Druhá bitva u VerdunuVelká válka

Když se vám to nepodaří napoprvé, zkoušejte to znovu. To říkali moji rodiče mně a miliony dalších svým dětem. A někdo to musel říci italskému náčelníkovi štábu Luigimu Cadornovi, protože tento týden začíná jedenáctou bitvu na řece Soči. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden se bojovalo v Belgii a Francii, kde slavili úspěchy Kanaďané. Obě strany postoupily v Rumunsku, v Rusku narůstal chaos a násilnosti a italská fronta byla připravena znovu explodovat.

To se stalo tento týden. Italové zaútočili 18. srpna a během jednoho týdne dokázali dobýt pět horských vrcholů a zajmout 20 000 nepřátel. Přípravná baráž začala 18. srpna před úsvitem a přes 5000 děl celý den zasypávalo palbou rakouské pozice. Baráž byla nejefektivnější na části fronty pod velením generála Enrica Caviglii, který objevil všechny rakouské pozice na svém úseku. Všechny tak byly nyní zničeny nebo vážně poškozeny.

Když baráž končila, Italové zaútočili na celé frontě od tolminského předmostí až po Jaderské moře. Cavigliův XXIV. sbor začal přechod řeky Soči, a i když 60. divize až do noci čelila silné palbě a tuhému odporu, 47. divize bojující proti oslabeným českým střelcům rychle řeku překonala a zdolala protější břeh. Do úsvitu 19. srpna zajistili řeku, zbudovali pontonové mosty a přes řeku začaly proudit posily.

Na zbytku linie Rakušané vzdorovali úspěšně a obě strany utrpěly těžké ztráty. Na jižním okraji Banjšické plošiny se Italové několikrát pokusili bez úspěchu obsadit horu Mt. Santo. Na většině linie se boje změnily v úmornou válku opotřebení. Do rána 20. srpna Caviglia obklíčil české střelce a prorazil mezeru v rakouské linii na severním okraji plošiny. Cesta k možnému vítězství byla otevřená. Vrchní velitel 2.

armády Luigi Capello nechtěl na tak úzké frontě postupovat, když Rakušané drží pozice na jeho křídlech. Cadorna souhlasil. Jak ale John MacDonald podotýká v knize Kobarid a kampaň na Soči, "Ani jeden z generálů očividně nepochopil fakt, že nepřítel na křídlech byl ve statickém opevnění a nemohl se tedy vůbec zapojit do pohyblivých bojů za sebou." Po dvou dnech váhání byla příležitost pryč.

Vévoda z Aosty, velící 3. armádě, útočil na plošině Kras. Jeho útoky na severním a jižním křídle však byly neúspěšné. Použil masivní baráž s podporou velkých děl námořnictva a britských baterií, nedokázal však rakouské pozice přemoci. Rakušané dokonce zajali 6000 mužů z křídel vévodovy armády, což něco vypovídá o italské morálce. Ve středu útoku to však vypadalo jinak. Do 19.

srpna si pozornost generála Svetozara Borojeviće von Bojny získaly úspěchy Enrica Caviglii na Banjšické plošině. Věřil, že plošinu Kras udrží, ale ve středu linie vévodovo dělostřelectvo obránce přemohlo. Vévoda váhal s vysláním pěchoty, a když útok nařídil, Rakušané se již dokázali znovu zformovat. Italská početní převaha se ale musela časem projevit. 22. srpna vznikly nové mezery v rakouské linii, nebyly však využity. Borojević byl přesvědčen, že se musí z Banjšické plošiny stáhnout.

V noci své muže přemístil na novou linií dále v týle, a když ráno Italové znovu zaútočili, zjistili, že je nepřítel pryč. Rakušané ztratili Banjšickou plošinu a horu Mt. Santo. MacDonald však tvrdí, že Italové ztratili více. Je názoru, že přišli o svou nejlepší příležitost k vítězství celé války. Nemůžu posoudit, jestli je to pravda. Příležitost to ale rozhodně byla. Tento týden začala i další spojenecká ofenziva. 20.

srpna začíná druhá bitva o Verdun. Francouzi obsadili linii severně od Verdunu na 17 km dlouhé frontě do hloubky téměř 3 km a nyní kontrolují Avocourt, Mort Homme a kopec 240, přičemž zajali 5000 Němců. 24. srpna postupovali dále a dobyli kopec 304. Tyto názvy si možná pamatujete, byla to místa nejkrvavějších bojů z loňské bitvy o Verdun. Byl to útok k odvedení pozornosti, který měl Němcům zabránit vyslat posily proti velké ofenzivě u Yper.

