Boj v italských horáchVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 96
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:44
Počet zobrazení:3 537
Američané zavádějí nový zákon a krotí vysoká očekávání, Britové mění velení na Středním východě, Italové opět útočí a Spojenci stupňují svůj nátlak na Řecko.

Přepis titulků

Spojené státy se před dvěma měsíci přidaly ke spojencům a v podstatě od nuly začaly budovat armádu, která se jednoho dne v Evropě zapojí do boje. Spojenci by byli rádi, kdyby ten den nastal co nejdříve, a jen pomyšlení na něj začalo vyvolávat naprosto nerealistické naděje. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden ohromná exploze dvaceti tunelů zahájila bitvu o Messines, když Britové odpálili většinu hřbetu a zaútočili na ochromeného nepřítele.

Na italské frontě končila desátá bitva na řece Soči. Bylo to italské vítězství, ale za cenu přes 150 000 obětí. Ve francouzské armádě pokračovala vzpoura a ve Spojených státech začal odvod. Tento týden přišly z USA další novinky. 15. června byl schválen zákon o špionáži. I když nezaváděl cenzuru tisku, kterou si prezident Wilson přál, stalo se nezákonným šířit informace, které chtějí znesnadňovat operace ozbrojených sil, nebo informace pomáhající nepříteli.

To bude trestáno smrtí nebo odnětím svobody až na třicet let. Nezákonné bude i šíření nepravdivých zpráv s úmyslem pomoci nepříteli nebo zasahovat do operací armády, nebo vyvolat neposlušnost členů ozbrojených sil, nebo bránit odvodu nebo vstupu do armády. Za to bude pokuta 10 000 dolarů, což v té době bylo hodně peněz, nebo odnětí svobody až na deset let.

Generální ředitel pošty navíc dostal pravomoc zabavit nebo odmítnout doručit písemnosti, které jsou se zákonem v rozporu. A 13. června generál Pershing, velitel amerických expedičních sil, dorazil z Británie do Francie. Pershing v Británii hovořil s králem Jiřím V. a král zmínil zvěst, že USA budou brzy mít ve vzduchu nad bojištěm 50 000 letadel. Tento přehnaný údaj uvedl Pershinga do rozpaků a králi řekl, že bude trvat, než vůbec nějaká letadla dorazí, což byla pravda.

V tomto okamžiku měly USA přesně 55 cvičných letadel, z nichž bylo 51 zastaralých. Tento týden se bojovalo na nebi nad Vlámskem, když končila bitva o Messines. Během čtyř dní od výbuchů Němci opustili Wijtschate a stáhli se od Messines na východ. Během tohoto ústupu dosáhl svého prvního vítězství 24 let starý německý pilot.

Když jeho letka sledovala ze země, Hermann Göring, ano, ten Hermann Göring, v souboji sestřelil spojenecké letadlo. Britové v bitvě své úkoly splnili během pár dní, ale závěrečná fáze bitvy byla pro Brity drahá. Ztratili 24 562 mužů. Hřbet Messines byl pod britskou kontrolou a mohla nastat ofenziva Douglase Haiga proti německým liniím, která téměř obklíčila Ypry.

A bojovalo se i na nebi nad Británií, 13. června podniklo 14 bombardérů denní nálet na Londýn. 162 lidí zemřelo a 432 bylo zraněno. To byl pro Londýn nejvyšší počet mrtvých za celou válku. A zmíním ještě jednoho budoucího nacistu. Německý důstojník Rudolf Hess svým rodičům psal o stavu porevoluční ruské armády, proti které bojoval. "Včera jsme viděli tvrdý boj, ale jen mezi samotnými Rusy.

Přišel se vzdát ruský důstojník, mluvil perfektně německy. Říkal, že za ruskými liniemi zuří celé bitvy, jejich důstojníci a vojáci po sobě navzájem střílí. Pozvali jsme ho k jídlu, on poděkoval. Na ruské straně byl včera velký hluk. Bojovali mezi sebou v zákopech." To zní podobně tomu, co se děje ve Francii. Vzpoura v armádě zuřila i nadále.

Zúčastnily se desetitisíce vojáků, mnoho z nich prostě dezertovalo. Někteří mávali rudými prapory a zpívali Internacionálu, někteří odpojovali vagóny na železnici, někteří dokonce útočili na vojenskou policii. Většina z nich ale pouze jednoznačně odmítala vyrážet do útoku. Pořád sloužili v zákopech, ale neúčastnili se sebevražedných útoků jako před dvěma měsíci. A jak jsem říkal minule, hlavní stížnosti byly nízký plat a málo volna.

