Dělostřelectvo jako klíč k úspěchu

Teprve před dvěma měsíci dobyli Rusové
rakousko-uherskou pevnost Přemyšl a přivedli rakouskou armádu
na pokraj zhroucení, ale s německou podporou
se průběh obrátil a tento týden Přemyšl opět padne. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden se do války zapojila Itálie
a začala válčit s Rakouskem-Uherskem. Na západní frontě i po konci
druhé bitvy o Ypry pokračuje pat. Britské válečné lodě
byly potopeny u Dardanel a i když byli Rusové úspěšní v Persii,
východní Malé Asii a pobaltí, v Haliči dostávali výprask.

Výprask dostávali i tento týden
a ruský ústup před silnou rakousko-německou
Gorlicko-Tarnowskou ofenzívou trval už celý měsíc. Rusové byli východně od řeky San
poblíž pevnosti Přemyšl, symbolu rakouské vojenské moci,
který padl do ruských rukou v březnu. V tuto chvíli se pádu pevnosti
do rakouských a německých rukou už zabránit nedalo.

Ke konci května se blížili ze třech stran
a po pěti dnech příprav těžkých děl začal 30. května závěrečný
dělostřelecký útok. Ironicky se němečtí a rakouští vojáci
kryli v zákopech, které dříve vybudovali Rusové, a které během ústupu nestihli zničit. Je 30. květen. Toho dne padly severní pevnosti
do rukou bavorských pluků, když pod velením generála Kneusela
obsadili ruské pozice poblíž Orzechovce.

Celý severní a severozápadní sektor
okolo Přemyšle byl silně bombardován, ale Rusové i přes útok nepřátelské pěchoty
udrželi většinu svého území. V noci se útočníci zvládli přiblížit
na méně než sto metrů, ale s těžkými ztrátami byli
dalšího odpoledne zatlačeni zpět. Bombardování neustávalo. Von Mackensen bušil
do západních opevnění, Boehm-Emolluse se na jeho pravém křídle
snažil obsadit jižní sektor a dostat se k železnici do Lvova, von Marwitz se na jeho pravém kdřídle
snažil postoupit přes močály a bavorské jednotky
se přibližovaly ze severu.

Do setmění 31. května
se jednotná ruská fronta rozpadla, když byla na dvou místech
vnějších opevněních proražena. 2. června byl horký letní den
a útočníci postoupili ze všech stran, během jednoho dne obsadili
vnější opevnění a do setmění dosáhli vnitřních pevností.

Toto je citace z knihy
The Story of the Great War popisující, co se stalo ráno 3. června: "...nad Haličí znovu vychází slunce a pod jeho svitem se přibližujeme
k pevnostem blíže a blíže, ale kde jsou unavení obránci? Pryč! Utekli! Vypařili se během noci. Rakušané a Bavořané vstupují do města. Jediní nepřátelé,
které potkávají, jsou mrtví.

Přemyšl znovu padla a to mnohem rychleji
než před 72 dny." Ruská situace nebyla obtížná
jen kvůli Přemyšli. Než Rakušané na konci března
vstoupili do Stryje, zajali toho měsíce na karpatské frontě
153 000 vojáků a 300 děl a boje na vlastním území
představovaly pro Rusko hrozbu – poprvé od Napoleonova tažení. Přemyšl nebyla jedinou pevností,
na kterou se během války opakovaně útočilo. Tento týden 4.

června,
mnohem více na jihu, se přes 30 000 anglo-francouzských vojáků
snažilo už potřetí dobít Achi babu. Turci na jednom místě chytře
vybudovali falešný zákop, který Britové nemilosrdně bombardovali
a když poté postoupili, zjistili, že skutečný zákop je mnohem dál
a je plně obsazený vojáky. Spojenci však vytrvali
a i ten zákop za těžkých ztrát obsadili a dokonce zkonfiskovali šest kulometů. Poté ale byli bombardováni
oběma stranami, protože Britové si konečně uvědomili,
že střílí naprázdno a tak začali střílet na zákop,
který jejich vojáci právě obsadili.

Vojáci nechali v zákopu většinu zbraní,
aby mohli utéci, a vrátili se na výchozí pozice,
avšak většina důstojníků byla zabita. Toho dne však Spojenci postoupili
naproti vesnici Krithia, do které turecké obránce zahnali. Britové tehdy měli šanci na průlom,
ale generál Aylmer Hunter-Weston nenasadil své zálohy,
které namísto toho poslal na část fronty, kde Francouzi ustupovali před Turky,
takže vojáci, kteří ke Krithii postoupili, byli nuceni stáhnout se na výchozí pozice.

Peter Hart řekl:
"5. června bylo jasné, že Spojenci už průběh
třetí bitvy o Krithii neurčují. Turci měli situaci plně pod kontrolou." Turecké protiútoky
byly vskutku obdivuhodné a několikrát dokonce hrozily průlomem,
ale Spojenci dokázali vytrvat a tak třetí bitva o Krithii skončila. Britové a Francouzi
ztratili asi 6 500 vojáků a Turci asi 10 000 mužů.

