Thumbnail play icon

Dělostřelectvo jako klíč k úspěchuVelká válka

Přidat do sledovaných sérií 92
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:82
Počet zobrazení:4 307

Rusové v Haliči pokračují v ústupu, Britové znovu útočí na Gallipoli a američané ohýbají vlasní zákony o neutralitě. 

Přepis titulků

Teprve před dvěma měsíci dobyli Rusové rakousko-uherskou pevnost Přemyšl a přivedli rakouskou armádu na pokraj zhroucení, ale s německou podporou se průběh obrátil a tento týden Přemyšl opět padne. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden se do války zapojila Itálie a začala válčit s Rakouskem-Uherskem. Na západní frontě i po konci druhé bitvy o Ypry pokračuje pat. Britské válečné lodě byly potopeny u Dardanel a i když byli Rusové úspěšní v Persii, východní Malé Asii a pobaltí, v Haliči dostávali výprask.

Výprask dostávali i tento týden a ruský ústup před silnou rakousko-německou Gorlicko-Tarnowskou ofenzívou trval už celý měsíc. Rusové byli východně od řeky San poblíž pevnosti Přemyšl, symbolu rakouské vojenské moci, který padl do ruských rukou v březnu. V tuto chvíli se pádu pevnosti do rakouských a německých rukou už zabránit nedalo.

Ke konci května se blížili ze třech stran a po pěti dnech příprav těžkých děl začal 30. května závěrečný dělostřelecký útok. Ironicky se němečtí a rakouští vojáci kryli v zákopech, které dříve vybudovali Rusové, a které během ústupu nestihli zničit. Je 30. květen. Toho dne padly severní pevnosti do rukou bavorských pluků, když pod velením generála Kneusela obsadili ruské pozice poblíž Orzechovce.

Celý severní a severozápadní sektor okolo Přemyšle byl silně bombardován, ale Rusové i přes útok nepřátelské pěchoty udrželi většinu svého území. V noci se útočníci zvládli přiblížit na méně než sto metrů, ale s těžkými ztrátami byli dalšího odpoledne zatlačeni zpět. Bombardování neustávalo. Von Mackensen bušil do západních opevnění, Boehm-Emolluse se na jeho pravém křídle snažil obsadit jižní sektor a dostat se k železnici do Lvova, von Marwitz se na jeho pravém kdřídle snažil postoupit přes močály a bavorské jednotky se přibližovaly ze severu.

Do setmění 31. května se jednotná ruská fronta rozpadla, když byla na dvou místech vnějších opevněních proražena. 2. června byl horký letní den a útočníci postoupili ze všech stran, během jednoho dne obsadili vnější opevnění a do setmění dosáhli vnitřních pevností.

Toto je citace z knihy The Story of the Great War popisující, co se stalo ráno 3. června: "...nad Haličí znovu vychází slunce a pod jeho svitem se přibližujeme k pevnostem blíže a blíže, ale kde jsou unavení obránci? Pryč! Utekli! Vypařili se během noci. Rakušané a Bavořané vstupují do města. Jediní nepřátelé, které potkávají, jsou mrtví.

Přemyšl znovu padla a to mnohem rychleji než před 72 dny." Ruská situace nebyla obtížná jen kvůli Přemyšli. Než Rakušané na konci března vstoupili do Stryje, zajali toho měsíce na karpatské frontě 153 000 vojáků a 300 děl a boje na vlastním území představovaly pro Rusko hrozbu – poprvé od Napoleonova tažení. Přemyšl nebyla jedinou pevností, na kterou se během války opakovaně útočilo. Tento týden 4.

června, mnohem více na jihu, se přes 30 000 anglo-francouzských vojáků snažilo už potřetí dobít Achi babu. Turci na jednom místě chytře vybudovali falešný zákop, který Britové nemilosrdně bombardovali a když poté postoupili, zjistili, že skutečný zákop je mnohem dál a je plně obsazený vojáky. Spojenci však vytrvali a i ten zákop za těžkých ztrát obsadili a dokonce zkonfiskovali šest kulometů. Poté ale byli bombardováni oběma stranami, protože Britové si konečně uvědomili, že střílí naprázdno a tak začali střílet na zákop, který jejich vojáci právě obsadili.

Vojáci nechali v zákopu většinu zbraní, aby mohli utéci, a vrátili se na výchozí pozice, avšak většina důstojníků byla zabita. Toho dne však Spojenci postoupili naproti vesnici Krithia, do které turecké obránce zahnali. Britové tehdy měli šanci na průlom, ale generál Aylmer Hunter-Weston nenasadil své zálohy, které namísto toho poslal na část fronty, kde Francouzi ustupovali před Turky, takže vojáci, kteří ke Krithii postoupili, byli nuceni stáhnout se na výchozí pozice.

Peter Hart řekl: "5. června bylo jasné, že Spojenci už průběh třetí bitvy o Krithii neurčují. Turci měli situaci plně pod kontrolou." Turecké protiútoky byly vskutku obdivuhodné a několikrát dokonce hrozily průlomem, ale Spojenci dokázali vytrvat a tak třetí bitva o Krithii skončila. Britové a Francouzi ztratili asi 6 500 vojáků a Turci asi 10 000 mužů.

