Bulharsko se připravuje na válkuVelká válka

Válka ve vzduchu neustále rostla a s ní i požadavky na obranu, vojáci i civilisté potřebovali ochránit před leteckými údery, potřebovali protiletecké zbraně. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden car Mikuláš propustil velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče z funkce vrchního velitele ruských armád a osobně jej nahradil. Rusko rovněž ztratilo pevnost Grodno, svou poslední velkou evropskou pevnost. A francouzské vrchní velení se připravovalo na masivní ofenzívu, kterou na západní frontě brzo zahájí.

Tohle následovalo: 15. září 1915 car Mikuláš napsal: "Dnes jsem převzal velení všech armád na moři i na souši. S neochvějnou vírou v boží shovívavost a s neotřesitelnou nadějí ve vítězství naplníme naši svatou povinnost a ubráníme naši zemi. Ruskou zemi nezneuctíme." Tím oficiálně převzal velení ruských armád a dokončil tak, co začal minulý týden.

Ruský premiér Ivan Goremykin se ostře ohradil proti carově snaze zkombinovat civilní administrativu s armádním velením a dodal, že car velice riskuje převzetím plné odpovědnosti ve chvíli všeobecného ústupu. Myslel si, že carův nedostatek armádních znalostí a zkušeností ještě zhorší už tak složitou situaci. To velkokníže se obával, že čím dále zůstane car od Petrohradu, hlavního města, tím více vlivu Rasputin – mystik blízký carovi a carevně – získá. Je pravdou, že Rasputin a carevna byli prakticky jediní, kdo cara v převzetí velení armád podporovali.

Všichni ruští ministři naopak kvůli tomuto rozhodnutí hrozili rezignací a Vasilij Maklakov, ruský právník a zanícený liberál, vydal svůj slavný článek , ve kterém popsal Rusko jako vozidlo bez brzd jedoucí po horské cestě řízené šílencem. To bylo vcelku výstižné přirovnání, protože ruský ústup pokračoval a Němci se blížili k Vilniusu, což bylo po pádu Varšavy největší město v západním Rusku.

Jde ale o to, že ústup nebyl jen o útěku, ale o úmyslném zkracování fronty o několik stovek kilometrů, aby mohla být armáda na strategických místech posílena a úspěšně přejít do protiútoku, jako se stalo 8. září u Ternopilu a Terebovlji, kdy Rusové zajali 8 000 vojáků a dalších 5 000 druhý den. Ale morálka v armádě dosáhla nového dna a mnoho Rusů volalo po míru. Tedy nejen Rusů. Od 5.

do 12. září se v Zimmerwaldu ve Švýcarsku konala socialistická konference. Za Rusy se účastnil i bolševik Vladimir Lenin a menševik Lev Trockij. Konference vydala manifest požadující nejen okamžitý mír, ale i občanskou válku mezi třídami v celé Evropě. Britská veřejnost také něco požadovala a nebylo to něco mírového. 7. září si nálet zepelínů na Anglii vyžádal 50 obětí včetně 7 mrtvých, a nálet na Londýn z 8. září zabil 22 lidí, 86 zranil a začal velký požár. Londýňané požadovali nějakou formu protivzdušné obrany. Generál Henry Rawlinson byl poslán do Paříže, kde mu náčelník francouzského generálního štábu generál Maurice Pellé předal obrněné auto s 75mm automatickým kanónem.

Po dvou dnech služby v Londýně si jich Britové objednali dalších 30. Nakonec protiletecká obrana pokrývala celý Londýn, takže útočící zepelíny a letadla nenašla žádný slepý úhel. Vývoj protileteckých zbraní byl nyní klíčový a tady je skvělý příběh, ke kterému došlo trochu v budoucnosti, 30. září. Nepřátelská letadla bombardovala srbské město Kragujevac a srbský dělostřelec Radoie Ljutovac byl u svého děla.

Zamířil na jedno z letadel a na první ránu ho sestřelil. Podle některých zdrojů to bylo poprvé, co bylo letadlo sestřeleno palbou ze země, ale podle toho co vím já, tak tomu tak není. Například 23. září 1914 poručík O. Hogg se svým družstvem údajně sestřelil nepřátelské letadlo poté, co na něj vypálil 75 střel. Přesto to byla od Ljutovace parádní akce a byl oceněn Řádem Karađorđe ze zlatými meči. A právě Balkán, který byl po většinu války klidný, se zanedlouho probudí.

Po druhé balkánské válce v roce 1913 bylo makedonské území, které bylo chvíli součástí Bulharska, rozděleno mezi Řecko a Srbsko. Bulharsko jej chtělo zpátky. Spojenci měli kladné vztahy s Řeckem a Srbsko bylo jejich spojenec, takže ti Bulharsku nepomohou, ale Centrální mocnosti by mohly a Bulharsko právě s nimi během léta jednalo a tento týden 6. září byly podepsány nové dohody. Bulharsko obdrží finanční pomoc a část srbského území.