Další takový útok nadále pokračoval u kopce 70. Kanaďané obsadili začátkem týdne výšiny a odolali více než dvaceti protiútokům. Kanadské útoky na město však neuspěly a to zůstalo v rukou Němců. Za tyto protiútoky však Němci zaplatili strašlivou cenu. Za celou bitvu byly kanadské ztráty kolem 9000 mužů, německé však 25 000 mužů. A co ofenziva u Yper?

Na původní úspěchy se nepodařilo navázat, i když se 22. srpna zdařilo získat pár set metrů silnice na Menin za cenu 3000 obětí. Celkově to byl však německý úspěch, když dokázali zastavit útočící přesilu. Během 3,5 týdnů útoků a protiútoků muži generála Douglase Haiga postoupili asi o tři kilometry, což byla asi polovina cíle prvního dne. Síla určená k námořní invazi pořád čekala na pád Roeselare. Začínalo však být zřejmé, že Roeselare nehrozí žádné nebezpečí, a tato síla bude v tichosti rozpuštěna. Těžiště útoku se nyní přesune z 5.

armády Hugha Gougha k 2. armádě Herberta Plumera. Haig dal Plumerovi na přípravu útoku tři týdny. Plumer byl na své pozici dva roky a na rozdíl od Haiga a Gougha věnoval pozornost německému obrannému systému a přišel s novou taktikou proti pružné obraně Hindenburgovy linie. "Haig měl více důvodů k optimismu, než sám věděl. Plumer přišel s klíčem k překonání německé obrany. Takovým, který zneutralizoval její silné stránky a využil její slabiny.

Jako většina skvělých vojenských plánů byl elegantní ve své jednoduchosti. Vycházel z premisy, že drobné zisky kilometru nebo méně území jsou dostupné téměř zadarmo v důsledku pružnosti a slabosti německých předsunutých pozic. Druhou premisou bylo, že zisk několika kilometrů vůbec nepřichází v úvahu kvůli německé schopnosti podnikat silné protiútoky. Východisko bylo tak naprosto zřejmé, že si ho všiml jen Plumer a jeho štáb." Plumer plánoval přelstít Němce pomocí útoků končících po obsazení té snadné části, které nedojdou tak daleko, aby přivolaly protiútok.

Pokud se podaří série takových útoků, může Němce vytlačit z jejich pozic a možná i do války v pohybu, na jejíž vedení neměli dostatek mužů. A válku v pohybu momentálně Němci vedli v Rumunsku, i když ten pohyb pomalu ustával. 19. srpna rumunské vrchní velení převzalo od Rusů kontrolu nad pokračující bitvou u Mărășești.

Boje byly intenzivní, Rumuni se však udrželi. I když po tomto týdnu proběhnou menší střety, Němci nedokáží získat lepší pozice a rumunské obranné linie vydrží. Bitva skončí rumunským vítězstvím, což svědčí o úspěchu jarního výcviku a reorganizace jeho armády po porážce od sil Čtyřspolku z loňského podzimu. Rumunsko a jeho ruský spojenec ztratili každý okolo 25 000 mužů, Němci pak asi 60 000.

O rakouských ztrátách neznám žádné údaje. Rusové byli z Rumunska staženi, aby zachránili svou vlastní frontu, kde Němci během posledních bojů v Haliči a Bukovině zajali 22 000 ruských vojáků. Němci útočili i na dalekém severu, 21. srpna začíná útok na Rigu. Dalšího dne ruští obránci ustupují o 12 kilometrů, aby zkrátili frontu a odvrátili pohromu. Pohroma ale začátkem týdne přišla na jihu daleko za spojeneckou linií. 18. srpna začal velký požár Soluně, téměř polovina města vyhořela a 80 000 lidí přišlo o své domovy.

Byla zničena budova britského velitelství a téměř celá zásoba chininu, který byl potřeba k léčení epidemie malárie v regionu. Tak týden končí, Němci nedokáží postupovat v Rumunsku, Britové v Belgii, ale Francouzi a Kanaďané slaví úspěch ve Francii. A nová velká ofenziva v Itálii. Podle některých historiků mohla vyhrát celou válku. Není to ale první taková příležitost. Brusilovova ofenziva, pád Gorice.

To byly velké příležitosti, které nebyly patřičně využity. Můžeme to ale velitelům dávat za vinu? Válka už zuří tak dlouho, s jednotvárností masakrů nepřinášejících vítězství, všimli byste si vůbec příležitosti, když se objeví? Možná ne. Jestli vás zajímá Luigi Cadorna, strůjce zatím jedenácti bitev na Soči, zde je náš díl o něm. Patr(e)onem týdne je Matthew Benson. Pomozte nám na Patreonu pořad dále vylepšovat a získejte za to odměny.

Na viděnou příště!