Boj v italských horách

Spojené státy se před dvěma
měsíci přidaly ke spojencům a v podstatě od nuly
začaly budovat armádu, která se jednoho dne
v Evropě zapojí do boje. Spojenci by byli rádi,
kdyby ten den nastal co nejdříve, a jen pomyšlení na něj začalo
vyvolávat naprosto nerealistické naděje. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden ohromná exploze
dvaceti tunelů zahájila bitvu o Messines, když Britové odpálili většinu hřbetu
a zaútočili na ochromeného nepřítele.

Na italské frontě končila
desátá bitva na řece Soči. Bylo to italské vítězství,
ale za cenu přes 150 000 obětí. Ve francouzské armádě pokračovala vzpoura
a ve Spojených státech začal odvod. Tento týden přišly z USA další novinky. 15. června byl schválen
zákon o špionáži. I když nezaváděl cenzuru tisku,
kterou si prezident Wilson přál, stalo se nezákonným šířit informace, které chtějí znesnadňovat
operace ozbrojených sil, nebo informace pomáhající nepříteli.

To bude trestáno smrtí
nebo odnětím svobody až na třicet let. Nezákonné bude i šíření
nepravdivých zpráv s úmyslem pomoci nepříteli
nebo zasahovat do operací armády, nebo vyvolat neposlušnost
členů ozbrojených sil, nebo bránit odvodu
nebo vstupu do armády. Za to bude pokuta 10 000 dolarů,
což v té době bylo hodně peněz, nebo odnětí svobody až na deset let.

Generální ředitel pošty
navíc dostal pravomoc zabavit nebo odmítnout doručit písemnosti,
které jsou se zákonem v rozporu. A 13. června generál Pershing,
velitel amerických expedičních sil, dorazil z Británie do Francie. Pershing v Británii hovořil
s králem Jiřím V. a král zmínil zvěst, že USA budou brzy mít
ve vzduchu nad bojištěm 50 000 letadel. Tento přehnaný údaj uvedl
Pershinga do rozpaků a králi řekl, že bude trvat,
než vůbec nějaká letadla dorazí, což byla pravda.

V tomto okamžiku měly USA
přesně 55 cvičných letadel, z nichž bylo 51 zastaralých. Tento týden se bojovalo
na nebi nad Vlámskem, když končila bitva o Messines. Během čtyř dní od výbuchů
Němci opustili Wijtschate a stáhli se od Messines na východ. Během tohoto ústupu dosáhl svého prvního
vítězství 24 let starý německý pilot.

Když jeho letka sledovala ze země,
Hermann Göring, ano, ten Hermann Göring, v souboji sestřelil spojenecké letadlo. Britové v bitvě své úkoly
splnili během pár dní, ale závěrečná fáze bitvy
byla pro Brity drahá. Ztratili 24 562 mužů. Hřbet Messines byl
pod britskou kontrolou a mohla nastat ofenziva
Douglase Haiga proti německým liniím, která téměř obklíčila Ypry.

A bojovalo se i na nebi nad Británií, 13. června podniklo 14 bombardérů
denní nálet na Londýn. 162 lidí zemřelo
a 432 bylo zraněno. To byl pro Londýn nejvyšší
počet mrtvých za celou válku. A zmíním ještě jednoho
budoucího nacistu. Německý důstojník Rudolf Hess
svým rodičům psal o stavu porevoluční ruské armády,
proti které bojoval. "Včera jsme viděli tvrdý boj,
ale jen mezi samotnými Rusy.

Přišel se vzdát ruský důstojník,
mluvil perfektně německy. Říkal, že za ruskými liniemi
zuří celé bitvy, jejich důstojníci a vojáci
po sobě navzájem střílí. Pozvali jsme ho k jídlu,
on poděkoval. Na ruské straně byl včera velký hluk. Bojovali mezi sebou v zákopech." To zní podobně tomu,
co se děje ve Francii. Vzpoura v armádě zuřila i nadále.

Zúčastnily se desetitisíce vojáků,
mnoho z nich prostě dezertovalo. Někteří mávali rudými prapory
a zpívali Internacionálu, někteří odpojovali vagóny na železnici, někteří dokonce útočili
na vojenskou policii. Většina z nich ale pouze
jednoznačně odmítala vyrážet do útoku. Pořád sloužili v zákopech,
ale neúčastnili se sebevražedných útoků jako před dvěma měsíci. A jak jsem říkal minule, hlavní stížnosti
byly nízký plat a málo volna.