Ale nejdůležitější je, že se Bulharsko zavázalo vstoupit do války do 30 dní. Válka se ještě rozroste. Bulharskými spojenci budou Německo a Rakousko-Uhersko a cílem bude rozhodně porazit srbskou armádu a otevřít cestu s Istanbulem skrze Bělehrad a Sofii. Bulharsku samozřejmě dělaly starosti porážky rakouské armády v Srbsku, takže podmínkou bylo, že Trojspolek zaútočí na Srbsko nejdříve ze severu a útoku budou velet Němci namísto Rakušanů.

Takže se německý náčelník štábu Erich von Falkenhayn obrátil na generála Augusta von Mackensena, který začal Gorlicko-Tarnovskou ofenzívu a rozdrtil Rusy, a dal mu na starost Srbsko. Ten začal připravovat armádu. Tím se vlastně Falkenhayn vrátil k původnímu plánu pro válku na východě. Osmanská ani rakousko-uherská říše neviděly v Srbsku prioritu, protože si myslely, že výhru na Balkáně zajistí výhra nad Ruskem. Falkenhayn toto obrátil a myslel si, že když padne Srbsko, Rusko ztratí na Balkáně půdu pod nohama a začne zvažovat jednání o míru.

Další myšlenkou bylo otevřít cestu z Berlína do Konstantinopole. Němci by tak mohli vyzbrojit Osmany, vyhnat Spojence z Gallipoli a zahájit ofenzívu proti Britům na blízkém východě a rovněž by skončilo zásobování Ruska skrze Černé moře. Znamenité plány, mistře von Falkenhayne. Nebyl ale sám, kdo měl znamenité plány. Minule jsme krátce mluvili o francouzské strategii a různých plánech pro podzimní ofenzívu, která by konečně prolomila německé linie.

A byl to plán generála Josepha Joffreho, použít dělostřelectvo jako beranidlo, který zvítězil. Ale kde se uskuteční? Uskuteční se tam, kde minulé ofenzívy – v Artois a Champagne. Vimyjský hřeben a železniční uzel za německými liniemi v Méziéres v Champagne byly lákavými cíli. Hlavní útok povede v Champagne francouzská 4. armáda, ale ve stejnou chvíli dojde k mnoha sekundárním útokům 10.

armádou v Artois a britskou 1. armádou v Loos. Cílem sekundárních útoků bylo odlákat rezervy z hlavního směru útoku. Joffre představil Britům své plány na červencové konferenci v Chantilly. A i když Britové nesouhlasili s přímým francouzským velením, souhlasili s celkovým záměrem. Britský ministr války Herbert Kitchener a velitel John French chtěli počkat do roku 1916, kdy měli být Spojenci v plné síle, ale potíže na ruské frontě způsobily velké pozdvižení, a tak k útoku dojde během několika týdnů.

A takový byl týden velkých plánů. Balkán se probouzí, Británie začíná bránit oblohu, car chce zachránit ruskou armádu a Francouzi a Britové chtějí zdolat Němce, ale ve skutečnosti to byl týden neustálých dělostřeleckých baráží na západě, akcí na anglickém pobřeží a úspěšného ruského útoku na východě, zatímco na severu se Němci blížili k další velké ceně. Víte, Lenin a Trockij nebyli ve Švýcarsku sami.

Pár dní po konci konference navštívil Albert Einstein švýcarského pacifistu Romaina Rollanda. Z Rollandova deníků vyplývá, že Einstein rychlý konec války neočekával: "Vítězství nad Rusy oživily německou aroganci a apetit, jejich víra v sílu a odhodlání dobýt a anektovat území je všudypřítomná." Einstein cítil, že vláda byla ve skutečnosti umírněnější než lid a že velké banky, průmyslníci a korporace jsou všemocné a že císař byl jen loutkou businessmanů a důstojníků.

Takže navzdory číkoli snaze žádný mír nebude. Bude jen více zabíjení na souši, na obloze, na moři, pod mořem, pod zemí, na bojištích, v zajateckých táborech, a dokonce doma. A proč? Netuším. Skoro před rokem se Rusové valili vpřed a všichni se báli ruské válečné mašinérie. Podívejte se na tuto epizodu z 9. týdne války. Patr(e)onem týdne je Benjamin Kraus. Díky, Benjamine. Jestli nás chcete podpořit a ještě náš pořad vylepšit, koukněte na náš Patreon.

A jestli toho chcete o první světové válce vědět více, koukněte na náš Facebook a nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.