Během celé loňské desetiměsíční bitvy u Verdunu neměl běžný voják vůbec žádné volno. Denně čelil smrti a žil v otřesných podmínkách, zatímco dělník žil doma se svojí rodinou a dostával vyšší plat. Zdálo se, že pro obnovení pořádku v armádě bude zapotřebí tvrdých opatření, a masové zatýkání již začalo, ale velitel Pétain se zatím zdráhal přijít s něčím skutečně represivním, i když 10.

června byli první vzbouřenci popraveni. Pétain se pustil do náročného úkolu objíždění a proslovů ke každé jednotce, která se bouřila. A dostavily se následky další dva měsíce staré ofenzivy. Britové proti Osmanům bojovali a prohráli dvě bitvy u Gazy. Druhá z nich byla tvrdou porážkou, Britové nesplnili jediný úkol a ztratili přes 6000 mužů, i když byli ve dvojnásobné přesile. Reakce byla rychlá, Charles Dobell byl zbaven velení a nahrazen Phillipem Chetwodem, který velel pouštním sborům ANZAC z královské jízdní divize.

Těm bude velet generál Harry Chauvel. Největší změnou byl příjezd generála Edmunda Allenbyho, který na západě velel britské 3. armádě, která nedávno bojovala v bitvě u Arrasu. Nyní na Středním východě nahradil generála Archibalda Murrayho a to bylo signálem, že Britové nehodlají toto tažení nechat vyšumět.

Murray výtečně zvládl organizovat logistiku a administrativu, od Allenbyho si slibovali podobné zvládnutí operací v poli. Velitelství bylo přesunuto k palestinské hranici a armáda byla přeorganizována podle formálnějších principů. Vytvořil pouštní jízdní sbor pod Chauvelem, 20. sbor pod Chetwodem a 21. sbor pod generálem Bulfinem. A na italské frontě tento týden začíná další katastrofální ofenziva. Byl to italský útok v Trentu, kde se italský náčelník štábu Cadorna rozhodl nepřítele přemoci.

6. armáda pod generálem Mambrettim měla 200 000 mužů a 100 000 v záloze. Rakušanů byla jen třetina toho počtu, ale měli silné pozice a jejich děla byla skvěle rozmístěna. Navíc měli od italských dezertérů podrobné informace, takže byli připraveni. Cílem útoku byl řetězec čtyř vrcholů. Útok skončil katastrofou. Kvůli nízké oblačnosti nemohlo italské dělostřelectvo zničit ostnaté dráty, silné deště změnily svahy v bahno.

Muži 52. horské divize, kteří útočili 10. června, sice útokem dýkami a bajonety obsadili vrchol hory Mt. Ortigara, ale rakouské útočné oddíly jej plynem a plamenomety dobyly zpět. Italové však utrpěli těžké ztráty, na úbočí hory byli po zbytek týdne, čekali na rozkaz k ústupu, který nepřišel. Zůstali tam. Někdo na jihovýchodě ale na svém místě nezůstal. Řecký král Konstantin abdikoval ve prospěch svého syna Alexandra.

To nastalo po spojeneckém ultimátu z 11. června. Konstantin, jehož žena byla sestrou císaře, udržel i přes narůstající spojenecké požadavky Řecko neutrální. Opozice pod vedením Eleftheriose Venizelose již dávno podpořila spojence a v zemi v podstatě zuřila občanská válka. Nyní spojenci naprosto ignorují řeckou neutralitu a okupují Korint a Larisu. Tím tento týden končí, novou smrtonosnou ofenzivou v Itálii, koncem jedné krátké ve Vlámsku, chaosem v ruské a francouzské armádě a novými britskými veliteli na Středním východě.

A přehnanými britskými sny. 50 000 letadel, to si král myslel, že dorazí s Američany. Britové na západě neměli ani tisíc letadel, takže je to hodně přehnaný sen. Pomyslete ale na krále, tři roky vidí armádu v patové situaci, neschopnou prorazit na jakékoliv frontě, vidí miliony svých mladých mužů mrtvých nebo zmrzačených.

Někdy je snít asi to jediné, co můžete dělat. Jestli jste chtěli někdy vidět několik, ne tedy 50 000, ale několik zbývajících válečných letadel na původním válečném letišti, a jestli jste chtěli potkat mě a zbytek týmu Velké války, měli byste se podívat na událost Stow Maries ve válce. Podrobnosti dole.

Jestli chcete vědět více o britských uniformách a zbraních, díl o nich najdete zde. Patr(e)onem týdne je Brian Tanner. Jestli chcete lepší mapy a animace, podpořte nás na Patreonu. Na viděnou příště.

Komentáře (2)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Je tam chyba v překladu - cca v 7:15 je v titulkách "rakouské dělostřelectvo" on ale mluví o "italian artillery", tedy italském dělostřelectvu. A to byl jeden z důsledků, proč byl útok pro Italy katastrofou.

60

Odpovědět

Díky za upozornění, samozřejmě moje chyba. Opraveno.

10