Během celé loňské
desetiměsíční bitvy u Verdunu neměl běžný voják
vůbec žádné volno. Denně čelil smrti
a žil v otřesných podmínkách, zatímco dělník žil doma
se svojí rodinou a dostával vyšší plat. Zdálo se, že pro obnovení pořádku v armádě
bude zapotřebí tvrdých opatření, a masové zatýkání již začalo, ale velitel Pétain se zatím zdráhal přijít
s něčím skutečně represivním, i když 10.

června byli
první vzbouřenci popraveni. Pétain se pustil do náročného úkolu
objíždění a proslovů ke každé jednotce,
která se bouřila. A dostavily se následky další
dva měsíce staré ofenzivy. Britové proti Osmanům
bojovali a prohráli dvě bitvy u Gazy. Druhá z nich byla
tvrdou porážkou, Britové nesplnili jediný úkol
a ztratili přes 6000 mužů, i když byli ve dvojnásobné přesile. Reakce byla rychlá,
Charles Dobell byl zbaven velení a nahrazen Phillipem Chetwodem, který velel pouštním sborům ANZAC
z královské jízdní divize.

Těm bude velet generál Harry Chauvel. Největší změnou byl příjezd
generála Edmunda Allenbyho, který na západě velel
britské 3. armádě, která nedávno bojovala
v bitvě u Arrasu. Nyní na Středním východě
nahradil generála Archibalda Murrayho a to bylo signálem, že Britové nehodlají
toto tažení nechat vyšumět.

Murray výtečně zvládl organizovat
logistiku a administrativu, od Allenbyho si slibovali podobné
zvládnutí operací v poli. Velitelství bylo přesunuto
k palestinské hranici a armáda byla přeorganizována
podle formálnějších principů. Vytvořil pouštní jízdní
sbor pod Chauvelem, 20. sbor pod Chetwodem
a 21. sbor pod generálem Bulfinem. A na italské frontě tento týden
začíná další katastrofální ofenziva. Byl to italský útok v Trentu, kde se italský náčelník štábu Cadorna
rozhodl nepřítele přemoci.

6. armáda pod generálem Mambrettim
měla 200 000 mužů a 100 000 v záloze. Rakušanů byla jen třetina toho počtu,
ale měli silné pozice a jejich děla byla skvěle rozmístěna. Navíc měli od italských dezertérů podrobné
informace, takže byli připraveni. Cílem útoku byl řetězec čtyř vrcholů.
Útok skončil katastrofou. Kvůli nízké oblačnosti nemohlo italské
dělostřelectvo zničit ostnaté dráty, silné deště změnily svahy v bahno.

Muži 52. horské divize,
kteří útočili 10. června, sice útokem dýkami a bajonety
obsadili vrchol hory Mt. Ortigara, ale rakouské útočné oddíly
jej plynem a plamenomety dobyly zpět. Italové však utrpěli těžké ztráty, na úbočí hory byli po zbytek týdne,
čekali na rozkaz k ústupu, který nepřišel. Zůstali tam. Někdo na jihovýchodě
ale na svém místě nezůstal. Řecký král Konstantin abdikoval
ve prospěch svého syna Alexandra.

To nastalo po spojeneckém
ultimátu z 11. června. Konstantin, jehož žena
byla sestrou císaře, udržel i přes narůstající
spojenecké požadavky Řecko neutrální. Opozice pod vedením Eleftheriose
Venizelose již dávno podpořila spojence a v zemi v podstatě
zuřila občanská válka. Nyní spojenci naprosto
ignorují řeckou neutralitu a okupují Korint a Larisu. Tím tento týden končí,
novou smrtonosnou ofenzivou v Itálii, koncem jedné krátké ve Vlámsku, chaosem v ruské a francouzské armádě a novými britskými veliteli
na Středním východě.

A přehnanými britskými sny. 50 000 letadel, to si král myslel,
že dorazí s Američany. Britové na západě neměli
ani tisíc letadel, takže je to hodně
přehnaný sen. Pomyslete ale na krále,
tři roky vidí armádu v patové situaci, neschopnou prorazit
na jakékoliv frontě, vidí miliony svých mladých
mužů mrtvých nebo zmrzačených.

Někdy je snít asi to jediné,
co můžete dělat. Jestli jste chtěli někdy vidět několik,
ne tedy 50 000, ale několik zbývajících válečných letadel
na původním válečném letišti, a jestli jste chtěli potkat mě
a zbytek týmu Velké války, měli byste se podívat na událost
Stow Maries ve válce. Podrobnosti dole.

Jestli chcete vědět více o britských
uniformách a zbraních, díl o nich najdete zde. Patr(e)onem týdne
je Brian Tanner. Jestli chcete lepší mapy a animace,
podpořte nás na Patreonu. Na viděnou příště.