Bulhaři se opevňují u Dojranského jezera

Válka se dále rozrůstala a přidávalo se více a více zemí. Tento týden podnikne jeden
neutrální národ velký krok směrem k válce. Tento týden USA přeruší
diplomatické styky s Německem. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden Německo
spustilo neomezenou ponorkovou válku, kdy bude každá loď ve válečné zóně
bez varování potopena, na všech evropských frontách
probíhaly ojedinělé střety a s odstoupením ministra zahraničí
pokračoval politický neklid v Rusku.

Začněme hlavní novinkou
tohoto týdne. 3. února 1917
Spojené státy americké přerušily diplomatické styky s Německem
a velvyslanci byli povoláni domů. Toto byl nevyhnutelný důsledek obnovení neomezené ponorkové
války z německé strany, které porušilo dohodu, která následovala
potopení lodi Sussex v roce 1915. Nyní nejsou žádná plavidla
ve válečné zóně v bezpečí před potopením.

Americký prezident Wilson Kongresu řekl,
že pokud budou ztraceny americké životy, požádá o prostředky
pro jejich ochranu. Také nabádal další neutrální státy
k přerušení diplomatických styků s Němci. Většina odmítla, i když Brazílie, Čína,
Chile a Argentina Německo informovaly, že k tomu v případě ohrožení
jejich plavidel přistoupí. Nicméně první potopená americká loď
po vyhlášení neomezené ponorkové války byla 3.

února nákladní loď Housatonic. Před potopením lodi
ji posádka ponorky varovala, umožnila posádce
nastoupit do člunů a následně je odtáhla
150 kilometrů směrem k pevnině. Když se objevila britská hlídková loď,
vyslala ponorka signál pro její upozornění, než zmizela pod hladinou. Podle nových pravidel měl
Housatonic být potopen bez varování. To mohlo vypadat slibně,
ale byl to jen vstřícný čin vůči neutrální lodi,
která vyplula z přístavu před vyhlášením
neomezené ponorkové války, a nebude se opakovat.

Loď Eavestone byla potopena a posádka byla při nástupu
do člunů ponorkou ostřelována. Kapitán a tři námořníci,
z toho jeden Američan, byli zabiti. Co bylo jednoznačným
porušením Sussexské dohody, bylo torpédování parníku
California u irského pobřeží s 230 lidmi na palubě,
včetně několika Američanů.

Mezi 41 oběťmi
nebyl žádný Američan, ale útoky bez varování
na lodě s cestujícími, bez ohledu na ohrožení
amerických životů, byly hlavní příčinou krize
mezi Německem a USA. California šla ke dnu během 9 minut a neproběhl žádný pokus
o záchranu cestujících. Tento jasný čin,
jasný čin takového druhu, na který Wilson čekal,
než mělo vypuknout otevřené nepřátelství, jen přiblížil bod zlomu.

Lodě Japonský princ a Mantola
byly potopeny bez varování, a i když to byly britské parníky, na Japonském princi bylo 30 Američanů,
kteří však byli zachráněni. Potopení Mantoly pak přežil
americký lékař. Toto byly válečné činy, samy o sobě dobrý důvod
pro vyhlášení války. Prozatím byly jednotlivé
německé přečiny ignorovány, co ale přinese jejich souhrnný efekt?

Toto vše teprve začínalo,
něco jiného ale tento týden končilo. Na libyjské frontě,
asi nejpřehlíženější frontě celé války, Osmany podporované senusské kmeny
již přes rok v Egyptě obtěžovaly Brity. Tento týden ale vyrazila britská expedice
svrhnout senusského vůdce, Sajjida Ahmada. Ke střetu došlo v oáze Siwa. Senussové byli po celodenní
bitvě poraženi a v noci se stáhli směrem k Shiyatě.

Britská jízda jim ale odřízla cestu
obsazením Munasibského průsmyku a zahnala kmeny k ústupu
jižně do vyprahlé pouště. Moc Senussů v západní
části pouště byla minulostí. Britové měli ale problém na jiné frontě, která se po zimě probouzela,
na makedonské frontě. Východně od Dojranského jezera
bulharská 9. divize "Pleven" před několika měsíci
zaujala obranné postavení. Veleli jí generálmajor Stefan Nerezov
a plukovník Vladimir Vazov, který bude brzo povýšen na generála
a velení převezme.

Cílem Vazova a většiny
bulharských velitelů byla ofenziva směrem k Soluni, která vyžene spojence z Řecka
a frontu zruší. S tím nesouhlasilo
německé velitelství. Podle jejich názoru
musela být fronta zachována, aby držela spojenecké jednotky
mimo západní frontu. To bylo pochopitelné,
protože spojenci posílali do Soluně statisíce mužů.

