Německé bombardéry nad BritániíVelká válka

Každý měsíc války vidíme nové vynálezy a inovace a tento týden měl jeden takový vynález svou premiéru. A je to něco, co až do dnešních dnů změní způsob vedení války. Tento týden vzlétne skupina bombardérů a zaútočí na civilisty. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Italové spustili velkou ofenzivu na řece Soči, na západě skončila bitva u Arrasu a na Balkáně skončily spojenecké jarní ofenzivy.

V Rusku byl další zmatek, německé velení se cítilo neporazitelně a první americké jednotky dorazily do Británie. To byla novinka, něco se ale dělo podesáté. Desátá bitva na Soči. Ta začala italským útokem na Rakušany minulý týden, nyní ale už byla Gorická armáda vyčerpaná a musela útoky zastavit pro doplnění střeliva, vybavení a počtu vojáků. Ztráty na obou stranách byly ohromné.

Týdenní bitva o Banjšickou plošinu stála Rakušany 30 000 obětí, Italy dokonce 50 000. Italové obsadili Kopec 383, Zagorru a vrchol hory Vodice, ale nesplnili jediný cíl velitele Cadorny pro první fázi ofenzivy. Ostřelování pro začátek druhé fáze začalo dále na jih 23. května. "Intenzita palby na šestnáctikilometrové frontě byla větší než cokoliv na jakékoliv frontě, v jakékoliv zemi za celou první světovou válku."

Za deset hodin vypálili Italové na nepřátelské pozice přes milion střel. Rakouští inženýři vybudovali obdivuhodné obranné pozice, ale toto bylo příliš. Myslím že nikdo z nás nemůže pochopit hluk, kouř a strach, který vojáci zažili, když stěny jejich krytů, ať byly sebelepší, zasáhly výbušné střely. Každé dvě minuty, pár metrů od nich, nepřetržitě po deset hodin.

I tak přeživší do konce týdne dokázali odrážet italskou pěchotu. A další bitva se tento týden chýlila ke konci. Druhá bitva na Aisne, označovaná jako Nivellova ofenziva. Jako bitva u Arrasu, končící minulý týden, byla nejintenzivnější minulý měsíc. Obě ale v menším měřítku pokračovaly dále. Arras byl britskou akcí a probíhal souběžně s Nivellovou ofenzivou. Nyní můžeme vidět důsledky obou bitev. U Britů si Hugh Gough udržel své velení i přes svá vážná pochybení u Bullecourtu.

Když k tomu přičtete jeho loňský neúspěch na Sommě, může vás to trochu překvapit. Julian Byng byl za své úspěchy pověřen velením britské 3. armády, i když to znamenalo, že musí opustit svůj kanadský sbor. Ale co Edmund Allenby, který 3. armádě v bitvě velel? Ten bude v červnu převelen na palestinskou frontu, aby vedl armádu v boji proti Osmanům.

A co následky Nivellovy ofenzivy? Morálka francouzské armády nikdy nebyla horší a objevovaly se náznaky vzpoury. To v průběhu května narůstalo. Když se ale podíváme na širší souvislosti, dezercí přibývalo od začátku roku a Nivellova ofenziva tak byla spíše vygradováním celého procesu než jeho důvodem. A morálka upadala i u civilního obyvatelstva. V lednu a květnu probíhaly stávky od textilních závodů až po zbrojovky.

Ty ale neprobíhaly z vládou obávaných sympatií pro revoluci, ale kvůli vysokým cenám. A pomyslete na padlé vojáky. 306 000 v roce 1914, 334 000 v roce 1915, 287 000 v roce 1916 a v roce 1917 doposud 121 000. To je přes milion mužů z francouzské mužské populace okolo 20 milionů. A ze situace vojáků těžili pesimisté a extrémisté.

První náznaky vzpoury proběhly v dubnu 1917, když 17 mužů tváří v tvář nepříteli opustilo své pozice. 29. dubna dvě stě mužů 20. pěchotního pluku dezertovalo a ukrylo se v blízkém lese. 3. května celá divize odmítla nastoupit na frontu. Nálada ke vzpouře narůstala a hrozila přerůst ve vzpouru celé armády. A něco, co by se dalo před rokem označit za vzpouru, se dělo na Středním východě.

Arabské povstání. 19. května Sharif Nasir, Lawrence z Arábie a Auda Abu Tayi překročili 1000 kilometrů severně od Džiddy hidžázskou dráhu. Lawrence zničil koleje a telegrafní dráty, které přivázal k velbloudům a popohnal je do běhu, aby shodili telegrafní sloupy. Pak zamířili východně k údolí Sirhán přes naprosto pustou a mrtvou pláň, které Beduíni říkali Al Houl – Děs. O pár dní později sbory ANZAC s velbloudy zničí 20 kilometrů této železnice.

