Britské dělostřelectvo na SomměVelká válka

Jste ve válce. Jste generál. Začnete ofenzívu, způsobíte nepříteli značné škody a dostanete se do bodu, kdy můžete rozhodnout válku. Potřebujete jen, aby vaši další generálové zaútočili na vaše další nepřátele. Ale co se stane, když k tomu útoku nedojde? Pojďme to zjistit. Překlad: Viktor Horký aka InkCZ www.videacesky.cz VELKÁ VÁLKA Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války.

Minulý týden zemřelo německé letecké eso Max Immelmann. Němci u Verdunu použili nový smrtící plyn fosgen, ale stále se neprobili skrz. Rusové se řítili přes celou Bukovinu, ale jejich síly dále na severu neútočily na Němce, aby jim zabránily poslat posily Rakušanům. Ruská 9.

armáda byla na začátku týdne na linii od Kolomyje přes Kuty a poté k rumunské hranici, kde ohrožovala maďarské horské průsmyky. Brusilovova ofenzíva, pojmenována po generálovi Alexeji Brusilovovi, tlačila poslední tři týdny Rakušany zpět a zajala stovky tisíc vojáků. Rakousko-uherské vrchní velení prohlásilo: "Každý muž v armádě si musí být vědom, že bojuje za osud celé kampaně a za osud své domoviny." To je celkem dramatické, ale také už ne velice přesné. Jen rakouská 7.

armáda ztratila 133 000 mužů, z toho 40 000 padlo do zajetí, ale Rusové byli také blízko konce svých možností a museli teď pronásledovat Rakušany přes početná údolí směrem ke Karpatům. Přesto však ruská 9. armáda dobyla 29. června Kolomyju, kde Rakušané ztratili 40 000 mužů a dalších 10 000 padlo do zajetí, i když si ruský generál Platon Letschitski byl vědom, že nemá dostatek mužů pro dobytí karpatských průsmyků. Ale Rusové možná měli dostatek mužů na možné zničení pozůstatků rakouské armády, kdyby jen ta armáda nebyla posílena Němci.

Aby tomu zabránili, měli generálové Evert a Kuropatkin zaútočit na severu na Němce, aby je zaměstnali. Měli 90 divizí, o 750 000 mužů více než Němci, a dvě třetiny ruského dělostřelectva, ale dva týdny odkládali svůj útok a frustrovaný Brusilov viděl, jak mu šance proklouzává mezi prsty. Jejich útok byl nyní naplánován na 3. července. Německý náčelník generálního štábu Erich von Falkenhayn zareagoval rychle, aby Rakušany zachránil.

Poslal čtyři divize na podporu obrany Kovelu, ale měl už dost rakouských porážek na bojištích a jeho konečným cílem bylo převzít kontrolu nad celou východní frontou. Požadoval, aby byl Alexander von Linsingen jmenován velitelem rakouské 1. a 4. armády. Před dvěma týdny také navrhl, aby August von Mackensen, který minulý rok zničil Rusy, dostal velení fronty od Pripjati k Dněstru. Rakouský náčelník generálního štábu Conrad von Hotzendorf toto odmítl, ale byl ochotný nabídnout německým velitelům něco jiného.

Linsingenovy jednotky zabránily Rusům v dobytí Kovelu, ale jeho protiofenzívy posledních dvou týdnů byly ve výsledku neúspěšné, i když na chvíli Brusilova frustrovaly, a Brusilov nařídil většině jednotek zakopat se a obnovit ofenzívu 3. července. Byla zde ještě jedna ofenzíva na spadnutí – na řece Sommě. 24. června začala dělostřelecká přípravná baráž na Sommě na 18km frontě. 1 500 děl a houfnic vystřílelo 1 732 873 granátů.

Mnoho byly zmetky a hodně dalších jen poškrábalo zem, než aby poškodily hluboké německé kryty, avšak stále značně zvedly spojeneckou morálku. Ale přicházely hrozivé zprávy o britských přepadech během pauz v baráži. "Pokusy o přepady selhaly po celé šířce fronty sboru, v některých sektorech kvůli intenzivní palbě z pušek a kulometů." Ofenzíva měla začít 29. června, ale silné deště a uvědomění si, že baráž nemusela být tak efektivní, ji odložily o dva dny.

Avšak konečné zprávy na konci týdne byly pozitivní. Vizuálně byly účinky působivé. Německé zálohy, které byly vyčerpány bitvou o Verdun, se pomalu přesouvaly severně k Sommě a dělo za dělem opouštělo Verdun a také mířilo na sever, i když 24. června Němci u Verdunu postoupili nejdále za 4 měsíce. A dále na jihovýchod se Rakušané stahovali z nově dobytých italských území. I když 28. června v Trentu bombardovali Rakušané Italy kyanovodíkem, čímž vážně zranili nebo zabili šest tisíc spících Italů.

