Francouzská vzpouraVelká válka

Téměř tři roky bránili svou zemi před invazí a počty obětí jsou v milionech. V důsledku katastrofálních ofenziv, kde byli nahnáni do sebevražedných útoků, měla francouzská armáda dost. A to znamená vzpouru. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden proběhl první nálet bombardérů Gotha na Londýn, zatímco na moři Britové zavedli konvojový systém na obranu před německými ponorkami. Arabské povstání provedlo útok na hidžázskou dráhu, Britové a Francouzi si po ofenzivách na západě lízali rány a Italové pokračovali se svou velkou ofenzivou proti Rakušanům.

Toto následovalo. Velké bitvy na západě prozatím skončily a jejich výsledky byly šokující. Mluvili jsme o ohromných spojeneckých ztrátách, ale jsou i pro spojence pozitivnější čísla. Při jarních ofenzivách zajali 52 000 Němců včetně 1000 důstojníků a v květnu, v kontrastu s dubnovými čísly, bylo sestřeleno 270 spojeneckých letadel, ale 440 německých.

Když teď bylo po velkých bitvách, na rozdíl od premiéra Lloyda George britský velitel Haig nespřádal plány na dobu, až dorazí Američané, ale na léto 1917 ve Vlámsku. Ano, pomýšlel na průlom u Yper. V tom měl podporu velitelství námořnictva, protože to bylo jediné místo, kde mohla lodní děla podporovat pěchotu.

Již dva roky vymýšleli plány na námořní invazi a toto jaro společně s armádou začali budovat ohromné plovoucí doky pro přesun vojáků a tanků na břeh. Haig zde tušil velkou příležitost a jeho štáb přišel s plánem kombinujícím ofenzivu z yperského výběžku s vyloděním. Němci by při útoku ze dvou stran museli vyklidit pobřeží, možná dokonce i Belgii. Pokud by měli nekryté křídlo, mohli by být dokonce vytlačeni z Hindenburgovy linie. Minimálně by Britové měli získat přístavy Zeebrugge, Oostende a Blankenberge, kde kotvily menší ponorky, které narušovaly dopravu v La Manche.

Když se na plán podíváme, nová byla jen část s vyloděním. Zbytek byl běžným útokem na západní frontě. Údajně ohromující dělostřelecká baráž. Po ní údajně neubránitelný pěchotní útok, který způsobí průlom, který využije jízda. Opět ten starý dobrý plán, který Lloyda George neuvěřitelně rozčílil. Zdálo se mu to jako další recept na zahození tisíců britských životů.

Vylodění nemohlo bezpečně proběhnout, než by nastal onen velký průlom. Aby Lloyda George přesvědčil, nastínil Haig podmínky pro vylodění. Průlom by byl považován za úspěšný a vylodění by bylo schváleno, když Britové obsadí Roulers, ležící přes deset kilometrů za německými liniemi. Lloyd považoval Roulers za naprosto nedosažitelné. Haig se divil, že si Lloyd George myslí, že do toho má vůbec co mluvit. Věc, která tu bude klíčová jako vlastně v jakékoliv bitvě, ale zde zejména, je počasí.

Vlámsko je ploché. Placka bez jakýchkoliv překážek s občasným statkem a pár stromy. Když tam pojedete a budete hledat kopce a hřbety v okolí Yper, překvapí vás, jak jsou nízké, spíše jsou to malé vlnky v krajině. Jsou součástí pobřežní plošiny, skoro součástí samotného moře. Místním trvalo stovky let vybudovat kanály, strouhy, hráze a přehrady, aby vůbec mohli něco pěstovat.

Takže i když je ve Vlámsku sucho, už po půl metru kopání narazíte na vodu. A když prší jako vždy na konci léta, krajina se změní v bahno. To Haig věděl. Na místní poměry byla poslední dvě léta suchá, ale jeho muži zkoumali záznamy až osmdesát let zpátky a zjistili: "Ve Vlámsku se v srpnu počasí mění s pravidelností indického monzunu."