Výsledkem bitvy bylo,
že zákopy byly posíleny a prohloubeny a právě v nich zůstali Britové a Francouzi sedět,
ale byli přitom sledováni tureckými pozorovateli, kteří seděli vysoko na kopci Achi Baba. Peter Hart věří, že v tento moment
generálové Ian Hamilton a Hunter-Weston ztratili přehled o skutečném úkolu,
kterým bylo dobýt planinu Khilid Bahr, ze které bylo vidět na úžiny. Namísto toho se soustředili na Achi Baba,
který měl na Hellesu taktický význam, protože dominoval výhledu
a nabízel skvělá panoramatické pohledy, ale nechránil úžiny,
kterými měly proplout lodě.

K tomu všemu byl prostor
mezi Achi Baba a Khilid Hard pro obranu jako dělaný,
takže obsazení jednoho bodu by nepomohlo k obsazení druhého. Víte, jaký byl hlavní rozdíl
mezi třetí a druhou bitvou o Krithii? Turci posílili svoji obranu. Celou dobu měli lepší taktické pozice,
lepší logistiku a mohli přivést zálohy
kdekoliv je potřebovali.

Početně si byly obě strany rovny a jak vidíme na každé frontě války,
v zákopové válce obránce vítězí a vyrovnané počty útočníků
nikdy nevedou k úspěchu. Myslím, že kdybych chtěl popsat
Hamiltonovu a Hunter-Westonovu víru v úspěch v této operaci,
použil bych slova "naprosté šílenství". Opravdu. A teď, kolik si myslíte,
že bitev o Krithii ještě bude? Možná bychom k toho mohli udělat soutěž.


Napište váš tip do komentářů. K úspěchům docházelo na všech frontách
po celém světě, patu na západě a na Gallipoli navzdory. Na nejnovější frontě Italové
dobyli Vloru. Na blízkém východě porazili Britové Turky
u Kurny a poté je následovali k řece Tigris, přičemž 3. června obsadili Amaru. To bylo ve skutečně opravdu pozoruhodné. Charles Townsed
a jeho 100 námořníků a vojáků přesvědčilo posádku Amary
o síle 2 000 mužů ke kapitulaci.

Obránci věřili,
že každou chvílí dorazí početnější britská armáda. Townsend vydržel blafovat celý den,
až zbytek jeho sil skutečně dorazil. V Kamerunu dobyli 29. května
anglo-francouzská vojska Niok a dalšího dne Britové obsadili
Sphinxhaven na jezeře Nyasa. A tento týden, 3. června,
vyhlásilo San Marino válku Rakousku-Uhersku. Je tu ještě několik důležitých poznámek,
který bych před koncem rád zmínil. 31. května došlo k prvnímu úspěšnému
bombardovacímu náletu zeppelinu na Londýn. Zabil 7 lidí a 35 zranil.

A 1. června bylo milion francouzských rekrutů,
kteří měli být posláni na frontu, odvedeno do továren na výrobu munice. Toho samého dne byly v Británii v továrnách
na výrobu munice poprvé najaty ženy. Jak jsme viděli,
dělostřeleckých nábojů bylo zoufale málo. Rovněž bylo v červnu doručeno
do Británie 10 amerických ponorek. Byly vyrobeny v Pensylvánii
a poté propašovány přes hranice do Kanady, aby nebyla porušena americká neutralita. A jsme na konci dalšího týdne
skutečné světové války.

Viděli jsme akci v Africe, britské vítězství v Mezopotámii,
avšak jejich selhání na Gallipoli. Britské hlavní město bylo bombardováno,
Italové postupují kupředu a na východní frontě ztrácí
Rusové stovky tisíc vojáků. A přesto se válka stále rozrůstá a rozrůstá,
kontinent po kontinentu. Je těžké si představit,
že se zapojíme do války a dobijeme území bez ztráty bezpočtu lidí,
ale přesto tak národy činily; v posledních deseti dnech Itálie
nebo San Marino.

A co zprávy? Když čtete, že Přemyšl znovu padla a byly přitom zabity, zajaty nebo zraněny
stovky tisíc vojáků, jak si můžete myslet, že vás to nepotká? Že vaše země a vaši lidé
zázračně nebudou těmi, kdo zaplatí nejvyšší daň? Že rodiny ve vaší zemi nebudou rozděleny? Že se synové a otcové vrátí domů?

Bylo šílenství věřit, že to bude jinak. Taková byla moderní válka. Jestli chcete vidět první pád Přemyšle,
klikněte na tuhle epizodu. Patr(e)onem týdne je Loren Neubert.
Sláva Lorenovi. Jestli nás chcete podpořit,
navštivte nás právě na Patreonu. A pro hlubší diskuzi navštivte náš subreddit.
Uvidíme se za týden.