Britové podvádí na mořiVelká válka

Rusové utíkali před dvěma rakousko-německými ofenzívami celé měsíce, a ztratili dokonce Varšavu, kterou měli ve své moci od dob Napoleona. To byla poněkud hořká rána, ale ne tak hořká, jakou dostanou tento týden. Tento týden Rusové ztratí velkolepou pevnost Kovno. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden zaútočily německé zepelíny na britské pobřeží a zabily tak civilisty, německé námořnictvo zaútočilo na Rigu, ale Rusové jej donutili stáhnout se, zatímco Němci úspěšně bombardovali Kovno ze vzdálenosti čtrnácti kilometrů.

Na Gallipoli byly britské síly vyhnány z Chunuk Bair kombinací hrdinství tureckého velitele Mustafy Kemala a vlastních chyb a západní fronta zůstala poměrně klidná. Poměrně klidná však platí jen ve srovnání s jinými frontami. Stále docházelo k útokům, protiútokům a své oběti nacházeli ostřelovači i dělostřelectvo. Tady je příběh ze západní fronty, na který jsem narazil v knize První světová válka od Martina Gilberta, který ilustruje tu světlejší stránku války: 16.

srpna si kapitán F. Hitchcock do svého deníku zapsal, že jeho zákopy byly podrobeny inspekci brigádním generálem, který řekl, že prapor odvedl skvělou práci, ale namítl, že z palebného parapetu čouhá noha německého vojáka. Generál řekl Hitchcockovi, aby ji odstranil. Hitchcock si zapsal: "Zavolal jsem Finnegana a řekl mu, aby tu končetinu odstranil. Protože by to znamenalo strhnout celý parapet, vzal lopatu a udeřil do ní ostrou částí. Po několika úderech se mu podařilo nohu od zbytku těla oddělit.

Otočil jsem se a uslyšel Finnegana říkat druhému muži: "A na co si teď sakra budu věšet vybavení?" Určitě vidíte, že se muži v zákopech bavili převážně černým humorem. Ale na britské situaci na jiné frontě nic směšného nebylo. Na Gallipoli četl 14. srpna britský ministr války Herbert Kitchener hlášení generála Iana Hamiltona z minulého útoku v zálivu Suvla a byl skutečně vytočený neschopností velitelů postoupit vpřed v rané fázi bitvy a slabinami, které hlášení odhalilo.

53. wellšská divize přistála bez dělostřelectva, zásob a s jedinou polní nemocnicí. Kitchener o tom napsal dokonce i Winstonu Churchillovi: "Tyto generály nahradím skutečnými bojovníky." O dva dny později byl propuštěn jeden velitel armádního sboru a dva generálové divizí. Churchillův bratr Jack z Hamiltonova štábu o mužích napsal: "Nejsou to zbabělci. Částečně za to může trénink. Nikdy předtím boj neviděli.

Byli vojáci rok a znali jen jednu věc – zákopovou válku. Měli rozkazy zakopat se kdekoliv a očekávat nepřítele po postupu 90 metů. Naučili se považovat postup o 90 metrů za významný výsledek. Vylodili se a postoupili půl míle a i když se jim podařilo něco úžasného, nevěděli, co mají dělat, a předvedli výstavní ignoranci." Tento týden Spojenci znovu zaútočili v zálivu Suvla. Tlačili Osmany zpět po osm hodin, ale protiútok je zahnal na výchozí pozice. Pořád to stejné znovu a znovu.

19. srpna byla na cestě do New Yorku torpédována cestovní loď Arábie, přičemž zemřelo 44 lidí včetně tří Američanů. To skoro vyvolalo diplomatickou roztržku, ale nové německé nařízení, že civilní lodě budou torpédovány až po varování a zachránění cestujících a posádky, známé jako arabský slib, tomu zabránilo. Rovněž tento týden německá ponorka U-27 zaútočila na a zastavila nákladní loď Nicosian, která převážela muly z New Orleans do Anglie. Potom připlula britská válečná loď Baralong s americkou vlajkou a předstírala, že je americkou obchodní lodí.

Měla na palubě dvě skrytá děla a pluk mariňáků. Poté náhle stáhla vlajku, vyvěsila tu britskou a zahájila palbu. 12 členů posádky ponorky skočilo do vody, a když na ně mariňáci začali střílet, šest jich zemřelo. Dalších šest se dostalo na Nicosian, kde se snažili schovat, ale byli objeveni a zabiti a jejich těla byla hozena přes palubu. Německý velvyslanec ve Washingtonu protestoval proti zneužití americké vlajky k zavraždění námořníků.

