Desátá bitva na SočiVelká válka

Před dlouhou zimou na přelomu let 1916 a 1917 italská armáda bojovala v devíti bitvách na řece Soči v naději na prolomení rakousko-uherských linií. Zima skončila, a tak je čas na desátou bitvu na Soči. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden armáda pěti národů útočila a byla poražena na celé makedonské frontě, Francouzi obsadili Craonne a Britové utrpěli těžké ztráty u Bullecourtu, a proto se Churchill ptal parlamentu, proč Britové s ofenzivami nečekají na americkou pomoc.

Jestli ale byla v britské vládě nejistota, nebylo to nic proti situaci v Rusku. 12. května rezignovali velitel Petrohradu Lavr Kornilov a ministr války a námořnictva Alexandr Gučkov. 16. května vznikla nová koaliční vláda s Alexandrem Kerenským na postu ministra války. Den předtím Petrohradský sovět, jedna z frakcí usilujících o nadvládu, vydal manifest požadující mír bez okupací a odškodnění.

Druhá frakce, prozatímní vláda, volání po míru odmítla. Kerenský chtěl dokonce obnovit útočné operace. Jako by to nebylo dost matoucí, tento týden dorazil do Petrohradu Lev Trockij. A prozatímní vláda také přijala šest umírněných členů Petrohradského sovětu do svých řad. Byli to menševici, členové socialistické frakce, kterou dříve Trockij vedl a které Leninovi bolševici vehementně odporovali.

Trockij nyní souhlasil s většinou bolševických postojů, ale zatím se k nim nepřidal. A v ruské námořní základně Kronštadt ve Finském zálivu Kronštadtský sovět pod vedením tří tisíc bolševických námořníků vyhlásil nezávislost na prozatímní vládě. To Lenina rozčílilo, protože nevěřil, že jsou na to bolševici připraveni, a nechtěl, aby někdo začal předčasně.

Přikázal jim akci odvolat, což brzy udělali. Ať ale ruské útoky proběhnou nebo ne, britské útoky tento týden pokračovaly. Bitva u Arrasu konečně 17. května skončila v den, když Britové po měsíci snažení obsadili vesnici Bullecourt. Britové za 39 dní ztratili 159 000 mužů, což vychází na 4000 denně. To je o tisíc denně více, než ztratili minulý rok na Sommě, a je to nejvyšší počet průměrných denních ztrát, které britská armáda při útočných akcích utrpí za celou tuto válku.

Jonathan Nicholls ve své knize odhaduje německé ztráty na 120 000 mužů. Nicméně i přes tyto ohromné ztráty dokázali Britové Němce zatlačit o tři až devět kilometrů na frontě dlouhé třicet kilometrů. Muži vrchního velitele Haiga dokázali postoupit o více než kdykoliv od začátku zákopové války v roce 1914, získali přes 20 000 zajatců a 254 velkých děl a tanky byly pevnou součástí pěchotních útoků.

Britská ofenziva ale nebyla jediná, která se blížila ke konci. Jak jsem říkal minulý týden, akce v Makedonii také postupně končila. Spojenci nedokázali postoupit. Po neúspěšných útocích tento týden se stáhli za řeku Strumu a pro případ bulharského útoku vybudovali několik snadno posílitelných předmostí. Bulhaři odpočinek uvítali a rozmístili cedule s nápisy: "Víme, že se stahujete do kopců.

My také." Zajímavou událostí tohoto týdne však byla bitva o kopec Raviné. To byl první boj řeckých vojsk pod kontrolou soluňské vlády, ne řecké královské vlády. Po francouzské baráži tři řecké roty zaútočily na Bulhary a obsadily kopec. Odvetná baráž byla intenzivní a Řekové utrpěli ztráty až 75 % a museli se stáhnout.

Francouzské a řecké síly jej ale v noci dobyly zpět. To napravilo reputaci Řeků v zemích spojenců, kde po střetech spojenců s royalisty byli často vnímáni jako nepřátelé. I jinde v regionu probíhaly tento týden vojenské akce. Srbské Toplické povstání bylo před několika týdny potlačeno, ale zbylí povstalci dále vedli partyzánský boj. 15. května povstalci pod Kostou Pećanacem vypálili několik bulharských vesnic a srbské město Bosilegrad, obývané hlavně Bulhary.

V ukořistěných bulharských uniformách se mohli pohybovat poměrně volně. Tvrdili, že odvádějí zajaté srbské zločince. Jejich počet je nejasný, odhaduje se od pár desítek do dvou set. O jejich obětech víme více, čítají 33 civilistů, které zabili před zapálením domů. V Bosilegradu vypálili 317 domů. Jestli ale boje na Balkáně utichaly, na italské frontě nabíraly na intenzitě.

