Bulharsko vstupuje do válkyVelká válka

Válka je stará 15 měsíců a s příchodem nových zemí se stále rozrůstá. Velice byste se spletli, kdybyste si mysleli, že je smrt milionu mladých lidí od takového jednání odradí. A spletli byste se zejména tento týden, protože se do války připojí Bulharsko. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden rakousko-německá armáda o síle 400 000 mužů napadla Srbsko a 9. října vstoupila do Bělehradu. Dále na jihu v Soluni v neutrálním Řecku se vylodilo 20 000 Francouzů a Britů s cílem pomoci Srbům.

Na západní frontě vstoupily bitvy o Loos, Artois a Champagne, tedy britské a francouzské ofenzívy, do druhého týdne a na východní frontě zahájili Rusové nové ofenzívy poblíž Daugavpilsu poté, co po měsících zastavili německý postup. Toto se stalo potom: Už jsem zmínil, že do války vstoupilo Bulharsko, takže tím rovnou začnu. Vím, že pro ty z vás, kteří nás kanál sledují pravidelně, není bulharský vstup do války překvapením, protože minulý měsíc jsme zmínili, že se Bulharsko s Trojspolkem dohodlo na vyhlášení války Srbsku do 30 dní za podmínky, že Německo a Rakousko-Uhersko zaútočí jako první.

Útok přišel minulý týden, a tak nyní Bulhaři musí zaútočit. A stalo se tak 11. října, když Bulhaři napadli Srby v Belogradčiku, i když jim válku vyhlásí až 14. října; a do 48 hodin vyhlásí Bulharsku válku Velká Británie a Francie. Srbové na tom byli opravdu špatně, protože se na ně ze severu sesypalo 400 000 rakouských a německých vojáků, kteří obsadili Bělehrad, který byl tento týden částečně zničen.

Srbsko prosilo o pomoc neutrální Řecko, ale to odmítlo. Ve skutečnosti měly tyto dvě země dohodu z roku 1913, která říká, že pokud bude jedna země napadena dvěma nebo více zeměmi, druhá jí přijde na pomoc, ale Řecko řeklo: "Ne, ne, ne, dohoda se vztahuje jen na balkánskou agresi a toto je evropská válka."

Přesto Francouzi minulý týden vylodili v Soluni tisíce vojáků a tento týden 14. října došly první francouzské jednotky k srbsko-řecké hranici, zatímco se jich v Soluni vylodilo dalších 18 000. Tyto jednotky byly staženy z Gallipoli, kde už šest měsíců pokračoval pat. Bylo jasné, bez pomoci spojenců Srbsko padne, ale situace byla zoufalá i na Gallipoli. Osmanští vojáci shlíželi z výšin s absolutní kontrolou celé situace, ale generál Ian Hamilton odmítl uznat porážku a evakuovat, ale 14.

října jej nahradil generálporučík Charles Monro. Monro se zděsil, když přijel na Gallipoli. Taktická a logistická situace byla příšerná. Doporučil okamžitou evakuaci, ale britský ministr války Kitchener váhal, protože nechtěl způsobit negativní reakci v muslimských částech britského impéria, protože evakuace by byla přiznání ostudné porážky od Turků. A tak muži zůstali. Neshody v britském vrchním velení panovaly tento týden i na západní frontě, kde poslední dva týdny zuřila bitva o Loos.

Tato britská ofenzíva oficiálně skončila 14. října a britské ztráty čítaly skoro 60 000 mužů. Němci přišli jen o 26 000 vojáků a britský velitel John French začínal ztrácet podporu. 9. října řekl generál Douglas Haing Richardu Haldemu, bývalému ministrovi války, že bitvu o Loos prohrál French, když nezvládl pracovat se zálohami, a další den řekl generálu Henrimu Rawlinsonovi, že k Frenchovi už nebude loajální.

Historikové často považují bitvu o Loos za selhání, protože nedošlo k průlomu, ale britské vrchní velení se naučilo cenné lekce. Poprvé byla úspěšně použita plíživá baráž a jednotky mohly plně využít krytí, které poskytla plíživá baráž – to je, když palba dopadá jen kousek před postupující pěchotu a spolu s ní se plíží k nepříteli. Plíživé baráže začaly být ve velkém užívány až v pozdější fázi války, ale co vím, tak poprvé použita byla v balkánské válce v roce 1913, když ji Bulharsko vyzkoušelo během obléhání Adrianopole, ale u Loos bylo vidět, jak efektní je.