Když neměla přijít
žádná velká ofenziva, Vazov se rozhodl
vybudovat řádné obranné pozice. Požádal Německo o poskytnutí
stavebních materiálů jako beton, což Němci rádi splnili. To, co Vazovovi muži
během zimy a jara vybudovali, byla možná nejpůsobivější
obranná linie celé války. Její součástí byly dvě nové hlavní pozice
se dvěma souvislými liniemi zákopů, které byly až dva metry hluboké
a propojené komunikačními cestami.

Před nimi byly
dvě linie ostnatého drátu, za nimi betonové galerie, ze kterých mohlo pálit dělostřelectvo,
nebo na nich mohlo být uloženo střelivo. Před hlavními pozicemi
byly menší opevněné body, zatímco druhá linie pozic byla
dva až pět kilometrů v týlu. Předsunuté pozice
se nazývaly "zemljaky", což byly malé kopce
propojené zákopem.

Měly malou posádku,
ale byly plné kulometů. Jejich účel byl zbrzdění
postupu nepřítele a jeho zdržení na místě před první linií,
kde byl zranitelný. Vazov také nařídil stavbu
betonových bunkrů, některé až 17 metrů pod zemí. Ty byly dost velké pro celou 9. divizi, všech 34 000 mužů. Celková délka zákopů
byla v desítkách kilometrů a bulharští historici tvrdí,
že to je více, než výkopy při stavbě sofijského metra
o devadesát let později.

Za frontou pak Vazov
založil farmářské osady. Ty byly poměrně daleko, vojáci v nich ale pěstovali jídlo
a chovali dobytek. To bylo kvůli nestabilnímu
systému dopravy a blízký zdroj čerstvých potravin
byl pro morálku vojáků neocenitelný. Britové o tom všem neměli ani tušení, dokud tento týden, 9.

února, nezaútočili na bulharské pozice. Na začátku sice slavili úspěch, ale protiútok je zcela odrazil. Také je to přimělo přemýšlet,
co by museli podniknout, aby prolomili bulharské linie. Zajímavé, jak obranné
pozice na nových frontách začínají připomínat ty
na dlouho nehybné západní frontě, kde tento týden
pokračovaly menší útoky.

3. února východně od Beaucourt,
severně od řeky Ancre, Britové na kilometr dlouhé frontě
postoupili o 500 metrů a získali 100 zajatců. Dalšího dne ve stejné oblasti Britové získali 500 metrů zákopů
a dalších 100 zajatců. Na italské frontě
proběhly podobné střety, 6.

února proběhla v Astickém údolí
intenzivní dělostřelecká palba. V Saganském údolí byl odražen rakouský
útok na italskou pozici na Monte Maso. Při ústupu Rakušané nechali na místě
své zbraně a střelivo. Dalšího dne se na pravém břehu Brenty
Rakušané pokusili o další útok, ale nepřekonali odpor
italské pěchoty a polních baterií. 9. února východně od Gorice
Rakušané zaútočili na italské pozice a zajali 1000 Italů. Pár poznámek na konec týdne. 4.

února se osmanským velkovezírem
stal Mehmed Talaat Paša, když kvůli špatnému zdraví
odstoupil Said Halim. To je zhruba ekvivalent pozice premiéra. Talaat byl dříve ministrem
vnitra a financí a je jedním ze tří pašů,
kteří říši ve válce vládli. Byl to on, kdo nařídil
deportaci arménských intelektuálů v roce 1915 v Konstantinopoli, což je vnímáno jako oficiální
začátek arménské genocidy. Takový byl týden,
senusské kmeny poražené v severní Africe, Britové narážejí na překvapivě silné
bulharské obranné pozice v Makedonii, menší střety v Itálii a na západě a nový osmanský premiér.

A USA přerušují diplomatické
styky s Německem. A Němci potápějí lodě
s civilisty z neutrálních USA. Co bude následovat? Zdá se, že USA má
na výběr ze tří možností. Nedělat nic a nechat své lidi umírat,
což bylo nepřijatelné, zastavit dopravu a obchod,
včetně výnosného obchodu se spojenci, a omezit právo občanů
na cesty po moři, o čemž Kongres opravdu přemýšlel,
ale Wilson to odmítl, takže také nepřijatelné, nebo jít do války a bránit se.

Takže od tohoto týdne to vypadá,
že se válka bude ještě rozrůstat a bude ještě krvavější. Šílenství. Jestli chcete vědět více o Bulharsku
a proč se připojilo ke Čtyřspolku, zde je náš speciál o něm.

Patr(e)onem týdne je
Adam Vartanian. Děkujeme za podporu Patreonu, můžete si koupit i naše oficiální zboží.
Na viděnou příště.