Bitva u La MalmaisonVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 94
98 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:42
Počet zobrazení:1 823
Francouzi zahajují svůj úspěšný útok u La Malmaison, Němci se po operaci Albion vyloďují na ruské pevnině a dvanáctá bitva na řece Soči konečně přináší průlom italské fronty.

Přepis titulků

Proběhlo již 11 bitev na řece Soči, všechny zahájeny útokem Italů. To se tento týden změní. Tento týden začíná 12. bitva, zahájená Čtyřspolkem – a tento týden je italská fronta prolomena. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Němci pokračovali v operaci Albion, kombinované vzdušné, námořní a pozemní akci v Rižském zálivu, zatímco na západě byly ztráty z dva a půl měsíce dlouhé bitvy u Passchendaele konečně vyhodnocovány a byly ohromné.

Bylo v plánu v bitvě pokračovat, až se zlepší počasí, a byly také spřádány plány pro úplně nový typ tankového útoku. A na západní frontě akce opět začala a tentokrát byla zahájena Francouzi. Ti dosáhli velkého vítězství v bitvě o La Malmaison, která proběhla mezi 23. a 26. říjnem. Francouzi obsadili vesnici a pevnost v La Malmaison a hřbet Chemin des Dames. Byl to dobře připravený omezený útok, podobně jako před šesti týdny u Verdunu.

A částečně byl naplánován jako vzpruha pro morálku po katastrofické jarní ofenzivě a vzpouře v armádě. Francouzi měli třikrát více děl než Němci a jejich děla naprosto umlčeli. Francouzi navíc zaplnili údolí Ailette plynem, takže Němci nemohli přisunovat zásoby nebo evakuovat zraněné. Předběžná baráž trvala šest dní a letecký průzkum nalezl německé pěchotní kryty, které tak byly systematicky zničeny.

Když ještě v ranní tmě 23. října zaútočila francouzská pěchota, podporovalo ji 63 tanků typu Schneider CA-1 a Saint Chamond. 27 se jich zaseklo v bahně ještě za francouzskými liniemi, 15 dalších selhalo v zemi nikoho nebo na prvních německých liniích, zbylých 21 však podle plánu dosáhlo německé druhé linie. Francouzi během čtyř dní postoupili o téměř deset kilometrů a úspěch zde a nedávno u Verdunu spolu se spojeneckými úspěchy u Passchendaele v září ukázaly, že při řádném plánování a dělostřelecké přípravě byly německé linie zranitelnější než dříve během tohoto roku.

Odhady počtu obětí se liší, někdy znatelně, ale William Philpott je před pár lety odhadl na 38 000 německých obětí a 12 000 zajatců proti pouhým 14 000 obětí na francouzské straně. Ani po jarních ofenzivách a letních vzpourách nemůžeme Francouze odepisovat. Na jiných úsecích fronty se ale Němci drželi.

Poslední den týdne, 26. října, byla obnovena ofenziva u Passchendaele. Do čela útoku byli vybráni Kanaďané pod Arthurem Curriem, ten k tomu měl ale výhrady. I tak vypracoval svůj plán na útok ve třech fázích. Cíle byly kódem označeny jako červená, modrá a zelená linie. 3. a 4. divize kanadského sboru zajistí první dvě, 1.

a 2. divize zajistí poslední a vyčistí oblast od nepřátel. Útoky proběhnou 26. a 30. října a 6. listopadu. S tím měl problémy generál Hugh Gough, který chtěl se svou 5. armádou útočit 22. října a chtěl, aby Currie zaútočil ten samý den. Currie odmítl útok takto uspěchat. Jeho útok 26. října přinesl na obou stranách stejně vážné ztráty. Currieho muži byli zastaveni, ještě než dosáhli hřbetu u Passchendaele nebo ruin, které zbyly z vesnice. Nedokázali úplně zajistit ani první cíl, červenou linii, ale zabezpečili pozice nutné pro zahájení útoků příští týden.

A zatímco Němci zde své pozice drželi, na východě postupovali. Pokračovala operace Albion a 20. října obsadili ostrovy Dagö a Schilden. Dalšího dne přistáli na ruské pevnině u Verderu. Během devíti dnů zajali 20 000 nepřátel a získali 100 děl. Tato operace však tento týden hraje druhé housle velkému postupu v Itálii. 10. a 11. bitva na řece Soči přinesla Italům téměř 300 000 obětí a Rakušanům také pár set tisíc a obě strany prosily své spojence o pomoc.

Italský náčelník štábu Luigi Cadorna si myslel, že přicházející ruský kolaps umožní Rakousku poslat všechny vojáky do Itálie, Britové a Francouzi ho však podporovali pouze dělostřelectvem. Navíc nyní vládl za pomoci strachu a byl si tak moc jistý, že jeho strategie je správná, že ani neposlouchal jiné názory, které přicházely z jeho rozvědky. Do této chvíle odvolal 217 generálů a 255 plukovníků, většinou za „nedostatek útočného ducha“, takže standardy důstojnického sboru byly na docela nízké úrovni.

Rakouský císař Karel, kterému generální štáb tvrdil, že jeho armáda nezvládne další italský útok, požádal německého generála Ericha Ludendorffa o pomoc. Ludendorff odmítl, Karel se tak obrátil na císaře, který zasáhl. Německý generál vyslaný na italskou frontu hlásil, že rakouská armáda mele z posledního.

