Devátá bitva na SočiVelká válka

Musíte ve svůj bitevní plán opravdu věřit, abyste jej tolikrát zopakoval, i když opakovaně nedosáhne průlomu. Italský náčelník štábu Luigi Cadorna v něj věří, protože tento týden zahájí devátou bitvu na řece Soči. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Velkou zprávou minulého týdne bylo dobytí pevnosti Douaumont Francouzi u Verdunu. Bitva zuřila po osm měsíců a teď se dostala do bodu, kdy mají Francouzi zdánlivě navrch.

Němci rovněž ztratili kus země na Sommě, kde bahnité bojiště zabránilo větším akcím. Němci vedené jednotky postupovaly do Rumunska, obsadily železnici z Cernavody do Constanty a došly k řece Dunaj. Toto se stalo potom. Potom došlo k nové akci na italské frontě. Po osmé bitvě na Soči před dvěma a půl týdny byla kvůli obřímu italskému ostřelování corská planina v otřesném stavu.

Rakousko-uherští ženisté měli plné ruce práce s opravou všemožných opevnění a budováním kulometných hnízd a zákopů. Rakousko-uherský generál Svetozar Borojević von Bojna zvládl stáhnout dvě z nejvíce zasažených divizí mimo frontu. Ale neměl čas na oddych, protože podle rozvědky italský náčelník štábu Luigi Cadorna plánoval ještě jeden velký úder, než zima učiní rozsáhlým operacím přítrž. To byla pravda.

Borojević stál proti nepříznivým vyhlídkám v sedmé i osmé bitvě a odvrátil porážku. Ale uvědomoval si, že jeho vyčerpaní vojáci jsou blízko kolapsu. Jeho ztráty byly na rozdíl od italských většinou nenahraditelné. A věděl, že až Italové zahájí útok, budou mít ještě více mužů a více děl. A morálka se hroutila. Rakousko-uherští vojáci se při poslední bitvě poprvé ve velkém vzdávali. Od svého nadřízeného Conrada von Hötzendorfa požadoval více mužů, protože věděl, že od Němců pomoc nepřijde, neboť jejich vrchní velení uvažovalo o italské frontě pouze jako o diverzní.

Ale mýlil se. Německý náčelník štábu Paul von Hindenburg se obával rakouské porážky a italského postupu do střední Evropy, takže dovolil jedné rakousko-uherské divizi přesunout se z Ruska do Itálie. Conrad zvládl Borojevićovým mužům dodat ocelové helmy a trochu dělostřelectva. Cadornův plán pro italský útok během deváté bitvy na Soči byl úplně stejný jako ten pro osmou bitvu.

A jeho převaha v mužích a dělostřelectvu bude 3:1. K bitvě došlo tento týden. Vlastně začala už minulý. Přípravná baráž odstartovala ráno 25. října. Ale odpoledne zastavila ostřelování hustá mlha. Dalšího dne se mlha zvedla, takže děla znovu zaburácela a pokračovala v tom po tři dny. Výsledky byly obrovské. Tisíce rakouských ztrát a zničení mnoha zákopů a kulometných hnízd.

31. říjen začal jako přesná kopie osmé bitvy. Odpoledne italská pěchota hledala malými útoky slabá místa a další den všechna Cadornova děla zahájila vyhlazovací palbu na rakouské linie. Když děla utichla, do otřesených obránců naběhly vlny pěchoty. Na severním křídle zaútočilo 12 000 Italů na 400metrové frontě. Naneštěstí pro ně to bylo jediné místo, kde kulomety nebyly zničeny, rakouské zákopy odolaly a ztráty na obou stranách byly vysoké. Ale na severní Corse začali muži hraběte z Aosty systematicky tlačit Rakušany zpět, zajali 8 400 mužů a Rakušané byli blízko zhroucení.

Muži arcivévody Josefa neměli zálohy pro stabilizování fronty nebo zorganizování ústupu ke druhé obranné linii. Když se však den proměnil ve večer a večer v noc, zvládli přejít do protiútoku a získat některé ztracené pozice. Ale to za cenu těžkých ztrát. A ráno Italové zopakovali včerejší postup a nebyla jiná šance než rakouský ústup.

Byl to absolutní chaos. A přesto zvládli bez kolapsu do noci dojít ke druhé linii. Ale samozřejmě ráno přijde další italská ofenzíva. Jižně od Gorizie byla situace skoro stejná. Rakušané statečně a zázrakem udrželi pozice, ale útok 3. listopadu je zahnal na ústup. Italský průlom byl nevyhnutelný. Avšak jeden člověk, maďarský kapitán Peter Roosz, a jeho muži, prapor Rakušanů, Maďarů, Rumunů a Bosňanů, dokázal něco změnit.