Drahou lekcí pro Brity však bylo, že dělostřelecké náboje nedokázaly zničit nepřátelský ostnatý drát a řezačky, které vojáci dostali, nestačily. Rovněž bylo zřejmé, že Britové nemají dostatek děl na podporu pěchoty. Taktika u Loos byla ve skutečnosti variací staré taktiky zvané Vlnový útok – kdy byl každý prapor nebo jednotka rozdělena do tří řad.

Když byla první řada přišpendlena nebo vyčerpána, druhá a třetí řada prošly kolem první a pokračovaly v útoku. V době napoleonských válek byly řady silné a měly řád, ale nyní to byly spíš takové shluky. Jedna jednotka u Loos, 9. skotská divize, použila taktiku vlny velice efektivně a narazila do Němců jako vlny na pláž. Přední německé zákopy byly překonány, ale problémem bylo, jak si dokážete představit, že mezi řadami potřebujete rozestupy, aby se nestaly lákavým cílem pro dělostřelce, a i když 9.

skotská divize uspěla, jiné jednotky měly méně štěstí, jako například Sherwood Foresters, kteří vyrazili do útoku 27. září v 11. hodin ráno a když se setkali s dělostřeleckou palbou a salvou z pušek, přestali se orientovat, promíchali se s jinými prapory a utrpěli těžké ztráty. Rovněž Francouzům byly působeny těžké ztráty v jejich probíhající ofenzívě zvané druhá bitva o Champagne, která začala společně s bitvou o Loos, 25.

září. Našel jsem tuto poznámku o Champagne a myslím, že je to to opravdu zajímavé. Francouzská zahraniční legie čekala na začátek útoku. Byl v ní i americký básník Alan Seeger a devatenáctiletý americký dobrovolník Edmond Génet, což byl pravnuk Charlese Genêta, který byl revoluční Francií poslán v roce 1792 do Ameriky jako zástupce. Velitelem legie byl Musorgskij, bratranec slavného ruského skladatele skladby Obrázky z výstavy Legie měla 500 mužů a do boje šla 28.

září v bitvě o Navarinovu farmu poblíž Remeše. Padlo více než 300 mužů. Seeger a Genet přežili. Jen jsem si myslel, že je to zajímavé. Další zajímavost, která se nikam nehodí, jsem našel v knize The Story of the Great War. Francouzská technika vzdušného manévrování je stejně zajímavá jako účinná. Letecké skvadry operují následovně: Deset strojů vystoupá do 1800 metrů a dalších deset do 2700 metrů.

Nepřítel, který se snaží proletět, je napaden seshora i zezdola. A tady je pár britských poznámek na konec týdne. Ve Sněmovně lordů byla probírána genocida Arménů, která si od května vyžádala údajně 800 000 mrtvých. 9. října obsadili Britové Wumbiagas v Kamerunu a 13. října došlo k zatím nejtěžšímu náletu zepelínů na Londýn. Pět zepelínů shodilo 189 bomb a zabilo 71 civilistů. A jsme na konci dalšího týdne.

Muži vytrvávají na Gallipoli a čekají na Bůh ví kolik zoufalých bitev. končí bitva o Loos, kde Britové ztratili dvakrát tolik mužů co Němci. Francouzi stále válčí v Champagne a ztrácí ještě více mužů než Britové v Loos. A Řecko odmítá Srbsku pomoci i poté, co mu Bulharsko vyhlásilo válku. Ano, další země se zapojila do války. Bulharsko chtělo území a Centrální mocnosti jej slíbily. Víme, že to nebude zadarmo. Všichni hlavní hráči války ztratili stovky tisíc mužů, to si Bulharsko myslelo, že na tom bude jinak?

Do této chvíle Bulharsko mobilizovalo přes 600 000 mužů, což byla skoro čtvrtina mužské populace celé země zahrnující všechny věkové skupiny. Armáda, která zaútočila na Srbsko, čítala 300 000 vojáků a tady je informace, která vás podle mě překvapí: Bulharsko nakonec mobilizuje 1,2 milionů vojáků, ale v Bulharsku v roce 1915 žilo ani ne 4,3 milionů lidí, takže Bulharsko pošle do války více než čtvrtinu své populace, což je nejvíce ze všech zemí bojujících v první světové válce.

Šílenství. Možná vás zajímá, jak vypadalo Bulharsko před první světovou válkou. Pokud ano, podívejte se na tuto speciální epizodu. Patr(e)onem týdne je Robert Beauchamp. Díky vašemu a Robertovu příspěvku na Patreonu můžeme v budoucnu natáčet více speciálních epizod. Jestli chcete tento pořad podpořit, přispějte nám na Patreonu.

Nezapomeňte nás odebírat a uvidíme se za týden.