Ke slovu se dostaly i německé válečné lodě. 18. srpna zaútočily v Rižském zálivu, kde narazily na nečekaně zkušené Rusy. Němci byli nuceni ustoupit po ztrátě dvou křižníků a osmi torpédových člunů. Rusové ztratili jen jeden dělový člun. Dalšího dne bylo německé vylodění u Perny rozprášeno Rusy, ale 20. srpna se Němci zvládli probít do zálivu, ale znovu se museli stáhnout. Avšak německé ztráty v Baltském moři bledly ve srovnání s úspěchy na souši.

Kovno, jeden ze symbolů ruské vojenské moci, padlo do německých rukou 17. srpna po několikatýdenním obléhání. Nebyla to jen rána ruské národní hrdosti, ale i fyzická odměna pro Němce. Nejenže všechny cesty a železnice z Ruska do Německa procházely Kovnem, ale Němci rovněž ukořistili 1 365 těžkých děl a 853 000 dělostřeleckých nábojů. Ruský velitel pevnosti generál Grigoriev utekl před německým příchodem, nedokázal zničit jediný železniční tunel mezi Ostendem a Petrohradem, ani nezničil most přes řeku Němen a ve skutečnosti opustil pevnost bez vědomí svého nadřízeného.

Stanul před vojenským soudem a byl odsouzen k osmi letům těžkých prací. K dělům a nábojům Němci získali i miliony plechovek masa, protože pevnost rovněž zásobovala ruské linie. Tento týden, jako ostatně poslední dobou každý týden, byl pro Rusy katastrofální po celé délce východní fronty. 15. srpna byla prolomena ruská linie u Brańsku a do zajetí padlo 5 000 Rusů. 17.

srpna byla pevnost Novo-Georgievsk s 90 000 Rusy uvnitř tvrdě bombardována a její vnější opevnění obsazeno. Toho dne byla přeťata železnice z Chełmu do Brestu a o dva dny později mocná pevnost Novo-Georgievsk kapitulovala a do zajetí padlo 90 000 mužů včetně důstojníků. To se stalo 19. srpna, ale k 17. srpnu bylo v zajateckých táborech v Německu 726 694 Rusů a v Rakousku-Uhersku 699 254 Rusů, což je celkem 1 425 848 válečných zajatců. Oněch 90 000 z Novo-Georgievsku posunulo číslo nad 1,5 milionu.

A jestli vás zajímá, jak si stáli spojenci, tak Němci věznili 330 000 Britů, Francouzů a Belgičanů dohromady. To je pětina ruských zajatců. Dokážete si určitě představit, že podmínky v táborech byly nelidské. Tento měsíc se dokonce v táboře ve Wittenbergu rozšířil tyfus tak moc, že správci tábor opustili. Ano, odešli a nechali uvnitř 15 000 Rusů, Britů a Francouzů. Postavili kolem nich jen vysoký plot a za něj umístili kulomety a psy.

A poslední zmínka z tohoto týdne: 20. srpna Itálie oficiálně vyhlásila válku Osmanské říši. A jsme na konci dalšího týdne. Rusové prohrávají podél celé fronty, ale poráží Němce na moři. Němci potopili loď s Američany na palubě, stěžovali si na britský podraz s americkou vlajkou a kvůli nemoci opustili zajatce v táboře. Spojenci si uvědomili, že se současným vedením a taktikou na Gallipoli nezvítězí a na západě to bylo jako obvykle.

Milion a půl ruských zajatců. Ztráta Varšavy, Lvova, Přemyšle a teď Kovna a Novo-Georgievsku v jednom týdnu. Čtyři měsíce neustálého ústupu. Vládní představitelé byli obviňováni ze zrady. Demoralizovaným vojskem se šíří revoluční nálady. Ruská armáda neměla nyní ani čtyři miliony mužů, ale víte co – já vím co – tohle se stalo i v případě Napoleona a stane se to znovu s Hitlerem a myslím, že všichni víme, že způsobení Rusku katastrofálních ztrát nedonutí Rusko ke kapitulaci a v srpnu 1915 si to Němci začínali uvědomovat.

Naděje na mír s Ruskem pohasínaly , i když dobývali více a více území, zatímco ruská výroba střel se mezi květnem a červnem zdvojnásobila a zanedlouho překoná jeden milion měsíčně. Možná měl Wallace Shawn v Princezně Nevěstě pravdu, když řekl, že největším omylem je vedení válek v Asii. Představte si, jak se musel cítit car jako jediný pravý vládce Ruska, který byl teď v přetěžké situaci.

Jeho osud je úzce spjatý s Velkou válkou a osudem Ruska ve 20. století. Můžete se o něm dovědět vše nutné právě zde. Patr(e)onem týdne je angrysquirrel. Díky naštvaná veverko za tvoji podporu. Jestli chcete vidět více speciálních epizod a více super animací, podpořte nás na Patreonu. Nezapomeňte nás odebírat a uvidíme se za týden.