Bláznivá vytrvalost na Gallipoli

Spojenci se už čtyři měsíce
marně snažili porazit Osmany na Gallipoli. Osmané drželi vyvýšené pozice
a byli dobře zakopaní, takže co Britové udělají nyní? Zkusí to samé, co už dříve selhalo. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden Němci obsadili
dvě ruské pevnosti – Kovno a Novo-Georgievsk,
přičemž zajali bezmála 100 000 Rusů, získali miliony tun jídla,
1 300 těžkých děl a do nich 830 000 nábojů.

Cestovní loď Arábie s Američany na palubě
byla torpédována Němci, německé námořnictvo prohrálo
v Rižském zálivu a Spojencům na Gallipoli
vládla neschopnost. Dnes začnu daleko od Evropy,
kde tamní boje bránily Indům v cestě na válčiště, kde byli potřeba. V Rustamu v severozápadní Indii,
který je dnes součástí Pákistánu, byl 26. srpna burnewalský kmen
poražen Gurkhy z péšávarské divize. K menším potyčkám docházelo
po celý rok, ale vyhrotily se v srpnu, když indická armáda bojovala proti
Mohmandům, Burnewalům a Swatiům.

Tyto tři kmeny obývaly sever péšávarské
provincie a měly armádu o síle 10 000 mužů. Naváží na sebe indické jednotky
až do konce roku. Tyto jednotky by se určitě hodily
například na Gallipoli. Před dvěma týdny se Britové vylodili
v zálivu Suvla a neúspěšně zaútočili na Turky. Drželi linii na suvelské planině
s Turky na okolních hřebenech. Tento týden 21. srpna
došlo k poslednímu britskému útoku, ale Turci byli dobře vyzbrojení,
zakopaní a odhodlaní.

Hlavním cílem bylo úpatí Chunuk Bair,
kopec 60 a kopec Scimitar. Jeden z důstojníků vedoucích útok
John Milbanke si vysloužil Viktoriin kříž dříve v búrských válkách. Jakmile obdržel rozkaz,
šel ke svým mužům a řekl: "Jdeme dobýt pevnost,
ale nevím, kde je, a neví to asi nikdo, ale v každém případě jdeme na to." Milbanke byl zabit, když vedl své muže. Útok na kopec Scimitar
stál útočníky nejvíce obětí a byl jedním z nejneúspěšnějších
spojeneckých útoků na Gallipoli.

Útočilo 14 300 vojáků
a následné ztráty čítaly 5 000 mužů. Nepřítel ztratil o polovinu mužů méně.
Byla to, jak se stává zvykem, katastrofa. Dělostřelecké bombardování bylo neúčinné,
a když vyrazila pěchota, byla rozstřílena osmanskými kulomety. Tady je poznámka kapitána Guye Nightingale
z královských munsterských střelců, kterou jsem našel v knize
The Great War od Petera Harta: "Ve tři hodiny odpoledne
vyrazil prapor o síle 700 mužů.

Nikdo nepostoupil dále než 450 metrů
a nikdo se nevrátil. Všichni byli přišpendleni kulometnou palbou.
Ztratili jsme 9 důstojníků a skoro 400 mužů. Turci nás ostřelovali
a vše kolem začalo hořet. Mnoho zraněných uhořelo zaživa. Přes sílu plamenů
ani nebylo slyšet bombardování. Když hlodáše dohořely,
tak jsme se skoro udusili kouřem. Po celou dobu byl prapor masakrován
a nakonec se roztavily i telefonní kabely." Do Suvly byl poslán nový generál
Julian Byng ze západní fronty.

Byng řekl generálu Hamiltonovi,
který byl na Gallipoli ve vedení, že zde není dostatek výbušných střel
pro zahájení dalších ofenzív. Hamilton s Byngem nesouhlasil a řekl,
že pokud by měl čekat, až bude všechno tak, jak má být, čekal by do soudného dne. Historik Gallipoli, brigádní generál
Aspinall-Oglander, o Byngově příjezdu řekl: "Dorazil zkušený kapitán, ale loď,
kterou má dovést do přístavu, už najela na útesy." A měl v podstatě pravdu.

Kampaň na Gallipoli teď jen čekala,
až si Britové uvědomí, k čemu debakl za debaklem spěje. Jde o to, že kopce 60 a Scimitar
byly významné taktické pozice, protože byly dobrým výchozím bodem
pro další ofenzívy, pokud tedy dorazí další desítky tisíc
nových vojáků a k nějakým dojde, ale touha po těchto dvou pozicích
není důvodem pro zahajování útoků, které mají jen malou šanci na úspěch
a vedou k těžkým ztrátám. Petr Hart ve své knize Gallipoli píše: "Byly to zbytečné útoky,
a pokud byla nějaká vlastnost pro Brity typická, byla to jejich šílená vytrvalost
navzdory realitě."