Výsledkem bitvy bylo, že zákopy byly posíleny a prohloubeny a právě v nich zůstali Britové a Francouzi sedět, ale byli přitom sledováni tureckými pozorovateli, kteří seděli vysoko na kopci Achi Baba. Peter Hart věří, že v tento moment generálové Ian Hamilton a Hunter-Weston ztratili přehled o skutečném úkolu, kterým bylo dobýt planinu Khilid Bahr, ze které bylo vidět na úžiny. Namísto toho se soustředili na Achi Baba, který měl na Hellesu taktický význam, protože dominoval výhledu a nabízel skvělá panoramatické pohledy, ale nechránil úžiny, kterými měly proplout lodě.

K tomu všemu byl prostor mezi Achi Baba a Khilid Hard pro obranu jako dělaný, takže obsazení jednoho bodu by nepomohlo k obsazení druhého. Víte, jaký byl hlavní rozdíl mezi třetí a druhou bitvou o Krithii? Turci posílili svoji obranu. Celou dobu měli lepší taktické pozice, lepší logistiku a mohli přivést zálohy kdekoliv je potřebovali.

Početně si byly obě strany rovny a jak vidíme na každé frontě války, v zákopové válce obránce vítězí a vyrovnané počty útočníků nikdy nevedou k úspěchu. Myslím, že kdybych chtěl popsat Hamiltonovu a Hunter-Westonovu víru v úspěch v této operaci, použil bych slova "naprosté šílenství". Opravdu. A teď, kolik si myslíte, že bitev o Krithii ještě bude? Možná bychom k toho mohli udělat soutěž.

Napište váš tip do komentářů. K úspěchům docházelo na všech frontách po celém světě, patu na západě a na Gallipoli navzdory. Na nejnovější frontě Italové dobyli Vloru. Na blízkém východě porazili Britové Turky u Kurny a poté je následovali k řece Tigris, přičemž 3. června obsadili Amaru. To bylo ve skutečně opravdu pozoruhodné. Charles Townsed a jeho 100 námořníků a vojáků přesvědčilo posádku Amary o síle 2 000 mužů ke kapitulaci.

Obránci věřili, že každou chvílí dorazí početnější britská armáda. Townsend vydržel blafovat celý den, až zbytek jeho sil skutečně dorazil. V Kamerunu dobyli 29. května anglo-francouzská vojska Niok a dalšího dne Britové obsadili Sphinxhaven na jezeře Nyasa. A tento týden, 3. června, vyhlásilo San Marino válku Rakousku-Uhersku. Je tu ještě několik důležitých poznámek, který bych před koncem rád zmínil. 31. května došlo k prvnímu úspěšnému bombardovacímu náletu zeppelinu na Londýn. Zabil 7 lidí a 35 zranil.

A 1. června bylo milion francouzských rekrutů, kteří měli být posláni na frontu, odvedeno do továren na výrobu munice. Toho samého dne byly v Británii v továrnách na výrobu munice poprvé najaty ženy. Jak jsme viděli, dělostřeleckých nábojů bylo zoufale málo. Rovněž bylo v červnu doručeno do Británie 10 amerických ponorek. Byly vyrobeny v Pensylvánii a poté propašovány přes hranice do Kanady, aby nebyla porušena americká neutralita. A jsme na konci dalšího týdne skutečné světové války.

Viděli jsme akci v Africe, britské vítězství v Mezopotámii, avšak jejich selhání na Gallipoli. Britské hlavní město bylo bombardováno, Italové postupují kupředu a na východní frontě ztrácí Rusové stovky tisíc vojáků. A přesto se válka stále rozrůstá a rozrůstá, kontinent po kontinentu. Je těžké si představit, že se zapojíme do války a dobijeme území bez ztráty bezpočtu lidí, ale přesto tak národy činily; v posledních deseti dnech Itálie nebo San Marino.

A co zprávy? Když čtete, že Přemyšl znovu padla a byly přitom zabity, zajaty nebo zraněny stovky tisíc vojáků, jak si můžete myslet, že vás to nepotká? Že vaše země a vaši lidé zázračně nebudou těmi, kdo zaplatí nejvyšší daň? Že rodiny ve vaší zemi nebudou rozděleny? Že se synové a otcové vrátí domů?

Bylo šílenství věřit, že to bude jinak. Taková byla moderní válka. Jestli chcete vidět první pád Přemyšle, klikněte na tuhle epizodu. Patr(e)onem týdne je Loren Neubert. Sláva Lorenovi. Jestli nás chcete podpořit, navštivte nás právě na Patreonu. A pro hlubší diskuzi navštivte náš subreddit. Uvidíme se za týden.

Komentáře (4)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

San Marino vyhlásilo válku RU, to udělali Františku Josefovi pro radost, aby RU válčilo alespoň s jednou zemí, kterou má jeho armáda šanci porazit. :-D

41

Odpovědět

Díky za překlad, pár drobností:
6:51 "Na blízkém východě porazili Britové Turky u Kurny a poté je následky k řece..." Asi je spíš následovali.
7:15 "blafoTvat"

10

Odpovědět

8:40 ...dobyjeme území... ne, že mě za tohle hnidopišství dobijete :-)
(a po opravě můj příspěvek prosím smazat)

22

Odpovědět

Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK