohromné.

Bylo v plánu v bitvě pokračovat,
až se zlepší počasí, a byly také spřádány plány
pro úplně nový typ tankového útoku. A na západní frontě akce opět začala
a tentokrát byla zahájena Francouzi. Ti dosáhli velkého vítězství
v bitvě o La Malmaison, která proběhla mezi 23. a 26. říjnem. Francouzi obsadili vesnici a pevnost
v La Malmaison a hřbet Chemin des Dames. Byl to dobře připravený omezený útok,
podobně jako před šesti týdny u Verdunu.

A částečně byl naplánován
jako vzpruha pro morálku po katastrofické jarní ofenzivě
a vzpouře v armádě. Francouzi měli třikrát více děl než Němci
a jejich děla naprosto umlčeli. Francouzi navíc zaplnili
údolí Ailette plynem, takže Němci nemohli přisunovat zásoby
nebo evakuovat zraněné. Předběžná baráž trvala šest dní a letecký průzkum
nalezl německé pěchotní kryty, které tak byly
systematicky zničeny.

Když ještě v ranní tmě 23. října
zaútočila francouzská pěchota, podporovalo ji 63 tanků
typu Schneider CA-1 a Saint Chamond. 27 se jich zaseklo v bahně
ještě za francouzskými liniemi, 15 dalších selhalo v zemi nikoho
nebo na prvních německých liniích, zbylých 21 však podle plánu
dosáhlo německé druhé linie. Francouzi během čtyř dní
postoupili o téměř deset kilometrů a úspěch zde a nedávno u Verdunu spolu se spojeneckými úspěchy
u Passchendaele v září ukázaly, že při řádném plánování
a dělostřelecké přípravě byly německé linie zranitelnější
než dříve během tohoto roku.

Odhady počtu obětí se liší,
někdy znatelně, ale William Philpott
je před pár lety odhadl na 38 000 německých obětí
a 12 000 zajatců proti pouhým 14 000
obětí na francouzské straně. Ani po jarních ofenzivách a letních
vzpourách nemůžeme Francouze odepisovat. Na jiných úsecích fronty
se ale Němci drželi.

Poslední den týdne, 26. října, byla obnovena ofenziva
u Passchendaele. Do čela útoku byli vybráni
Kanaďané pod Arthurem Curriem, ten k tomu měl ale výhrady. I tak vypracoval svůj plán
na útok ve třech fázích. Cíle byly kódem označeny
jako červená, modrá a zelená linie. 3. a 4. divize kanadského sboru
zajistí první dvě, 1.

a 2. divize zajistí poslední
a vyčistí oblast od nepřátel. Útoky proběhnou
26. a 30. října a 6. listopadu. S tím měl problémy
generál Hugh Gough, který chtěl se svou
5. armádou útočit 22. října a chtěl, aby Currie zaútočil ten samý den.
Currie odmítl útok takto uspěchat. Jeho útok 26. října přinesl
na obou stranách stejně vážné ztráty. Currieho muži byli zastaveni,
ještě než dosáhli hřbetu u Passchendaele nebo ruin, které zbyly z vesnice. Nedokázali úplně zajistit
ani první cíl, červenou linii, ale zabezpečili pozice nutné
pro zahájení útoků příští týden.

A zatímco Němci zde své pozice drželi,
na východě postupovali. Pokračovala operace Albion a 20. října
obsadili ostrovy Dagö a Schilden. Dalšího dne přistáli
na ruské pevnině u Verderu. Během devíti dnů zajali
20 000 nepřátel a získali 100 děl. Tato operace však tento týden hraje
druhé housle velkému postupu v Itálii. 10. a 11. bitva na řece Soči
přinesla Italům téměř 300 000 obětí
a Rakušanům také pár set tisíc a obě strany prosily
své spojence o pomoc.

Italský náčelník štábu
Luigi Cadorna si myslel, že přicházející ruský kolaps umožní
Rakousku poslat všechny vojáky do Itálie, Britové a Francouzi ho však podporovali
pouze dělostřelectvem. Navíc nyní vládl
za pomoci strachu a byl si tak moc jistý,
že jeho strategie je správná, že ani neposlouchal jiné názory,
které přicházely z jeho rozvědky. Do této chvíle odvolal
217 generálů a 255 plukovníků, většinou za „nedostatek útočného ducha“, takže standardy důstojnického sboru
byly na docela nízké úrovni.

Rakouský císař Karel,
kterému generální štáb tvrdil, že jeho armáda nezvládne
další italský útok, požádal německého generála
Ericha Ludendorffa o pomoc. Ludendorff odmítl, Karel se tak
obrátil na císaře, který zasáhl. Německý generál vyslaný
na italskou frontu hlásil, že rakouská armáda
mele z posledního.

Ludendorff tak vytvořil německou
14. armádu z přebytků z Baltu, Rumunska a Alsaska-Lotrinska. Na italskou frontu ji vyslal
pod Ottem von Bellowem s rozkazem jen Rakušany stabilizovat pomocí tak omezené kampaně,
jak to jen bude možné. Ludendorff chtěl do prosince
své divize zpět, aby byly připraveny na tažení
proti Francii v roce 1918. Operace byla nazvána „Waffentreue“, což velice volně přeložím jako
„bratři ve zbrani“.