Beduíni tradičně žili v nehostinných podmínkách Středního východu a byli odvážnými bojovníky, kteří nesnášeli centrální nadvládu Osmanské říše. Otevřené povstání začalo vloni v červnu pod velením šarifa Husseina bin Aliho a jeho synů ve snaze o sjednocení arabského národa. S radami od Lawrence, britskými zbraněmi, děly a spoustou britského zlata Arabské povstání naverbovalo tisíce Beduínů pro boj s Osmany. Ti neměli ani výcvik, ani znalost taktiky pro přímý boj s moderní osmanskou armádou, takže vedli krvavou partyzánskou válku, sabotovali hidžázskou dráhu a útočili na slabě bráněné osmanské pozice.

Byl to boj v pohybu a momentu překvapení. Úzkorozchodná hidžázská dráha byla původně postavena pro cesty poutníků z Damašku do Medíny, brzy ale získala pro Osmany velkou vojenskou důležitost. Byla rychlým způsobem dopravy vojáků, děl a zásob na bojiště Středního východu a Palestiny, proto se ji spojenci a arabští povstalci neustále snažili sabotovat.

Sabotáž ale není jediným způsobem, jak získat ve válce navrch. 25. května začal nový způsob vedení války, když 23 německých bombardérů Gotha, každý s třinácti bombami, z Belgie odstartovalo na Londýn. Kvůli oblačnosti jen dva doletěly nad Anglii, ale pět bomb z jednoho letadla napáchalo více škody než jakýkoliv útok vzducholodě.

95 lidí zemřelo a 192 bylo zraněno, včetně mnoha dětí. Albert Einstein o pár dní později napsal svému příteli: "Starobylý Bůh je stále s námi. Žel bere život nevinným i vinným, které trestá tak hrozivě slepě, že nemohou ani cítit žádnou vinu." Ale i Britové měli svůj nový vynález. Admiralita roky odmítala konvojový systém ochrany lodí, protože to zaměstnávalo válečné lodě. 24.

května byl konečně zaveden. Systém spočíval v tom, že všechny obchodní lodě plující přes Atlantik poplují ve skupině s eskortou. Skupina deseti až patnácti lodí bude doprovázena křižníkem, šesti torpédoborci, jedenácti ozbrojenými traulery, dvěma torpédovými čluny a pozorovatelským balónem. Z prvního konvoje z Hampton Roads ve Virginii byla ztracena jen jedna loď, která se za skupinou opozdila. Bylo zavedeno sedm dalších sběrných konvojových míst v Halifaxu, Panamě, Rio de Janeiru, Murmansku, Búr Saídu, Gibraltaru a Dakaru.

Německo měsíčně potápělo lodě o výtlaku statisíc tun, v tomto roce dohromady 2,4 milionu tun, ve snaze donutit Brity odejít z války. Díky konvojům byl této naději konec, i když bude důkladné zavedení systému ještě pár měsíců trvat. Pár poznámek na konec týdne. Uherský premiér již od předválečných dob, hrabě István Tisza, odstoupil z funkce.

V Rusku Alexej Brusilov nahrazuje Michajla Alexejeva jako velitel armády. A Nikaragua přerušuje diplomatické styky s Německem. Takový byl týden. Jedna kapitola války začíná na obloze, jiná na moři končí. Italové útočí na Rakušany, nejsou ale schopni prorazit. Burácení vzpoury ve Francii a Arabové sabotují nepřítele na Středním východě. Bombardéry. Jak by bez nich vypadalo 20. století? Vzpomeňte si na všechny filmy a dokumenty z 2.

světové války, Korey nebo Vietnamu, všude vidíte bombardéry. Od Guerniky přes Drážďany po Tokio. A to vše začalo tento týden na obloze nad Británií. Často jsem tu říkal, že i když se to už zdá nemožné, válka bude ještě krvavější. Znovu to neřeknu, protože se to už nemožné nezdá. Protože se to děje každým týdnem. Jestli vás zajímá letectví v první světové válce a jestli chcete potkat mě a zbytek týmu, měli byste vyrazit na Stow Maries At War, skvělou historickou událost na letišti Stow Maries v Anglii.

Odkaz je v popisku videa. A jestli vás zajímají válečné letecké doktríny, zde je náš díl o "Krvavém dubnu". Patr(e)onem týdne je Rob Montgomery. Montgomery... Montgomery... To je mi nějaké povědomé. Podpořte nás na Patreonu, ať můžeme pořad dále vylepšovat.

Na viděnou příště.