Ludendorff tak vytvořil německou 14. armádu z přebytků z Baltu, Rumunska a Alsaska-Lotrinska. Na italskou frontu ji vyslal pod Ottem von Bellowem s rozkazem jen Rakušany stabilizovat pomocí tak omezené kampaně, jak to jen bude možné. Ludendorff chtěl do prosince své divize zpět, aby byly připraveny na tažení proti Francii v roce 1918. Operace byla nazvána „Waffentreue“, což velice volně přeložím jako „bratři ve zbrani“.

Znamená to „věrnost ve zbrani“, to ale nezní tak dobře. Tato armáda zahrnovala jedny z nejlepších německých a rakouských horských divizí a měla použít novou taktiku infiltrace neboli Hutierovu taktiku, pojmenovanou po generálu von Hutierovi. Zaútočí ve čtyřech fázích. Zaprvé krátká baráž vysoce výbušných a plynových střel. Nebudou vypáleny zastřelovací salvy, zaměření děl bude provedeno matematicky s pomocí vzdušného průzkumu.

Baráž neměla nepřátelské linie zničit, ale vyřadit je z provozu. Zadruhé, pod plíživou baráží budou postupovat vpřed úderné oddíly a infiltrují známá slabá místa nepřátelských pozic, a pokud to bude možné, naprosto se vyhnou boji a budou pokračovat, než se dostanou k dělům nebo velitelským stanovištím, která zničí nebo obsadí. Zatřetí, poté na úzké frontě tvrdě zaútočí kulometné a minometné jednotky proti silným opevněním, kterým se úderné oddíly vyhnuly.

Dopředu bude přesunuto dělostřelectvo. Začtvrté, do útoku bude vyslána pěchota pro likvidaci zbývajícího odporu. 14. října zaútočí 33 německých a rakouských divizí na 41 italských. Je to známo jako bitva u Caporetta, podle jedné z vesnic, kde se bojovalo, Slovinci nazývané Kobarid. Byla to 12. bitva na řece Soči, byla to ale první z nich naplánovaná Čtyřspolkem.

Začala čtyřhodinovou baráží, z toho byly dvě hodiny plynových střel. Poté začal manévrem ve dvou směrech hlavní útok. Severní útok mířil z Bovecké pánve na jihozápad podél řeky po svazích a hřebenech směrem na Caporetto, jižní útok mířil z Tolminského předmostí na západ. Když Caporetto padlo, rakouský generál Svetozar Borojević von Bojna zaútočí tak, aby italské síly udržel na Banjšické plošině a plošině Kras, zatímco 14.

armáda bude z nově dobytých hřebenů postupovat dále na jih. Útok toho dne v husté mlze na 32 kilometrů dlouhé frontě prolomil frontu u Tolminu a Caporetta, zajal 10 000 nepřátel a Italové toho dne ustoupili o téměř dvacet kilometrů. Do 26. října Čtyřspolek zajal 60 000 nepřátel a získal 500 děl a Italové byli po celé frontě na překotném ústupu. Von Bellow chtěl hory vyčistit od italských vojáků a dělostřelectva, aby zajistil bezpečný přístup na benátskou plošinu.

Poslal do akce své elitní horské oddíly, včetně Königlich Württembergisches Gebirgsbataillonu s jistým poručíkem Erwinem Rommelem. Ten velel „Rommelově jednotce“, třem horským a jedné kulometné rotě. 25. října obsadili dva horské vrcholy a zajali 3600 nepřátel. Dalšího dne obsadili horu Monte Matajur. Za 52 hodin boje jeho muži zajali 150 důstojníků a 9000 vojáků za cenu pouze šesti mrtvých a třiceti zraněných na své straně.

I po několika desetiletích, jako slavný generál z jiného válečného konfliktu, toto Rommel považoval za nejsvětlejší okamžik své kariéry. Koncem týdne všechna bojiště, kde Itálie poslední roky dominovala za cenu ohromného množství mrtvých, padala do německých rukou. Gorice, Monte San Michele, Monte Sabatino, Podgora. Porážka způsobila i pád vlády Paola Boselliho. Italská armáda byla na útěku. Von Bellowovi velitelé chtěli pokračovat na jih, Italy drtivě porazit a vyřadit je z války.

Von Bellow ale nezamýšlel vést okupační armádu. Pořád měl v plánu do prosince dostat své síly na západní frontu. Týden tak končí německým velkým postupem v Itálii, menším postupem na severovýchodě, udržením pozic v Belgii a jejich ztrátou ve Francii. A poznámka k 26. říjnu, Brazílie vyhlašuje Německu válku. Jak se museli tento týden v italské armádě cítit?

Pro pomalé zisky nepřátelského území jste obětovali statisíce mužů, během dvou a půl roku jste vykrváceli celou generaci svých mladých mužů a najednou to všechno ztratíte během týdne, možná pár dní. K čemu ta oběť byla? Co řeknete lidem doma, rodinám mrtvých? Opravdu nevím. Jestli chcete více vědět o Erwinu Rommelovi a jeho činech ve válce, zde je náš speciální díl o něm. Patr(e)onem týdne je Alaska Mike.

Alaska Mike je správné jméno. Alaska Mike. Díky, Alaska Miku, za podporu a za všechnu podporu na Patreonu, která nám umožnila natáčet speciální epizody přímo v Kobaridu. Na viděnou příště!

Komentáře (3)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Budete překládat i ty speciální epizody? Zrovna ta o Rommelovi by mě velmi zajímala.

20

Odpovědět

To asi nehrozí. :D

20

Odpovědět

+Helemna youtube jsou k dispozici český titulky

00