Hrátky s ohněm – první plamenometVelká válka

Během půl roku, co byla Evropa roztrhána na kusy, zemřely stovky tisíc lidí. Za získáním výhody byly otevřeny nové fronty a vojáci přicházeli umírat z celého světa, zatímco nové technologie vzaly válku do oblak a pod hladiny moří. Technologie nám tento týden přinese nové zbraně pro boj na krátkou vzdálenost, včetně té nejobávanější – plamenometu. Jsem Indy Neidel, vítejte u Velké války. Minulý týden Britové a Francouzi rozšířili válku útokem na Dardanely. Rakousko-Uhersko začalo v horách druhou zimní ofenzívu pro Rusku a Němci na severu po týdnech tvrdých bojů oficiálně odvolali ofenzívu proti Rusům.

Na západě se umíralo jako obvykle, ale Britové a Francouzi pomalu získávali navrch. Na západě platil pat, ale fronta nebyla nehybná, protože během zimy a jara přicházelo více a více britských vojáků, kteří zanedlouho převezmou části linie od Francouzů a zahájí vlastní ofenzívy. Ale kde k nim dojde? Podle čeho vyberete místo postupu, který Němce donutí stáhnout se? Nad tím se několik týdnů úpěnlivě zamýšleli Britové i Francouzi a uvědomili si, že vše závisí na železnicích, které německou armádu zásobují.

Byly tam tři železnice, které vedly přes Rýn do Německa. Ta nejjižnější byla nejkratší a tedy nejsnažší na obranu, takže se zaměřili na další dvě, které zásobovaly Němce na výběžku mezi Vlámskem a Verdunem. Usoudili, že pokud by se jim jednu podařilo obsadit, Němci by se museli z výběžku stáhnout a znovu by se vytvořila možnost otevřeného boje, kterou každý strana považovala za nezbytnou, má-li dosáhnout vítězství.

Strategií pro tok 1915 tedy byly ofenzívy na krajích výběžku. Na severu proti Aubers a hřebenům u Vimy, za kterými železnice ležela. A na jihu proti champagnským výšinám, které chránily trať z Mezieres do Hirsonu. Nejlepším možným scénářem by bylo, kdyby se útoky dokázaly setkat, což by nejen odřízlo železnice, ale Němci by se dostali do obklíčení. Britové a Francouzi se tedy na tomto plánu jarní ofenzívy shodli. Francouzi však stále bojovali svoji zimní ofenzívu, champagnskou ofenzívu, která probíhala už od prosince a ve skutečnosti začínali získávat navrch.

Tento týden postoupili od Perthes a zvládli vybojovat dva kilometry území a dokonce vybudovat nové pozice před těmi starými mezi Perthes a Beausejour. Všechny německé protiútoky byly odraženy. To byla na západní frontě velká věc. Tento týden rovněž nastínil hrůzy, které na západ přijdou, protože se poprvé objevily nové zbraně. 26. února použili němečtí vojáci plamenomet proti Francouzům blízko Verdunu. Podnikli celkem 650 plamenometných útoků, avšak útoky byly neefektivní. O tři dny později se Němci pokusili postupovat za železným štítem.

To bylo také neefektivní, protože ztratili asi polovinu vojáků. Ten samý den, 1. března, dostali Francouzi poprvé granáty. Válčící země hledaly jakoukoliv výhodu: novou zbraň, překvapivý úder, nebo i naprosto šílený útok, cokoliv, jen aby nepřítele porazily a Rakušané nebyli výjimkou. Právě začala druhá karpatská zimní ofenzíva, ve které se císařská armáda znovu pokusí vyhnat Rusy z horských průsmyků a probít se k pevnosti Přemyšl a osvobodit onu uvězněnou armádu, které začínaly docházet zásoby a jídlo.