Doteď byl řadovým důstojníkem. Avšak teď vedl svůj jediný prapor čelit šesti praporům Italů do zuřivého boje na Corse. Měče, bajonety, kameny, cokoliv si představíte. Jeho muži zvládli zadržet Italy několik hodin. A když přišel večer, dorazila z východní fronty rakousko-uherská 14.

divize. A to byl prakticky konec deváté bitvy na řece Soči. Italský útok dalšího dne opět ztroskotal a bylo po všem. Obě armády se nyní připravovaly na příchod zimy. Rakušané se tento týden přesouvali tam a zpět i na jiné frontě – v Sedmihradských horách. Vlastně "dobuď a ustup" hráli Rakušané, Němci i Rumuni. 28. října zajali Rumuni 2 000 vojáků v údolí Jiului. A během dalších dní vytlačili Němce odtamtud i z Vulkánského průsmyku.

31. října byli Rakušané zastaveni v Torzburském průsmyku, ale na začátku listopadu postoupili do průsmyků Torzburg, Predal a Roten Turm. Přesto na konci týdne vypadala situace pro muže krále Ferdinanda dobře. Centrální mocnosti nedosáhly velkých zisků, a Berlín a Vídeň dokonce přiznaly v novinách, že Rumuni znovudobyli Rusnâ, hraniční pozici východně od průsmyku Predal. Na další rumunské frontě v Dobrudži převzal ruský generál Vladimír Sakharov velení tamních ruských jednotek a připravil se čelit bulharské armádě.

Tady je malá poznámka o Rusovi na tamní frontě. Georgij Žukov, který v Rumunsku získal Kříž sv. Jiří, byl vymrštěn z koně a utrpěl poranění sluchu. Byl poslán do nemocnice a později napsal, že je rád, že byl přiřazen do pluku, který se účastnil bojů. Bude náčelníkem štábu sovětské armády ve druhé světové válce, povede protiofenzivu u Stalingradu a po dobytí Berlína přijme německou kapitulaci. Později bude sovětským ministrem obrany.

A ještě jedna poznámka o jednotlivci, protože proč ne. Filozof a myslitel Ludwig Wittgenstein, i když pesimistický o možné výhře Rakouska-Uherska ve válce, daroval rakouskému rozpočtu milion korun na koupi 300mm houfnice. To byl jeho příjem za poslední tři roky. Tento týden byla akce i na moři, i když na moři samozřejmě docházelo k akci každý týden. 28.

října byl ponorkou potopen parník SS Marina se šesti Američany na palubě. 29. října byla torpédována Algeniki převážející řecké dobrovolníky. Pozorovatelé si říkali, jak dlouho bude trvat, než tyto útoky přivedou Ameriku do války proti Německu. Rovněž americký prezident Woodrow Wilson řekl cincinnatské obchodní komoře: "Myslím, že neutralita skončila. Povaha moderní války nenechává nedotčený žádný stát." To je pravda, protože neutrální Řecko bylo znatelně ovlivněno armádou pěti národů využívající Řecko jako startovní bod svých operací.

Tato armáda si tento týden připsala menší úspěch na makedonské frontě. Opakovaně odrazila bulharské útoky 28. října. Britové dobyli Barakli, Juma a Kumli. Francouzi rovněž postoupili do Makedonie, ale hlavně na západní frontě po úspěchu z minulého týdne u Verdunu. 1. listopadu Němci evakuovali pevnost Vaux a 3. listopadu Francouzi postoupili na předměstí samotného Vaux. A tady je poznámka na konec týdne. Německé letecké eso, Oswald Boelcke, zemřelo 28.

října. Byl v mnoha směrech průkopníkem vzdušných taktik. Zemřel po srážce s německým esem Erwinem Böhmem. Böhme, Boelcke a Manfred von Richthofen, později známý jako Rudý baron, byli v tu chvíli v souboji s několika britskými letadly. A další týden války končí. Bitva začíná a končí na italské frontě. Rumuni se drží v horách a Bulhaři prohrávají na Balkáně. Smrt německého národního hrdiny a úmrtí, které přiblížily Ameriku válce.

Myslím, že byla pravda, co řekl Wilson. "Povaha moderní války nenechává nedotčený žádný stát." Naprostá pravda ohledně této války. Jak se tomu vyhnete? A co by se stalo potom? Tento týden dostáváme znamení od ruského armádního cenzurního úřadu hlásícího říkat vojáky: "Po válce chceme urovnat spory s vnitřním nepřítelem." Cokoliv vás učí váš učitel historie, neskončilo to dobře pro nikoho. Jestli chcete vědět více o muži, který vedl poslední velkou ruskou ofenzívu na východní frontě, klikněte na tuto epizodu o Alexeji Brusilovovi.

Patr(e)onem týdne jsou Tom a Mary Pat Lienheart. Podpořte nás na Patreonu, abychom se i nadále mohli věnovat tomu, co máme rádi – Velké válce. Můžete nás podpořit také zakoupením našich předmětů. Nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.