Němci zato byli jen vytrvalí,
když na východní frontě pokračovali v postupu. Ruské ústupy se stávaly
skoro monotonní záležitostí. Tento týden 22. srpna ztratili Osowiec
a 25. srpna získali Němci i Brest. Říkám "skoro monotonní,"
protože daleko na jihu generál Brusilov zaútočil 26. srpna
na Ternopil a zajal 7 000 Rakušanů. Už dříve jsme mluvili o zarážejících ztrátách
na východní frontě na obou stranách, když padlo do zajetí
už přes 1,5 milionu Rusů, ale k těžkým ztrátám docházelo i na jihu
mezi lidmi, kteří nebojovali.

Mluvím o genocidě Arménů,
která probíhala už měsíce. 19. srpna James Bryce,
který ve Sněmovně reprezentantů o genocidě promluvil jako první, řekl,
že bylo dosud zavražděno 500 000 Arménů. 26. srpna bylo 60 000 Arménů
v provincii Aleppo nařízeno odjet do Hawranu v Transjordánsku. Rovněž tento týden bylo
zabaveno veškeré mýdlo, dřevo, uhlí a měď z domovů deportovaných Arménů
a bylo všem zakázáno skupovat majetek deportovaných Arménů
a rovněž 31.

srpna, čtyři dny v budoucnosti,
vím, že trochu podvádím, Talat Paša, osmanský ministr financí
a jeden ze tří pašů, kteří vládli říši, řekl německému velvyslanci v Konstantinopoli,
že arménská otázka již nadále neexistuje. Nepodívali jsme se ještě na západní frontu,
kde bylo spoustu akce ve vzduchu. 23. srpna začíná týden leteckých útoků. Během týdne budou Francouzi
bombardovat Noyon, dillingenské železárny,
továrnu na výrobu jedovatého plynu v Dornachu, Artois a Argonne, zatímco Britové
budou bombardovat Lens, Hénin Liétard, Loos a německé tábory v Belgii.

A nakonec samozřejmě pár poznámek
z dalších válčišť. 27. srpna Italové zaútočili
na horu Rombon. Ten samý den rakousko-uherské jednotky
zaútočily na Černou Horu v Grahovu, ale byly zahnány zpět. Německý torpédoborec byl potopen
francouzským torpédem blízko Ostende a ve stejné oblasti byla německá ponorka
potopena britskými piloty a rovněž bylo oznámeno,
že britské jednotky, včetně koloniálních, nyní čítají 3 825 000 mužů.

Na stejné číslo byla zredukována ruská armáda
po katastrofách z minulých měsíců. A jsme na konci dalšího týdne. Rusové stále ustupují před Němci,
Britové a Francouzi útočí z nebes, Indové zajišťují své hranice
a Spojenci opět selhali na Gallipoli. A tady je další citace z toho týdne
a opět od Petera Harta: "Tradiční analýza operací ANZAC
a v zálivu Suvla v srpnu 1915 prezentovala boje jako nerozhodné,
a že Britské úsilí zmařila jen smůla, špatné velení a organizace v Suvle
a schopnosti Mustafy Kemala.

To ignoruje jasné důkazy,
že slepý optimismus stál v cestě realistickému plánování." Uvědomte si, že cíl byl
vyřadit Osmanskou říši z války, ten ale zdegeneroval do sebevražedných
pokusů dobýt nějaký kopec 60. A co kdyby Spojenci uspěli
a potom dobyli i Chunuk Bair?

Co potom?
Potom by museli dobýt Mal Tepe a potom přivést dostatek jednotek
pro překonání tureckých obranných pozic na Khilid Bahr, které strážily Úžiny. Potom by se flotila musela probít
do Marmarského moře, s čímž očividně nikdo nepočítal,
a potom stála v cestě turecká flotila
a dva německé bitevní křižníky a potom by mohli ohrozit Konstantinopoli,
ale potom co? Turci by se vzdali?


Jaký to úžasný plán! V tuto chvíli bylo na poloostrově
asi 100 000 mužů a zhruba polovina z nich
nebyla kvůli nemocem schopna služby. Jednotky ztratily veškerou víru
v budoucnost kampaně. A přesto tam zůstaly,
bez naděje na blízké vítězství a s Hamiltonem oponujícím evakuaci
a právě teď nešlo o nic než prostě přežít. Jako častý divák tohoto pořadu
mě často slyšíte citovat slavné historiky jako Petera Harta nebo Martina Gilberta. A hodně z vás chtělo doporučit knihy
ke studiu první světové války.

Takže jsme to promysleli
a představuje vám náš malý Amazon. Klikněte na toto tlačítko
nebo si najděte odkaz v popisku. V obchodě naleznete mnoho děl,
ze kterých čerpáme informace, a nebo tam jsou prostě proto,
že jsou skvělá. A super je, že když koupíte jednu
z knih prostřednictvím Amazonu, zároveň tím podpoříte náš kanál,
protože získáme malou provizi. Říká se tomu partnerské odkazy. A jestli chcete vědět,
jak celá kampaň na Gallipoli začala, zhlédněte epizodu o pokusu
dobýt Dardanely přímo zde.

Nezapomeňte nás odebírat
a uvidíme se za týden.