Znamená to „věrnost ve zbrani“,
to ale nezní tak dobře. Tato armáda zahrnovala jedny z nejlepších
německých a rakouských horských divizí a měla použít novou taktiku infiltrace neboli Hutierovu taktiku,
pojmenovanou po generálu von Hutierovi. Zaútočí ve čtyřech fázích. Zaprvé krátká baráž
vysoce výbušných a plynových střel. Nebudou vypáleny zastřelovací salvy, zaměření děl bude provedeno matematicky
s pomocí vzdušného průzkumu.

Baráž neměla nepřátelské linie zničit,
ale vyřadit je z provozu. Zadruhé, pod plíživou baráží budou
postupovat vpřed úderné oddíly a infiltrují známá slabá místa
nepřátelských pozic, a pokud to bude možné,
naprosto se vyhnou boji a budou pokračovat, než se dostanou
k dělům nebo velitelským stanovištím, která zničí nebo obsadí. Zatřetí, poté na úzké frontě tvrdě zaútočí
kulometné a minometné jednotky proti silným opevněním,
kterým se úderné oddíly vyhnuly.

Dopředu bude přesunuto dělostřelectvo. Začtvrté, do útoku bude vyslána pěchota
pro likvidaci zbývajícího odporu. 14. října zaútočí 33 německých
a rakouských divizí na 41 italských. Je to známo jako bitva u Caporetta,
podle jedné z vesnic, kde se bojovalo, Slovinci nazývané Kobarid. Byla to 12. bitva na řece Soči, byla to ale první z nich
naplánovaná Čtyřspolkem.

Začala čtyřhodinovou baráží,
z toho byly dvě hodiny plynových střel. Poté začal manévrem
ve dvou směrech hlavní útok. Severní útok mířil z Bovecké pánve
na jihozápad podél řeky po svazích a hřebenech
směrem na Caporetto, jižní útok mířil z Tolminského
předmostí na západ. Když Caporetto padlo, rakouský generál
Svetozar Borojević von Bojna zaútočí tak, aby italské síly udržel
na Banjšické plošině a plošině Kras, zatímco 14.

armáda bude z nově dobytých
hřebenů postupovat dále na jih. Útok toho dne v husté mlze
na 32 kilometrů dlouhé frontě prolomil frontu u Tolminu a Caporetta, zajal 10 000 nepřátel a Italové toho dne ustoupili
o téměř dvacet kilometrů. Do 26. října Čtyřspolek zajal 60 000
nepřátel a získal 500 děl a Italové byli po celé frontě
na překotném ústupu. Von Bellow chtěl hory vyčistit
od italských vojáků a dělostřelectva, aby zajistil bezpečný přístup
na benátskou plošinu.

Poslal do akce své elitní horské oddíly, včetně Königlich Württembergisches
Gebirgsbataillonu s jistým poručíkem
Erwinem Rommelem. Ten velel „Rommelově jednotce“,
třem horským a jedné kulometné rotě. 25. října obsadili dva horské vrcholy
a zajali 3600 nepřátel. Dalšího dne obsadili
horu Monte Matajur. Za 52 hodin boje jeho muži zajali
150 důstojníků a 9000 vojáků za cenu pouze šesti mrtvých
a třiceti zraněných na své straně.

I po několika desetiletích, jako slavný
generál z jiného válečného konfliktu, toto Rommel považoval
za nejsvětlejší okamžik své kariéry. Koncem týdne všechna bojiště,
kde Itálie poslední roky dominovala za cenu ohromného množství mrtvých,
padala do německých rukou. Gorice, Monte San Michele,
Monte Sabatino, Podgora. Porážka způsobila i pád
vlády Paola Boselliho. Italská armáda byla na útěku. Von Bellowovi velitelé chtěli pokračovat
na jih, Italy drtivě porazit a vyřadit je z války.

Von Bellow ale nezamýšlel
vést okupační armádu. Pořád měl v plánu do prosince
dostat své síly na západní frontu. Týden tak končí německým
velkým postupem v Itálii, menším postupem na severovýchodě,
udržením pozic v Belgii a jejich ztrátou ve Francii.
A poznámka k 26. říjnu, Brazílie vyhlašuje Německu válku. Jak se museli tento týden
v italské armádě cítit?

Pro pomalé zisky nepřátelského území
jste obětovali statisíce mužů, během dvou a půl roku jste vykrváceli
celou generaci svých mladých mužů a najednou to všechno ztratíte
během týdne, možná pár dní. K čemu ta oběť byla?
Co řeknete lidem doma, rodinám mrtvých? Opravdu nevím. Jestli chcete více vědět
o Erwinu Rommelovi a jeho činech ve válce, zde je náš speciální díl o něm. Patr(e)onem týdne
je Alaska Mike.

Alaska Mike je správné jméno.
Alaska Mike. Díky, Alaska Miku, za podporu
a za všechnu podporu na Patreonu, která nám umožnila natáčet speciální
epizody přímo v Kobaridu. Na viděnou příště!