Tento týden začala desátá bitva na Soči. Tentokrát Italy podpořilo britské dělostřelectvo. Za úsvitu 12. května zahájilo 3000 děl palbu na rakousko-uherské pozice. Palba trvala dva dny až do poledne 14. května. To byla zatím nejintenzivnější baráž, zničila spoustu obranných pozic a zabila tisíce nepřátel. Když skončila, tři divize sboru Plava vyrazily do útoku na kopec 383 a jeho maďarské obránce.

Kopci 383 se říkalo "krvavá 383" a přezdívka to byla oprávněná. Kulomety, minomety a dělostřelectvo masakrovaly shromážděnou italskou pěchotu. Obránci měli také velké ztráty a nemohli na kopec dostat posily a zásoby střeliva. Opakované odhodlané italské útoky tak nakonec dokázaly kopec dobýt. Trvalo jim to přes dva roky. Dále po proudu padla Zagora, udatně bráněná Srby a Chorvaty, ale to nebyla největší porážka, kterou rakouská armáda ten den utrpěla.

Dalších pár kilometrů dále po proudu baráž výbušných střel zasypala Maďary bránící horu Mt. Santo a překvapivý italský útok ji dokázal obsadit. Zprávy o vítězství se šířily v armádě i italském parlamentu a vyrovnaly se vítězstvím ze šesté bitvy na Soči z loňského srpna. A jako u šesté bitvy byly italské oslavy předčasné. Hora Mt. Santo byla klíčovým místem celé fronty, takže rakouský generál Guido Novak von Arienti shromáždil všechny horské divize a o půlnoci překvapivým protiútokem získal horu zpět.

Během dalších dní se Italové opakovaně snažili dobýt ji zpět, ta ale zůstala pod kontrolou Rakušanů. Zbytek týdne Gorická armáda generála Luigiho Capella opakovaně útočila na středu fronty. 18. května "železný generál" Maurizio Gonzaga dokázal dobýt horu Mt.

Vodice, jinak ale nepřátelské linie držely a většina Banjšické plošiny zůstala v rukou Rakušanů. To nebylo podle italských plánů na první fázi bitvy, v ideálním případě měl průlom donutit Rakušany k přesunu vojsk na sever, aby v druhé fázi mohli Italové prolomit linie jižně na plošině Kras. V 1. světové válce od Martina Gilberta jsem našel říkanku od italského vojáka, v překladu zní: "Generál Cadorna napsal královně: Jestli chcete vidět Terst, kupte si pohled." Týden tak končí dalším zmatkem v Rusku, koncem spojeneckých ofenziv na západě a na Balkáně a začátkem nové ofenzivy v Itálii.

Zmínil jsem britské a ruské velení, řeknu tedy něco i o německém. Německo mělo tak velké vojenské cíle, že mohly být splněny jen úplným německým vítězstvím. A momentálně si Němci dělali velké naděje. Západní fronta držela, Rusko bylo v naprostém chaosu a potápění ponorkami narůstalo.

Admirál von Capelle v Reichstagu prohlásil: "Jsem skálopevně přesvědčen, že do konce října válka skončí." Náčelník štábu Hindenburg prohlásil, že Německo je tak silné, že západní fronta ustojí jakýkoliv útok. A celý měsíc rozvědka hlásila narůstající znepokojení v hlavních městech spojenců. Generál Ludendorff říkal, že má informace, že Anglie za žádných okolností nemůže vydržet ve válce více než tři měsíce, a to kvůli nedostatku potravin.

Samotný císař tento týden na banketu pronesl přípitek na vítězství u Arrasu, na Aisne a v Champagne: "Dosáhli jsme slavného vítězství." I obvykle realistický až pesimistický kancléř von Bethmann-Hollweg řekl Reichstagu, že německá vojenská situace nikdy nebyla příznivější. No, možná. Země měla problémy s potravinami a zásobováním, už jsme mluvili o tuřínové zimě a hladomoru mezi civilisty a Hindenburgův program zatím nefungoval podle předpokladů.

Ten měl poskytnutím strojů ulevit vytíženým jednotkám, Německo ale nemohlo držet krok s celkovou výrobou Británie a Francie. A muži, koně a vše ostatní, co bylo poskytnuto ze zemědělství pro armádu a výrobu střeliva, způsobilo nedostatek jídla a inflaci. Dělníci byli v ulicích. A spojenci Německa? Kromě Bulharů, kteří chtěli bojovat jen na Balkáně, byli ve špatném stavu.

Ale jak řekl von Bethmann-Hollweg, německá vojenská situace nikdy nebyla příznivější. Tak to musí být čas slavit. Patr(e)onem týdne je Jakub Weberschinke. Jestli chcete lepší mapy a animace, podpořte nás na Patreonu. Na viděnou příště.