A britský náčelník štábu William Robertson byl varován: "Můžete bojovat v horách a poušti, ale nikdo nemůže bojovat v bahně. A když nepřítel zatopí bojiště, jste omezeni na úzké fronty na výšinách, což je s moderními zbraněmi velice nevýhodné." V roce 1914 Belgičané zatopili bojiště v obraně před Němci, vypustili vodu z Yserského kanálu. Mohli by teď Němci Britům provést něco podobného? A poškodí těžké dělostřelectvo odvodňovací strouhy natolik, že se tak či tak bojiště zatopí?

Kvůli těmto varováním byl Haig jen netrpělivý a chtěl začít dříve než v srpnu, dokud je ještě sucho. Takže hned po konci bitvy u Arrasu začal shromažďovat své síly, i když mu francouzský velitel Pétain řekl, že nemá žádnou šanci na úspěch. Jeho plán byl získat silnou pozici na okraji výběžku, která po opevnění bude sloužit jako pevný základ pro další postup. Jeden z jeho generálů plánoval přesně to samé.

Byl to Herbert Plumer, který již dva roky velel 2. armádě na jihu výběžku. A důležitá poznámka, tyto dva roky bojů u Yper způsobily čtvrtinu všech britských ztrát. Plumer od roku 1915 budoval síť tunelů mířící pod německé linie naproti jeho armádě. Již v roce 1916 šlo o nejambicióznější takový projekt celé války. Nyní měl v podmáčené zemi dvacet štol, některé dlouhé téměř kilometr, často více než třicet metrů pod zemí, aby nebyly odhaleny.

Byla z nich odčerpávána voda a vedly až pod hřbet Messines, ze kterého měli Němci výhled na celou oblast. Jedna byla objevena, ale ostatních devatenáct bylo dokončeno, až po strop naplněno výbušninami a připraveno k výbuchu. Ale něco jiného tento týden vybouchlo. Francouzská armáda. Morálka byla po porážkách z minulého měsíce tak špatná, že tento týden vypukla otevřená vzpoura. 27.

května na frontě u Chemin des Dames až 30 000 vojáků opustilo zákopy a odešlo do týla. V Soissons, Cœuvres, Villers-Cotterêts a Fère-en-Tardenois vojáci v týlu neuposlechli rozkazy k nástupu na frontu a zmocnili se budov. Vojáci z Fère-en-Tardenois se dokonce pokusili dostat do Paříže, ale vlaky byly zastaveny. Na konci týdne pluk v Missy-aux-Bois převzal kontrolu nad městem a založil protiválečnou vládu. Co to pro válku znamenalo?

Z rozsahu vzpoury bylo jasné, že vojáci odmítají útočit v dalších ofenzivách. To byla pro další útoky v létě velká komplikace pro Brity, nejen že museli porazit Němce, ale navíc odvést pozornost od Francouzů. Alespoň než ve velkém dorazí Američané. 26. května do Francie dorazily první americké bojové jednotky. Koncem týdne to bylo už 1300 vojáků. A 28. května americký generál Pershing vyrazil z New Yorku do Liverpoolu. Během cesty připravoval plány na armádu o alespoň 500 000 mužích, která co nejdříve dorazí do Francie.

Nikdo ale nevěděl, kdy k tomu přesně dojde. Takový byl týden. Haig plánoval další velkou ofenzivu, tentokrát s podporou z moře, jeho francouzští spojenci ale začali vzpouru kvůli dopadům války. Italové dále bušili do Němců, o čemž víc uvidíme příští týden, a Američané začali pomalu přijíždět do Evropy. Než ale dorazí ve velkém počtu, bude to trvat měsíce.

A spojenci měsíce času nemusí mít. Co bude pro francouzskou armádu vzpoura znamenat? A jak ji potlačí? Pro Němce to vypadalo jako skvělá příležitost, aby porazili jednoho ze svých nepřátel. Musíme si ale uvědomit, že i když někteří vzbouřenci byli proti válce obecně, většina z nich neprotestovala proti pokračování v boji. Nebyli proti obraně své země, byli proti dalším tisícům svých kamarádů zabitých při zbytečných a pitomých útocích nařízených bezohlednými a hloupými generály.

Když se na to podíváme takhle, není překvapením, že se vzbouřili, ale že ostatní ne. Jestli chcete vědět více o Nivellově ofenzivě, podívejte se na tento díl. Patr(e)onem týdne je Kate Killeen. Díky vaší podpoře jsme mohli navštívit bojiště Velké války a určitě jich navštívíme více.

Na viděnou příště.