Bulharsko vstupuje do války

Válka je stará 15 měsíců a s příchodem
nových zemí se stále rozrůstá. Velice byste se spletli,
kdybyste si mysleli, že je smrt milionu mladých lidí
od takového jednání odradí. A spletli byste se zejména tento týden,
protože se do války připojí Bulharsko. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden rakousko-německá armáda
o síle 400 000 mužů napadla Srbsko a 9. října vstoupila do Bělehradu. Dále na jihu v Soluni v neutrálním Řecku
se vylodilo 20 000 Francouzů a Britů s cílem pomoci Srbům.

Na západní frontě vstoupily
bitvy o Loos, Artois a Champagne, tedy britské a francouzské ofenzívy, do druhého týdne
a na východní frontě zahájili Rusové nové ofenzívy poblíž Daugavpilsu poté,
co po měsících zastavili německý postup. Toto se stalo potom: Už jsem zmínil, že do války vstoupilo
Bulharsko, takže tím rovnou začnu. Vím, že pro ty z vás,
kteří nás kanál sledují pravidelně, není bulharský vstup do války překvapením,
protože minulý měsíc jsme zmínili, že se Bulharsko s Trojspolkem dohodlo
na vyhlášení války Srbsku do 30 dní za podmínky, že Německo
a Rakousko-Uhersko zaútočí jako první.

Útok přišel minulý týden,
a tak nyní Bulhaři musí zaútočit. A stalo se tak 11. října,
když Bulhaři napadli Srby v Belogradčiku, i když jim válku vyhlásí až 14. října;
a do 48 hodin vyhlásí Bulharsku válku Velká Británie a Francie. Srbové na tom byli opravdu špatně,
protože se na ně ze severu sesypalo 400 000 rakouských a německých vojáků,
kteří obsadili Bělehrad, který byl tento týden částečně zničen.

Srbsko prosilo o pomoc neutrální Řecko,
ale to odmítlo. Ve skutečnosti měly tyto dvě země
dohodu z roku 1913, která říká, že pokud bude jedna země
napadena dvěma nebo více zeměmi, druhá jí přijde na pomoc, ale Řecko řeklo: "Ne, ne, ne, dohoda
se vztahuje jen na balkánskou agresi a toto je evropská válka."

Přesto Francouzi minulý týden
vylodili v Soluni tisíce vojáků a tento týden 14. října došly první
francouzské jednotky k srbsko-řecké hranici, zatímco se jich v Soluni
vylodilo dalších 18 000. Tyto jednotky byly staženy z Gallipoli,
kde už šest měsíců pokračoval pat. Bylo jasné,
bez pomoci spojenců Srbsko padne, ale situace byla zoufalá i na Gallipoli. Osmanští vojáci shlíželi z výšin
s absolutní kontrolou celé situace, ale generál Ian Hamilton
odmítl uznat porážku a evakuovat, ale 14.

října jej nahradil
generálporučík Charles Monro. Monro se zděsil,
když přijel na Gallipoli. Taktická a logistická situace
byla příšerná. Doporučil okamžitou evakuaci,
ale britský ministr války Kitchener váhal, protože nechtěl způsobit negativní reakci
v muslimských částech britského impéria, protože evakuace by byla přiznání
ostudné porážky od Turků. A tak muži zůstali. Neshody v britském vrchním velení
panovaly tento týden i na západní frontě, kde poslední dva týdny
zuřila bitva o Loos.

Tato britská ofenzíva
oficiálně skončila 14. října a britské ztráty čítaly skoro 60 000 mužů. Němci přišli jen o 26 000 vojáků
a britský velitel John French začínal ztrácet podporu. 9. října řekl generál Douglas Haing
Richardu Haldemu, bývalému ministrovi války,
že bitvu o Loos prohrál French, když nezvládl pracovat se zálohami,
a další den řekl generálu Henrimu Rawlinsonovi, že k Frenchovi už nebude loajální.

Historikové často považují bitvu o Loos
za selhání, protože nedošlo k průlomu, ale britské vrchní velení
se naučilo cenné lekce. Poprvé byla úspěšně použita plíživá baráž
a jednotky mohly plně využít krytí, které poskytla plíživá baráž –
to je, když palba dopadá jen kousek před postupující pěchotu
a spolu s ní se plíží k nepříteli. Plíživé baráže začaly být ve velkém užívány
až v pozdější fázi války, ale co vím, tak poprvé použita byla
v balkánské válce v roce 1913, když ji Bulharsko vyzkoušelo
během obléhání Adrianopole, ale u Loos bylo vidět, jak efektní je.