Druhý den odvál vítr plyn zpět na Rakušany a padlo nebo bylo raněno 1 000 vojáků. Tento týden Italové znovudobyli Asiago a Arsiero, ale obě města před tím byla vypleněna a vypálena. Rakouské linie na asiagské planině byly skoro na hranici z roku 1866, což bylo v rozporu se slovy italského náčelníka generálního štábu Luigiho Cadorny, který řekl, že nepřítel nikdy nevstoupí na posvátnou italskou půdu. Italové během ofenzívy utrpěli ztráty skoro 150 000 mužů, asi o 50 000 větší než Rakušané, a trentský výběžek nebezpečně vyčníval.

Italský tisk podporoval Cadornu, tzv. generalissima, a nazýval jej géniem hned, jak se bitva naklonila na italskou stranu. I když jeden z Cadornových zástupců řekl: "Proč bylo Cadornovi umožněno slavit tuto smutnou epizodu války a nazývat ji něčím slavným?" PR ignorovalo všechny omyly a chyby, které dovolily Rakušanům dobýt tolik země tak rychle, a Italové zoufale potřebovali slyšet nějaké dobré zprávy.

Pro Conrada von Hotzendorfa nebyly rakouské zisky ničím v porovnání s katastrofou proti Rusům. Podcenil počet mužů, který byl pro italskou ofenzívu třeba, nedokázal si představit, jaký rozdíl může ruský útok udělat, nepoužil armádu generála Borojevice von Bojny pro diverzi na Soči a kvůli tomu byla jeho prestiž ve Vídni a Budapešti na novém dně. A tady je poznámka na konec týdne. 28.

června začal v Německu třídenní protest. Zúčastnilo se ho 55 000 německých dělníků. Karl Liebkecht, jediný protiválečný člen Reichstagu, byl z Reichstagu vyloučen a odsouzen ke dvěma letům těžkých prací za pobízení vojáků k ukončení bojů. Později bude rozsudek prodloužen na 4 roky. A jsme na konci dalšího týdne. Dělostřelectvo na Sommě, plyn v Trentu, desítky tisíc rakouských zajatců v Haliči a protest na německé domácí frontě. Nevím, jestli jste někdy viděli dokument Občanská válka od Kena Burnse, kde popisuje americkou občasnou válku pomocí dopisů z fronty, a já to udělám taky.

Tady je dopis, který jsem našel v knize The Great War od Petera Harta, napsaný kapitánem Charlesem Mayem 30. června 1916, den předtím, než muži vyrazili do útoku v bitvě na Sommě: "Nesmím dbát na ničem osobním, ale nechci umřít. Ne, že by mi šlo o sebe. Jestli mám odejít, jsem připravený. Ale myšlenka, že už nikdy neuvidím tebe nebo naše dítě, mě žene k slzám. Jedinou útěchou je mi štěstí, které jsme spolu poznali. Mé svědomí je čisté.

Snažil jsem se pro tebe učinit život radostí. Ale ta myšlenka, že od sebe můžeme být odděleni, je příšerná, stejně jako že naše dítě může vyrůst, aniž bych poznal ji nebo ona mě. Je těžké tomu čelit. Vím, že tvůj život by byl beze mě prázdný. Ale zůstane ti největší úloha v životě: Výchova naší dcerky. Bůh žehnej tomu dítěti, je pro mě životní nadějí. Au revoir, drahoušku. Může se stát, že tyto řádky budeš číst bez zájmu.

Na druhou stranu mohou být mými posledními slovy pro tebe. Jestli jsou, věř, že jsem tebe a dcerku celý život miloval srdcem i duší a že vy dvě krásná stvoření jste pro mě byly celým světem. Modlím se k Bohu, abych vykonal svoji službu, protože vím, že ať už obnáší cokoliv, chtěla by jsi to tak." Charles May, manžel Bessie a otec Pauline, následující den zemřel. Jestli chcete vědět více o Douglasi Haigovi, který připravil britskou ofenzívu a který si vysloužil přezdívku Řezník ze Sommy, klikněte na tuto biografickou epizodu.

Patr(e)onem týdne je Bernhard Rindlisbacher. Vaše podpora na Patreonu je pro nás velkou pomocí. Jestli nás chcete podpořit, navštivte naši stránku na Patreonu. Rovněž nás sleduje na Instagramu, kde toho o Velké válce sdílíme ještě víc. Uvidíme se za týden.