Od počátku se tato ofenzíva zdála být odsouzena k neúspěchu jako ta první, avšak podle historika Jamese Scudieriho to byl jediný moment, kdy měli Rakušané se svými 41 divizemi početní výhodu nad Rusy. Ale vojáci byli vyčerpaní, hodně z nich bojovalo posledních šest týdnů v mrazu v horách a řádily nemoci a omrzliny. K tomu všemu se Rusové chytře stáhli ze směru prvotního útoku a Rakušané tak neúnosně protáhli těch pár zásobovacích linií, které měli. Rakouský plukovník Veith 1.

března napsal: "Kvůli mlze a sněžení jsme se přestali orientovat. Ztratily se celé pluky. což vyústilo v katastrofální ztráty." Avšak pro změnu dorazily na začátku ofenzívy Rakušanům posily, ale střed i levé křídlo se pod náporem Rusů zhroutilo, a tak byly posily náhodně přidělovány k zaplnění vzniklých mezer, takže vlastně šly do Karpat jen proto, aby se stali potravou pro děla. Ale po celý týden útok pokračoval, i když byli Rakušané každý den odraženi a na konci týdne překročili Rusové v jižních Karpatech řeku Bistritza, čímž ohrozili rakouské pravé křídlo.

Jestli se někdo divíte, proč vám to jméno zní tak povědomě, tak se tam poflakoval Drákula. Tedy alespoň v knihách. Myslím si ale, že můžu v klidu říct, že pokud jste byl Rakouský voják, který byl několikrát hanebně vyhnán ze Srbska, poražen u řeky San, zatímco vám hrála pochodová kapela a ostřelovalo vás vlastní dělostřelectvo, a teď strávil 7 týdnů v mrazu v horách v botách s kartonovou podrážkou bojující proti Sibiřanům, a teď se najednou objevil Drákula...

asi by vás to nepřekvapilo. Řekli byste jen: "Co? Hrabě Drákula je tady? Tak jo." Jako zažili jste snad všechno co šlo. A jednou z věcí, kterou jsme během války viděli znovu a znovu bylo ostřelování pevností, které snadno podlehly modernímu dělostřelectvu a takto to pokračovalo i tento týden, i když na novém místě. Na nejnovější frontě války na jihu Středozemního moře, kde už od 19.

února byly dardanelské pevnosti – které strážily cestu do Černého moře – bombardovány francouzským a britským loďstvem, ale teď se dostalo na vnitřní opevnění, protože vnější bylo bombardováno minulý týden. Bojovalo se taky mnohem dál na východ, kde Turci ohrožovali britská ropná pole, přesněji šlo o bitvu o Ahwaz v Persii. Britové a Indové postoupili a zaútočili na nepřátelský tábor v Ghaditu, asi 15 kilometrů severozápadně od britské základny. Britové se najednou ocitli v početní nevýhodě, ale zvládli díky podpoře dělostřelectva bojovat dál do doby, než dorazily zálohy.

I když to byl odvážný a možná až hloupý útok ze strany Britů, posloužil svému účelu, protože to zastavilo další velké útoky na ropovod a Truci se stáhli k Amaře. Ještě jedna věc. Lidé se nás ptali na jezdectvo během války. A zrovna tady to všechno zachránila indická jízda. Najížděla do nepřátel a zachránila britskou pěchotu. A tak skončil další týden. Indická jízda ukazuje svoji bojovnost v Persii, Osmanská říše je pod palbou a to ne daleko od hlavního města, Rakušané byli opět zatlačeni zpět v mrazech v horách, spojenci získávají půdu na západě, plánují nové ofenzívy a taky tu máme plamenomet.

Plamenomet. Tak daleko jsme zašli za tak krátkou dobu. Nestačilo na civilisty shazovat bomby z oblohy. Nestačilo vyhlásit, že obchodní lodě budou bez varování torpédovány a jejich osádky ponechány hlubinám moří. A nestačilo posílat stovky tisíc mužů přes pole, aby byli zkoseni kulomety.

Ne, ne, kdepak, to nestačilo. Teď máte jedovatý plyn a plamenomet. Obojí sice stále na začátku, ale už brzy uvidíme jejich široké použití. A chcete něco vědět? Pro lidi, kteří vedli tuto válku, nebyl dost ani jedovatý plyn ani plamenomet. Přišli s novými a efektivnějšími způsoby, jak lidi zabít. Taková byla moderní válka. Nejen lidské bytosti byly zabíjeny na porážce zvané Velká válka.

Velká část logistiky spoléhala na zvířata. Natočili jsme o těchto pomocnících speciální epizodu, můžete se na ni podívat zde. Jestli chcete zabřednout do hlubší diskuze, podívejte se na náš subreddit a když se teď blíží jaro, ukažte náš pořad kámošům na grilovačce. Uvidíme se za týden.