Drahou lekcí pro Brity však bylo,
že dělostřelecké náboje nedokázaly zničit nepřátelský
ostnatý drát a řezačky, které vojáci dostali, nestačily. Rovněž bylo zřejmé, že Britové
nemají dostatek děl na podporu pěchoty. Taktika u Loos byla ve skutečnosti
variací staré taktiky zvané Vlnový útok – kdy byl každý prapor
nebo jednotka rozdělena do tří řad.

Když byla první řada
přišpendlena nebo vyčerpána, druhá a třetí řada prošly kolem první
a pokračovaly v útoku. V době napoleonských válek
byly řady silné a měly řád, ale nyní to byly spíš takové shluky. Jedna jednotka u Loos,
9. skotská divize, použila taktiku vlny velice efektivně
a narazila do Němců jako vlny na pláž. Přední německé zákopy byly překonány,
ale problémem bylo, jak si dokážete představit,
že mezi řadami potřebujete rozestupy, aby se nestaly lákavým cílem pro dělostřelce,
a i když 9.

skotská divize uspěla, jiné jednotky měly méně štěstí,
jako například Sherwood Foresters, kteří vyrazili do útoku
27. září v 11. hodin ráno a když se setkali s dělostřeleckou palbou
a salvou z pušek, přestali se orientovat,
promíchali se s jinými prapory a utrpěli těžké ztráty. Rovněž Francouzům byly působeny
těžké ztráty v jejich probíhající ofenzívě zvané druhá bitva o Champagne,
která začala společně s bitvou o Loos, 25.

září. Našel jsem tuto poznámku o Champagne
a myslím, že je to to opravdu zajímavé. Francouzská zahraniční legie
čekala na začátek útoku. Byl v ní i americký básník Alan Seeger a devatenáctiletý americký
dobrovolník Edmond Génet, což byl pravnuk Charlese Genêta,
který byl revoluční Francií poslán v roce 1792
do Ameriky jako zástupce. Velitelem legie byl Musorgskij, bratranec slavného ruského skladatele
skladby Obrázky z výstavy Legie měla 500 mužů a do boje šla 28.

září v bitvě o Navarinovu farmu poblíž Remeše. Padlo více než 300 mužů.
Seeger a Genet přežili. Jen jsem si myslel, že je to zajímavé. Další zajímavost, která se nikam nehodí,
jsem našel v knize The Story of the Great War. Francouzská technika vzdušného
manévrování je stejně zajímavá jako účinná. Letecké skvadry operují následovně: Deset strojů vystoupá do 1800 metrů
a dalších deset do 2700 metrů.

Nepřítel, který se snaží proletět,
je napaden seshora i zezdola. A tady je pár britských
poznámek na konec týdne. Ve Sněmovně lordů
byla probírána genocida Arménů, která si od května
vyžádala údajně 800 000 mrtvých. 9. října obsadili Britové
Wumbiagas v Kamerunu a 13. října došlo k zatím nejtěžšímu
náletu zepelínů na Londýn. Pět zepelínů shodilo 189 bomb
a zabilo 71 civilistů. A jsme na konci dalšího týdne.

Muži vytrvávají na Gallipoli
a čekají na Bůh ví kolik zoufalých bitev. končí bitva o Loos, kde Britové
ztratili dvakrát tolik mužů co Němci. Francouzi stále válčí v Champagne
a ztrácí ještě více mužů než Britové v Loos. A Řecko odmítá Srbsku pomoci i poté,
co mu Bulharsko vyhlásilo válku. Ano, další země se zapojila do války. Bulharsko chtělo území
a Centrální mocnosti jej slíbily. Víme, že to nebude zadarmo. Všichni hlavní hráči války
ztratili stovky tisíc mužů, to si Bulharsko myslelo,
že na tom bude jinak?

Do této chvíle Bulharsko
mobilizovalo přes 600 000 mužů, což byla skoro čtvrtina mužské populace
celé země zahrnující všechny věkové skupiny. Armáda, která zaútočila na Srbsko,
čítala 300 000 vojáků a tady je informace,
která vás podle mě překvapí: Bulharsko nakonec mobilizuje
1,2 milionů vojáků, ale v Bulharsku v roce 1915
žilo ani ne 4,3 milionů lidí, takže Bulharsko pošle do války
více než čtvrtinu své populace, což je nejvíce ze všech zemí
bojujících v první světové válce.

Šílenství. Možná vás zajímá, jak vypadalo
Bulharsko před první světovou válkou. Pokud ano,
podívejte se na tuto speciální epizodu. Patr(e)onem týdne je Robert Beauchamp. Díky vašemu a Robertovu příspěvku
na Patreonu můžeme v budoucnu natáčet více speciálních epizod. Jestli chcete tento pořad podpořit,
přispějte nám na Patreonu.

Nezapomeňte nás odebírat
a uvidíme se za týden.